S.M.A.D. Žízeň po vzdělání

Je to hrůza. Dílna v Šumperku probíhala v novodobé historii už posedmnácté. Vzhledem k tomu, že je přístupná účastníkům od 17 let věku, znamená to, že pokud někomu v době prvního ročníku byl jeden rok, mohl se letos účastnit již zcela legálně! Přesto se zdá, že čas pro dílnu neběží. Stále zůstává mladá ve své práci, v divadle, účastnících, lektorech, organizátorech.

Fakta 2011: 72 účastníků (z 92 přihlášených), 5 dílen, 5 lektorů, 2 organizátoři, 6 doplňkových programů, 8 dní práce, 5 ukázek, 5 čísel zpravodaje.

Třída A – Shakespeare ve 168 hodinách – lektor Pavel Khek (divadelní režisér a pedagog) byl na dílně poprvé. S hrůzou v očích zjistil, že frekventanti mají tolik nápadů a jdou tak do hloubky, že to, co bylo naplánováno, se nedá absolutně stihnout. Přesto vzniká úžasné a působivé představení, které by se s klidem mohlo ucházet o účast na některé přehlídce. Frekventanti se kromě rozboru vybraných Shakespearových her seznámili s nejrůznějšími podobami shakespearovského verše, se základní dramatickou situací a s hereckou přípravou na Shakespearových postavách. Vzávěrečné prezentaci za pomoci perkusních nástrojů pak využili některé dialogy ze Snu noci svatojánské a z Romea a Julie.

Třída B – Platforma plochy (moderní loutkářské postupy) – lektor Peter Palik (slovenský loutkář, autor, dramaturg, režisér). Třída se zaměřila na využití moderních principů loutkového divadla (divadla předmětu, resp. tzv. objektového divadla), které se orientuje na animaci a základní postupy při práci se scénickým objektem. Peter byl zvědavý, co se mu z takovéhoto plochého tématu podaří vytěžit. Ale povedlo se. Čistá bílá plocha se pro frekventanty dílny stala partnerem, rekvizitou, scénickým prvkem i originálním výrazovým prostředkem. Objevili v ní formální i obsahový potenciál. Překvapivě se pro ně stala i nositelem významu, emoce a mezilidských vztahů.

Třída G – Closer – Na dotek / Bližšie od Teba – lektor Patrik Lančarič (slovenský div. a filmový režisér, pedagog). Práce v dílně byla volně inspirovaná divadelní hrou Patrika Marbera Closer. Na základě vlastních situací a osobních zkušeností frekventantů vzniklo autorské představení o intimní zpovědi člověka ztraceného v sobě i ve světě kolem něho. Centrem pozornosti měly být původně vztahy a jejich analýza v kontextu osobní zkušenosti. Nešlo o to inscenovat hru, ani žádný její fragment. Ani o vytvoření jakési terapeutické skupiny pro zlomená srdce. Vzniklý ideový koncept pro divadelní hru předčil všechna očekávání lektora, ve kterém se projevil mimořádný intelektuální výkon celé třídy.

Třída H – Filmová dílna / Němá groteska – lektor Michal Hecht (mim, režisér a pedagog). Němá groteska rozesmávala diváky celého světa po desetiletí. Nikdo nepotřeboval mluvené slovo, a přesto všichni chápali, co jim chce autor sdělit. Poslední roky však počítačová multimédia převálcovala potřebu tohoto žánru. Dnešní mladá generace už němohry nevyhledává a ani Chaplinovi se nesměje. Právě proto nabídl lektor účastníkům grotesku již podruhé. Účastníci se seznámili se základy pantomimy, s anatomií gagu, s tvorbou příběhu a jejich použitím v kinematografii. Frekventanti pracovali naplno a nelitovali ani obětovat noci k dokonání díla. I přes mnohé technické problémy se v průběhu práce dotkli každé oblasti procesu realizace němé grotesky, od hledání nápadů, etudování, psaní scénáře, výběru hudby, zkoušení až po finální natočení, střih a projekci pro ostatní seminaristy. Vznikly tři filmečky, které jsou naprosto adekvátní časovým a technickým možnostem frekventantů.

Třída O – Bez smyslu všechno se počíná (pohybová dílna) – lektor třídy Ondřej Lipovský (herec, režisér, scénograf). Třída vycházela z knihy Lao-c‘: Tao te ťing (Kniha o tau a síle). Součástí dílny byly tréninky zaměřené na zcitlivění těla, na pohyb jako jednolitý, organický vjem. Inspirací pro závěrečnou ukázku se stala tibetská povídka Stará píseň o Himálaji. Třída se natolik semkla kolem práce, že téměř celá pracuje s Ondřejem i dávno po dílně a chce v tom i do budoucna pokračovat.

Proč vlastně mladí lidé na S.M.A.D. stále jezdí? Neuvidí zde tolik představení jako např. na Jiráskově Hronově, dílny a lektoři nejsou tak extravagantní jako na některých typech festivalů, dokonce se nikdo nepostará ani o jejich stravování. ALE: Je to stále mladá platforma určená k setkávání a společné práci, k inspiraci mezi českými a slovenskými divadelníky, opravdu hodně času na (spolu)tvoření s lektory, které během roku těžko potkáte jinak než ve fofru a shonu. Je to mírná závist těm z ostatních tříd (nejlépe by bylo se naklonovat a stihnout účast ve všech), společný život s lidmi, které spojuje společný zájem, mladý a kreativní duch.

Frekventanti dílny jsou rozdílného věku a disponují rozdílnou divadelní zkušeností, ale při společné práci stále dokazují, že tvořivé a hravé myšlení, kreativita v rámci tématu, divadelní myšlení ani hluboký ponor do spletitých myšlenek tématu jim není cizí.

Karel Tomas