Hronov mladýma očima IX

Jiráskovo divadlo v Hronově Autor: archiv AS

Poslední den a poslední ráno...


Dnes je poslední den Jiráskova Hronova. Ráno jsem poprosil, jestli by mi kamarád nekoupil snídani a přinesl mi ji na seminář. BeBe a matonku. Opět. Nestíhal jsem si koupit snídani sám, protože jsem ještě musel do sprchy.

Dnes jsme seminář měli, i když byly předváděčky. Na semináři jsme se měli seřadit podle věku. Od nejmladšího po nejstaršího. Bylo to rychlý. Pak jsme dělali „sochy“. Jeden udělal ze sebe sochu. A druhý musel se zavřenými očima hmatat po soše. Musel hmatat a vytvořit ze svého těla stejnou sochu, kterou hmatal. Potom jsme udělali vylepšenou verzi. Sousoší. Pět lidí udělalo společný obraz a každý z dalších pěti lidí si muselo nahmatat osobu, kterou si předem vybrali. Pět lidí, co hmatalo museli udělat sousoší, které hmatali. Byla to docela zábava a vtipné. Pro mě bylo nejvtipnější, když jsem musel hledat osobu, kterou jsem si vybral. Ale povedlo se. Během semináře odcházeli lidé, protože chtěli vidět kamarády a jejich děti na předváděčce. My jsme se tam taky vydali, abychom viděli Hudební seminář s Herec, tělo a prostor.

Bylo to opravdu zajímavé a dokonalé, jak se dva semináře dokázaly spojit a vytvořit něco takhle úžasného. Pak jsme šli opět do ZUŠky, kde jsme si povídali. Rozloučili jsme se s Luďkem, který už musel jet. Všichni jsme byli naměkko. Teda aspoň za mě. Společně jsme se vyfotili, ale na fotce nejsou bohužel všichni. Můj kamarád má 13.8. narozeniny, takže jsme mu připravili překvapení. Na náměstí, všude možně jsme vyvěsili papíry, kde byla jeho fotka. Na papíře bylo ještě napsáno, že když ho někdo uvidí má mu popřát. Byl dojat.

Polévku k obědu jsem si moc neužil, protože v ní bylo zelí. Druhé jídlo, taky ne. Balíček k večeři jsem bral jako svačinu. V 14:00 začala Šlépěj. Hra pro mě patřila mezi nejlepší, co jsme zde viděl. Krásně byl využít meotar. Hudba byla krásná. Dokonalost. Do 16:30 jsem měl volno, takže jsme šli s přáteli do čajovny. Pěkný zážitek. Nové TV se mi líbilo, někdy mi to připomínalo Univerzální Sci-fi, ale tohle bylo lepší. Slyšel jsem, že večerní představení bylo lepší než to, na kterém jsem byl. Pro mě bylo úplně poslední představení Havlovy kraťasy. Nevím, co bych k tomu měl říct. Protože nevím, co si mám myslet. Od konce toho představení to nějak uteklo a šli jsme na ohňostroj.

Hudební mix byl geniální. A s ohňostrojem to bylo ještě lepší. Byl jsem trochu opět naměkko. Jelikož kamarád měl narozeniny, připravili jsme si pro něj menší obřad, kde jsme z něho udělali Spidermana. Jako malý ho měl rád, takže mu to udělalo radost. V Tritonu jsme mu ve větší skupině popřáli a slavili. Přes den jsem si nevšiml, že někteří lidé už odjíždějí a bylo mi toho líto. Já odjíždím až další den. Festival jsem si hodně užil. Celý rok jsme se těšil až tu zase budu. Mrzí mě, že to rychle uteklo. Potkal jsem známé, co jsem viděl naposledy minulý rok, ale i některé dřív, než byl Hronov. Seznámil jsem se s novými a zajímavými lidmi. Program byl dobrý, jídla chutnala. S lidmi ze semináře jsem si dokonale rozuměl a byl jsem rád, že jsem si vybral právě HASIT. Byli jsme dobrá parta. Zkrátka jsem se bavil a nemůžu uvěřit, že musím počkat další rok. Festivaly mám rád, ale Jiráskův Hronov je pro mě něčím speciálním. Něčím lepším. Jsem rád, že jsem tu mohl strávit týden a pobavit se tu. Těším se na další roky. DĚKUJU!!!

Poslední ráno

Den odjezdu. Nechce se mi domů. Chtěl bych tu zůstat ještě déle, ale nejde to. Zabalím si, uklidím pokoj, kde jsme spali. Půjdu se naposled najíst a vyrazíme na cestu. Těžké bylo loučení s těmi lidmi, se kterými jsem se tu seznámil s přirostli mi k srdci. Za rok, Hronove!

Autor: Milan Hábl