Jak si Čmukaři odpracovali vlastní oslavu

Čmukaři Turnov: Medvídek Pů, v rámci oslav 40 narozenin souboru Autor: Michal Drtina

Na pozvánce k oslavě Čmukařské 40 stálo, že proběhne bez významné pompy, avšak s velkým nadšením. A přesně taková oslava byla. Členové loutkového soubor Čmukaři s nadšením sobě vlastním vedli dílny pro děti, odehráli legendárního Medvídka Pů a především se s úsměvem věnovali všem příchozím hostům. Vzpomínalo se nad fotografiemi z archívu, u sklenky dobrého vína i muziky.


Loutkový soubor vznikl v roce 1976 jako ČMUKAŘI OB Modřišice (od roku 1997 Čmukaři Turnov). Vůdčí postavou souboru byl a je Jaroslav Ipser, po několika letech Daniela Weissová a později Romana Zemenová. Čas od času se k nim přidávali a zase odcházeli různí členové.

Jak píše Luděk Richter v knize Padesát loutkářských Chrudimí (2001): „V hlavním programu LCH se poprvé Čmukaři objevili v roce 1982 se svou devátou inscenací, Dračími pohádkami, a hned za ni obdrželi cenu (stejně jako ještě 4×), následoval 1984 Vodník, 1985 Frejíř, 1986 Jak Kašpárek… Po letech zrání triumfovali svým vrcholným „triptychem“ Lárk Íčičok (1991), Léčba neklidem (1992) a Medvídek Pú nebo tak nějak (1993)“.

Soubor hrává pro všechny věkové kategorie kolem padesáti představení ročně. Nespecializují se na určitý, předem daný druh loutek, nýbrž hledají pro vyjádření svých záměrů optimální prostředky. Někdy jsou to marionety na drátě, maňásci, tyčové loutky či manekýni, někdy metaforicky využívané předměty.

Pokud chcete vědět o souboru více, můžete nahlédnout do databáze amatérského divadla – http://amaterskedivadlo.cz/main.php?…

Gratulantů se na tu čmukařskou čtyřicítku sjelo do Turnova dost a tak bylo celé odpoledne příjemně veselo a slunečno. Ještě, že před kulturním domem v Turnově mají malou fontánu. Mnoho z přítomných dětí ji využilo pro své osvěžení mezi dílnami a divadly. Zhlédnout mohli dvě inscenace Rudy Hancvencla, třetí mini inscenaci uvedl v rámci gratulace. Stejně jako na třicátinách sehrál v podvečer Jirka Polehňa svůj Bleší cirkus.

Pro mne však největším zážitkem bylo uvedení inscenace Medvídka Pů. Inscenaci Čmukaři ohlásili jako derniéru. Na repertoáru ji měli 23 let. Skvělý zážitek z uvedení před těmi dávnými lety mám v sobě dodnes. A sobotní uvedení mělo pro všechny přítomné skvělou atmosféru a pro herce mnohá úskalí, ale právě ta byla na sobotním uvedení tím, co mu dodalo nový rozměr, rozměr velmi podobný tomu, jak ho popsal v článku Jubilejní retrospektiva.pro časopis Loutkář (2011) Luděk Richter: Medvídek Pů (omlouvám se za kroužek, oni si ho přejí) tehdy ještě modřišických Čmukařů vznikl v právě se rodícím trojhvězdí Ipser-Weissová-Zemenová roku 1993. Ve vrcholné podobě tu Čmukaři předvedli to, co vykrystalizovalo o dva roky dřív v jejich inscenaci Lárk Íčičok, co zopakovali v Léčbě neklidem, po Medvídkovi ještě v inscenaci Dobrá rána a o sedmnáct let později také v Za každým rohem Jeskyňka: úsporný suchý, tak řečený anglický humor, vytvarovaný do stavebně i herecky přesné grotesky.

Už přinejmenším od Lárka byli Čmukaři pro české loutkářství přínosem v tom, jak si autorsky dokázali ušít adaptovanou předlohu přesně na tělo při zachování jejího ducha, jakož i svým nevídaným důrazem na přesné herectví gagu – ať už s loutkami nebo bez nich. Herectví důsledně osobnostní, tedy takové, v němž zůstávají přiznaně sami sebou a postavy vytvářejí pomocí zcizované sebehry.

V Medvídkovi Pů přidali navíc ještě něco zcela nového: kumštovní nepopisnou a přitom naprosto srozumitelnou a výstižnou múzickou metaforiku v práci s loutkou, předmětem, rekvizitou, kostýmem i jevištními objekty; jejich včela na stromě, coby obrýlená Dáda na štaflích, která propíchne balónek s přivěšeným maňáskem medvídka, oslík s proužkovanou kravatou či ubrebtané prasátko s červeným baretem jsou nezapomenutelní.

Křehká poetika jejich Medvídka se ani po letech nevytratila. Naopak: tehdejší čtyřicátník, třicátnice a dvacátnice jako by osmnáctiletým zráním „zláskyplněli“, a byť jim prolézání šprušlemi štaflí dnes činí určité obtíže, inscenace sama nabyla nejen na jistotě, ale i na hřejivém pochopení a vnitřní hloubce soucítění s postavami. A protože Medvídek Pú je zřejmě věčný a prostředky metaforicky nápadité a stále živé, nezměnil se ani ohlas u dnešních diváků, z nichž podstatná část tehdy ještě nechodila do divadla či dokonce ani nebyla na světě.

Čmukaři, těším se na oslavy padesátin, stejně jako všichni, kteří vám přijeli v sobotu do Turnova popřát. A bylo úžasné, jak jste si vlastní narozeniny s nadšením odpracovali.

Autor: Michal Drtina

Přílohy:

IMG-6791-u2fcu IMG-6824-i8ee8 IMG-6833-nihyr IMG-6842-sx5il
IMG-6848-jbg8y IMG-6864-19j4k IMG-6891-3lfb9