22. přehlídka ochotnických souborů Jizerské oblasti

Z představení Narozen 28. října Autor: archiv souboru

Lomnice nad Popelkou 28. února – 3. března 2019


Na krajskou přehlídku v Lomnici nad Popelkou jsem se letos coby „stará známá“ vypravila již počtvrté, tentokrát jsem si však s sebou přivezla novou posilu v podobě dalších členů lektorského sboru – režiséry Josefa Kačmarčíka a Pavla Gejguše.

Letošní přehlídku zahájil domácí soubor J.K. Tyla, který se v režii Petra Sádka rozhodl oslavit stoleté výročí založení republiky hrou Narozen 28. října autorů Petra Svojtky, Jiřího Janků a Daniela Hrbka. Byť jsou páni spoluautoři již zkušení divadelníci, tato hra pochází z jejich mladých let. Spíš než velké historické plátno z let 1918–1938 je to jakási zkratkovitá koláž, kde jsou charaktery a situace spíš načrtnuty než rozehrány. Celá inscenace je prokomponována písněmi Karla Hašlera či Osvobozeného divadla, jež hraje a zpívá kapela Tyl. Písně místy uvozují děj (fungují situačně pro nějakou davovou scénu / choreografii), jindy jen předělují scény, přičemž ten první způsob použití pro inscenaci funguje výrazně lépe. Hra se snaží na osudu jedné rodiny ukázat dějinný průběh prvních 20 let republiky – od radosti a bezstarostnosti z nově založeného státu, přes ekonomickou krizi, až po nástup nacismu. To mimo jiné způsobuje, že druhá polovina inscenace je výrazně temnější a tragičtější, než ta první. Některé scény, které se lomnickým podařilo dotáhnout za autory, fungují velmi pěkně, avšak „k dokonalosti“ by bylo třeba ještě značné režijně-dramaturgické úsilí, které by pomohlo dobudovat situace a určité motivace postav, takto se tam řada věcí, o nichž se tam mluví a posléze i hraje, zkrátka neměla šanci odehrát.

Jako druhé představení letošní přehlídky se nám v pátek dopoledne představila Noc na Karlštejně (Z. Podskalský, K. Svoboda, L. Štajdl) místního divadelního souboru J.K. Tyla ve spolupráci s místním sborem ZLOM v režii Veroniky Sádkové a hudebním nastudování Pavla Hrdiny. O velikosti tohoto projektu svědčily už speciálně instalovaná světelná rampa, výčet sponzorů či množství školně povinných dětiček, které na představení dorazily a naplnily kapacitu lomnického divadla prakticky po okraj. Nutno dodat, že tento pocit se nevytratil ani po otevření opony – měli jsme možnost zhlédnout skutečně velkoryse pojaté muzikálové vystoupení využívající téměř celý prostor divadla, s precizními pěveckými výkony, propracovanou výpravou a leckdy zábavnými choreografiemi. Jako problematická se místy ukázala nejednota hereckého stylu, stejně tak jako nedotaženost některých scén či choreografií, především co se týče aranžmá. Přesto však klobouk dolů všem účinkujícím a inscenátorům, kteří šli do takovéhoto projektu, který se ve výsledku v jmůže směle měřit s mnoha muzikálovými produkcemi v profesionálních divadlech. Dokladem toho budiž i to, že mladí návštěvníci divadla udrželi bez problémů pozornost po celou dobu představení.

Druhým pátečním představením byla inscenace Divadelního souboru Vojan z Českého Dubu Malá domů od dvojice autorů Michaely Doležalové a Romana Vencla. Příběh fotbalového klubu Baník, který musí udělat všechno pro to, aby zvítězil v nadcházejícím zápase se Spartou, protože jinak sestoupí do druhé ligy. A navíc má tento zápas poprvé v historii pískat ženská rozhodčí… Tři mužští představitelé hrají jak fotbalisty Baníku, tak členy vedení klubu, tak potřebné protivníky ze Sparty. To by skýtalo snad i zajímavé herecké příležitosti, kterak rozdílně uchopit tři postavy – to se však zadařilo jen v jednom případě. Problematické je i to, že jeden z pánů hrál současně jak útočníka, tak gólmana Baníku, musel se tak během jedné scény chodit na jeviště střídat „sám se sebou“. Celá hra jakoby zakládá na mužskosti fotbalového světa, kde je nevídaným skandálem, když tam pronikne žena coby rozhodčí. Proto je pro tuto konkrétní hru docela problematické, když se postava trenéra změní v trenérku (byť k tomu soubor vedly zcela praktické důvody). Najednou je trenérka absolutní šovinistkou, která se ženě-rozhodčí nejvíc vysmívá a plánuje, jak ji dostat na kolena, ať už jsou to různé finty, nebo okouzlení muži z týmu, aby ji dostala pod jejich vliv, což není nijak zdůvodněno (ani přehnanou maskulinní energií v ženském těle). V situacích, kde se hercům na jevišti podařilo text rozehrát (nácvik fixlování, zpomalená situace na hřišti), inscenace občas i pěkně fungovala a soubor prokázal, že má hravé inscenační nápady, ale vcelku to spíš jen podtrhlo výchozí problém této inscenace, jímž je text, kde vtip střídá vtip, ale absentuje situace, kterou by bylo možno rozehrát… Toto se promítá obzvlášť, pokud jde o kolektivní spolurežii jako v tomto případě.

I poslední páteční představení patřilo autorské dvojici Doležalová-Vencl, tentokrát se s hrou Ani za milion představil DS Pohoda z Hrádku nad Nisou. Režisér Jan Sladký i jeho herci Aurélie Roubalová a Antonín Raban jsou natolik zkušení a sehraní, aby ze setkání zoufalé manželky a opuštěného starého mládence, jež na dvě hodiny hracího času nabízí poměrně řídký materiál, dokázali vykřesat zajímavé a pro diváka poutavé divadlo. Velmi povedená byla i scénografie a kostýmy, ve výsledku byla vlastně největší škoda, že si toto inscenační trio nevybralo text, který by jak režisérovi, tak herecké dvojici poskytl o poznání zajímavější a dramatičtější materiál, na němž by bylo opravdu co hrát. V tomto případě si však nástrah textu byli evidentně vědomi a vykřesali z něj nejen, co se dalo, ale dost možná i nad jeho možnosti.

Sobota začala ve znamení francouzských žen, resp. první představení patřilo hře Tři ženy francouzské autorky Catherine Anne a s členkami DS Vojan z Hrádku nad Nisou jej nastudovala režisérka (a tady i herečka) Žaneta Krupková. V tomto případě nastal bohužel největší náraz mezi textem a způsobem inscenování. Francouzská hra Tři ženy pochází z roku 1999 a její autorka se řadí k proudu současné francouzské dramatiky, která ve svém psaní „rezignuje na divadelnost“, mnohem více staví na epičnosti a líčení událostí (místo jejich hraní), repliky postrádají interpunkci a pracují s rytmem, připomínají až jakýsi volný verš. K inscenování tohoto textu vlastně není potřeba nic jiného než 3 herečky a slovo. Jakékoliv snaze psychologicko-realisticky rozehrávat to, co postavy říkají, se bude text spíše vzpírat, než aby poskytl herečkám a režisérce solidní materiál pro rozvíjení jevištních situací. Právě tak Žaneta Krupková tento text uchopila – jakožto obyčejné, realistické výpovědi a dialogy postav. V tomto gardu však herečky – byť se snažily, seč mohly – plavaly v situacích, které autorka ani nezamýšlela vystavět, proto se jim je na jevišti ani nedařilo přesvědčivě realizovat.

Během polední pauzy se nám počet žen takřka ztrojnásobil, protože najednou nám jich místo tří DS J. J. Kolár z Poniklé naservíroval rovnou osm! Francouzskou detektivní komedii Osm žen Roberta Thomase režírovala Pavlína Holubcová. Dům plný žen a jediný muž mezi nimi nalezen mrtev! Kdo ho má na svědomí? Tato francouzská komedie je velmi oblíbená, protože nabízí nádherné herecké příležitosti pro osm hereček tří generací. Všechny dámy byly typově velmi dobře obsazené, avšak vzhledem k žánru by bylo dobré, aby dámy vtiskly svým postavám trochu ostřejší charakterové kontury. Zadařilo se to u tety Augusty a starší dcery Zuzanky, zbylé dámy zůstaly spíše na půl cesty, kdy hrály situaci, ale místy byly jejich charaktery nevyhraněné a tedy i lehce zaměnitelné. Rovněž – vzhledem k tomu, že jde o detektivku – by bylo dobré zapracovat na napětí v situacích, tedy nesoustředit se jen na svou postavu, ale především na ty ostatní. Napjatě poslouchat, co kdo říká nebo udělá, pečlivě sledovat vše, co se děje, žádné se přeci nedá důvěřovat! To bylo zatím spíše naznačeno, než důsledně realizováno, ale pokud na tom dámy nadále zapracují, dozajista to velmi ocení i jejich diváci.

V rámci sobotního programu se jako třetí odehrálo představení Divadelního spolku J.K. Tyl z Josefova Dolu. Jeho členové se pod režijním vedením Karla Stuchlíka ujali hry italských autorů Renza Tarabusiho a Giulia Scarnicciho Otcové se rodí ve skříních, kterou lze myslím s klidným srdcem zařadit až do žánru crazy komedie. Ocenili jsme, že se inscenátorům podařilo tento žánr vystihnout a přizpůsobit mu i herecké pojetí postav. Přesto by to v tomto směru chtělo v práci dále pokračovat, protože u některých herců byla patrná přílišná opatrnost, u jiných naopak až mírná tendence k exhibici. Ujasnění hereckého stylu by pak možná napomohlo i zpřesnění rytmu jednotlivých situací, který občas mírně pokulhával. Přesto se však bezesporu jednalo pro herce o zajímavou zkušenost, která jim může napomoci v dalším vývoji.

Posledním soutěžním představením letošní přehlídky a zároveň závěrečným sobotním představením byl thriller Past (dnes podruhé Robert Thomas), s nímž přijel DS E.F. Burian z Tanvaldu. Byť se hercům i režisérovi Vlastimilu Hozdovi dařilo držet napětí, které spočívalo zejména na divákově nevědomosti, komu věřit, bylo z tohoto hlediska trochu problematické pojetí postav paní Corbanové a kněze, u nichž bylo příliš brzy evidentní, že jsou spolu smluvení a nejsou tak úplně těmi, kým se zdají být. Což je značná škoda, protože tato hra je velmi dobře vystavěna a diváka neustále překvapuje a znejišťuje, to se ostatně dařilo i hercům v rolích komisaře, Daniela Corbana, ošetřovatelky či tuláka. Pokud by se podařilo i v těchto dvou postavách ještě udržet nejistotu, na kterou stranu hrají, a divák jim mohl déle věřit (tzn. museli by svou roli hrát přesvědčivěji zejména pro hl. hrdinu pana Corbana), byla by to vskutku napínavá podívaná.

Závěrečným představením celé přehlídky bylo nastudování hry Jaroslava Vostrého Tři v tom, které přivezl ze Semil DS Studio Podio. Je potřeba dodat, že inscenace režisérky Anežky Buriánkové byla nesoutěžní, přičemž tato opatrnost podle mého vůbec nebyla na místě. Souboru se podařilo vystihnout žánrové ladění textu, který je variací na tradiční commedii dell´arte, a takto k němu přistupovat. Hodná ocenění byla už scénografie, která jednoduše, ale účelně navozovala atmosféru Itálie. Objevila se zde i invenční práce s rekvizitami, když například koště zastoupilo meč, přičemž tato hravost rozvíjející imaginaci fungovala (i když koště bylo v dalším průběhu možná až příliš nadužíváno). Ačkoliv herci pochopili, v čem spočívají základy tohoto žánru, přece jenom se ve výkonech objevila určitá nevyváženost. Především u pánů, kteří hráli nápadníky, se místy dostavoval pocit, že ze svých rolí vypadávají, popřípadě se baví sami nad sebou. Naopak dvojice kapitána a jeho sluhy si mě svou neokázalostí a přesností získala. Nedostatky inscenace lze opět najít i v rytmu, protože se některé situace zadrhávaly a bylo vidět, že někdy vznikají nepříjemné pauzy, které neslouží rozvíjení situace. Přesto se ale jedná o inscenaci, která je nakročená správným směrem.

Výsledky krajské přehlídky ochotnického divadla Jizerské oblasti SČDO

Čestná uznání: • Michalu Stránskému za herecký výkon v roli Jiřího Hoška v inscenaci Narozen 28. října

• Petru Štěpánovi za herecký výkon v roli tanečního mistra v inscenaci Narozen 28. října

• ansámblu inscenace Noc na Karlštejně za ansámblovou spolupráci

• Václavu Řídkému za hereckou proměnlivost rolích Petra Marčinského, majitele Baníku a hráče Sparty v inscenaci Malá domů

• Marice Stříbrné za herecký výkon v roli Augusty v inscenaci Osm žen

• Ivetě Hlubučkové za herecký výkon v roli Zuzanky v inscenaci Osm žen

• Pavlu Svárovskému za herecký výkon v roli Giacoma v inscenaci Otcové se rodí ve skříních

• Heleně Košteynové za herecký výkon v roli Eleonory Caroniové v inscenaci Osm žen

• Miloši Kašparovi za herecký výkon v roli Daniela Corbana v inscenaci Past

• Luďku Špráchalovi za herecký výkon v roli komisaře v inscenaci Past

• Ladislavu Koďouskovi za herecký výkon v roli tuláka Tresky v inscenaci Past

Ceny:

• Pavlu Hrdinovi za hudební nastudování inscenace Noc na Karlštejně

• ansámblu Noci na Karlštejně za pěvecké výkony

• Vlastě Malé, Vladimíře Duštové a Kateřině Markové za kostýmy k inscenaci Noc na Karlštejně

• Janu Sladkému za režii inscenace Ani za milion

• Aurélii Roubalové za herecký výkon v roli Jacqueline v inscenaci Ani za milion

• Antonínu Rabanovi za herecký výkon v roli Lamberta v inscenaci Ani za milion

• Daně Hozdové za herecký výkon v roli ošetřovatelky Bertonové v inscenaci Past

Doporučení ani nominace na Divadelní Piknik Volyně 2019 udělena nebyla.

Za porotu Sylvie Vůjtková a Josef Kačmarčík.

Autor: Sylvie Vůjtková