Hronov mladýma očima VII

Autor:

Dnes mě probudilo rovnou několik budíků v různých časových intervatel. Bylo to zlo.


Napočítal jsem asi tři budíky. A každý vlastník toho budíku byl neschopný ho zaklapnout. Nejhorší bylo na tom to, že budíky vyzváněly pořád dokola. Jeden majitel budíku byl natolik neschopný, že jeho budík musela zaklapnout kamarádka, co spala vedle mě. K snídani jsem měl pomerančové piškoty s matonkou. Ne, dnes jsem neměl jahodové mlíčko. Bylo to zvláštní. Na semináři jsme hráli novou hru. Rozdělili jsme se do dvou skupin a dostali jsme stejný počet papírových koulí. Kdo bude mít na svojí půlce více koulí, prohrál. Znovu jsme hráli taky „Síť“, jako včera. Začali jsme pracovat s Kleštěncem z pralesa, udělali jsme malou etudu, kterou jsme potom zahráli a pak jsme si k tomu něco řekli. Na závěr jsme dostali jako dárek scénář k Maryši. Do zítřka máme přečíst první dějství. Takže to vidím tak, že si to přečtu zítra ráno. Obídek. Čočkovka a játra s rýží. Nic mi nedělalo problém. Oboje mi chutná. Takže jsem byl spokojen. Od oběda do 19:30 jsem měl hromadu času. Hrál jsem karty, vysprchoval jsem se a relaxoval. K večeři jsem si vybral dobře. Dle mého názoru jsem si vybral dobře. V 19:30 začala Píseň pro lakomce. Představení, spíše story time o jednom herci. Hned od začátku mě vtáhl a poslouchal jsem příběhy, které nám vyprávěl. Neskutečně se mi to líbilo a publiku též. V 20:45 začala Olga. První polovina byla hezky působivá s zajímavá, ale bylo tam neskutečné vedro. Druhý půlky jsem se nezúčastnil z důvodu vedra. Je mi to líto, protože jsem se dozvěděl, že druhá půlka je lepší. To samé s Revizorem, na představení jsem nebyl a slyšel jsem, že do bylo dobré. V 23:00 jsem se zúčastnil doprovodného představení v šapitó s názvem Pecky v mandarinkách. Hru jsem viděl již podruhé. A znovu se mi to líbilo. Představení bylo geniální a dovolím si říct, že by mohlo být i součástí hlavního programu. Při odchodu jsem zjistil, že se blíží bouřka. Později začalo pršet. Smůla.

Autor: Milan Hábl