Horažďovice 2019 - 36. ročník

Z představení Srnky Autor: Petr Habart_archiv přehlídky

Západočeská oblastní přehlídka činoherního a hudebního divadla, 14. – 18. března 2019, Kulturní dům Horažďovice


Tradiční horažďovickou přehlídku v současné době pořádá Město Horažďovice ve spolupráci se Svazem českých divadelních ochotníků, nutno dodat, že za významné podpory domácího souboru Tyjátr Horažďovice. Jeho členové věnují velkou péči chodu přehlídky v místním kulturním domě, svým nezaměnitelným stylem uvádí jednotlivá soutěžní představení a nemohu nezmínit také jejich péči o členy poroty. S úsměvem naservírovaná káva je pro porotce něčím zásadním až nedocenitelným. Pobyt na přehlídce zásadním způsobem zpříjemňovala také paní Libuše Mužíková svou přítomností a diplomacií.

Vzpomínání, novinky i tradice

Letošní ročník se pochopitelně nesl v duchu vzpomínek na dlouholetého předsedu poroty Františka Zborníka, který odešel loni na podzim, je ovšem potřeba zmínit, že to bylo vzpomínání radostné a láskyplné. Úsměvy a vděčné reminiscence zážitků s Františkem patří k letošní přehlídce snad ještě více než všemožné rituály a netradiční tradice, které jejími účastníky opět nemohly zůstat opomenuty. Našemu milému kolegovi a vzoru mnohých z nás, ale také souvisejícímu nadačnímu fondu Hrajeme o život byla věnována také vzpomínková nástěnka ve foyer, stejně tak první vydání festivalového zpravodaje Týjátr Times. Na jeho titulní straně stojí: „Největší dar je milost srdce“. František Zborník. A také: „Hrajeme o život… a taky pro tebe, Františku.“ U tohoto sympatického plátku bych se ráda na chvilku zastavila. Alespoň za sebe mám dojem, že se jeho úroveň i vizuální podoba rok od roku zlepšuje, přibývá fotek, aktuálních informací, funguje též propojení se sociálními sítěmi. Velký dík tedy patří pohotové redakci. Porota zasedla ve staronovém složení omlazeném o režisérku Zuzanu Burianovou. Předsedou poroty se stal režisér Martin Vokoun, který zná horažďovickou přehlídku léta a snad už opravdu ze všech stran… Třetí členkou byla autorka tohoto článku, tajemnicí byla opět precizní a za všech okolností milá Hana Šiková. Letos také došlo k inovaci pravidel účasti v tzv. divácké porotě. Jejím členem se mohl stát každý, kdo prokázal, že viděl všech deset představení. To dodalo hlasu divácké poroty větší váhu (jelikož se hlasovalo mezi výrazně vyšším počtem členů). Vítaným zpestřením byla také instalace putovní výstavy reflektující západočeské přehlídky amatérských souborů za uplynulých 25 let, což se netýká pouze Horažďovic, ale také Žlutic, Radnic či Plzně. U příležitosti výstavy vyšel také bulletin zpracovaný Petrou Richter Kohutovou, výtvarné řešení výstavy měl na starosti Jiří Hnilička. Výstava vznikla u příležitosti 50. výročí založení SČDO.

Soutěžní představení

Letos se na západočeskou přehlídku přihlásilo dvanáct souborů, do programu se dostalo deset inscenací. Nesoutěžní sekce, která v uplynulých letech probíhala většinou ve formě tří večerních představení (od pondělka do středy) byla pro tento rok zrušena. První soutěžní představení odehrál místní soubor Tyjátr Horažďovice, který se soutěže zúčastnil po několikaleté pauze. Typicky francouzská situační komedie současného autora Luca Chaumara Velké lhaní v režii Mileny Šantové trpěla několika neduhy spojenými s velkou inscenační náročností a specifiky tohoto žánru. Byť to tak nevypadá, inscenovat text založený na situační komice patří k režijně i herecky nejtěžším výzvám. Domácí soubor se s úkolem popasoval s pokorou a nasazením, přesto nebylo z hlediska poroty možné nezmínit problémy režijně – hereckého rozehrávání situací. Inscenaci místy selhával temporytmus, zcela využita nebyla ani vnitřní „nelogická logika“ hry. Přesto se však publikum bavilo a bylo znát, že Horažďovičtí svému souboru fandí. Za zmínku určitě stojí výkon Vladimíra Šlechty, který přes stanovenou a poněkud přemrštěnou stylizaci postavy homosexuála Gabriela zachoval dekorum i precizní průběžné jednání.

Druhý den přehlídky zahájila Herecká škola Blanky Luňákové s autorskou inscenací V kleci. Poetický, hravý a jazykově velmi sofistikovaný text Daniela Vonáška (který sám v inscenaci účinkuje) splňoval spíše kritéria divadla poezie nežli tradiční činohry. Výpovědi jednotlivých postav působily autenticky, přesto inscenaci scházel vnitřní řád a dramatické napětí, což je v případě takto nedramatického, byť literárně velmi hodnotného textu, vcelku pochopitelné. Herci si mnohem lépe poradili s rozehráváním rodinných vztahů mezi postavami než s existenciálně laděným obsahem mnoha promluv. Po významové i estetické stránce zdařilá byla výtvarná stylizace, zejména pak kostýmy.

studentském souboru při ostrovské ZUŠ s názvem HOP HOP se ví již delší dobu. Na první pohled svobodomyslné, ale také důsledné vedení souboru v podání Ireny Konývkové nese své ovoce. Mladí herci zde fungují jako rovnocenní partneři, pedagožka a režisérka v jedné osobě zjevně podněcuje jejich kreativitu i spontánní touhu se vyjadřovat k tématům, která hýbou společností. Herecky výrazně dobře disponovaná skupina se silně vyvinutým smyslem pro humor tentokrát nazkoušela poloautorskou inscenaci s názvem LIDÉ NÁS MAjí rádi. Scénická bajka plná zajímavých divadelních nápadů a hmatatelné chuti (si) hrát, s nadsázkou vypovídá o domácích zvířatech, která odmítnou pasivně přijmout svůj úděl a postavení v rámci potravního řetězce a vydají se do světa… Symbolickým bonusem je, že studenti z Ostrova odehráli svou generační výpověď právě v pátek 15. března, tedy v den studentských demonstrací v zájmu ochrany klimatu „FridaysForFuture“. Také za svou iniciativu a tvůrčí záměr nad rámec pouhé zábavy si vysloužili několik ocenění a **doporučení na specializovanou přehlídku Mladá scéna v Ústí nad Orlicí. **

„Já si se smrtí nikdy nezahrávala – to smrt si zahrávala se mnou.“ (Janka Ryšánek Schmiedtová: Fri­dy)

Páteční večer patřil divadelnímu souboru Žumbera Plzeň, konkrétně tvůrčí skupině Skoronarváno. Režisérka Kristina Kohoutová, která již patří mezi známé tváře (nejen) této přehlídky, tentokrát nastudovala originální hru režisérky a autorky Janky Ryšánek Schmiedtové Fridy. Text přitažlivou a chytrou divadelní formou zpracovává výjevy a střípky z života mexické malířky Fridy Kahlo. Fakt, že se Frida sama cítila být dvojjedinou, místy rozdvojenou osobností a tento pocit zpracovávala také ve svých obrazech, využívá hra (i její inscenace) v podobě dialogického jednání dvou Frid. Ta jedná je vášnivá, emancipovaná a pobuřující, druhá je křehká, půvabná a oddaná své životní lásce (resp. lásce jich obou) Diegu Riverovi. Herečky v hlavních rolích i režisérka odvedly svou práci svědomitě a poučeně, za což si z Horažďovic odvezly zasloužené ceny. Zdařilá inscenace s nápaditým výtvarným řešením pak získala doporučení na národní přehlídku do Volyně.

Sobotní program zahájil o deváté hodině ranní Divadelní spolek Ochotníci Ostrov s inscenací textu Jany Pacnerové Rockér a dvě staré dámy. Název hry v podstatě zcela vypovídá o jejím obsahu. Jedná se o značně předvídatelnou a místy bohužel až velice doslovnou komedii s částečně detektivní zápletkou a inscenace v podstatě text ctila bezezbytku. Režisér Jan Mareš obsadil do hlavních dvou rolí mladistvě vyhlížející herečky Lenku Novotnou a Šárku Jarošovou, které se svých úloh zhostily s pečlivostí, energií a humorem, což bylo třeba ocenit. Volba tématu – staří, respektive stárnoucích lidí, pro které život nekončí ani po nástupu do domova důchodců se dočkala odezvy, režijně dramaturgické uchopení však mělo na svědomí temporytmicky nevyváženou a místy prvoplánovou a přespříliš vysvětlovanou podívanou.

Divadlo Propadlo Plzeň přijelo na přehlídku s inscenací Hřbitovní aktovky aneb Na shledanou na… autorky Anny Sobotkové. Inscenace povídkové tragikomedie, která se zabývá otázkou „života po životě“, působila trochu rozkolísaným dojmem, úroveň jednotlivých povídek se mnohdy lišila po textové i inscenační stránce. Režisérka Dáša Marovičová pracovala se zjevným nasazením a do inscenace obsadila více než desítku herců, z nichž nejvýrazněji zapůsobila Marcela Švejdová ve dvojroli Dcery a Jiřky.

„Já že jsem mrcha? Ty vůbec nevíš, jak mrchy vypadaj!“ (Petr Kolečko: Zakázané uvolnění)

Nedaleká Plzeň je na amatérské soubory bohatá. Dalším z nich byl Divadelní spolek Jezírko s mnohaletou tradicí, který se tentokrát projevil po dramaturgické stránce velmi odvážně. Režisérka a herečka Michaela Adámková si vybrala text Petra Kolečka Zakázané uvolnění. Zručně napsaná jednoaktovka, která prokazuje autorovo mistrovství co se týče autentických a vtipných dialogů, herečkám po typu sedla, ne zcela po stránce hereckých schopností. Jejich očividný smysl pro humor se bohužel zaskvěl spíše v první polovině představení, v té druhé občas dámy přemohly emoce a s požadovanou expresí si nevěděly rady. Z trojice hereček nejvíce zazářila Miluška Šenfeldová v efektní, protože sarkasticky vtipné roli barmanky, které se ujala se zjevným pochopením. Inscenace trpěla také drobnými režijně-technickými nedostatky (nejednotné a v podstatě nefunkční hudební a světelné předěly), přesto působila sympaticky a divácky vděčně, což publikum také dalo najevo. Představení po dramaturgické stránce zafungovalo jako dobrý předskokan večerní „smršti“…

„Humor se pozná tak, že se tomu aspoň někdo směje.“ (Tomáš Svoboda: Srnky)

Naprosto třeskutou, bizarní, ale také poetickou komedii Srnky autora, režiséra a scenáristy Tomáše Svobody, která patří k jeho nejuváděnějším titulům, nazkoušelo karlovarské Divadelní studio D3 pod režijním vedením Petra Richtera. „Dé trojka“ patří po léta k vyhlášeným souborům s vysokou úrovní co se týče inscenací i herectví. Text lze přirovnat například k hrám Rolanda Schimmelpfenniga a není vyloučeno, že se jím autor nechal inspirovat. Ve své aktovce vypráví příběh čtyř outsiderů, čtyř „nešťastných blbců“, které osud svede dohromady – kde jinde než – v Brně. Tam je posléze navštíví srnky… Proč, to už si nechám pro sebe, abyste byli trochu překvapení, pokud se na Srnky někdy vydáte, což vřele doporučuji. Karlovarský soubor se této neuvěřitelné komedie ujal s velkým nasazením, pokorou a zdravým sebevědomím, výsledkem je po umělecké stránce naprosto čistá, herecky vyrovnaná a výtvarně velmi funkčně a s důvtipem pojednaná inscenace. Publikum bylo po celou dobu vtaženo do děje a jednotlivé pointy, gagy i slovní vtipy oceňovalo náležitým smíchem i několika potlesky na otevřené scéně. Jsem přesvědčena, že divák neznalý kontextu, který by se v tu chvíli ocitl v sále, by se mohl domnívat, že se jedná o představení profesionálního souboru. Ač byly výkony všech herců na vysoké úrovni, nelze nezmínit Marka Himla (dirigent Petr Zikmund) a Tomáše Mutinského (mykolog Patrik Velek). Jejich role mají o něco více prostoru než ostatní, ale patří také k velmi náročným z hlediska herecké techniky, pohybové složky, smyslu pro rytmus atd., což oba pánové zvládli skutečně bravurně. Srnky si právem vysloužily několik ocenění, hlavní cenu přehlídky a nominaci na Divadelní PIKNIK Volyně.

Poslední den letošního horažďovického klání zahájilo Divadlo bez zákulisí Sokolov s inscenací současné hry Američana Neila LaButea Tlustý prase. Inscenace režiséra Martina Volného trpěla především nevyjasněností žánru a zejména ve své druhé polovině to odnesla z hlediska temporytmu, ale i hereckého projevu některých protagonistů, kteří trochu bezradně sklouzli místy k nechtěnému patosu. Za zmínku ovšem stojí suverénní výkon Pavlíny Šponiarové v roli Heleny, která si kromě herecké ceny odnesla také cenu Českého rozhlasu Plzeň za nejlepší mluvní projev. Jednotlivý herecký výkon by sice neměl být vyjímán z inscenačního celku, jsou ale případy, kdy je to téměř nutnost.

Posledním představením čtvrtého dne pak byla autorská inscenace plzeňského souboru ExLudvíci, kteří jsou známí svým zcela specifickým humorem a stylem divadla. Jejich počin s názvem Komedie roku oscilující mezi politickou satirou a žánrovou parodií svým formátem ze všeho nejvíce připomínal besídky Divadla Sklep. Jednalo se o hodinový sled skečů a komických výstupů na aktuální témata doplněný o velmi precizně zpracované filmové dotáčky. Porota považovala za nutné pojmenovat, že se vlastně nejedná o činohru (neb text postrádá mj. dramatickou situaci). To ovšem nic nemění na faktu, že tento soubor je herecky slušně disponovaný, a že má v domovské Plzni svou početnou diváckou základnu, díky které jejich komické scénky vydrží na repertoáru i několik let.

Na závěr: objevná dramaturgie

Coby dramaturg z povolání si neodpustím malou poznámku na závěr. Velmi mě těší stoupající vynalézavost a zjevný dramaturgický přehled některých amatérských souborů. Je vidět, že jejich vedoucí sledují dění, že čtou a hledají, což je dobře. Letos hrály jednoznačně prim současné české hry, celkem jsme jich viděli pět původních, tři texty pak byly vytvořeny na míru souboru. Pro mě jeden z pozitivních poznatků, které si z Horažďovic letos odvážím. Zejména v případě titulů Fridy, Zakázané uvolnění a Srnky musím dramaturgické volby souborů ocenit.

Výsledky:

Čestné uznání:

Vladimíru Šlechtovi za herecký výkon v roli Gabriela (Velké lhaní) Šárce Jarošové za herecký výkon v roli Agnes (Rockér a dvě staré dámy) Marcele Švejdové za herecký výkon za role Jiřky a Dcery (Hřbitovní aktovky) Vítkovi Morávkovi za herecký výkon v roli Toma (Tlustý prase) Petru Johanovskému za herecký výkon v roli Aleše (Srnky) Mirce Sklenářové za herecký výkon za role Autorky a Prodejce (Komedie roku) Danielu Vonáškovi za text k inscenaci V kleci Ireně Konývkové za umělecké vedení souboru HOP HOP ZUŠ Ostrov HOP HOP ZUŠ Ostrov za výtvarné řešení inscenace LIDÉ NÁS MAjí rádi Kristině Kohoutové a Romaně Kurcové za výtvarné řešení inscenace Fridy DS Jezírku Plzeň za dramaturgickou volbu titulu Zakázané uvolnění Anně Ratajské za kostýmy k inscenaci Srnky Martinu Volnému za scénografii k inscenaci Tlustý prase

Ceny:

Kristýně Sladomelové za herecký výkon v roli Fridy první (Fridy) Dagmar Kršňákové za herecký výkon v roli Fridy druhé (Fridy) Marku Himlovi za herecký výkon v roli Petra Zikmunda (Srnky) Tomáši Mutinskému za herecký výkon v roli Patrika Veleka (Srnky) Pavlíně Šponiarové za herecký výkon v roli Heleny (Tlustý prase) Milušce Šenfeldové za herecký výkon v roli barmanky (Zakázané uvolnění) HOP HOP ZUŠ Ostrov za výtvarné řešení inscenace LIDÉ NÁS MAjí rádi Kristině Kohoutové za režii inscenace Fridy Petru Richterovi za režii inscenace Srnky

Hlavní cena – Horažďovická perla:

Divadelnímu studiu D3 Karlovy Vary za inscenaci Srnky

Cena divácké poroty

HOP HOP ZUŠ Ostrov LIDÉ NÁS MAjí rádi

Nominace na Divadelní piknik Volyně 2019:

Divadelní studio D3 Karlovy Vary – Tomáš Svoboda: Srnky

Doporučení na Divadelní piknik Volyně 2019:

DS Žumbera Plzeň, tvůrčí skupina Skoronarváno – Janka Ryšánek Schmiedtová: Fridy

Doporučení na Mladou scénu Ústí nad Orlicí:

HOP HOP ZUŠ Ostrov – LIDÉ NÁS MAjí rádi

(Pozn. red. – přiložené fotografie z inscenací Fridy (2×), Srnky, z vernisáže putovní výstavy Čtvrtstoletí zpč. divadelních přehlídek a z inscenace LIDÉ NÁS MAjí rádi – HOP HOP ZUŠ Ostrov. Foto Petr Habart.)

Autor: Kristýna Čepková

Přílohy:

DSC-8561-6w8w2 DSC-8567-1d7hs DSC-8889-11j3r DSC-0042-hkh98
DSC-0076-98q5p