Jiráskův Hronov - sobota

Zahájení 90. Jiráskova Hronova ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem Autor: Ivo Mičkal

Na devadesátý ročník Jiráskova Hronova se bude vzpomínat jako na festival, o němž se do poslední chvíle nevědělo, zda se vůbec bude moci uskutečnit. Koronavirová pandemie a hygienická opatření s ní spojená rozhodně divadlu nepřejí. Ale divadelníci jsou národ statečný, a tak dobrá vůle byla na všech stranách. Programový ředitel Jan Julínek se při přípravě programu hodně zapotil, ale nakonec to dobře dopadlo a festival mohl zahájit ministr kultury Lubomír Zaorálek.


Ministr kultury Lubomír Zaorálek:

Mám radost, že v Jiráskově Hronově se navzdory nepřízni pandemické nepodařilo zastavit devadesátiletou tradici, která je naprosto mimořádná. Protože amatérské divadlo je jednou ze zvláštností této země; celá historie ochotnického divadla, která sahá až někam do 18.století, je něčím, co spoluvytváří charakter této země. Nejen divadlo, ale celá kultura je hlavně záležitost potkávání lidí, prostředkem vztahů mezi lidmi, prostředkem pro utváření společnosti. Proto jsme rád, že i v této limitované podobě se 90. ročník nejstaršího amatérského festivalu k této tradici přihlásí, a lituji toho, že tu tentokrát nemůže být tolik zájemců o divadlo jako normálně. Přál bych si, aby se festival i v této omezené verzi vydařil a všichni jej ve zdraví přestáli A do budoucnosti bych si přál, aby amatérská divadla nepolevila, abychom nedopustili, aby nás pandemie rozdělila. Je pro nás důležité, abychom udrželi to dobré, co v naší kultuře existuje.

V rozhovoru pro Zpravodaj odpovídá Jan Julínek:
Došlo i k programovým omezením, pokud jde o počty? Jak se vybíralo? Některé celostátní přehlídky nakonec proběhly, a dodaly nominace a doporučení, jako Šrámkův Písek, Popelka Rakovník, Loutkářská Chrudim, Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. Některé přehlídky jako Mladá scéna, Dětské divadlo nebo Tanec tanec byly zrušeny bez náhrady. Část souborů, co měly jet do Ústí nad Orlicí, jely do Písku. Takže nakonec zůstal největší problém Volyně, protože právě činohra mívá na Hronově největší zastoupení. Takže se to vyřešilo tím, že programová rada došla k rozhodnutí, že nominace a doporučení, které byly z krajských přehlídek směrem do Volyně, se berou jako nominace a doporučení přímo pro Jiráskům Hronov.

A program, byť ve zmenšené podobě a pro diváky v rouškách běží…

Bažantova loutkářská družina z Poniklé
Tomáš Hájek: Černý kocour

„Inscenace je dramaturgicky dobře promyšlená, přesně vystihuje noirově detektivní styl Poeových hororů, ale i autorův ironický humor. Její přidanou hodnotou jsou organicky obsažené narážky na jiná známá temná díla, jako na Havrana nebo na Spalovače mrtvol. Dvacet pět minut trvání inscenace je bezezbytku naplněno divadlem. (Luděk Horký)“

Divadelní studio D3 Karlovy Vary
T. Svoboda: Srnky

„Inscenátoři stojí před rozhodnutím mezi dvěma cestami: buď zvolit herecký styl odpovídající dvojrozměrné komiksové poetice (včetně jakoby zbytečných konstatování toho, co postava dělá), nebo nesmyslné situace využít k předvedení co nejplastičtějšího herectví a užít si oněch „zbytečných“ konstatování nejrůznějším, „pestrobarevným“ způsobem. Karlovarští šli první, komiksovou cestou, zřejmě u vědomí vlastních hereckých limitů, takže vše je v inscenaci odehráno na druhou a na třetí – když klapky, tak pořád, když pláč, tak furt – a tak dál. Kdyby to opravdu dokonale vycházelo, měl by divák „vidět“ slzy stříkající velkými komiksovými oblouky, řez očním víčkem jako z Buňuela – a podobně.(Alena Zemančíková)“

Akolektiv Helmut, Praha
Akolektiv Helmut: S čaganem lamag nohy

„Právě v detailu je největší přednost a síla této produkce. Maně si vybavím třeba přílet meteoritu charakterizovaný hořícím propanbutanovým vařičem, který se poté stává funkčním centrem kuchyně, ve které se připravuje jídlo (a pití) pro partyzány. Anebo v názvu zmiňovaný čagan, který se v rukou aktérů proměňuje od sekyrky, jejímž úderem představení začíná, v golfovou hůl, s níž si pohrává jeden z vypravěčů, a v obrácenou skleničku, jež znehybní všechny přítomné. A jindy zas v drogu, jíž si předávají zfetovaní mladí turisté, a poté v „horké“ slovo, jež si přehazují partyzáni z ruky do ruky. Tak bych mohl pokračovat. Lahůdkou jen pro zasvěcené je pak knížka Tvořivé dramatiky, jež podpírá stůl, kolem něhož se většina dramatických situací odehrává, a již si v jednu chvíli prohlíží německý voják: Hm… dobrá literatura…. Ironie, nadsázka, inspirace, humor a vtip… I takové a podobné charakteristiky lze uvádět při přemýšlení a charakteristice této inscenace. Za sebe pak mohu dodat také již řečené: Krása je v detailu, a tato inscenace detaily rozkošnicky hýří. (Vladimír Hulec)“

Více ve Zpravodaji zde >>>

Autor: Michal Drtina