Klicperovy divadelní dny Sadská 2019

Plakát akce Autor: archiv přehlídky

Středočeská krajská přehlídka venkovských divadelních souborů, která se koná v první polovině dubna, se letos v Sadské dožila svého jedenadvacátého ročníku. (5., 6., 10. – 14. dubna 2019)


Již by tedy byla považována za oficiálně dospělou i v oněch přísnějších státech, než je tomu u nás. „Oslavy dospělosti“ byly letos rozděleny do dvou týdnů (pátek-sobota + středa-neděle) a zúčastnilo se jich devět souborů, přičemž osm inscenací bylo soutěžních a jedna nesoutěžní. Tříčlenný lektorský sbor letos sestával z Lenky Lázňovské, Milana Strotzera a Sylvie Vůjtkové.

Zahájení přehlídky se ujal domácí soubor DS Klicpera, který pod režijním vedením Sylvy Triantafillou připravil Kachnu na pomerančích. Nejednalo se však o speciální kulinářské překvapení na přivítanou, nýbrž o původně britskou hru Williama Douglas-Homea, kterou francouz Marc-Gilbert Sauvajon adaptoval do podoby konverzační komedie, jíž jsme měli možnost zhlédnout právě v Sadské. Příběh jednoho vyčpělého manželství, v němž nechce setrvávat ani jeden z partnerů, a přesto udělají všechno pro to, aby z něj neutekli bez boje a přiměli toho druhého požádat o rozvod. Podstatou této hry by mělo být, že každá z postav na ostatní hraje něco, čím tak úplně není, což motivuje jejich jednání a roztržky. DS Klicpera však zůstává zejména u konverzační roviny a ona dvojlomnost postav, která by měla být pohonem celé hry a mohla by inscenaci povýšit na herecký koncert, většinou zřejmá není, takže nejsou zcela zřetelné motivace jednání.

Druhým představením prvního týdne přehlídky se stal hororový thriller francouzských autorů Sébastiena Azzopardiho a Sachi Danina Přízrak, který DS Uhlíř z Uhlířských Janovic uvedl v české premiéře. Režie se ujali Helena Kmochová a Miroslav Förster, který se zároveň objevil v hlavní roli komisaře Malo Tiersena. Napínavá hra pracuje s velkým počtem prostředí, která střídá takřka filmovým střihem. Soubor proto vystavěl tři „pevná prostředí“ a zbytek odehrál jen v náznakové scénografii, která by mu umožnila relativně rychlou proměnlivost. Bohužel ani ta fixní prostředí (dům Tiersena, dům Alice a policejní kancelář) se do sebe trochu prolínaly, což bylo mnohdy matoucí. Inscenaci doplňovala i živá hudba (smyčcové trio), využita bohužel zejména v přestavbách a přítomnosti duchů, přitom při větším zapojení by mohla pomoct inscenaci budovat potřebné napětí. Přízrak by mohl být velmi napínavou podívanou, základem pro jeho fungování by však měla být buď velkolepě tajemná a rychle proměnlivá scénografie (nebo nějaké velmi univerzální, hravé, režijně-scénografické řešení), ale ona možnost rychlého střídání a efektnosti jednotlivých prostředí je pro tento žánr takřka podmínkou fungování, což se Uhlířům bohužel příliš nevydařilo.

Druhý týden přehlídky otevřel DS Jiřího Voskovce ze Sázavy, který do Sadské přivezl životopisnou hru Hašler… Pavla Kohouta, kterou kromě životního příběhu propojují samozřejmě i písně Karla Hašlera. Režisérem inscenace byl Martin Kovářík. Život Karla Hašlera je nám představován prostřednictvím zkoušky životopisné divadelní hry, funguje tam tedy rámec divadla na divadla. Většina osazenstva (krom představitelů ústřední dvojice Karla Hašlera a jeho partnerky Zdeny Frymlové) hraje vícero rolí, což je úplně v pořádku, jen místy nejsou dořešeny kostýmní proměny a herečka představující dramaturga najednou vystupuje v davové scéně bez jakéhokoli náznaku proměny. Pěvecky soubor v hudebních číslech odvádí velmi dobrou práci, po stránce pohybové, resp. choreografické, by byl dobré více zdůvodnit jednotlivé písně na onom místě v ději (jak mohou komentovat, co se právě odehrálo / odehrává), ve většině případů choreografie spíš ilustruje samotný text písně (byť ne ve všech, a tam, kde je postavena situačně, jako např. při rozkolu Karla a Zdeny, pak píseň funguje velmi dobře). Po herecké a režijní stránce jsou situace spíš načrtnuté, avšak nedotažené do důsledků, mnohdy nejsou jasné motivace, a protože text je už tak napsán lehce „ve zkratce“, o to zřetelnější by to mělo být v situacích.

Čtvrteční večer patřil Dobřichovické divadelní společnosti, která se v Sadské těší velmi dobré pověsti (což je poznat zejména na tom, jak narostou řady diváků v publiku). Ti na KDD tentokrát přivezli – vzhledem k předcházejícímu večeru – rovněž životopisnou a rovněž hudební inscenaci s názvem Je úchvatná. Komedie Petra Quiltera se zabývá sklonkem života nejhorší operní zpěvačky všech dob Florence Foster Jenkinsové. V případě této inscenaci se však jednalo nejen o debut režisérky Aleny Říhové, ale i řady hereckých protagonistů. V hlavních rolích Florence Jenkinsové a jejího pianisty Cosmy McMoona se představili Eugenie Koblížková a Dušan Navařík. Ti předvedli excelentní výkon nejen po stránce hudební (všechny árie jsou nádherně falešně zpívány i hrány naživo), ale i po stránce herecké, kdy celou inscenaci táhnou, postava pianisty je navíc vypravěčem a komentátorem celého příběhu a Navaříkovy mimoslovní komentáře bizarnosti celého toho světa, v němž se s Jenkinsovou a jejími nejbližšími ocitl, rozhodně nelze přehlédnout. Inscenace se velmi vydařila i po dalších stránkách – scéna je efektivní, jednoduchá, ale výstižná a snadno proměnlivá (čemuž napomáhají i projekce), o předěly (a přestavby) mezi scénami se navíc stará rozkošná dámská vokální skupina, která nejen tematicky a dobově pasuje, ale situačně přímo zapadá do prostředí, v nichž se odehrává následující scéna, takže je její zapojení vskutku organické. Kostýmní výprava je nejen výstižná dobově, ale pro jednotlivé postavy i velmi zábavně v jejich ulítlosti. Režisérce se navíc velmi dobře podařil upravit konec, který od sentimentálního patosu, kam jej směřoval autor, účastí dalších postav na scéně proměnila v dojemnou oslavu úspěchu, kterého Florence dosáhla. Ano, inscenace měla i lehké nedostatky po herecké stránce (představitelé St Claira a paní Verindah-Gedgeové klouzali příliš po povrchu), ale její přednosti je radostně mnohem převýšily.

V pátek večer se nesoutěžně představil soubor DIPONA z Louňovic s hrou Wolfganga Kohlhaaseho Ryba ve čtyřech v režii Josefa Pšeničky. (viz http://www.amaterskascena.cz/…u-tsslr.html)

V sobotu nás zasypala smršť v podobě tří soutěžních inscenací. Tou první byla autorská pohádka Myšmašáda Jiřiny Hrebičíkové, která ji nejen napsala, ale zároveň i režírovala a společně s dalším členy souboru Zornice Maršovice v ní i hrála. Příběh se točí kolem myší rodinky s početným potomstvem, jejichž bydliště začíná ohrožovat stále se rozšiřující lidská skládka. Myšky se proto rozhodnou místo útěku na jiné místo proti skládce bojovat aktivně – a to tříděním odpadu. Dějová linka je poměrně jednoduchá, ale u postav autorka pracuje s funkčními vyhraněnými typy (věčně otrávená myš puberťačka, hašteřící se dvojčata, ustrašené myší tety, moudrá magistrátní myš), na různých místech do hry přímo zapojuje dětské publikum a je doplněná o několik písniček (autorské texty na dobře známé lidové písně). Kladem je i zapojení mladé herecké generace do postav myších dětí, byť zároveň je vidět značný rozdíl právě v hereckém pojetí dospělých myšek zkušenými herečkami a mladších myšek, které příliš nedovedou vytěžit svůj typ v průběžném jednání (až na myš puberťačku). Kdyby se hravost, která je projevena v textu, podařilo projevit i v režijním ztvárnění jednotlivých situací, kde zůstává spíš jen nakročeno, mohla být ještě inscenace ještě mnohem dál.

V sobotu odpoledne přebral soutěžní štafetu soubor Blaník Načeradec s inscenací Vrátila se jednou v noci. Záhrobní komedii Eduarda Rovnera režíroval Václav Prokop. V tomto případě se inscenace lehce minula v žánru, neboť byli herci vedeni příliš psychologicky. To se projevilo zejména u představitelů hlavních postav Manuela (Aleš Vykouk) a jeho zesnulé matky Fanny (Petra Bartoníčková). Nutno říct, že jejich herecké výkony byly na velmi dobré úrovni, avšak posunem směrem k psychologii a existenciálnímu řešení vztahu syn-matka se jednak oslabila ona komediálnost zápletky (syn se chce oženit a jeho zesnulá matka se mu rozhodne vrátit do života, aby poznala nastávající snachu), zároveň hra, tak jak je napsaná, nemá ambici v situacích a dialozích jít dramaticky do hloubky, takže s tímto přístupem začíná drhnout. Nelze říct, že by situace byly špatně vystavěné, jen odlišné herecké uchopení hlavních postav najednou směřuje inscenaci trochu jiným směrem. Sám režisér navíc dost nevýhodně hraje dvojroli kamaráda Manuela a „záhrobního mstitele“, kdy v jedné scéně nesmyslně opouští jeviště, aby tam mohl vzápětí přijít jako jiná postava. Jejich verze navíc rozšiřuje život záhrobního světa (život po životě), což je tematicky zajímavé, ale ne vždy zcela funkční.

Sobotní program přehlídky dovršil další v Sadské velmi dobře známý soubor Mrsťa Prsťa Jr´s ze ZUŠ Kouřim s inscenací Zběsilé N. aneb Další pán na holení. Jedná se o detektivní komedii podle Paula Pörtnera, pod režií je podepsán celý soubor v čele s Martinem Drahovzalem. Hra z kadeřnického salónu, kdy skoro každý může být vrahem a je jen na divácích, aby zjistili co nejvíc chybějících informací a ve výsledku rozhodli, kdo bude z vraždy obviněn, je v Čechách poměrně známá. Kvality této inscenace jsou však jednoznačné – výborní představitelé v dvou hlavních rolích Tonyho Řezníčka (výkon Petra Ždárského byl skutečně skvostný) a Barbary Markové (Tereza Fabianová namíchala správný mix sympatií a nesympatií), skvěle sehraní všichni, sami schopní nejen improvizovat, ale reagovat jeden na druhého a velmi povedená výprava – která byla nejen naprosto funkční, ale i do posledního detailu „designově vymakaná“, jak scénografie, tak kostýmy.

Poslední soutěžní představení přijeli v neděli dopoledne odehrát Jílovští ochotníci, kteří v režii Karola Skladana připravili Ze života hmyzu bratří Čapků. Režisér se podepsal i pod scénografií, která sestávala z paravánu pokrytých novinami. Ty umožnily postavám z hmyzí říše různě na chvíli zmizet a opět se objevit, ale že by byla zas tak funkční se říci nedá. Kostýmy směřovaly spíš k vystižení charakteru, než k jednoduché „popisnosti“ hmyzí říše (chrobáci mamonáři, šneci důchodci). Scéna mravenců byla výrazně krácena a všechny „boje“ se odehrávaly mimo scénu a my jsme se o nich jen dozvídali (zároveň to nebylo tematicky dostatečně opodstatněno, že bychom se o všech bojích dozvídali pouze z médií, nebo zcela spokojené v klidu plánující vůdce, zatímco ostatní umírají či podobně), což tuto scénu poměrně oslabilo. Pavlína Staňková v roli Tuláka zdatně táhla celou inscenaci.

Na závěr přehlídky (společně s vyhlášením výsledků) DS Klicpera představil aktovku Jiřího Jahody Třetí do páru v režii Jana Pleskače.

VÝSLEDKY Klicperových divadelních dnů Sadská 2019

Čestná uznání:

• Františku Černému za herecký výkon v roli Hugha Prestona v inscenaci Kachna na pomerančích

• Halině Brošové za herecký výkon v roli Zdeny Frimlové v inscenaci Hašler…

• Jiřině Hrebičíkové za textovou předlohu inscenace Myšmašáda

• Petře Bartoníčkové za herecký výkon v roli Fanny Sternové v inscenaci Vrátila se jednou v noci

• Aleši Vykoukovi za herecký výkon v roli Manuela Sterna v inscenaci Vrátila se jednou v noci

• Pavlíně Staňkové za herecký výkon v roli Tuláka v inscenaci Ze života hmyzu

• Ivě Jabůrkové za herecký výkon v rolích Iris a 1. inženýra v inscenaci Ze života hmyzu

Ceny:

• Ochotnickému spolku Uhlíř Uhlířské Janovice za dramaturgii inscenace Přízrak

• Divadelnímu souboru Jiřího Voskovce Sázava za interpretaci písní Karla Hašlera v inscenaci Hašler…

• Dušanu Navaříkovi za herecký výkon v roli Cosmy McMoona v inscenaci Je úchvatná

• Eugenii Koblížkové za herecký výkon v roli Florence Foster Jenkinsové v inscenaci Je úchvatná

• Lence Mejstříkové za kostýmy pro inscenaci hry Je úchvatná

• Dobřichovické divadelní společnosti za inscenaci Je úchvatná

• Petrovi Žďárskému za herecký výkon v roli Tonyho Řezníčka v inscenaci Zběsilé N. aneb Další paní na holení

• Tereze Fabianové za herecký výkon v roli Barbary Markové v inscenaci Zběsilé N. aneb Další paní na holení

• Divadelnímu souboru Mrsťa Prsťa Jr‘s za výpravu k inscenaci Zběsilé N. aneb Další paní na holení

• Divadelnímu souboru Mrsťa Prsťa Jr‘s za inscenaci Zběsilé N. aneb Další paní na holení

Doporučení k výběru do programu celostátní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou 2019: Divadelnímu souboru Mrsťa Prsťa Jr‘s s inscenací Zběsilé N. aneb Další paní na holení

Nominace do programu celostátní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou 2019: Dobřichovické divadelní společnosti s inscenací Je úchvatná

Autor: Sylvie Vůjtková

Přílohy:

KDD1-7vrjh