Cestička k Hronovu, známě se vine. Hezčí je, krásnější

Jiráskův Hronov Autor: Foto archiv AS

Proč jet na Hronov? Kateřina H. Chalupníková vám to řekne...


Cestička k Hronovu, známě se vine. Hezčí je, krásnější, než všecky jiné.

Kolem Jiráskova Hronova visí několik otazníků především ohledně organizace. O nich já ale vůbec mluvit nechci. Pojďme se podívat na Jiráskův Hronov očima spokojeného účastníka, který má za sebou víc než dekádu vydařených Hronovů. Přestože je to jen několik dní v roce, znamenají pro mě moc. A co konkrétně pro mě Jiráskův Hronov znamená?

● Nezapomenutelná atmosféra ● Plná hlava divadla ● Plné břicho točené zmrzliny z cukrárny na růžku (zpravidla jahodovo-vanilková) ● Když to nevyjde v jídelně, Čapkárna to jistí ● Schody do Sokolovny, které ne vždycky stojí za to ● Ty nejmilejší paní, co odškrtávají lístky (a samozřejmě i blonďatý mladík v Sokolovně) ● Moudrá moudra o zhlédnutém divadle ● Povýšenecká moudra o zhlédnutém divadle ● Rozporuplná moudra o zhlédnutém divadle ● Obyčejné tlachání o zhlédnutém divadle ● Zpravodaj nejčastěji čtený na záchodě nebo na kousku zeleně pod zářícím sluncem ● Triton při svítání ● Hororové zpívání ● Náhodné rozhovory s náhodnými lidmi aneb Je jedno, že je neznáš, je to přece také účastník Hronova ● Pocit sounáležitosti ● Ranní snídaně na náměstí se zastávkou v Kafekáře ● Zalepené oči na semináři ● Nadšení ze semináře, které vytváří úzké pouto mezi spoluseminaristy ● Zapálená touha navštívit další a další semináře, protože jsou prostě boží ● Bezmoc, když se snažíte někomu vysvětlit, co jste na Hronově prožili ● Šaty a nadpřirozené schopnosti Simony Bezouškové ● Úsměv Daniely Fischerové ● Kytara Honzy Šváchy ● Mops manželů Zpravodajových ● První den Hronova a první objetí se známými tvářemi ● Poslední den Hronova a poslední objetí se známými tvářemi

Tak zase za rok, říkáme. A já jsem ty poslední roky vlastně ani nebyla smutná, že Hronov končí. Věděla jsem totiž, že ten rok uteče jako voda a Hronov nikam neodplaví. Ale letos se poprvé loučím a nevím, kdy se vrátím. A jak zažil za těch posledních třináct let Hronov mě?

● Jako odbarvenou patnáctiletou puberťačku, která strávila víc hodin v Tritonu než v divadle ● Jako nadšenou, ale „napřesdržku chytrou“ čerstvou jamačku s nosem nahoru ● Jako milovnici divadla, která chce nasosat z divadel a ze seminářů co nejvíc ● Jako člověka, který pracuje v oboru a setsakra ocení, když je jednou za rok účastníkem a ne vedoucím ● Jako lektorku dětského semináře, která si vážila toho, že může přiložit ruku k dílu ● Jako abstinentku s bříškem

A už se nemůžu dočkat, až mě Hronov zažije jako maminku. Nevím, jestli to zvládneme už příští rok, ale určitě to nebude dlouho trvat. Počkáš na mě, Hronove?

Autor: Kateřina Chalupníková