Hronov mladýma očima VIII

Autor:

Dnes mě probudila velká rána okolo půl osmé a Michael Jackson


Tedy spíše jeho píseň Billy Jean. Byl to opravdu pěkný budíček. Lepší jsem nezažil. Jsem člověk, který má rád déšť, ale jenom když jsem uvnitř budovy, dívám se na něj a vyhnu se mu. Ale já musel na seminář, takže jsem neběžel do potravin, ale k obchodu vedle školy. A z obchodu na seminář. Na semináři jsme – aspoň za mě – byli všichni zabití. Myslím, že to bylo tím počasím.

Na semináři při „rozcvičce“ jsme se řadili od nejmladšího po nejstaršího. V řadě jsem byl první, ale později jsem se dozvěděl, že kamarádka měla stát přede mnou. Takže jsem 2. nejmladší ze semináře. Chodili jsme po prostoru, hráli Mrazíka a snažili se nějak nabít energii. Povedlo se. Snažili jsme se vylepšit scénky ze včerejška ohledně /Kleštěnce/. Nějak se to zlepšilo. Zahráli ostatním a opět si něco k tomu řekli.

Začali jsme s Maryšou. Dohromady jsme si přečetli 1. výstup. Rozdělili jsme se do skupin po třech a za úkol jsme měli vyhledal situace a vyznačit je. Plus vyškrtnout, jak se Lízal a Vávra baví o Josefovi (syn Lízala). Zítra se ukáže.

K obědu byla polívka trochu zvláštní. Pak jsem dostal šunkofleky. Byl jsem potěšen, ale bylo toho hodně. HODNĚ. Ale jinak dobrý.

Po obědu jsme měli hromadu času, dokud nezačne VONO TO PUDE aneb KRÁL UBU. Šel jsem na chvilku do parku, ale všude bylo mokro, takže jsem si to moc neužil. Inscenaci jsem si moc neužil, vůbec mi to nesedlo. Místo toho jsme si přečetl celou brožuru. Na konci mi zbyl čas, takže jsem viděl jenom 5 minut. Ovšem, že jsem to vnímal, když jsem to četl. Ale musím uznat, že to mělo dobrou myšlenku. Teď už mám zbytek dne volný.

Pršelo. Hodně pršelo. Ze školy jsem běžel na oběd a před vchodem do vedlejší školy, kde se nachází jídelna, jsem se rozsekal. Vyváznul jsem živý, akorát mě bolí koleno. A trochu kulhám, ale jinak v pohodě. Dnešní večer vidím ve hvězdách, takže uvidím, co si pro nás počasí připraví. Doufám, že to bude lepší než minulou noc, kdy pršelo.

Autor: Milan Hábl