Děčínská brána (24.-26.3.2017)

Z inscenace Fáma a kyvadlo Autor: Foto archiv přehlídky

Jubilejní 25. ročník postupové přehlídky, která nese označení memoriál Josefa Doležala, přinesl docela bohatý program.


Sedm soutěžních inscenací a závěrečné hostující představení německého souboru MAGMA Theater Berlin – Spandau bylo větší divadelní porcí než v minulých letech, což potěšilo nejen pořadatele (SČDO, DS Karel Čapek a Městské divadlo Děčín), ale také docela početné publikum. Až na úvodní představení (pátek v pravé poledne) byla ostatní navštívena dobře.

Porota ve složení Renata Grolmusová, Lenka Lázňovská, Martin Pošta, František Zborník hodnotila v pátek tři inscenace, v sobotu čtyři. Mezi nimi byly dvě inscenace světové klasiky. Moliérova Lakomce a Čechovova Strýčka Váňu nastudoval jeden soubor DS Hraničář Rumburk a jedna režisérka Majka Koukolská. Z Rumburku přijela také konverzační komedie Půldruhé hodiny zpoždění (G.Sibleyras a J.Dell) DS DK Střelnice. Domácí DK K.Čapek se představil s vlastní dramatizací povídky Petra Heteši Fáma a kyvadlo. Vedle pravého Čechova jsme viděli Ruskou zavařeninu Ludmily Ulické, kterou sama autorka nazvala AfterČechov (nastudoval DS DK Krupka). Bílinské divadelní minimum předvedlo Můj tajný deník, volně podle S. Towsendové. Pravidelný účastník přehlídky Rádobydivadlo Klapý připravilo inscenaci hry irské autorky Mariny Carr U kočičí bažiny. Tentokrát jsme sice neviděli žádnou slabou inscenaci, ale také ani žádnou mimořádnou. Také proto nebyl oceněn žádný režisér. Asi nejdál došlo Rádobydivadlo Klapý. Porota ocenila Strýčka Váňu, byť v tomto případě jde spíše o ocenění jako zprávu pro soubor.

Lakomce připravila mladá část souboru a pojala jej jako obecné, nadčasové a nadnárodní téma. Inscenace má tři části. První je sukusem Lakomce, v němž postavy nejsou koncipovány jako dramatické postavy, které vstupují do dramatických situací, v nichž se projevují jejich vztahy a motivace jednání. Ve hře divadlo na divadle může každý hrát kohokoliv. V této části jsme svědky brechtovského odcizování, kdy herci vstupují a vystupují z postav. Je to sice čitelné, ale chybí tomu větší divadelnost. Ve druhé části se vybrané scény odehrávají v cizích jazycích, ve třetí je na scéně řada židlí a na každé sedí baterkou postupně nasvěcovaní lakomci. Úctyhodnou prací je nastudování Strýčka Váni. Najdeme zde řadu výborných hereckých výkonů např. Roman Winter jako lékař Astrov, Oldřiška Jeřábková jako Soňa, Tereza Rauchová jako Jelena. Výborné je scénografické řešení Radima Purcharta. Základním problémem je však fakt, že režisérka udělala pouze jednu rovinu, vážné až tragické ztvárnění lidí, kteří jsou zbyteční, žijí marné životy a nemají šanci na lepší osud. Chybí lehkost jako protiklad. Právě tak si sám autor přál své hry interpretovat. Fáma a kyvadlo je mystifikační anekdota, která se odehrává v listopadu 89. Studentská recese však ukazuje šílenost doby, v níž jsme žili. Jde o pokus o moderní klipové divadlo s civilním herectvím. Není však ve zvoleném klíči důsledné a mladý soubor zrazuje i nestejná míra zkušeností. Dramatizace samotná je však pěkná a za zmínku stojí i výkon Anny Zemanové v roli produkční Jany. Konverzační komedie Půldruhé hodiny zpoždění je dobře napsaná hra o manželské krizi, které nechybí francouzská lehkost a duchaplnost. Soubor se nedokázal vyrovnat s velkým jevištěm a představitelka ženy se zejména v první polovině herecky dostávala do stylu psychologické pravděpodobnosti, což komedie neunesla. Ruská zavařenina je napsaná jako hořká komedie a autorka buduje obraz zcela rozpadlého světa, v němž nic nefunguje a do něhož vsunuje jako kontrast předměty a jevy moderního světa, což může ústit až do crazy komedie. Režisérka Jana Urbanová komedii nehraje, spíše jde cestou realistického dramatu, a to fungovat ani nemůže. Můj tajný deník se Jiřímu Schambergerovi moc nepovedl. Vybudoval sice simultánní scénu, avšak zcela ji nevyužil a zejména se nerozhodl pro styl inscenace. Úryvky z deníku jsou uvedeny jako epické divadlo, svět dospělých, který se Adrianovi může jevit jako crazy, hrajev hereckém rozptylu od nadsázky pro realistické herectví. Svým minimalistickým herectvím, které pracuje i s mimoslovními prostředky, zaujal Ondřej Kvěch v postavě Adriana. Rádobydivadlo Klapý v inscenaci hry U kočičí bažiny znovu osvědčilo svůj zápal pro irskou dramatiku. Tentokrát sáhlo po hře, které se říká irská Médea. Pracuje s antickou osudovostí, která je zasazena do příběhu Hester Swanové, s níž se setkáváme v okamžiku, kdy je zrazena, opuštěna a byť se nevdává a bojuje, víc než tuší, že to nemůže zvládnout. Vytahuje všechny zbraně včetně připomenutí, že pro milého zabila bratra a dala mu jeho peníze. Také tento dějový fakt ji s antickou Médeou spojuje. Režisér Ladislav Valeš hru dobře přečetl a rozhodl se pro kombinaci psychologického realismu se znakovým systémem, což je v zásadě správně. Inscenaci po pár reprízách chybí však zatím jednoznačně čitelný klíč pro tuto koncepci. V inscenaci podává v hlavní roli víc než dobrý výkon Vlaďka Zborníková. Sekundují jí Jakub Ružbatský jako Kartágo a Eliška Hrdá jako dcera Josie. Problémy v uchopení mají postavy jeho matky a také statkáře Cassidyho. Jako režisérský úlet je možné označit pojetí postavy mladého Dunneho jako koktajícího číšníka, který se na chvíli objeví v kostýmu kosmonauta, což je jeho nesplněný sen. Režisér tentokrát byl i scénografem a aranžmá na scéně si zkomplikoval zadní stěnou, míněnou jako břeh bažiny, jeviště tak ztratilo hloubku. I přes tyto výhrady může inscenace poskytnout cenný materiál pro diskusi a dramaturgicky selostátní přehlídku obohatit.

Závěrečné hostující představení souboru MAGMA z Berlína uvedlo Guck aneb zánik světa u nás neznámého židovského autora Jury Soyfera, který byl jednou z prvních obětí v Buchenwaldu. Guck je a astronom, který pozoruje vesmír a vidí, že planeta země je ohrožena, protože lidé se začali zabývat sami sebou a přestali ji chránit. Znepokojené slunce vysílá k zemi kometu Konráda, která se snaží vyburcovat světové státníky a vést je k odpovědnosti. Moc se mu to nedaří, nikdo ho neposlouchá. Nakonec se zemi podaří zachránit. Jedenáct obrazů je koncipováno jako varování. Inscenace kombinuje činoherní divadlo s politickým kabaretem. Hra je v současné době v Německu velmi populární a inscenovala ji řada profesionálních i amatérských divadel.

Přikládáme výsledkovou listinu přehlídky (pozn. red.):

Výsledková listina 25. ročníku oblastní přehlídky amatérského divadla Děčínská brána Memoriál Josefa Doležala Městské divadlo Děčín 24. – 26. 3. 2017

Čestná uznání: Oldřišce Jeřábkové za role Štiky, Mariany a Frosiny v inscenaci Lakomec Jaroslavu Švířovi za role Kleanta, Frosiny a Štiky v inscenaci Lakomec Vojtovi Zemanovi za role Valéra a Elišky v inscenaci Lakomec Josefu Zachovi za roli Serebrjakova v inscenaci Strýček Váňa Jakubovi Ružbatskému za roli Kartága Kilbrida v inscenaci U Kočičí bažiny Elišce Hrdé za roli Josie Kilbridové v inscenaci U Kočičí bažiny Danielu Nedvídkovi za roli Pierra v inscenaci Půldruhé hodiny zpoždění Ondřeji Kvěchovi za roli Adriana v inscenaci Můj tajný deník Souboru Rádoby divadlo Klapý za inscenaci hry Mariny Carrové U Kočičí bažiny

Ceny: Tereze Rauchové za roli Jeleny v inscenaci Strýček Váňa Oldřišce Jeřábkové za roli Soni v inscenaci Strýček Váňa Romanu Winterovi za roli Astrova v inscenaci Strýček Váňa Radimu Purchartovi za scénu k inscenaci Strýček Váňa Vlaďce Zborníkové za roli Hester Swanové v inscenaci U Kočičí bažiny Lence Šťastné za výběr hudby a interpretaci úvodní písně v inscenaci U Kočičí bažiny Petru Tůmovi za dramatizaci textu Petra Heteši Fáma a kyvadlo Anně Zemanové za roli produkční Jany v inscenaci Fáma a kyvadlo Ludmile Panenkové za roli Marjány v inscenaci Ruská zavařenina Štefanu Olšákovi za návrh scény k inscenaci Ruská zavařenina

Doporučení do programu celostátní přehlídky činoherního a hudebního divadla Piknik Volyně 2017: Rádobydivadlo Klapý – M. Carr: U Kočičí bažiny DS Hraničář Rumburk – A. P. Čechov: Strýček Váňa

Hodnotila odborná porota ve složení: Mgr. Lenka Lázňovská, Renata Grolmusová, PaedDr. František Zborník, Mgr. Martin Pošta. (foto v příloze)

Cena diváka: DS Karel Čapek Děčín za inscenaci hry Fáma a kyvadlo

Pořadatel: Svaz českých divadelních ochotníků, oblastní organizace České středohoří , 17. listopadu 2, 405 01 Děčín tel. 603 493 760

Autor: Lenka Lázňovská

Přílohy:

P3240144-ol2a1