Jiráskův Hronov - středa - Transmutace hronovského času

Jiráskův Hronov 2020 - Geisslers Hofcomoedianten: Orbis Pictus Autor: Ivo Mičkal

Čas je na festivalech typu Jiráskova Hronova velmi relativní pojem. Rozhodně však není možné jej měřit standardním způsobem. Zatímco například v běžném životě (BŽ) se zdá doba od snídaně k obědu zvláště v pondělí nekonečná, na Hronově tento čas beze stopy mizí v mlze ranní ospalosti.


V BŽ je poměrně běžné vstávat okolo šesté, obědvat okolo dvanácté, večeřet mezi pátou a sedmou a zalézt do duchen od desáté hodiny večerní do půlnoci. Na Hronově je všechno podivuhodně posunuté. A prodloužené. Začíná se se zhruba tříhodinovým zpožděním a končí často i čtyři či pět hodin po půlnoci. Den je tak na rozdíl od BŽ až o dvě hodiny delší. Dlužno podotknout, že čas je na Hronově velmi vzácná komodita. Není, jak jej získat zpět a po prvních třech dnech začíná každý poctivě plánovat, jak jej co nejvíce využít na efektivní spánek. Dlužno podotknout, že často marně. Veškerá předsevzetí berou za své s příjezdy nových a nových odpočinutých známých.

Být na Jiráskově Hronovu znamená využít bezezbytku všechny své fyzické i psychické predispozice. Nikdo není ušetřen, nad časem nikoho se nikdo neslituje. Všechny konce znamenají všechny začátky něčeho nového. Avšak – zdánlivě ztracený čas se přímo úměrně transmutuje do potenciálních zážitků, ať už divadelních nebo společenských. A transmutovaný čas je to, co si za utrácení sil a prostředků odvezeme domů do BŽ. I have spoken!!!

Autor: Jan Švácha