Amatérské divadlo na severu Evropy, 1. část

Autor:

Řekneme-li sever Evropy, myslíme především severské země, jako jsou Dánsko, Norsko, Finsko, Švédsko, Island a Faerské ostrovy, obvykle nazývané skandinávskými státy. Oni sami se nazývají „the nordic people“. Po rozpadu Sovětského svazu k nim přibyly ještě pobaltské republiky Estonsko, Litva a Lotyšsko.


Slovany nejsou, jazykově mají k severu blízko a ještě blíže jsou k seveřanům z hlediska identity. Ruské menšiny v nich, která např. v Lotyšsku tak úplně menšinou není, to nebudou mít lehké. V amatérském divadle tvoří tyto země jednu regionální sekci AITA/IATA The North European Amateur Theatre Alliance (NEATA). Současnou prezidentkou je Dánka Line Hauger, členka dynastie Haugerů (otec Thomas byl světovým prezidentem AITA/IATA, matka Hele je světovou koordinátorkou dětského a mladého divadla a členkou výboru této organizace).
NEATA byla založena v roce 1998, má devět členů a hlavní aktivitou je festival tohoto regionu, který se koná každé dva roky v jiné členské zemi. Z hlediska organizační struktury se liší Pobaltí, kde kromě svazu existuje ještě státní organizace, i když např. v Estonsku je její podíl na organizaci amatérského divadla velmi malý. Rozdíly jsou však i mezi dalšími zeměmi. Např. ve Finsku existují tři celostátní svazy kooperující právě prostřednictvím Finského střediska AITA/IATA, v Norsku dokonce pět svazů více či méně se zabývajících amatérským divadlem. Střechovou organizací je tady Norský divadelní výbor. Ve Švédsku jsou svazy dva. V dalších zemích je svaz jeden.
Společným projektem pro všechny státy je nezávislé divadlo, což jsou volné skupiny mimo struktury. Např. Norové je definují jako „skupiny mimo státní instituce, bez stálého souboru a fixního repertoáru. Necítí se být amatéry, mnozí z nich mají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání“. NEATA pro ně organizuje festivaly a také různá setkání. Podobným společným projektem je mladé divadlo. Sever Evropy spojují ještě dvě věci. První z nich je jakési esperanto, tedy umělý jazyk vytvořený tak, aby umožňoval komunikaci, a druhým je tzv. nordický fond, do něhož přispívají vlády všech zemí. A protože jsou to vlády bohaté, je v něm opravdu hodně peněz. Když se k tomu připočítají peníze, které plynou do pokladny amatérských svazů ze státních rozpočtů, nebudeme veselí.
Severské státy se velmi zabývají otázkou definice amatérského divadla. Jednak v některých zemích (např. Dánsko nebo Estonsko) má termín amatér negativní zvuk (patrně podobně jako u nás mezi muzikanty a výtvarníky, ti by se nikdy jako amatéři nepojmenovali), jednak k tradici patří poměrně značná spolupráce s profesionálními divadelníky. Nejde pouze o např. hostování profesionálů v amatérských inscenacích a naopak. Když si uvědomíme, v jak malých rozměrech se pohybujeme, tak je pochopitelné, že amatéři spolu s profesionály spoluvytvářejí jednu divadelní kulturu. Na Faerských ostrovech proto společně rozhodují o státní ceně a uvažují o jedné organizaci, která by zastupovala všechny divadelníky. Myslím si osobně, že některé číselné údaje, např. o počtu amatérských divadelníků, jsou pro nás hodně překvapivé. Při porovnání počtu obyvatel a počtu amatérských divadelníků z toho rozhodně nevycházíme jako „kingové“. Je škoda, že nemáme téměř žádné kontakty (snad až na občasné hostování litevských souborů na JH – vzpomeňte si na Medvěda litevského souboru Aglija, patrně jednu z nejzajímavějších inscenací uvedených v ČR za posledních dvacet let). Letošní norský soubor z pákistánské menšiny rozhodně nebyl skutečným reprezentantem amatérského divadla v tomto regionu.

Dánsko

rozloha 43 094 km2, 5,5 mil. obyvatel, hlavní město Copenhagen (Kodaň)

Organizace

Amatérské divadlo řídí Dansk Amator Teater Samvirke − Danish Amateur Theatre Association /DATS/. V čele stojí sedmičlenné předsednictvo volené na dva roky. Prezident je volen každý rok. Organizace má dva viceprezidenty, jeden má na starosti vnitrorepublikové záležitosti, druhý zahraniční. Sekretariát sídlí v městě Grästen. Pracuje v něm generální sekretář, tajemník pro komunikaci, tajemník pro administrativu a účetní. DATS má tři poradce (pro děti a mládež, pro dospělé a scénografii). Kromě toho je zde student asistent jako další zaměstnanec, který se zabývá nezávislým divadlem. Aktuální prezidentkou je paní Lisbet Lautrup Knudsen. O svém poslání DATS říká: „Naším mottem je poznání, že divadlo je kombinací umělecké aktivity a osobnostního vkladu. Má sílu rozvíjet osobnost. Proto je posláním národní asociace pro dramatické aktivity podporovat je a propagovat.“ Organizace působí ve všech okresech, každý má vlastní pobočku a právo zúčastnit se každoroční valné hromady (květen nebo červen). Každý člen má právo hlasovat. Platících členů je cca 1800, z toho 50 procent jsou jednotlivci, 400 divadel, 400 škol a institucí. Když se sečtou jednotlivci včetně kolektivních členů, dostaneme se k číslu 50 tisíc aktivních divadelníků. Uvědomme si, že Dánsko je o polovinu menší než Česká republika a my hrdí na divadelní tradici jsme na číslech kolem 20 tisíc aktivních divadelníků. Mezi členy najdeme všechny věkové skupiny obyvatel, venkovská i městská divadla, nezávislé skupiny a zvláštní seskupení pro komunitní hry, Vikingské hry, letní hry, revue a další. Některé působí na vlastních scénách, jiné stálou scénu nemají. V hlavním městě mohou hrát v divadle TeaterHUSET, v budově je rovněž řada prostor pro zkoušky, mohou však využít i jiná divadla a kulturní zařízení. V městě Aarhus nabízí divadlo Katapult možnost pronájmu svých prostor. Komunitní hry, Vikingské hry a letní aktivity se hrají pod širým nebem. Většinou se nacvičí v zimě a uvádějí v létě za účasti tisíců diváků. Nezávislé divadlo je obvykle záležitostí mladých lidí, kteří se nepovažují ani za profesionály, ani za amatéry a stojí mimo DATS. Působí spíše ve velkých městech a jejich aktivity se vážou na konkrétní projekt s intenzivní přípravou, po níž následuje premiéra a dlouhé období uvádění inscenace. Podmínky, v nichž amatérská divadla působí, jsou velmi různorodé. Za pozitivní je třeba považovat podporu municipalit, další možností financování jsou operační programy nebo schéma Dánského programu neformálního vzdělávání (tj. mimoškolní a zájmové vzdělávání). Mnozí si umějí najít sponzory či oslovit další fondy a nadace. Řada produkcí velkých letních projektů, a také část nezávislých skupin využívá profesionální režiséry, avšak typická amatérská divadelní skupina pracuje výhradně na dobrovolnické bázi. DATS jako střechová organizace pečuje o naplnění potřeb neprofesionálních divadelníků. Poskytuje jim rady, propaguje je, podporuje jejich aktivity a projekty, nabízí vzdělávání a informace, pořádá festivaly. Poradna je pro členy bezplatná. Informace jsou k dispozici na interaktivních webových stránkách. Kromě toho je vydáván 10× ročně časopis Rampelyset a členský bulletin. DATS dostává roční příspěvek od Dánského státu (ministerstvo kultury) ve výši 4,4 mil. DK (14,96 mil. Kč). Z této částky je 400 tisíc DK distribuováno přímo členům. Programově loby pro tyto aktivity u politické reprezentace zejména na národní úrovni.

Festivaly a vzdělávání

Vrcholnou akcí je národní festival fungující jako divadelní žatva. Jde o festival výběrový, divadla se mohou přihlásit, jejich nabídku zhlédne dramaturgická komise jmenovaná DATS a sestaví program skládající se zpravidla z deseti až patnácti inscenací. Koná se vždy v dubnu na jiném místě v zemi. Festival, podobně jako všechny další v zemi, je nesoutěžní, nejsou udělovány ani žádné ceny. V průběhu festivalu se konají veřejné diskuze a tematické debaty spjaté s uváděnými inscenacemi. Každý rok se konají dva festivaly pro nezávislá divadla. První z nich (Vildskud) hostí v srpnu hlavní město, druhý (Quonga Festival) na přelomu dubna a května Aarhus. Výběr je stejný jako na národní festival. Dánsko před několika lety přišlo s pojmem festival jako místo setkání (meetingsplace). Je zřejmé, že důraz je kladen na vytváření společenství lidí, které spojuje stejný zájem, nikoliv na poměřování kvality. DATS každoročně nabízí mnoho kurzů a seminářů. Konají se jako víkendové, případně v době dovolených a prázdnin jako prodloužený víkend. Obvykle se nabízí několik kurzů zároveň, nejméně čtyři. Kromě toho existuje i dlouhodobé vzdělávání – základy divadelní teorie a základy divadelní praxe vždy v šesti víkendových soustředěních a závěrečném desetidenním setkání. Kurzy pro děti a mladé lidi jsou 4−6víkendové. Ve všech učí profesionální lektoři a je vybíráno školné. DATS může rovněž podle zadání pořádat vzdělávací akce pro některou okresní pobočku.

Definice pojmu amatérské divadlo

Amatérské divadlo v Dánsku je definováno jako divadlo, v němž herci nedostávají plat, avšak dramatici, režiséři, scénografové, hudebníci a další mohou být zaplaceni podle náročnosti, jakou od nich produkce požaduje. Vedle pojmu amatérské divadlo se jako synonymum používá i označení neprofesionální divadlo a záleží na okolnostech, který z obou pojmů se použije. Podle vyjádření Villiho Dahla, který byl prezidentem DATS opakovaně deset let, pro jednání se sponzory, fondy či nadacemi je vhodnější pojem neprofesionální divadlo, neboť „amatér“ může být pociťován jako pejorativní označení. Při jednání s veřejnou správou a politickou reprezentací naopak více působí termín amatérské divadlo, z něhož je patrné, že jde o dobrovolnickou aktivitu.

Co se hraje

V tradičním divadle např. hra Každý musí zemřít, autor Monsuma. „Chceme ukázat různé aspekty smrti, a tak odtabuizovat tuto finální část života,“ říkají o své inscenaci aktéři. Nehraje se v klasickém gardu, tj. na jevišti před sedícími diváky. Jevištěm je foyer divadla a každý z diváků je zároveň i aktérem. Inscenace má podobu alba, v němž se dá listovat. Jednotlivé scény jsou obrazy z alba. Je to komické a tragické zároveň, politické, romantické, sentimentální i tvrdé, prezentováno muzikální a poetickou formou. Každý máme přece jinou představu o smrti. Představení utvářejí čtyři herci a čtyři muzikanti a celé je to velká exprese beze slov. Je tam hodně zvuků, fyzické exprese, používají se výrazné obličejové masky. Vzniká tak unikátní, naprosto specifický systém, jímž je vyjadřováno téma smrti. Je to komické, pohybové, alarmující a zejména dotýkající se každého diváka. V netradičním divadle se objevuje koncept tzv. fringe. Vznikl v Jižní Americe (Venezuela např.) a obvykle se charakterizuje jako malé alternativní divadlo, které je menšinové. Je absolutně nezávislé na společenských konvencích, kultuře, politice a divadelní konvenci. Nezáleží mu na reakci diváka. Chce provokovat v každém směru. Taková divadla najdeme v každé skandinávské či pobaltské zemi. V Dánsku existují především v Kodani a Aarhusu, tedy ve velkých městech. Tvoří je mladí lidé ve věku mezi dvaceti až třiceti lety, kteří se snaží experimentovat, vytvořit nové myšlenky a možná i nové umění. Mají vize a ambice a nesnášejí kompromis a společenskou konformitu. Nikoliv náhodou se v jejich projektech objevují hry venezuelského divadelního reformátora Gustava Otta (např. Pas, Paraziti a další).

Estonsko

rozloha 45 227 km2, počet obyvatel 1,34 mil., hlavní město Tallin

Organizace

Svaz se jmenuje Eestil Harrastusteatrite Ljit (EHL) v anglickém překladu Amateur Theatre Associantion of Estonia. Prezidentem je pan Ain Saviauk. EHL je po dvacet let působící nevládní neziskovou organizací. V jejím čele stojí pětičlenné předsednictvo volené na tři roky na zasedání valné hromady, která se koná každoročně. Má tři zaměstnance: vedoucí sekretariátu na celý úvazek, na částečný úvazek účetní a poradce pro vzdělávání. Svaz má sice také poradce pro umělecké otázky, ale ti už placeni nejsou. Posláním EHL je podporovat rozvoj amatérského divadla jako společenské hodnoty a plní tyto úkoly:

  • vytváří příležitosti pro rozvíjení divadla z hlediska kultury a národního jazyka,
  • je otevřen různým typům spolupráce na národní i mezinárodní úrovni,
  • pracuje na otevírání divadla novým proudům a podporuje implementaci nových divadelních forem,
  • podporuje komunikaci mezi lidmi v různých sférách divadla,
  • podporuje kreativitu a svobodu pro členy organizace.

Dostává finanční podporu od ministerstva kultury. Týká se administrativních potřeb, platů, daní a služeb (např. nájmu) formou podpory projektů. Nejvíce prostředků jde z Estonské kulturní nadace. EHL má 46 kolektivních členů a žádné individuální. Platí členský poplatek. V Estonsku působí asi 400 divadel. Fungují na školách jako dětská či mladá divadla, divadlo dospělých, rusky mluvící divadla, skupiny s handicapovanými a další. Celkem se amatérskému divadlu věnuje 20 tisíc lidí. EHL působí jako střechová organizace pro všechny skupiny bez ohledu na to, zda jsou členy. Divadla mají možnost registrovat se jako občanská sdružení a získat tak prostředky od státu nebo z fondů. Mnoho skupin působí při kulturních zařízeních. Často mají profesionální vedení (režisér, osvětlovač, kostýmní návrhář, scénograf) a domy jim mohou poskytnout např. propagaci nebo finanční poradenství. Funguje také vzájemná výměna režisérů a herců mezi skupinami. Typické je nastudování jedné inscenace ročně. Příprava trvá tři měsíce se zkouškami 3× týdně. Největší divadla produkují tři inscenace ročně. Velmi populární jsou letní hry na základě historických událostí. EHL koordinuje festivaly, vzdělávání na národní a mezinárodní úrovni. Koordinace se často týká finanční části projektu nebo získání finančních prostředků na projekt. Amatérské divadlo je spolu se sborovým zpěvem, folklorním tancem, hudbou, lidovým řemeslem a dalšími formami tradiční lidové kultury součástí kulturního dědictví. Aktivitu tady vyvíjí také státní instituce Estonské centrum pro kulturu sídlící v Tallinu. To se sice věnuje divadlu jen okrajově (více se zaměřuje na tradiční lidovou kulturu a na sborový zpěv), což ale neznamená, že nemá žádné divadelní projekty. Z iniciativy Centra vznikl např. před čtyřmi lety mezinárodní festival pohybového divadla.

Vzdělávání a festivaly

Ve vzdělávání je silně zastoupena oblast výchovné dramatiky. Jsou pořádány kurzy pro pedagogy působící v dětském divadle, semináře divadelní pedagogiky, kurzy pro režiséry a herce. Konají se na různých místech jako třídenní víkendová setkání ve třech až čtyřech řadách. Pokud EHL získá evropské peníze, jsou tyto kurzy bezplatné. Jinak se samozřejmě platí kurzovné. Svaz inicioval rovněž možnost profesionální vysokoškolské přípravy pro režiséry. Dvouletá příprava je realizována ve spolupráci s Akademií pro kulturu ve Viljandi a na Univerzitě v Klaipedě (Litva). EHL koordinuje národní festivaly a spolupracuje s místními soubory při organizování lokálních festivalů. Konají se v 15 místech, mj. také v Tallinu a Tartu. Předsednictvo svazu vybírá poroty a inscenace, což by mělo být zárukou úrovně festivalů. Účast na nich je tak pro soubory prestiží. Posláním festivalů není vybrat nejlepší inscenaci, nýbrž přispět ke kulturnímu životu země. Předsednictvo vybírá také reprezentanty do zahraničí a pokud může, podpoří takovou účast i finančně. Většinou si však skupiny hradí účast z vlastních prostředků.

Pojem amatérské divadlo

Slovo amatér má v Estonsku pejorativní nádech. Proto také vymezení pojmu amatérské divadlo není snadné. Nicméně je možné je definovat takto:

  • Je to sociální a kulturní aktivita, kterou lidé praktikují na dobrovolnické bázi ve svém volném čase s úmyslem rozvíjet divadlo jako umění.
  • Je to divadlo realizované lidmi, kteří nemají divadelní vzdělání.
  • Je to divadlo vykonávané lidmi, kteří za to nepobírají mzdu.

Faerské ostrovy

rozloha 1 399 km2, 48 750 obyvatel, hlavní město Tórshawn

Organizace

Amatérské divadlo spravuje Faerská organizace pro amatérské divadlo (zkratka MáF), název v místním jazyku má dvě řádky o třech slovech. Pokrývá celou zemi a sdružuje 16 členů – divadelní společnosti, nezávislé divadelní skupiny, vesnická společenství a také individuální členy. Tento údaj není příliš srozumitelný, avšak tak se popisuje organizace samotná. V čele stojí pětičlenné předsednictvo s dvěma náhradníky, všichni jsou voleni na dva roky. V kandidatuře mají přednost nominace divadelních společností. Současným prezidentem je pan Hilmar Joensen. Kancelář MáF má sídlo v metropoli. Pracuje v ní na částečný úvazek generální sekretář. Jeho základní povinností je administrativní servis pro členy, plní však ve spolupráci s prezidentem také další úkoly. Organizace je přímo podporována ze státního rozpočtu. Každý rok dostává 750 tisíc dánských korun (2 mil. 550 tisíc Kč). Z toho vynakládá cca 350 tisíc DK na platy a náklady kanceláře. Zbývající prostředky jdou přímo členům nebo na vzdělávání. Další platbou jsou překlady divadelní literatury, pokud to členové potřebují. Skupiny nedostávají víc než 10 tisíc DK. Struktura MáF je poměrně nová, byla upravena tak, aby umožňovala nezávislým divadlům stát se členem. Členská základna je rozdělena do tří kategorií. První (A) jsou divadelní společnosti. Platí nejvyšší členský poplatek a na valné hromadě mají 6 hlasů. Kategorii B tvoří nezávislá divadla a mají 2 hlasy. Všichni ostatní jsou v kategorii C s jedním hlasem. Divadelní společnosti produkují tradiční divadlo, nezávislé experimentují.

Amatéři a profesionálové

Jak divadelní společnosti, tak nezávislá divadla pracují společně s profesionálními divadly. Profesionální herci jsou režiséry. Výjimky existují, ale pouze minimálně. Na druhé straně profesionální divadla využívají často amatérské herce. Tudíž amatérská divadla vlastně pracují v profesionálních podmínkách. Např. zkoušky trvají 6−8 týdnů, herci se scházejí minimálně 4× týdně a před premiérou nepřetržitě. Za práci profesionálních divadelníků, případně zaměstnanců divadla musí amatérské skupiny zaplatit. Rozpočet velké inscenace může dosáhnout částky až 100 tisíc DK. Je však možné bezplatně využít licenci profesionálního divadla na nějakou hru, pokud nejste divadelní společností. Profesionální divadla také zřizují přípravky pro amatéry. Vzhledem k velikosti země je žádoucí, aby v budoucnosti všechny divadelní aktivity byly shromážděny pod jednou střechovou organizací. MáF má reprezentanta v předsednictvu profesionálního divadelního svazu. Společně se každý rok rozhoduje o divadelní ceně. Dostává ji osobnost za výrazný divadelní počin. Cenu může dostat jak amatér, tak profesionál. Je spojena s finanční cenou ve výši 12 tisíc DK s cestou za nějakou zajímavou inscenací doma i v zahraničí.

Vzdělávání a festivaly

Vzdělávání věnuje MáF velkou pozornost. V mnoha víkendech pořádá kurzy pro herce, případně pro režiséry. Nedávno byla otevřena také divadelní škola ve formě režisérských kurzů v době divadelních prázdnin a škola pro děti, které se posléze ujala divadelní společnost v hlavním městě. Příležitostí pro vzdělávání je rovněž valná hromada spojená s kurzy a tematickými diskuzemi. Každý druhý rok se koná festival dětského divadla, vždy na jiném místě. Hledají se pro něj sponzoři a také podpora municipalit. Faerské ostrovy se podílejí a samy také organizují mezinárodní festivaly. V roce 2006 hostily festival regionu NEATA, v roce 2009 mezinárodní festival dětského divadla s hosty ze severských zemí a z Pobaltí. MáF podporuje účast svých skupin na festivalech v zahraničí také finančně.

Pojem amatérské divadlo

Ani malé ostrovy nemají úplně jasno. O pojmu amatér se diskutuje dlouhou dobu. Zatím převládá názor, že amatérem je ten, který nedělá divadlo za peníze. Pokud si tedy někdo vydělává peníze v profesionálním divadle (v profesionální inscenaci), nemá právo označovat se za amatéra a nemá nárok na finanční podporu MáF. To se samozřejmě vztahuje i na hostování. Diskuze však není ukončena. Současné předsednictvo má v akčním plánu úkol uzavřít ji a vydat konečné stanovisko.

Co se hraje

Za nejlepší hru desetiletí je označována Horpurina Havnara Sjónleikerafelaga. Není to žádná veselohra. Základem je thriller o lásce, žárlivosti, věrnosti, zradě, ďáblovi, a možná také soudci. Hraje ji divadelní společnost sídlící v překrásném starém divadle v hlavním městě. Obecenstvo se společně s herci vydává na cestu plnou překvapení v imaginárních dekoracích a efektním osvětlení za zvuku trumpety, violy, flétny a dalších hudebních nástrojů. Každé postavě je totiž přiřazen jeden nástroj Dokonce by se dalo mluvit o symfonii. Kritika nadšeně napsala, že je těžké říci, zda aktéři jsou lepší herci nebo muzikanti.

Island

rozloha 103 tisíc km2, 320 tisíc obyvatel, hlavní město Reykjavík

Organizace

Svaz sdružující amatéry se jmenuje Bandalag íslenskra Leikfélaga (zkratka Bíl), v anglickém překladu Islandská asociace amatérského divadla. Při pohledu na oba názvy je zřejmé, že něco není v pořádku. V původním názvu totiž určitě chybí termín „amatérský“. V současné době však je ukončována diskuze mezi členy a je jen otázkou času, kdy bude termín amatér včleněn do názvu asociace. Má 63 kolektivních členů, kteří jsou na ní finančně nezávislí. Individuální členy nemá. Kromě nich existuje ještě 20 divadelních skupin navázaných na střední školy. Nejsou členy, jsou finančně navázáni na vzdělávací sektor. Bez nich by však obraz amatérského divadla v zemi nebyl úplný. Organizaci řídí pětičlenné předsednictvo (současně pět náhradníků). Scházejí se nejméně 5× ročně na zasedáních trvajících jeden a půl dne. Prezident je volen přímo na každoroční valné hromadě. Členové předsednictva jsou voleni na dva roky a pracují bez nároku na odměnu. Mohou být voleni i opakovaně. Každá členská organizace má jeden hlas. BíL má dva zaměstnance, kteří pracují v průběhu roku dohromady na 1,7 úvazku. Poradci jsou pouze dobrovolníci. Výkonnou jednotkou je sekretariát, který se stará o PR včetně aktualizovaných webových stránek, na nichž visí také roční zpráva o činnosti každého člena. Jejich souhrn je důležitou zprávou o amatérském divadle v zemi. Sekretariát pečuje rovněž o kolekci divadelní literatury, největší na Islandu. Svaz každoročně dostává od ministerstva kultury částku 8,3 mil. islandských korun = 200 tisíc dánských korun = 680 tisíc Kč. Je určena na administrativu, platy a zasedání. Kromě toho stát podporuje amatérské divadlo částkou 25 mil. ISK ročně = 605 tisíc DK = 2 mil. 50 tisíc Kč. Ta je určena přímo pro divadelní skupiny, na jejich setkání a na divadelní projekty. Podmínky pro získání dotace si mohl stanovit svaz a jsou součástí zvláštního fondu. Zohledňují velikost produkce, její inovativnost. Je možné žádat o zvláštní prostředky, např. na napsání scénické hudby, výpravu včetně ušití kostýmů apod. BíL se pravidelně schází s ministerstvem kultury, aby mohly být podmínky aktualizovány podle situace. Island je malou zemí a přímý kontakt s politiky je prý možné navázat snadno! Většina souborů působí v malých vesnicích s 500 až 2 tisíc obyvatel. Ti tvoří jejich obecenstvo. Znamená to, že soubory své divadelní ambice musí přizpůsobit této realitě. Obvykle připravují dvě celovečerní inscenace ročně vycházející spíše z tradiční divadelní konvence. Jiné podmínky pro činnost má pouze 5−6 souborů v hlavním městě. Mohou si dovolit experimentovat.

Vztah mezi amatéry a profesionály

Herci jsou amatéry bez profesionální divadelní přípravy. Skupiny však často angažují pro celovečerní inscenace profesionální režiséry. Ti si někdy přivádějí i hostující profesionální herce. V obou případech je poskytován honorář. Režisérka Sigrún Valbergsdóttir (v 80. letech zastupovala severskou sekci v předsednictvu AITA/IATA a navštívila také Československo, pokud se pamatuju, tak přijela do Brna na Mezinárodní festival pantomimy neslyšících) o spolupráci profesionálů s amatéry říká: „Spolupráce mezi amatéry a profesionály není na Islandu ničím neobvyklým. Profesionální systém práce se tak přímo i nepřímo může přenést do amatérských divadel. Je prospěšné mít nějaký vzor, aniž jde o kopii. Můžeme porovnávat metody práce. Pořád přece mluvíme o herectví, režii, scénografii, svícení a dalších složkách inscenace.“ Podle jejího názoru přinesli právě profesionální režiséři koncept přípravy inscenace ve 4−6 týdnech, s večerními zkouškami 4× týdně a také o víkendu. Je to koncept soustředěné a intenzívní práce. Inscenace má zpravidla 20 repríz. Islandské Národní divadlo pořádá každý rok soutěž o nejlepší amatérskou inscenaci roku. Ta je poté v ND uváděna. Něco obdobného existuje i na Slovensku, kde inscenace, která získala Cenu za tvořivý čin roku, rovněž hostuje ve Slovenském ND.

Vzdělávání a festivaly

BíL má divadelní školu pro 50 studentů. Scházejí se na jeden týden v létě. Kromě toho nabízí škola 3−4 kurzy ročně, jeden pro režiséry, 2−3 pro herce, 1 pro dramatické autory. Základní kurz trvá jeden rok, další 3–4 roky je možné podle přání pokračovat a zdokonalovat řemeslo. Program školy doplňují zimní víkendové kurzy např. líčení, divadelní techniky, PR a administrativy. Konají se v hlavním městě. Svaz podporuje rovněž společné vzdělávací projekty svých členů. Pokud jde o celostátní (národní) festival, nemá Island žádnou tradici, nicméně se každoročně konají čtyři festivaly na různých místech a jednou za pět let hostí země festival regionu NEATA. Pořadateli byli právě letos. Domácí festivaly jsou výběrové, rozhodujícím kritériem je divadelní kvalita produkcí, občas zvou i hosty z dalších severských zemí. Každý festival je doprovázen dílnami, diskuzemi o inscenacích na otevřených fórech. Festivaly jsou částečně financovány z již zmíněného státního fondu pro amatérské divadlo, částečně z vlastních prostředků účastníků. Zajímavou možnost nabízí přehlídka jednoaktovek při valné hromadě BíL jednou za dva roky.

Co se hraje

Když se měl Island pochlubit nějakou zajímavou inscenací, byla jmenována inscenace Memento Mori – Pamatuj, že jsi smrtelný z roku 2006. Připravily ji dvě divadelní skupiny s profesionálním dramatikem a režisérem. Je jiskřivá, optimistická, zábavná a kontaktní. Základem je imaginativní cesta světem, v níž je koncept nesmrtelnosti zkoušen a diskutován různými způsoby. Zvládnutí divadelního řemesla umožnilo vytvořit pro diváky zajímavou a pro herce fyzicky náročnou inscenaci. Režisér měl za sebou zkušenosti s netradičním divadlem. Měl ambici vytvořit inscenaci, v níž nic nebylo ponecháno náhodě. Od práce s hercem, přes choreografii pohybových scén, scénickou hudbu až po scénografii s abstraktními, jednoduchými kostýmy komponoval malý, ale svébytný lidský svět. Zvláštní zajímavou dimenzi dávají inscenaci hudba a zvuky. Hudba je částečně živá, částečně reprodukovaná.

Autor: Radek Palát