70. loutkářská Chrudim - den sedmý

Diváci 70. loutkářské Chrudimi Autor: Ivo Mičkal

Výbušný festivalový koktejl představení, dílen, seminářů, kritických rozborů, zmoklých nohou i koupání v kašnách a nekonečné řady setkání. To byla jubilejní sedmdesátá Loutkářská Chrudim.


Každej deštníček ti udělá z pití malou oslavu

Výbušný festivalový koktejl představení, dílen, seminářů, kritických rozborů, zmoklých nohou i koupání v kašnách a nekonečné řady setkání odšpuntovala výstava výjevů z připravovaného představení Buchet a loutek Jak jsme vznikly, aneb hodný a zlý prezident.
Na velkém jevišti Pippichova divadla rozehráli Matia Solce a Filip Šebšajevič ironizující hru nejen s přítomným ministrem Zaorálkem a diváky, ale i sami ze sebou, a v tu chvíli bylo docela snadné si představit, že všichni blázniví loutkáři a ministři Být Don Quiotem.

Druhý den přibyly mezi stany v parku občerstvovací hamburkáry, zmrlinkáry, pizzakáry čáry máry.
V malinkatém iglů se tvořilo a barevná překvapení se pak začala objevovat všude po městě.
Tři prasátka Milana Šťastného postavila docela obstojné domečky, které nadchly publikum.
Meďas od Vi.tvorů přišel o všechen med, přestal se ptát Kde budeme bydlet a vrátil se do své staré maličkaté a milované nory.
Dva kašpaři divadla Bořivoj se přestali mlátit až v pozdních večerních hodinách!
Divadlo Kvelb nešetřilo diváky palbou z vodního děla, i když pršelo.
Víťa Marčík vyprávěl O holčičce, která se nenarodila a dědečkovi, který se jí nedočkal. Rozplakal a dojal slabší a citlivější duše v publiku a rozbil ustálenou představu o tom, že musíš hrát s tím, co máš na scéně. Ne, můžeš to tam prostě jen tak nechat ležet, protože to máš rád. Já to tady mám, protože jsem rád s tím, co mám rád, prohlásil.

Cirk La Putyka nedorazil, protože v den plánovaného vystoupení na něj byla uvalena karanténa. Není tajné, že soubor Je to tajné z jaroměřské ZUŠ začal Míchat v hrncích jednotlivé žánry, zpracoval horor a pod zástěrkou, že jde o Perníkovou chaloupku ho protlačil do programu.

Švankmajerovsky mysteriózní Baba-Jága, (noha-hnát) zastavila rázně průtrž pimprlecího veseloučkého humoru, Robert Smolík sundal zrůdnou hlavu a zpražil neinformovaného zpravodajového fotografa slovy „Jestli ještě jednou uvidim svítit diodu, hrát se nebude!“.

V pátek se víckrát hrálo o duši, i když Hra o duši se hrála až ve čtvrtek.
Osamocená zůstala jen cikáda z Hradce Králové.
Místo Šípkové Růžence všichni fandili Zlé Sudičce.
Slon a mravenec prděli fotbalové míče. Veverka přes to neztratila zenový klid a stíhala si ještě do konce představení srovnat čichi.

Čtvrtý den přinesl nejenom Tři kouzelné dary.
Mezinárodním souborem byla rozluštěna další archeologická záhada. Ano, když dopadala kometa na naši planetu, dinosouři zpívali DinOperu. Nepravá tvář ukázala pravou tvář Úplněnahého divadla a odhalila jejich sehranost, hudební cit a zálibu v scénografických proměnách.
Ve stanu tekla Řeka a kdyby to bylo jen trochu možné, mnohý festivalový host by u ní rád rozbalil deku, jak tam bylo krásně. Ale tekla jen hodinu a my si nestihly doběhnout pro ručníky.
Buchty a loutky dozkušovali před zraky diváků R.U.R, čímž si je naprosto podmanili a Marek Bečka se vyznal ze svého snu.

V neděli se ukázalo, že hrát divadlo, je jako zahrávat si s ohněm. Hra o oheň byla podrobena kritice, stejně jako mnoho dalších inscenací. Hmyzí hotel, bzzz smazal hranice mezi dítětem a broučkem.
Odborná veřejnost se shodla na prognóze, že autor a inscenátor pohádky O modrém hrnci, který rád vařil rajskou polévku, půjde po stopách svých rodičů a stane se divadelníkem.
Byl dementován název představení Rýžování. Diváci a porotci mi vyčítali, že to zavání zenem. Říkala jsme si, že představení tuhle interpretaci nepotřebuje, řekla Hana Voříšková. Její Přesýpání měl přes tona mnohé meditativní účinek.

Kdo dočetl až sem prokázal, že je hladovým milovníkem divadla. Co se dělo dál si ale bude muset dohledat ve zprávách Loutkáře nebo na webu Loutkářské Chrudimi, protože mě teď mě táhne Kristián Kašpar oknem ven, aby se mnou udělal rozhovor.

Čert ho vem! Divadlu zdar! A na shledanou za rok!

Autor: Kateřina Molčíková