Hronov mladýma očima III

Autor:

Dneska mě probudil budík. Vedro ne.


Vyčistil jsem si zuby, vzal prášek na alergii a šel jsem na jídlo. U potravin jsem si uvědomil, že je neděle, což znamená, že mají zavřeno. Takže jsem šel do Divadelního bufíku, kde jsem si dal dva obložené chleby, kousek nějakého závinu a rozpustné kafe. Mňamka. Následoval seminář. Tam jsme plně začali pracovat se situacemi. Se situacemi jsme pracovali pomocí etud a improvizací. Když jsme měli pauzu, šel jsem ke Kafekáře. Když skončila pauza, pracovali jsme ve skupinkách se situacemi. Seminář jsme zakončili tím, že další den předvedeme scénky, které jsme si připravili na daná témata. Následoval oběd. Dobrá polévčička a druhý chod bylo moje oblíbené jídlo. Svíčková. Znova mňamka. První předstávko mi začalo v 14:15 a končilo o padesát minut později. V prdeli. Je to hnusné, ale v podobném stavu jsem se nacházel po zhlédnutí. Asi je to otázka názoru, protože když jsem odcházel, hodně neznámým lidem se to líbilo, byl jsem zaskočen a nevěděl jsem co s tím. Proto jsem se musel zeptat svého známého. Byl stejného názoru, co já. V inscenaci mi vadilo, využívání imaginárních rekvizit, když často využívaly reálné rekvizity. A bylo to poměrně předvídatelné. Hodinu a půl jsem čekal na …dlouhá cesta. Dlouhá cesta byla dlouhá, jak vystihuje její název. Minutáž byla 90 minut. Celé to představení se mi líbilo a obzvlášť se mi líbil výkon hlavní postavy. Ostatní bylo také dobří, ale nejvíc se mi líbila hlavní postava. Hezké to bylo. Pak přišla na řadu večeře. Vepřový guláš. Mňam, mňam a zase mňam. Teď mám 4 hodiny pauzu. ironicky Super! Nějak jsem se musel zabavit. Šel jsem do parku poslechnout si nějakou neznámou kapelu. Z toho co jsem slyšel, hráli jenom Beatles. Mám rád Beatles. Zazpíval jsem si. Po Beatles jsem šel na poslední představení Kukačka. Když jsem přišel před Hotelovou školu, hned mě zaujala projekce. K tomuto představení jsem potřeboval sluchátka. Šel jsem dát svůj lístek a k tomu, abych dostal sluchátka, jsem musel ještě odevzdat nějakou kartičku, na které je moje jméno. Dostali moji občanku. Nic takového předtím jsem ještě neviděl. A na konci jsem si řekl: „WTF?!“ Líbilo se mi, jak ta hra byla hezky zvláštní. Pak jsem musel odevzdat sluchátka, abych získal svoji občanku zpět. Triton.

Autor: Milan Hábl