Erbenovo „vázání kytice“ se dočkalo filmového zpracování

Vázání Kytice Autor: screenshot, zdroj: facebook.com

V roce 2011 debutoval Štěpán Hak jako dramatik divadelní hrou „Vázání Kytice“, mystifikačním příběhem, který parafrázuje dění kolem vzniku básnické sbírky Karla Jaromíra Erbena „Kytice“. Téměř po 6 letech měl v hořickém Biografu Na Špici světovou premiéru stejnojmenný film v úpravě a profesionální režii Víti Mazánka.


„Květinka“ měla být oslavou života, lásky a pestrobarevným líčením věčného optimismu a životního štěstí, vrcholné mistrovské dílo inspirované vášnivým vzplanutím dvou milenců – básníka a jeho múzy. Básník odchází. Múza bez básníka zaniká. A její tragický konec je příčinou vzniku výrazně temnější „Kytice“, jak ji známe dnes.

„Vázání Kytice“ je příběh o nenaplněné lásce a touze vykonat dobro, které se stává zlem, aby pomohlo zplodit jiné věčné dobro. Především se ale jedná o unikátní projekt, a to hned z několika důvodů.

Většinu protagonistů tvoří amatérští umělci z Erbenova rodného města Miletína. Natáčení probíhalo na místech, která Erben znal. Původní notoricky známé Erbenovy texty umně přepracoval jiný miletínský rodák. To vše, zasazeno do jímavého příběhu, vytváří neopakovatelný pocit výjimečné události.

Za zmínku stojí herecké výkony. Oba představitelé Karla Jaromíra Erbena (mladý a energický – Štěpán Hak, starý a zarmoucený – Jiří Exner) působí velmi přirozeným dojmem. Martin Hlavatý, jako Erbenův přítel Lhota, ve druhé temnější polovině filmu přesně vystihl polohu truchlícího manžela, který si plně uvědomuje bezvýchodnost situace a pravý důvod manželčina strádání. A konečně Maruška v podání Jany Horákové je pro mne věrným synonymem prostého venkovského děvčete, půvabné selky, která má bez okolků všechno, co ke skutečné selce patří – vnější půvab i vnitřní sílu.

Vítu Mazánkovi se podařilo propojit autentičnost a jistou přirozenou syrovost amatérských divadelních herců s neméně autentickým prostředím. K tomu jistě přispěli i masky Elišky Čejkové. Celkovému vyznění snímku velmi prospívá jeho hudební aranžmá, vhodně zvolené efekty a působivá kamera. Vytknout by se dal snad pouze poněkud zdlouhavější rozhovor o lidové slovesnosti a lidovém umění u půllitrů miletínského piva, jehož rozsahově střídmější provedení by prospělo dynamice příběhu.

Jedinečnost a smysluplnost celého projektu byly podpořeny obrovským zájmem o premiéru snímku, kterou v hořickém biografu sledovalo neuvěřitelných 300 diváků.

Film je možné opět zhlédnout 3. 11. 2017 od 18 hodin v rámci festivalu Cinema Open v Bigrafu Na Špici v Hořicích.

  • vaf-

Autor: Václav Falta

Přílohy:

01-plakat-8k5je 01a-figho 02-d2c8u 03-cn3ll
04a-cpsu8 05-lv4x8 06-oten3 07-xinq8
08-b8rvc 09-re7gg