Divadelní Piknik Volyně 2019

Ty-já-tr Hrobeso Praha_Zlatý drak Autor: Milan Strotzer

Již po osmé se letos, tentokrát ve dnech 28. června až 6. července, konala celostátní přehlídka amatérského a činoherního divadla v jihočeské Volyni.


I když je Volyně pro některé účastníky místem hodně hodně vzdáleným od domova, tato výhrada hlasitě znějící zejména v prvních ročnících realizovaných v půvabném koutě jižních Čech dnes již téměř slyšet není. Touha po přestěhování někam do středu republiky, kam by to všichni účastníci měli relativně stejně daleko, byla přemožena několika faktory.

Atmosféra přehlídky vybízí k celotýdenní účasti

Tím prvním je téměř rodinná pohoda a atmosféra, ve které se díky přívětivosti a obětavosti místních volyňských ochotníků v čele s ředitelkou přehlídky Marií Banákovou Divadelní Piknik odehrává. Ostatně Simona Bezoušková, odborná pracovnice NIPOS-ARTAMA, která má celou přehlídku na starost, prohlásila v prvním čísle festivalového zpravodaje „Chceme být rodinný festival“, a tato ambice je naplňována stále výrazněji. Další neméně důležitou věcí je potenciál místa konání: areál restaurace a divadelního sálu Na Nové s přilehlou zahradou nabízí doslova „vše v jednom“, a na dostatečné úrovni. Zajisté, existují vybavenější divadelní sály, hlediště s větší variabilitou. Až na ojedinělé hlasy však ani k této věci výhrady ze strany divadelníků nezaznívají. A co se ubytování týká, tři budovy internátu spolu s několika hotely nabízejí dostatečný počet lůžek v příjemné blízkosti, což každý ocení zejména v pozdních nočních a brzkých ranních hodinách. Ke všemu shora řečenému letos můžeme přičíst nádherné letní počasí, ve kterém se podstatná část účastníků setkávala dopoledne na místní kouzelné plovárně postavené na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století.

Na adresu lektorů

Několikrát po minulých ročnících jsme byli svědky občas až silné kritiky padající na lektorský sbor, tedy na porotu přehlídky. Letos zazněla jediná zásadnější připomínka, či spíše přání, a to ve formě volání po důkladnějším přístupu k analýze textů dramatickým předloh soutěžních inscenací. Také složení lektorské čtveřice (dramaturgyně Jana Slouková, dramaturg Michal Zahálka, a dva režiséři, Adam Doležal a Jaromír Hruška) mohlo být podle některých účastníků pestřejší co do divadelních profesí (někteří postrádali účast scénografa, případně hudebníka, a choreografa). Přes všechny tyto dílčí výhrady je však třeba přiznat zásadní věc: naprostá většina soutěžících souborů byla letos s přístupem lektorů k výsledkům jejich snažení spokojena, byť lektory vyřčená slova v rozpravě o představeních nebyla vždy jen pochvalná. Není divu: to, čeho býváme často svědky, totiž že porotci a lektoři sdělují spíše své názory než argumenty vycházející z jejich vzdělání a zkušeností, zde sice bylo přítomno v tom potřebném množství lidského přístupu ke zhlédnutému, nicméně analytické postřehy nad stavebními komponenty inscenací a nad hereckým provedením v rámci představení byly ve většině. A když přece jen něco přítomní z řad diváků na rozborech postrádali, měli možnost své otázky a připomínky v dostatečné míře projevit díky vstřícnému moderování debaty ze strany Michala Zahálky.

Mimořádně tučný ročník

I když se (a doufám, že to tak v příštím ročníku opět bude) všechny klady shora řečené opět dostaví, jednu věc lze těžko ovlivnit, a tou je úroveň soutěžních představení. A zde je místo k projevu té největší radosti: letošní ročník byl doslova nabitý výborným divadlem! Skutečně tučný rok v duchu biblických hubených a tučných let. Svědčí o tom výsledková listina, na které je sedm doporučení a tři nominace do programu Jiráskova Hronova. Žádná jiná národní přehlídka, ze které postupují divadelníci na českou divadelní multižánrovou „žatvu“ se takovým množstvím kvalitních inscenací navíc výborně odehraných nemůže letos pochlubit.

V soutěžním programu letošního Pikniku se samozřejmě objevily i věci slabší, ale že by některé z představení bylo oprávněně označeno za něco, co se na národní přehlídce nemělo vůbec objevit, k tomu prostě nebyl důvod. O velmi vysoké úrovni letošního ročníku svědčí i to, že během sedmi z devíti programových dnů se publikum mohlo každý den těšit z představení, které se nakonec dostalo na seznam nominovaných a doporučených do Hronova, přičemž v těch dvou zbývajících dnech se odehrála další vydařená představení, která by v Hronově nebyla zklamáním (např. Vůně třešňového dýmu divadla Prkno Veverská Bítýška nebo Do zdi Divadla Exil Pardubice).

Doporučení a nominace

Ze sedmi doporučení (Audience – Viktorka Holešov, Divadlo bez zvířat – Ty-já-tr NAČERNO Praha, Jak jsem vyhrál válku – DS Sem Tam Fór Slavičín, O 14 dní dříve aneb Svoboda nadvakrát – Divadlo Pod čarou Písek, Ostře sledované vlaky – Ty-já-tr HROBESO Praha, Srnky – DS D3 Karlovy Vary, Vávra aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat – Divadýlko na dlani Mladá Boleslav) se největšího ohlasu od publika dočkala Havlova Audience v provedení dvojice skvělých protagonistů Romana Uwe Juráně ( Sládek) a Jacka Leško (Vaněk) z holešovské Viktorky. Podobně úspěšné bylo představení Srnek Tomáše Svobody v provedení karlovarského DS D3 v režii Petra Richtera. Obě představení nabídla největší porci skvělého humoru. Příznačné je, že navýsost komediální bylo všech sedm doporučených představení, co se smíchových reakcí publika týká, šlapalo na paty dvou shora vyjmenovaných také představení Divadla bez zvířat pražského Ty-já-tru NAČERNO v režii Lukáše Křížka.

Dvě nominace získali: Kauza Médeia Divadla Exil Pardubice a Iluze v provedení OLDstars Praha.

Médeia se v lektorském posudku od režiséra Adama Doležala dočkala následujících slov: „Hra Petra Kolečka, inspirovaného klasickou Euripídovou tragédií je spíše miniaturou, postmoderní hříčkou, anekdotou, žánrově zařaditelnou k pastiši a vybízející inscenátory k hravosti, nadsázce a lidově řečeno k „blbnutí“. Zakázáno není téměř nic včetně popkulturních odkazů. Zároveň v sobě nese také poměrně výrazné morální poselství o nesmyslnosti pomsty a jejímu obrácení se proti člověku samotnému. Hlavními tahouny jsou obě ženské představitelky. Jana Tichá (zároveň režisérka inscenace, pozn.aut.) dokáže být jako Médeia cynická i pomstychtivá, Daniela Meszárosová jako Glauka je vedena v přesné stylizaci, která funguje a herečka ji udržuje v naprosté rovnováze.“ Výkon Daniely Meszárosové patřil k nejkomediálnějším výkonům celé přehlídky.

Iluze Ivana Vyrypajeva, jednoho z nejvýraznějších autorů současné ruské dramatiky v režii Oldřicha Kulhavého a v provedení souboru OLDstars Praha nasadila laťku kvality celé přehlídce hned v prvním večeru. Režijně-dramaturgické uchopení textu i herecké výkony zaujaly publikum i lektory poučeností inscenátorů, přirozeností a věrohodností hereckých výkonů. Inscenovat Iluzi není jednoduché. Je zde rozsáhlá plocha textu v rovině vyprávění, a tak je třeba hledat a najít každou možnost pro stavbu dramatických situací nejen v rovině jednání slovem. A to se povedlo.

Třetí nominací byl poctěn absolutní vrchol letošního Divadelníku Pikniku Volyně, inscenace hry Rolanda Schimmelpfeniga Zlatý drak v režii Štěpána Pácla a v provedení Ty-Já-Tru HROBESO Praha. Cituji z recenze dramaturgyně Jany Sloukové: „Režisér Pácl výtečně pracuje s rytmem, znakem a rychle se střídající charakterizace postav a prostředí, jeho pětice herců suverénně a plynule prochází mezi rolemi. Vážné se střídá s groteskním, a právě herecká nadsázka vytváří skvělý kontrapunkt k melancholii celého příběhu. Defilé smutků a krutostí, osudů letušek, kuchařů, tyranů i zamilovaných tak před námi ústí do jedinečného obrazu samoty mezi lidmi, samoty v cizí zemi, a především zoufalé sobeckosti. To vše řadí tohoto Zlatého draka k nejlepším inscenacím textů R. Schimmelpfeniga na českých jevištích, která by obstála i v konkurenci profesionálních divadel.“

Vyjádření Jany Sloukové otevírá i debatu nad spoluprací amatérských divadelníků s profesionály. Opět cituji, tentokrát vyjádření jednoho z účastníků, člena nejmenovaného amatérského souboru: „Mají režiséra z pražského Národního divadla. Jak s nimi máme soutěžit? Hraju fotbal na úrovni okresního přeboru, a tohle je jako bych nastoupil proti Barceloně!“ Dodat lze jediné: Z divadelního okresního přeboru do divadelní extraligy lze postoupit po absolvování několikaletého tréninkového procesu složeného z účasti na vrcholných přehlídkách a účasti v odborně vedených seminářích, které probíhají jak ve Volyni, tak ve Vysokém nad Jizerou (Krakonošův divadelní podzim, národní přehlídka venkovských divadelních souborů), tak v Hronově. Když se k tomuto úsilí připočte nutná alespoň minimální míra talentu, nic není nemožné. A navíc: mezi profesionály se vždy najdou takoví, kteří se spolupráci s amatéry nevyhýbají, ba právě naopak. Kdo hledá, najde …

Kurzy a semináře

NIPOS-ARTAMA pro letošní Divadelník Piknik nabídlo individuální i rodinné semináře včetně dětského tábora. Divadelníci se mohli vzdělávat pod vedením režiséra Štěpána Pácla v oblasti principů spolupráce režiséra a herce, seminář byl zaměřen i na režijní a herecké vytváření dramatického prostoru a času a dramatické figury. Další příležitostí k rozvoji interpretačních schopností byl seminář pedagožky DAMU Evy Spoustové zaměřený na jevištní řeč. Hudebníci mohli využít nabídky setkat se nad problematikou hudby v inscenaci s Tomášem Alferim, který je hudební skladatel, umělecký šéf a režisér Divadla Rozmanitostí Most. Složil hudbu k mnoha inscenacím například Divadla v Dlouhé, Divadla Minor, Jihočeského divadla České Budějovice nebo Divadla F. X. Šaldy Liberec. Vedle těchto seminářů běžel také Kurz praktické režie KOPR pod vedení režiséra a docenta DAMU Milana Schejbala a dramaturga Lukáše Horkého, kteří si letos přizvali i scénografku Kateřinu Baranowskou.

Jak nám chybí František Zborník

V programu letošního Pikniku se třikrát objevilo jméno v loňském roce zemřelého Františka Zborníka. Jednou jako autora hry Skřivani dnes už jen v Shakespearovi, odehrané v režii Ladislava Valeše dobronínskými Zmatkaři, podruhé jako autora i režiséra inscenace O 14 dní dříve aneb Svoboda nadvakrát v provedení píseckého Divadla Pod čarou. Potřetí pak v případě Vzpomínky na Františka Zborníka, ke které došlo v sále volyňského kina a při které mnohým přítomným ukápla slza nad odchodem tak skvělého člověka a divadelníka, jakým František Zborník byl. Celá přehlídka pak přinesla naději hraničící s jistotou: byť byl František Zborník osobnosti naprosto jedinečnou, jak je vidět, rodí se už další noví „Zborníkové“, kterým jejich učitel a příkladný vzor může shůry spolu s námi v hledištích právem hlasitě zatleskat.

Pozn. red.: V příloze najdete fotografie Milana Strotzera z inscenací Vávra…(Divadýlko na dlani Mladá Boleslav), Kauza Medeia (Exil Pardubice) a Iluze (OLDstars Praha).

Autor: Ladislav Vrchovský

Přílohy:

Mlada-Boleslav-Divadylko-na-dlani-Vavra-MS93-q0ypw Pardubice-Exil-Kauza-Medeia-MS18-82rv0 Praha-OLDstars-Iluze-MS69-ffj6x