Jiráskův Hronov otevřela Vojnarka

Soubor Jiráskova divadla Hronov - A. Jirásek: Vojnarka Autor: Michal Drtina

Přehlídka amatérského divadla Jiráskův Hronov zahajuje svůj 86. ročník. V rámci pátečního podvečera uvedli domácí ochotníci Jiráskovu hru Vojnarka, po které následovala za velké účasti veřejnosti diskuse na téma ALOIS JIRÁSEK - dramatik současnýma očima. Diváky čeká maraton představení, seminářů až do 6. srpna. Recenzi na představení najdete v článku.


Hronovský pomník bez citů

Skutečnost, že se s některými texty na divadle nesetkáváme tak často, může být způsobena mnoha důvody. Dosavadní neprozkoumanost, ideologické zatížení nebo drahá autorská práva ale nejsou vysvětlení, která bychom mohli spojit s osobou Aloise Jiráska. Jeho dílo je probádané dostatečně, je považováno za součást kulturního dědictví naší země a je snad bez výjimky dílem kanonickým. Přesto Vojnarku na českých jevištích vídáme zřídka – a jako je tomu u ostatních nehraných her, má to dobrý důvod.

Drama o venkovské ženě, jejíž zákonný vztah je či byl problematický, ona se rozhodne jít „za hlasem svého srdce“, což nakonec skončí tragédií, není v českých dramatech neznámý (Gazdina roba, Maryša). Jiráskův text je ale v mnohém problematičtější. Jedním z problémů je jeho nepochybná zastaralost; tlak společnosti, konvence a morální restriktivnost přece jen nebude dnešnímu člověku fungovat jako nezpochybnitelný hybatel děje. Tento motiv ale není ve Vojnarce nejdůležitější, jeho oslabení by se tedy dalo zvládnout. Hra naopak nabízí témata, která by i dnes mohla oslovit publikum velmi dobře, například konflikt svobodné matky mezi vlastním štěstím a spokojeností svého dítěte.

Hronovští se ve své inscenaci zcela vzdali pokusů o aktualizaci hry, a to ve výkladu, i po stránce režijně-scénografické. Nastudovali Vojnarku jako poctu autorovi, s cílem znovu přivést Jiráska na jeviště, na „jeho“, hronovské jeviště. Počin je to v rámci Jiráskova Hronova smysluplný. I s tímto záměrem by ale bylo dobré zcela nerezignovat na diváka. Pro jednání založené na dramatické situaci není v textu mnoho opory; pokud by Vojnarka měla být pro diváka zajímavá a usledovatelná, musela by být plná jasných a plastických vztahů, aby bylo vůbec o čem hrát. Pietnost, se kterou Hronovští k textu přistupují, jim ale v budování vztahů překáží; vznikají tak schematické obrysy postav, se kterými je těžké se nějak emocionálně spojit. Jedinou výjimkou je postava Vojnarky, která působí lidsky uvěřitelně, ač její sdělení visí ve stejném dramaturgickém vzduchoprázdnu, jako sdělení ostatních postav.

Absence jednání a nevýrazně vypracované vztahy pak dávají vzniknout dojmu, jako kdybychom se dívali na operu, ke které někdo zapomněl napsat hudbu. Postavy dlouze pobývají na jevišti, hovoří o velkých věcech a vyznávají se z velkých citů, ale to, čím by tyto informace přenesly na diváka, chybí. Inscenace Hronovských měla být v tom nejlepším slova smyslu pomníkem Aloisi Jiráskovi. A je. Chladným, kamenným a neotesaným. Ale pomníkem.

Petra Jirásková

Názory diváků

Přišlo mi to hodně lidské. A druhá půlka byla mnohem silnější, než ta první.
Věra

Bylo to úžasné. Kamarádka je ochotnice, ta co hrála hospodskou, takže já jsem přišla hlavně na ni.
Šrámková

Jsem šťastná, že jsem konečně viděla, jak nevystřelilo. Celý život jsem na to čekala.
Eva Spoustová

Diskutuje se o tom, jestli Jiráska hrát, nebo ne. Já myslím, že Vojnarka má velmi pěkné situace a postavy. Řekl bych, že představení je čisté, velmi svědomitě udělané, ale na můj vkus by mohlo být více vzrušující. Situace by mohly být vybudovány ostřeji, oblouk dramatické situace by mohl být větší. Takhle mám pocit, že ke škodě představení je trochu monotónní a sebedojímavý. Anonymní příznivce souboru

Přišlo mi, jako kdybych přišel do divadelního muzea, a nevím pak, jestli ta inscenace pochází z roku 1972 nebo 2016. A Hrušku jsem myslel, že nepřežiju.
Jan Smolka

Mně se líbila představitelka Vojnarky, paní Peterková. To je podle mě dobře a sugestivně pojatá postava. Herci vůbec byli dobří. Ale nepatřím úplně k příznivcům této Jiráskovy hry. Herci byli podle mě lepší, než ta hra.
Milan Uhde

Můžete si poslechnout, co o inscenaci řekla představitelka hlavní role Lucie Peterková v ČRo 29. června 2016 v 7,30 na Vltavě v pořadu Mozaika mluvila (čas 46:55) http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3676568

Autor: Amaterská Scéna