Jiráskův Hronov - úterý - Hronov hudební

Jiráskův Hronov 2020 - Slam poetry na schodech divadla Autor: Ivo Mičkal

Jako každý rok, i letošní Jiráskův Hronov má vedle divadelní také svoji hudební stránku. Je naprosto obvyklé potkat člověka s kytarou přes rameno, cajonem v podpaží či s flétnou v puse. Vedle oficiálních koncertů v Jiráskově parku ožívají s příchodem tmy i nejrůznější kouty od temných po ty osvětlené svíčkami.


Vše většinou začne tak, že se herec promění v muzikanta, z futrálu vybalí kytaru a zahraje nějaký akord. Této proceduře obvykle předchází přemlouvání typu: „Zahraj! Přece jsi ji sem netáhl jen tak!“

Rituál obvykle pokračuje odpovědí kytaristy: „Mě se dneska nějak nechce (nemám naladěno, chybí mi struna, támhle mají také kytaru, bolí mě v krku apod.). Počkáme, až to rozjede někdo jiný.“

Je-li kytaristou člověk silnějšího pohlaví (míněn je muž, i když autorovi glosy je jasné, že síla pohlaví je diskutabilní), tím více roste jeho alfa index, čím déle odolává. Pokud ovšem začne později než jiný hráč na nějaký nástroj, může přijít o příjemnou společnost.

Je-li u kytary dívka, většinou ciráty nedělá. Mystérium nočního hraní se v průběhu času rozšiřuje o nástroje (housle, flétny, foukačky, kontrabasy, percusse), vícehlasy a sbory. V případě maximálního zážitku není možné vést srozumitelně rozhovor v blízkosti čerstvě vzniklého tělesa. Podobných spontánních těles vzniká v nočním Hronově každý den hned několik. Rozpadají se stejně, jako vznikaly.

Postupně se drolí na jednotlivé duše, které ranním kuropěním sublimují do spacáků, postelí, stanů, hotelů a privátů. Aby se další den mohly opět materializovat v blízkosti sobě podobných.

Autor: Jan Švácha