69. loutkářská Chrudim - Den první

Divadlo Líšeň - Robinson Autor: Mirka Knoblochová

Ještě před pár týdny se konání festivalu zdálo jako hudba daleké budoucnosti. Postupně se akce spíše rušily, než aby probíhalo festivalové těšení. Organizátoři se ale drželi hesla o přežívající naději, inspirovali se příslovím s kalhotami a brodem a vytrvali.


I přesto vnímám jako malý zázrak přeplněný stan loutkářských nadšenců, kteří v postupně odeznívající koronavirové krizi potleskem vítají velitele v námořnické čepici – Michala Drtinu. Jeho úvodní řeč hned osvětluje několik drobných chyb uvedených v programu, ale publikum je všeodpouštějící, lektoři se hrdě hlásí ke svým seminaristům a vzápětí se už hloučkují na pražícím slunci, aby se domluvili na společném setkávání od zítřejších brzkých hodin.

Letošní program je překvapivě nabitý, jakoby se ho veškerá omezení a průvodní nejistoty ani nedotkly. Festivalové hučení se nakrátko přesune do Divadla Karla Pippicha na úvodní představení Divadla Líšeň a vzápětí propuknou družné přátelské hovory radostných setkání okolo hlavního stanu. Už jsou slyšet první písně, ozývá se smích a zapálené diskuze, ale to vše je jen předzvěst dalšího dění. Zítra už navíc odpadá povinnost nošení roušek, restaurační zařízení se zbavují restrikcí ohledně otevírací doby. Je třeba načerpat energii a s úsvitem se plnou parou vrhnout do víru dní Loutkářské Chrudimi. Veronika Švecová

S Pátkem v úterý

Festival zahájilo Divadlo Líšeň s inscenací Robinson ve velkém sále chrudimského kulturního středobodu – Divadle Karla Pippicha. Defoeův kánonický román rozžívají něco přes metr velcí manekýni ze dřeva. Tvůrci si z vrstevnaté látky vybrali jako hlavní téma proces transformace jedince z dítěte do dospělého, který se učí respektovat moře, přírodu a přijímá ji ve všech jejích podobách. Dva vodiči Robinsona tedy představují jeho dvě vývojové fáze – ženský hlas je po vyplavení na ostrově převálcován tím mužským, dospělým. Toto pojetí asociuje ještě další výklad, osamocený trosečník podléhá schizofrenii a chvíle o samotě vyplňuje vnitřním dialogem.

Poutavé obrazy s originálními loutkami bohužel často zanikají v unaveném tempu představení. Tím nemám na mysli meditativní obrazy mořských vln a želvy, která si razí cestu k ostrovu, ale zbytečné doslovné textové pasáže. Předlohu zná každý a diváka zajímá, jakým způsobem ho tvůrci podají, co nového na scéně oživí. Filosofická linka, která je určitým trademarkem líšeňského souboru, mi připadá zbytečně zanesená dlouhými konverzačními scénami, zbytečnými doslovnostmi a komplikovanými hereckými akcemi a přestavbami. Přitom je výchozí bod inscenace, tedy Robinsonův růst, skvěle vypreparovaný z předlohy a je ideálním příkladem osobité interpretace, kterou bych přesně v případě zpracování podobně populární látky očekávala.

Start festivalu si i přesto udržel úroveň, dobře odvedené loutkářské řemeslo a předzvěst divadlem naplněných a diskuze otevírajících dní.

Ema Šlechtová

Autor: Amaterská Scéna