Hobblík a Mumraj 2017

Sestup Orfeův břeclavského souboru Břetislav Autor: Foto Antonín Průdek, archiv soub

Již 15. ročník proběhl 22. – 25. března 2017 v Kulturním domě v Hodoníně. Festival v sobě zahranuje dvě přehlídky, představení studentského divadla a činoherního a hudebního divadla.


Letos byla dramaturgie festivalu rozmanitá, avšak je nutné konstatovat, že v amatérském divadle převažuje v uvádění žánr komedie. Hned první den jsme se tak setkali s jedním autorem situačních komedií s Marcem Camolettim. Obě hry Na správné adrese a A do pyžam! spojuje nedorozumění a lehký sexuální podtext. Zatímco soubor Máňa DS při SVIŠ přivezl prozatím rozpracovanou hru, tak DS Škrpálek z Velkých Pavlovic představil ucelený jevištní tvar. Situační komedii s podobným motivem jako u Camolettiho představili Kunovští komedianti divadelní hrou Joana Shirleyho Vražda sexem. Tato crazy černá komedie však byla hrána jako drama a tím pádem se vytratila autorova nadsázka, což celou inscenaci neposunulo správným směrem. Středeční den zakončil místní a festival spořádající soubor Svatopluk. Poslední doutník Bengta Ahlforse je hrou o lásce, nevěře, vině a nese v sobě jasné sdělení “krotcí ptáci touží, divocí létají” a toto téma se podařilo předat publiku díky dobře vystavěné režii a zejména hereckým ztvárněním postavy Ragnara, který si odnesl jednu ze tří hereckých cen.

Zatímco středa byla tematicky laděná do komediálních inscenací, čtvrteční dopoledne se neslo v duchu politického divadla. DS POD MASKOU ze Žďáru nad Sázavou uvedl hru Martiny Kinské Pankrác 45. Jak se Češi vypořádavájí s důsledky konce války je hlavní otázkou tohoto fiktivního příběhu vycházející z reálných postav. Pozoruhodné výkony hlavních postav, citlivá režie a dramaturgie zajistily tomuto souboru doporučení na národní přehlídku Mladá scéna. Opakem tohoto politicky laděného divadla bylo uvedení banální hry Roberta Bellana Normální debil. Pokud v současné době si divadlo dovolí nasadit text, který hodnotí normalizační Československo jako příjemné místo k žití, vypovídá to o stavu dnešní společnosti. Večer se opět představil domácí soubor Svatopluk s českými volně navazujícími aktovkami Hřbitovní aktovky, atmosféra a temporytmus ze začátku inscenace se však postupně vytrácí a to, co bylo ze začátku hráno s nadsázkou a černý humor byl dominantou inscenace se vytrácí již při druhé aktovce a soubor spíš než komedii hrál psychologické drama, což jde proti samotnému textu, který je koncipován jako sled anekdot.

Páteční dopoledne patřilo již ostříleným souborům z Opavy, které vede Daniel Kollman. Plaváček je příjemná hra na divadlo a zejména představitel titulní role povyšuje celou pohádku na divadelní zažítek. Oceňuji, že soubor si dramaturgicky v druhém případě zvolil nový a pro ně neznámý žánr – horror. Noc sovy však spíše připomíná ne dobře zvládnuté drama, výklad postav je zjednodušený a situace tak nedrží pospolu a téma sdělení se ztrácí.

Uvést Moliéra nepatří k jednoduchým úkolům ani v profesionálním divadle, proto byl Zdravý nemocný souboru z Rájce-Jestřabí očekávaný s jistým respektem k dramaturgii. Herecké divadlo dalo by se říci, avšak plné tak rozmanitých stylů a stylizací, že spíše jsme byli svědkem samostatných nenavazujících výstupů a tím pádem bez temporytmu. Výklad klasiky byl patrný u Gogolovy Ženitby Karasova divadla z Tišnova, který aktualizoval zejména téma nerozhodnosti a dramatický oblouk přes Podkolatova, který prozřel, že je v pořádku být sám a nedělat, to co ostatní. Herecká stylizace zejména Podkolatova a Agáty byly velmi příjemným zážitkem. Vrcholem přehlídky byla inscenace Tenneseeho Williamse Sestup Orfeův souboru Břetislav z Břeclavi. Citlivá režie, dramaturgický aktualizovaná výpověď o dnešní době, citlivé herecké výkony hlavních představitelů mě dovedly ke katarzi. Inscenace získala několik ocenění a byla nominována na přehlídku Divadelní piknik ve Volyni.

Závěrečný den se představil s inscenací Dýchej, Charléne, dýchej! Je zajímavá především tím, že slouží jako sociální a integrační projekt. Téma šikany a manipulace je zrcadlem doby. Vedoucí souboru paní Mifková tak prokázala, že rozhodně směřuje k divadlu sdělení.

Černá komedie Ryba ve čtyřech zakončila celý festival. Uchopení postavy Rudolfa povýšilo text s absurdními prvky. Scénografické řešení bylo velmi přesné a sdělné. Téma muže, který se snaží vymanit z manipulace tak rezonovala v publiku.

Musím ocenit, že jsem měla možnost shlédnout inscenaci Pankrác 45 a Sestup Orfeův. Obě ač vzdálené vypovídají o současném stavu, zatímco první se skrze minulost vyjadřuje k současné politické podobě a výsledný obraz je vice než děsivý, tak druhá vypovídá o lidech, které denně potkáváme na ulicích, se kterými se setkáváme v médiích a je jich čím tím víc. Jsem ráda, že amatérské divadlo neuvádí jenom komedie, ale jde cestou vyjadření se ke stavu společnosti.

(Pozn.red. – v příloze fotografie z představení Sestup Orfeův, foto Antonín Průdek – archiv souboru Břetislav Břeclav, dále z představení Ženitba (3, foto Josef Mucha) a Pankrác45 (3, Vladimír Michal)

Autor: Jana Žáčková

Přílohy:

17555008-1682317755117335-1031048038-n-nj36l 17580304-1682317751784002-1032230678-n-0b5on Karasovo-divadlo-Titnov-enitba-IMGP5147-uo6ff Karasovo-divadlo-Titnov-enitba-IMGP5151-5zxv2
Karasovo-divadlo-Titnov-enitba-IMGP5204a-lr6pw DS-POD-MASKOU-Pankrac-45-IMG-8553-aar57 DS-POD-MASKOU-Pankrac-45-IMG-8645-rsayd DS-POD-MASKOU-Pankrac-45-IMG-8658-izi5e