Dětský seminář na JH má výbornou pověst!

Dětský seminář Jiráskova Hronova 2015 Autor: Ivo Mičkal

Letošní Jiráskův Hronov byl pro naši rodinu přelomový. Čtyřletá Linduška jela poprvé s pocity rovnoprávného seminaristy, neboť byla přijata na Dětský seminář. Byla na to patřičně hrdá.


Dá se dokonce říct, že v průběhu festivalu se její hrdost stupňovala. Nejprve o své účasti hovořila jako o „školce“, pak o „velké škole“ a nakonec všem (i těm, kteří se nezeptali) na potkání sdělovala, že chodí „na seminář“. Byla jsem poučena, že tady není paní učitelka, ale Kačka, a každý den seminář z Lindiny strany sklidil mnoho pozitivních ohlasů. Zejména citoslovců a obdivných pohybů (např. výskoků, otoček, rozpažení rukou až k nebi – tak se jí to líbilo).

Co se týče obsahu semináře, dozvídali jsme se pouze útržkovité informace. Ale byli jsme spokojeni. Dítě se bez problémů ráno budilo, těšilo a s chutí na seminář chodilo. A to nám stačilo. Pokusila jsem se po návratu z Hronova Lindušce položit několik otázek, aby svoje (velmi pozitivní) dojmy nějak zkonkretizovala. Odpovědi předkládám níže, avšak nevím, jestli z nich, milý čtenáři, budeš moudrý.

Co se Ti, Linduško, nejvíc líbilo na semináři?
Jak jsme si hráli.

Aha. A na co jste si hráli?
Hráli jsme si, že jsme zombíci. To jsme chodili pomalu jako dvojáci (!?), měli jsme ruce před sebou a měnili lidi taky na zombíky. Ale pak už stačil jen jeden.

A ještě jste si hráli na něco?
Na piráty. To jsme šli do země strachu, tam jsou bubáci. A ještě tam byly dvě čarodějnice, první byla malinká, to jsem byla já, druhá byla Kačka. Ostatní byli lidi, co brali věci. I čarodějnickou srnečku!

A ještě?
Ještě jsme si hráli na indiány. Tancovali jsme indiánské tance, dělali si domečky a ohníčky. A byli jsme na procházce a když byl déšť, tak jsme dávali na sebe prostěradla a vypadali jako duch, co má hodně hlav!

A byla jsi i ve vesmíru?
Ne.

Ale tady ve zpravodaji píšou, že jste byli ve vesmíru.
Já jsem tam nebyla.

Ale tady…
Já jsem tam nebyla, protože jsem byla unavená. Tak jsem si udělala z kostiček postýlku a spinkala jsem.

Aha!
A taky jsme byli v hezké zemi.

V hezké zemi?
No, tam jsou hezký věci různý, třeba knížečky. Hráli jsme si tam, byli jsme tam hodní, třeba u moře.

A co ta Babička z vajíčka? To je kdo?
Babička z vajíčka – to jsme četli. To nebyla jen sranda, ale pěkná blbina (dlouhý záchvat smíchu). Maminko, ona byla malá, neuměla ani chodit, ani mluvit, úplně jako mimino, jen byla stará. Měla zlatá křídla.

A jak se Ti líbilo, že seminář vedla Kačka?
Kačka je hodná, hodně hodná. Doufám, že se s nějakou paní nevymění.

A tak jsme si letos užili Hronov. Linda pojede i příští rok, už jako starý mazák. Říká, že tu má hodně kamarádů, „i dětí, i lidí“. Tak se těší. A my s ní.

Autor: Eva Suková