Divadelní studio D3 vstupuje do šedesáté sezóny

Pozvánka na oslavy D3 Karlovy Vary Autor: archiv souboru

Letos v září vstoupilo Divadelní studio D3 do své šedesáté sezóny. Oslava tohoto úctyhodného výročí se bude oproti původním plánům konat na jaře 2021 (o přesném termínu budeme informovat) v divadle Husovka, jejím patronem bude František Olšovský in memoriam, vynikající karlovarský profesionální herec, který v roce 2005 ztvárnil v Déčku titulní roli v Holbergově Jeppem z Vršku. A než se pustíme do oslav, zkusme bilancovat…


Trojlístek divadelníků Miloš Honsa, Marie Honsová a Arnošt Kasal v roce 1961 podepsali zakládací listinu Divadelního souboru D3. Vzápětí začali zkoušet Seifertovu Píseň o Viktorce, kterou poprvé sehráli v dubnu 1962 v Toužimi. Tentýž titul, Píseň o Viktorce, se v repertoáru Déčka objevil ještě jednou: režisér Petr Richter jej nazkoušel v roce 2011 pro oslavy 50. výročí založení souboru, samozřejmě v jiné, modernější a navíc rozšířené podobě (první polovinu tvořil příběh Viktorky podle Boženy Němcové, druhou scénické obrazy na Seifertovu poemu) – a je příznačné, že inscenace postoupila nejen na národní přehlídku jednoaktových her v Holicích, ale i na Jiráskův Hronov. Hrála se v srpnu 2013 o půlnoci v Jiráskově divadle – a pro mnohé, účinkující i diváky, to byl to zážitek.

Čerpání z tradice a její rozvíjení, inspirace tím, co bylo, a navazování na odkaz těch, co tu byli před námi, také snaha o moderní divadlo s promyšlenou dramaturgií, postavené na poučené režii a výsostném herectví, bez ustrnutí, zato s vědomím kontinuity včetně mezigenerační spolupráce (nejstarší člence souboru je 88 let, tomu nejmladšímu 11) – to všechno je pro Déčko typické.

Na zmíněnou „Mekku ochotníků“, Jiráskův Hronov, se D3 poprvé probojovalo v roce 1973, a to s hrou Hermana Heyermanse Loď jménem Naděje v režii Miloše Honsy. Nejenže tam dostal cenu za mladý herecký výkon začínající Ondřej Pavelka, ale také byla zahájena tradice ochotnických svateb – Jiřina Postlová se provdala za Ladislava Fímana. Na tuto národní přehlídku se později jelo ještě čtrnáctkrát, z toho třikrát v posledních deseti letech – kromě Viktorky s inscenovaným čtením Smíření a stále ještě uváděnými, hojně chválenými Srnkami autora Tomáše Svobody a režiséra Petra Richtera. Na předstupeň Hronova, Divadelní Piknik Volyně, dosáhla Psí kůže Vladimíra Körnera a režisérky Anny Ratajské. Další celostátní přehlídka, poděbradský FEMAD, hostila rovněž Psí kůži (inscenace se stala absolutním vítězem tohoto FEstivalu Mladého Amatérského Divadla roku 2018) a v loňském roce Srnky. Diváci rakovnické Popelky, celostátní přehlídky divadel hrajících pro děti, aplaudovali Čučudejským pohádkám; v soutěži dialogů O Pohárek SČDO zvítězili a v rámci Večeru vítězů na KDP ve Vysokém nad Jizerou excelovali v roce 2012 Eva Lešková a Luboš Štěpán v Bedosově Zdravotní vycházce, v roce 2013 opět Luboš Štěpán a Petr Johanovský v dramatu O myších a lidech, v roce 2018 do třetice Luboš Štěpán, tentokrát s Markem Himlem v dialogu ONA; festival jednoaktových her v Holicích přivítal kromě Písně o Viktorce i Sen o dvou kůrkách Antonína Přidala – a letos tam postoupili a o třetím listopadovém víkendu budou Karlovy Vary reprezentovat Marek Himl a Eva Šollová s aktovkou Kvůli čemu se nevraždí.

V roce 1981 se poprvé vyjelo na tzv. vagant – putování po vlastech českých s divadlem. První výjezd vedl na Domažlicko, Hanka Franková a Jirka Hnilička tam nastudovali středověké Svitáníčko. V následujících letech se ustálil tvůrčí tým – břímě organizace leželo na Jiřím Hniličkovi, režisérem byl Petr Richter, kronikářkou vagantu Magda Hniličková (a to od svých šesti let); nejčastěji vedly kroky ochotníků do Liberka v Orlických horách, ob rok zajížděli i jinam (Chebsko, Litoměřicko, Vysočina). V posledních třech letech přebírá organizaci Martin Vančura, tvůrčí část Magda Hniličková; poslední premiérou byla v roce 2019 Pohádka o vose Marcelce, uváděná na Ústecku, reprízovaná letos v jižních Čechách, s Andreou Kiralyi v titulní roli. Na podobném principu jako vagant se zrodil tzv. DivPut čili Divadelní putování; pod vedením Luboše Štěpána se jelo první rok na Domažlicko s Pověstmi Vašeho kraje, dramatizací pověstí z knihy Zdeňka Šmída Dudáci a vlčí hlavy z pera bývalého člena Déčka Viktora Braunreitera; v červenci 2020 se DivPut odehrál již počtvrté, tentokrát byly premiérovány Legendy (z) kraje pod horami stejného tvůrčího týmu.

V roce 1985 začalo Déčko organizovat přehlídku Karlovarský Harlekýn. Konal se celkem sedmkrát, v Divadle V. Nezvala nebo v malém sále hotelu Thermal, bohužel skončil v roce 1991 pro nezájem diváků. V roce 2015 jej Déčkaři obnovili jako přehlídku kvalitních ochotnických souborů; nově se koná v průběhu celé sezóny, dílem ho tvoří hosté z řad regionálních výrazných umělců, dílem inspirativní hosté z celé republiky. A tak mohli karlovarští diváci vedle sokolovského Divadla bez zákulisí, Navenek Kadaň, kláštereckého KLASu, karlovarského Divadla loutek či undergroundové partičky kolem Hellbogenu vidět excelentní Jak se vám líbí Jak se vám líbí českolipského Jiráska, Zmrazovače divadla Ad Hoc Praha, Její pastorkyňu pražských „Májovců“, Tohle není Maryša pražského souboru Maškara, Jacobowského a plukovníka Rádobydivadla Klapý a mnohé další tituly. Nejbližšími „harlekýnskými“ představeními bude tibetská pohádka Žebrák a princezna Honzy Kindla v neděli 25. října v 15 hodin a vynikající Zlatý drak pražského souboru Hrobeso v režii Štěpána Pácla v neděli 1. listopadu 2020 v 18 hodin.

Utíkej, smrtko, utíkej čerstvého absolventa režijní školy Petra Richtera zahajovalo Jiráskův Hronov v roce 1985. Dalšími karlovarskými režiemi tohoto výborného herce a muzikanta se stal např. Daňkův Kulhavý mezek, Pinelliho Zlatá blecha, Ghelderodovi Tři herci, jedno drama, také oceňované projekty Píseň o Viktorce, Čučudejské pohádky, Svobodovy Srnky… Anička Ratajská se uvedla špičkovou inscenací Daňkova apokryfu Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko; k jejím dalším režiím patří např. Blatného Smrt na prodej, Smolaři J. R. Picka, Holbergův Jeppe z Vršku (s výše zmíněným Františkem Olšovským, který po zrušení karlovarského profesionálního souboru osiřel a Jeppe se stal jeho posledním divadelním počinem v životě – vzpomínáme a oslava 60. sezóny Déčka si nemůže přát lepšího patrona), Přidalovy aktovky Pěnkava s Loutnou, Sen o dvou kůrkách a Sáňky se zvonci, Gombárův Hugo Karas, Vieweghovi a Gombárovi Andělé všedního dne, Klimáčkovy Historky z fastfoodu, Körnerova Psí kůže… Její inscenace Peškova Betlému je prozatím nejúspěšnější inscenací Déčka (počet repríz přesáhl padesátku a hra je dosud na repertoáru), na paty jí šlape její a Tachovského Mor (mezi lety 2002 a 2004 hrán 37×). V roce 2018 nás opustil Vlastimil Ondráček, nejvýraznější osobnost Déčka v posledních padesáti letech, vedoucí souboru v letech 1973–1990 a jeho ekonom v letech následujících, oceňovaný režisér a činovník SČDO… Samostatným projektům se v současnosti věnuje Mirka Exnerová – nastudovala několik autorských pohádek (naposledy Vlasatici v roce 2013) a momentálně uvádí v osobité interpretaci a ve spolupráci s folkovou skupinou Netřísk Máchův Máj. Stálým výtvarníkem a hercem souboru je Jiří Hnilička, z jehož nejčerstvějších ocenění jmenujme cenu za kostýmy a rekvizity v Čučudejských pohádkách na rakovnické Popelce, cenu za scénografii pro Psí kůži na horažďovické přehlídce a hereckou Cenu Františka Zborníka čili Velkou sokolovskou čurdu za roli dirigenta Bělohlávka v Srnkách. Na skvělou práci dramaturgyně Anny Frankové, podepsanou pod nejslavnějšími „déčkařskými“ inscenacemi osmdesátých a devadesátých let (třeba Třinácti vůních či Hodině mezi psem a vlkem; sama režírovala pozoruhodné Kuře na rožni) se pokouší navazovat nynější dramaturgyně D3 Petra Richter Kohutová (kromě spolupráce na pravidelných inscenacích Déčka uvedla ve své režii několik scénických čtení, Růžičkovy Čtyři sestry, Vůjtkovo Smíření, Girglovo Vertigo atd.). A postupně se z hereckého souboru režijně vyprofiloval Luboš Štěpán, jenž dosud nastudoval inscenace pro DivPut a v prosinci je očekávána premiéra jeho režijního debutu na velkém jevišti.

Z Déčka se postupem času vydělilo několik dalších souborů – v roce 1990 odešlo pět mužů a založili si divadlo Klobrouk, pozdější bezDirky, o čtyři roky později tři ženy Divadlo buďAnebo. Z jeho řad vzešli dnešní profesionálové – již zmínění Ondřej Pavelka či Hanka Franková, dále Jan Anděl, Aleš Háma, Viktor Braunreiter, Eliška Huber Malíková… Zvláštním případem je Magda Hniličková, která působila v Divadle Dagmar, Déčku, Činohře Karlovarského městského divadla – a v současné době je v profesionálním angažmá v Chebu, aniž by některý ze svých dosavadních souborů opustila.

Déčko na počátku své existence nemělo stálou scénu, vlastní prostory získalo až po deseti letech existence v K klubu v Rybářích; v průběhu let působilo třeba v původním Klubu Paderewski, v LD Tosca, drahovické Kapse nebo v Motýlu v Tuhnicích, od roku 2002 dodnes má zázemí v divadle Husovka. Přesto zásadní počet repríz uvádí na zájezdech, ať už na pozvání nebo na nejrůznějších přehlídkách. Za padesát devět sezón bylo uvedeno 150 premiér (nečekané, ale hezky kulaté číslo). Dnes má Déčko přes 25 členů, z toho zmiňované režiséry, dramaturga, výtvarníka, také několik hudebníků a množství herců, kteří se v průběhu let naučili hrát role vážné i komické, na malých i velkých jevištích a zvládat divadlo pod širým nebem, na ulici či na návsi. A proto nyní může mít Déčko na repertoáru Tři verze života Yasminy Rezy a režisérky Anny Ratajské, docela ujetou komedii Srnky Tomáše Svobody a režiséra Petra Richtera, mikrokomedii V Kadani je krásně regionálního autora Teodora Kravála a režisérky Petry Richter Kohutové, Máchův Máj Mirky Exnerové, pro pouliční produkci určené Legendy (z) kraje pod horami Viktora Braureitera a režiséra Luboše Štěpána, vagantovou Pohádku o vose Marcelce režiséra Petra Richtera – a přes deset let je před Vánoci uváděna Komedie o narození Ježíška aneb Betlém.

Doba covidová si vyžádala jisté divadelní oběti; kromě zrušených 22 představení, které momentálně Déčko nahrazuje, se nakonec upustilo od premiéry rozezkoušené komedie Muž sedmi sester. Ve stavu zrodu je aktovka Sex Pavla Kohouta pod vedením Petry Richter Kohutové; ze spolupráce s karlovarským uskupením BenderKindl by měla vzejít inscenace na motivy Daniila Charmse; režisér Petr Richter připravuje pro děti vlastní dramatizaci Vančurovy pohádky Kubula a Kuba Kubikula; a režisérka Anna Ratajská pročítá další z cyklu dramatických dílek Antonína Přidala – tentokrát krutou i něžnou povídku Tajbele a její démon.

Hronovský kruh se uzavřel – v srpnu 2020 zahajovalo Déčko Jiráskův Hronov inscenací komedie Srnky. Jana Soprová ve zpravodaji napsala: „V případě karlovarského Divadelního studia D3 se režiséru Petru Richterovi podařilo obsadit herce tak, aby fungovali nejen jako sólisté, ale také jako dobří partneři (partnerky) svým kolegům. Podivíni, kteří jako by byli z podobného těsta jako Zelenkovi filmoví Knoflíkáři, se tady vyloupnou jeden po druhém, zazáří v zajímavě zdůrazněném detailu, a přitom si dokážou vzájemně ponechat prostor pro vyznění gagů, a tak se z pod roušek diváků pravidelně ozývá smích.“ Samozřejmě…

Samozřejmě to nejdůležitější, co Déčko drží při životě, jsou lidé. Jejich talent, píle, obětavost. Všem z Déčka, i těm nejmenovaným, patří velký dík. U některých se letos dostavilo také poděkování nadregionální – Svaz českých divadelních ochotníků ocenil čtyři osobnosti, Martina Cirkla, Magdu Hniličkovou, Elišku Huber Malíkovou a Petra Johanovského. Ocenění jim předala zástupkyně SČDO Hana Šiková na přehlídce Sokolovská čurda. Zařadili se tak po bok již oceněných Petra Richtera a Jiřího Hniličky, nositele Zlatého odznaku J.K. Tyla. A na oslavě 7. listopadu 2020 má být předáno morální ocenění Divadelnímu studiu D3 Karlovy Vary jako celku – prestižní Čestné uznání Václava Klimenta Klicpery.

Pozn. red.: V příloze si prohlédněte tyto fotografie:

1 – 2011 Píseň o Viktorce (režie Petr Richter) – Luboš Štěpán (Černý myslivec) a Lea Bělinová (Viktorka)

2 – 2013 M. Viewegh, D. Gombár: Andělé všedního dne (režie Anna Ratajská) – Martin Cirkl (Filip) a František Hnilička (Jofaniel)

3 – 2013 A. Přidal: Sen o dvou kůrkách (režie Anna Ratajská) – Luboš Štěpán (Nožík) a Petr Johanovský (Kostka)

4 – 2014 V. Klimáček: Historky z fastfoodu (režie Anna Ratajská) – Eva Šollová (Paní) a Jiří Hnilička (Homeless)

5 – 2016 V. Peška: Čučudejské pohádky (režie Petr Richter) – Tereza Fischerová (Sluníčko)

6 – 2019 Y. Reza: Tři verze života (režie Anbna Ratajská) – Martin Cirkl (Henri), Marek Himl (Hubert), Eliška Huber Malíková (Soňa) a Jana Trsová (Ines)

7 – 2018 T. Svoboda: Srnky (režie Petr Richter) – Diana Derahová, Andrea Kiralyi, Jana Harantová a Eva Šollová v titulních rolích

8 – 2017 V. Körner: Psí kůže (režie Anna Ratajská) – Luboš Štěpán (Arnolf), Martin Cirkl (Eliáš) a Tomáš Mutinský (Vilkis)

9 – vagant – Pohádka o vose Marcelce – Andrea Kiralyi (Marcelka) a Eliška Huber Malíková (včela alergická na pyl)

10 – DivPut – V. Braunreiter: Legendy (z) kraje pod horami (režie Luboš Štěpán) – vlevo Martin Cirkl (Purkabí), vpravo Tomáš Mutinský (Lovčí), uprostřed Petr Johanovský (císař Karel IV. na věrné Kačence)

11 – 2017 P. Girgle: Vertigo (scénické čtení, režie P. Richter Kohutová) – Jakub Johanovský a Andrea Kiralyi

12 – 2015 K.H. Mácha: Máj (režie a interpretace Mirka Exnerová – na snímku)

Autor: Petra Richter Kohutová

Přílohy:

1-Pisen-fhria 2-Andele-vyvld 3-Sen-0hhgc 4-Historky-69hdt
5-Cucudejky-wrcy2 6-Trikrat-8hn8y 7-Srnky-0i9gy 8-Psi-kuze-mn5ci
9-Vagant-q5ywx 10-Divput-mss0q 11-Vertigo-bvc37 12-Maj-ns7e3