Divadelní Vsetín popáté

Autor:

Ve dnech 17.-19. března 2016 se v Lidovém domě ve Vsetíně konal pátý ročník krajské postupové přehlídky amatérského divadla Divadelní Vsetín 2016.


Uspořádalo ji domácí Divadlo v Lidovém domě. Předsedou lektorského sboru přehlídky byl režisér René Vápeník, dalšími členy dramaturgyně Městského divadla Zlín Kateřina Menclerová a divadelní kritik Marcel Sladkowski. Jejich rozborové semináře v orlovně Lidového domu se těšily patřičné pozornosti zúčastněných souborů i publika. Přehlídka byla slavnostně zahájena 17. března a stejně jako vloni se o prvním večeru představil soubor Chaos z Valašské Bystřice, již zkušené divadelní uskupení soustředěné na bohatou zájezdovou činnost v oblasti Valašskomeziříčska. Vybírá si pro ni především angloamerické bulvární komedie, a nejinak tomu bylo i letos. Hra méně známého britského autora Simona Williamse Nikdo není dokonalý aneb Polib tetičku nabídla příběh nesmělého statistika Leonarda, který žije po rozvodu se svou pubertální dcerou a živelným otcem. Pro vylepšení rodinného rozpočtu se Leonard rozhodne psát, feministická nakladatelka, u níž jeho text uspěje, však trvá na tom, že zveřejňuje výhradně ženské autorky. Leonardovi nezbývá nic jiného, než před ní a před rodinou sehrát ženskou roli. Převleková komedie je poněkud slabší, ne zcela promyšlenou variací populárního námětu dramatické literatury (Charleyova teta, Někdo to rád horké) přinášející i některé sentimentální a vážnější momenty. Porota ocenila, že oproti loňské, jen přibližně připravené komedii (Tři bratři v nesnázích) vtiskla tentokrát režisérka Bohumila Bitalová inscenaci sevřenější tvar podpořený relativně funkční scénou. Ku prospěchu bylo také výrazné krácení textu. Inscenace představuje v celkem monotónním repertoáru Chaosu nikterak sice výrazný, ale přece jen krok správným směrem. Zcela specifický zážitek přinesla divákům inscenace Louskáček v podání Základní školy, Mateřské školy a Praktické školy Vsetín. Přivedla totiž na jeviště žáky různých věkových kategorií a s různým stupněm fyzického či mentálního postižení, nebo i sociálního vyloučení. Režisérka Kristýna Machalcová kongeniálně zvolila téma, jež prostřednictvím pohádkového snu umožňuje nahlédnout do světa čistých duší žáků školy, kteří se představili v plynulé plejádě výstupů sledujících víceméně libreto Čajkovského baletu. K výrazným kladům inscenace náležela skutečnost, že asistenti, kteří účinkující často odprovázeli, dokázali hladce splynout s jevištním děním, ba místy mu posloužili výsostně divadelními prostředky (princip černého divadla). Louskáček byl pro pozorné obecenstvo mimořádně emocionálním až očistně silným zážitkem, aniž by přitom slevoval ze své ryze divadelní působivosti. Domácí Divadlo v Lidovém domě představilo na přehlídce svou novou inscenaci Manželský poker. Do jisté míry jím navazuje na Brouka v hlavě, Světáky a Limonádového Joa prezentované na minulých ročnících přehlídky. Zatímco se však tyto tituly mohly spolehnout na obecnou známost, v případě hry Marca Camolettiho je to složitější: jeho komedie byly populární především v 70. a 80. letech, ale poslední dobou se na tuzemských jevištích objevují spíše sporadicky. Zkušený režisér Pavel Rejman opřel inscenaci o nevěře (či hře na ni) o přesné aranže a důsledné vedení herců ke zkázněným, typově odpovídajícím výkonům. Nejlépe se vedlo Romanu Bláhovi v hlavní roli Bernarda a Miroslavě Kocůnové ve vedlejší postavě Jennifer. Ceny, které si (spolu s cenou za režii pro P. Rejmana) tito představitelé odnesli, doplnila ještě cena za stylově čistou scénu a kostýmy. Poprvé se přehlídky zúčastnil nově utvořený soubor Haleny z Halenkovic, který si pro svůj debut vhodně vybral v posledním čase dosti populární komedii z divadelního prostředí Mátový nebo citron? Její inscenace v režii Marcely Palúchové se nevyvarovala dětských bolestí, k nimž je třeba přičíst dramaturgicky nedomyšlenou a dosti nevkusnou scénu, nezřetelné pointování výstupů a ne vždy dostatečné herecké odlišení dvojrolí. Na druhou stranu se Haleny prezentovaly jako sehraný a vůči připomínkám zdravě vstřícný kolektiv, který má dobrou perspektivu progresu. Přehlídku Divadelní Vsetín 2016 uzavřela inscenace Do lesa aneb Tak trochu jiná pohádka Základní umělecké školy Vsetín, která naplnila úsloví „to nejlepší nakonec“. Pravda, muzikál americké provenience (ve vlastním překladu!) podle filmové předlohy kladl zejména v pěvecké složce nároky, kterým ne všichni aktéři uměli adekvátně dostát, převládl však dojem z výtečně sehrané, týmové, jednoduchou, přitom však funkční a esteticky účinnou scénografií vybavené inscenace, která přehlednou spleť známých pohádkových příběhů v muzikálovém balení dokázala okořenit vhodnou dávkou ironie, dvojsmyslů a černého humoru. Z energického ansámblového pojetí čnělo několik výrazných individualit, jež byly po zásluze porotou oceněny. Samotná inscenace pak byla doporučena k postupu na Národní přehlídku Divadelní piknik ve Volyni.

Autor: Marcel Sladkowski