Divadlo Divokého západu 2.

Autor:

Jak jsem naznačila v minulém díle, západoamerická kulturní metropole San Francisco opravdu není mekkou činoherního divadla. Zato když přijde na přetřes tanec, je hned o čem mluvit. Několik zdejších souborů je totiž považováno za světovou extratřídu a spousta dalších do ní míří.


Taneční divadlo žije na ulici, v malých divadélkách na předměstích (Dance Mission Theater, The Garage) i ve velkých sálech v centru (ODC Theater, YBCA), a i když jsou tu některé inscenace ve značně zkostnatělém a naftalínem čpícím balení, mistrovství zdejších tanečníků vám na to milosrdně dovolí zapomenout.

Zastavení druhé – tanec

San Francisco Ballet, který sdílí budovu se souborem sanfranciské opery a je nejstarším baletním souborem ve Spojených státech vůbec, je toho jasným dokladem. Jeho tvorba se dá obecně rozdělit na dvě linie – jednak je to uvádění klasických celovečerních dějových baletů a za druhé jsou to komponované večery sestávající z několika neoklasických nebo moderních choreografií. Na rozdíl od naší praxe je to ale vždy s doprovodem živé hudby. První skupina titulů (Louskáček, Giselle, Coppélia) divákům nabízí co do výpravy kašírované, popisné dekorace a bohaté historizující kostýmy. Komponované večery se naopak odbývají na prázdné scéně se silnou oporou ve světelném designu a zpravidla v jednoduchých, barevně sladěných kostýmech. Jaká to úleva, sledovat konečně něco abstraktního!

Symbióza kýče a byznysu

Možná by stálo za to zmínit ještě dva výrazné znaky sanfranciského baletu. První bych nazvala „fenomén Louskáček“ – zdejší balet se dokonce chlubí americkým prvenstvím v uvedení tohoto díla roku 1944. Louskáček se záhy stal celoamerickým fenoménem a v prosinci se zde nehraje prakticky nic jiného než tahle velevýpravná vánoční pohádka. I v San Franciscu patří mezi tzv. „must see“. Vánoce bez Louskáčka by tu zkrátka byly jako české svátky bez kapra a o inscenaci je přes zvýšené vstupné mimořádný zájem. Jako doprovodný program je nabízeno focení s kostýmovanými účinkujícími, lze vstoupit do „Nutcracker VIP Club“ (což znamená, že má člověk zamluvenou nejlepší lóži a soukromou recepci o přestávce) a divadelní obchod doslova přetéká tematizovanými suvenýry. Mimochodem, zpeněžitelné je tu opravdu cokoli: například je možné zakoupit si použité baletní špičky s podpisem. Pokud jsou od normální sólistky, vyjdou na 65 dolarů. Ale pokud se v nich potila noha primabaleríny, vytáhnete z peněženky rovnou 80 dolarů.

Druhým fenoménem jsou děti a zvířata na jevišti. Strašný nešvar, ale ve zdejších končinách neobyčejně populární. Například v Giselle, bůhví proč, vystupoval i živý pes. Převedli ho po scéně zleva doprava, publikum nadšeně vzdychlo a zase ho odvedli do zákulisí. Pobyl na jevišti všehovšudy asi dvě minuty a zcela zastínil baletní sólo. V Coppélii zase tančily tři desítky dětiček v rozkošných růžových šatečkách a být členem souboru, urazím se, protože měly, jak jinak, delší potlesk než největší hvězdy ansámblu.

Nezávislé soubory

Dostupné finanční prostředky jsou přímo úměrné velikosti souboru a výpravnosti inscenací. Čím menší soubor, tím prostší a méně efektní balení. Což však velmi často není na škodu, spíše naopak; pravidlem je ovšem konstantní vysoká úroveň tanečního umu. K těm spíše movitějším souborům patří jedinečný Alonzo King Lines Ballet. Jejich Šeherezáda v brilantní choreografii uměleckého šéfa Alonzo Kinga na originální arabskou variaci hudby Rimského-Korsakova z pera Zakira Hussaina nepostrádala promyšlenou práci se světlem a divadelním prostorem v náznakových, ač velice barvitých exotických kostýmech.

Trolley Dances 2010

Loni v říjnu se v San Franciscu už poosmé konala akce nazvaná Trolley Dances, jejímž principem je, jednoduše řečeno, že divák putuje po ulicích a tramvají za jednotlivými mikroinscenacemi z produkce více či méně známých skupin (loni to byly soubory Epiphany Production, Joe Goode Performance Group, Sara Shelton Mann, Ensohza Minyoshu, Christine Bonansea 2×3 Project a Sunset Chinese Folk Dance Group). Vystoupení trvají do 10 minut a mísí taneční styly, amatéry s profesionály, hudební žánry od exotických melodií až po americkou popkulturu. Diváci jsou rozděleni do skupin po zhruba 70 lidech a mají své průvodce, kteří je nejen vodí od scény ke scéně, ale podávají i informace o zajímavostech, kolem nichž se prochází. Celá akce je pro veřejnost zdarma a návštěvnost se pohybuje kolem 4000 diváků za víkend.

Tanci se v San Franciscu zkrátka daří.

Autor: Michal Drtina

Přílohy:

trolley-dances-foto-1108030007-512 trolley-dances-foto-1108030007-709 trolley-dances-foto-1108030007-124 trolley-dances-foto-1108030007-650