Hronov mladýma očima IV

Autor:

Dneska jsem se probudil s bolestí břicha a nebylo to moc příjemné. Celkově jsem naspal jenom 3 hodiny, což nebylo moc, ale mně to stačilo.


Doufal jsem, že sprcha bolest nějak zažene. Nezahnala. Bolest byla pořád stejná, ale aspoň jsem byl voňavý. Bylo mi pořád stejně blbě. Dostal jsem se k tomu, že si musím koupit nějaký lehký pečivo. Nejlépe rohlík. A taky jsem tak učinil. Koupil jsem si jenom jeden, protože jsem se bál, že by vyšel jinačí stranou než by měl. Rohlík jsem jedl po malých kousíčkách. S tím jedním rohlíkem jsem šel na seminář. Předvedli jsme náš zadaný úkol a mě bylo pořád blbě. Polovinu semináře jsem nějak přežil v pořádku. Když přišla pauza, už mi bylo mnohem líp. Po pauze jsme chodili po prostoru a s našimi předem zadanými skupinami jsme museli udělat obraz na dané téma, které si v hlavě vymyslel náš vedoucí semináře (Luděk Horký). Oběd jsem nějak přežil, ale úplně jsem se neládoval bramborovými knedlíky a masem. V 14:00 začínalo první představení dne Jak daleko, je daleko. O tomto představení jsem již slyšel. Nebylo to pod moje očekávání, ale ani nad moje očekávání. Prostě ve středu. Čtyřhodinová pauza. ZASE. Putoval jsem různě po náměstí Hronova, a pak jsem felil na plácku, který je mezi Čapkáčem (Sál Josefa Čapka) a Jiráskáčem (Divadlo Aloise Jiráska). K večeři jsme měli rybí filé. To bylo hustý. U tohohle jídla jsem se nějak nebránil a všechno jsem snědl. Za hodinu začínalo SVINĚ (2017, Ostrov). Čekání na tohle představení rychle uteklo. Hra byla dost zajímavá a pořád z ní mám smíšené pocity. Plzeňáci (Herce, co v tom hrají a znám je) mě vždy překvapí s jejich inscenacemi a já pak z toho nemám vůbec slov. Dneska se koná Městečko Palermo, takže se ho snad zúčastním, protože tuhle hru mám velice rád a dlouho jsem ji nehrál. A z Palerma se přesunu do Tritonu.

Autor: Milan Hábl