Komediální BrenPartyja opět v Michálkovicích

Nominovaný soubor Divadla Nad Struhou Autor: Foto archiv přehlídky

Sedmý ročník krajské postupové přehlídky činoherního a hudebního amatérského divadla Ostravské Buchary se odehrál v kulturním domě v Michálkovicích ve dnech 22.-26.3.2017, pořadatelem bylo Divadlo Devítka.


Představilo se osm souborů, které uvedly různé variace na komediální žánr; objevily se francouzské frašky (Feydeaův Dámský krejčí dobroslavického Dodivadla nebo Peškova úprava Labichova Slaměného klobouku BOBANu Bohumín), situační komedie blížící se crazy (Mayday Raye Cooneyho v podání ostravské Devítky a Nerušit, prosím! téhož autora Divadla Nad struhou Proskovice), komedie klasická (razantní úprava Shakespearova Zkrocení ženy 1. Jarkovské Proskovice) a dokonce tři komedie současných autorů, dvě převážně konverzační (Přes přísný zákaz dotýká se sněhu Antonína Procházky DS Pod zámkem Kyjovice – a Lumíra Kubátka původně Podhorský, zde Bašťanský penzion v podání Spolku dobrovolně nedobrovolných herců Baška) a jedna černá, z osvědčeného amatérského zdroje (Upokojenkyně Kazimíra Lupince v interpretaci ŠAMU Štítina). Hlavní program doplnil komponovaný večer, v němž zazněly monology a dialog v podání herců ostravských amatérských divadel Zdeňky Kulové, Vlaďky Hagenové a Milana Šťastného, páteční noční dvouhodinová procházka Dolem Michal (dříve Petr Cinger) a sobotní neformální setkání divadelníků, nazvané v programu prostě BrenPartyja.

Úroveň přehlídky byla o něco vyšší než v loňském roce, tentokrát bylo možné nejen doporučit, ale také nominovat. Doporučení si odnesla ŠAMU Štítina s Lupincovými Upokojenkyněmi; a lektoři Vladimír Fekar, Janusz Klimsza a Petra Richter Kohutová se jednoznačně shodli na nominaci Divadla Nad Struhou Proskovice s inscenací Cooneyho komedie Nerušit, prosím! – nominaci pro inspirativnost v dokonale řemeslně zvládnutém žánru, v režii takřka múzické a kolektivní herecké souhře. Rovněž bylo možné ocenit téměř každý soubor alespoň individuálními cenami.

Do divadla Devítka, souboru s loňským neproměněným doporučením komedie Opona nahoru, které letos uvedlo Cooneyho Mayday, putovala dvě ocenění herecká. Mayday je jiný název pro starší a často uváděnou komedii 1+1=3 – pro vystudovaného matematika a režiséra Petra Radu materiál přímo ideální. Tato dveřová komedie, hraná bez dveří, je velmi dobře zorganizována, zasloužila by si však lepší dotvoření vztahů mezi postavami. Cenu za herecký výkon získal Vojtěch Hawranek; představitel Stanleyho Gardnera, „záchranáře“ hlavní postavy bigamického taxikáře, působil autenticky, reagoval v duchu žánru a byl jednoznačným tahounem představení. Čestné uznání za herecký výkon patřilo debutantovi Danielu Čížovi v roli detektiva Porterhouse.

Dvě herecká ocenění dostal i DS Pod zámkem Kyjovice. Soubor se s hrou Přes přísný zákaz dotýká se sněhu Antonína Procházky vyrovnal, jak nejlépe uměl; přidaný úvod jakéhosi „opovědníka“ se ukázal být v řádu věcí a posunul inscenaci do roviny sousedského divadla (ovšem na velmi dobré úrovni), v němž je dovoleno vše a v němž je podstatné, aby se bavili nejen diváci, ale hlavně účinkující. Všichni hrající dokážou existovat na jevišti a užívají si své úlohy, problematické se ale jeví nesjednocení hereckého stylu (každý hraje jinak, sám za sebe, tak, jak to cítí) a z toho plynoucí různá míra použití nadsázky; jednou z příčin mohl být fakt, že režisérka hrála jednu z hlavních rolí. Čestné uznání získala právě režisérka Silvie Grygarová za herecký výkon v roli Niny, a Jan Moravec, představitel zloděje Jardy Skla.

Největší devizou BOBANu – tedy BOhumínské BANdy, jež uvedla Slaměný klobouk v úpravě Vlastimila Pešky – je výrazná muzikálnost jeho členů a živá muzika (kapela ve složení harmonika, housle, kytara a baskytara), šéf kapely Ota Maňák byl oceněn za autorství originální hudby a hudební nastudování. Cenu si zasloužila pečlivě provedená scénická výprava Kamily Krejčí, Marie Lenochová a Dagmar Knýblová, čestná uznání za herecký výkon pak představitelka Krákorky Pavla Skokanová a představitelka Helenky Marcela Suchánková. Chuť souboru bavit sebe i diváky byla nakažlivá; a až se stránka herecká vyrovná té hudební a zpěvní, stane se Slaměný klobouk ozdobou každého jeviště, nejen bohumínského.

Dobroslavické Dodivadlo uvedlo Feydeauova Dámského krejčího, frašku těžící z peripetií několikanásobně spletených manželských trojúhelníků, a účinkující si odnesli opět dvě ocenění herecká – Milan Šťastný (také režisér kusu) cenu za Moulinota a Olga Vávrová čestné uznání za Zuzanku. Inscenační tvar byl velmi sofistikovaný, tvořila ho náznaková scénografie, suverénní herecké výkony, vyložené situace, vystavěné gagy – problematická byla jevištní mluva některých, neadresné směřování replik a přílišná přímočarost v řešení situací, kterým by více slušela intrika a konspirace.

Zkrocení ženy 1. Jarkovské DS Proskovice nabídlo v kostýmech odkazujících k renesanci a na prázdné scéně jakýsi „Reader's Digest“ či „The Best Of“ Shakespearovy komedie – představení trvalo jen něco málo přes hodinu. Herci se soustředí v režii hostujícího Petra Rady (ano, to je ten z Devítky – evidentně rozšiřuje své pole působnosti, což je jen dobře) na deklamaci textu ve zpravidla statických aranžmá, rozehrávají minimálně – a tak jsme svědky spíše zprávy o příběhu hry a proměně vztahu mezi Petrucciem a Kateřinou než plnokrevného jevištního ztvárnění. Úprava Karla Franczyka, oceněná čestným uznáním, se jeví v lecčems lepší než její inscenace.

První počin SDNH Baška se příliš nepovedl – předlohou byla „komedie ze života“ Bašťanský penzion, více anekdota či bakalářský příběh než záležitost divadelně inspirativní, pod jejíž režií je příznačně podepsán soubor (absence člověka zvnějšku je bohužel patrná). Inscenace však prý dobře funguje coby sousedské divadlo pro bašťanské diváky – a je hezké, že autor doprovázel soubor na jeho první cestě do soutěžního klání.

Nejzajímavější počiny letošních Ostravských Bucharů se odehrály v pátek večer a překvapivě v neděli dopoledne.

Štítinská Akademie Múzických Umění čili ŠAMU, konkrétně režiséři Ondřej a Václav Bendovi, si zvolili za předlohu své inscenace Upokojenkyně Kazimíra Lupince, hru původně psanou pro generační autorské Velmi Amatérské Divadlo, čili VAD Kladno, kterou v současné době hraje na území Česka hned několik ochotnických souborů a je jen otázkou času, kdy pronikne i na profesionální jeviště. Černá komedie, jejíž děj se dá zjednodušeně shrnout sloganem „Je třeba zabít babičku“, byla ve Štítině premiérována před rokem a dosud dosáhla více než dvanácti repríz; zvláštností této verze je fakt, že Annu Vrbičkovou a Marii Ptáčkovou, devadesátileté důchodkyně upoutané na lůžko, hrají ne sice přímo devadesátileté, ale přece jen starší dámy Jarmila Baranová a Zdenka Tomková. Štítinští tvůrci slouží textu, řídí se většinou přáním a návodem autora a děj předkládají z větší části jako realistickou záležitost, na nejednoznačnost a balancování na pomezí reality a snu víceméně rezignovali po zkušenosti se svým publikem; scénu sestávající z dvou postelí, dvou nočních stolků a jedněch dveří, představující pokoj v domově důchodců, lze rychle přestavět na Vrbičkovic domácnost díky, a to je třeba na tomto místě zdůraznit, Václavem Bendou důmyslně a řemeslně dokonale vyrobeným „baro-stolem“ J ; hudba dokresluje a komentuje situace a předěly mezi obrazy, vybrané z televizních pořadů, fungují. Velkou devizou Štítinských je autenticita hereckého projevu a skvěle zvládnutá partneřina; Janusz Klimsza je dokonce přirovnal k civilnímu herectví české nové vlny, hovořil o „absurditě ala Hoří má panenko“.

Za samostatnou zmínku stojí postava ředitele domova, aspirujícího na post starosty – originálně a v řádu hry mrazivě byla obsazena relativně mladým Milanem Šťastným, který předvedl naprosto suverénní herecký výkon. Když se k tomu přičte fakt, že tento obdivovatel režiséra Jiřího Havelky režíroval dobroslavického Dámského krejčího a hrál v něm titulní roli, v rámci nesoutěžního programu se představil nejen jako interpret, ale také autor monologu Bože, co jsem to udělal a jako účinkující, disponující velkou dávkou autenticity a zároveň herecké kázně, v dialogu Všechna ta děvčata v letních šatech, lze jej označit za jednu z nejzajímavějších osobností letošních Bucharů (a zdůrazňuji, že kvantita jeho počinů rozhodně nebyla na úkor kvality). Doufejme, že se bude divadlu věnovat i nadále a že se mu bude dařit přinejmenším tak dobře jako letos.

Podobně zajímavě se profiluje režisér Tomáš Matlenga – má na svém kontě cca patnáct režií, jeho Jezinky bezinky v podání 1. Jarkovské Proskovice se objevily již na prvním ročníku Ostravských Bucharů v roce 2011. V 1. Jar­kovské začínal „překlady“ vážných her do jazyka komediálního (např. „*Maryša 2003 napravuje křivdy páchané v české literatuře už více než sto let. Je tím míněn stav, kdy je pracovitý mlynář Vávra bezohledně zavražděn za potlesku publika, zatímco vražedkyně Maryša je oslavována.* “ – převzato z webových stránek souboru), aby přešel na komedie zejména situační (např. Procházkovo S tvojí dcerou ne v roce 2006, Cooneyho Je to v rodině 2011, Brouk v hlavě 2012 a na Bucharech viděná Charleyova teta či loňské opět Cooneyho A je to v pytli). Nerušit, prosím! je nový název pro starší hru Dvouplošník v hotelu Westminster, která se objevuje na českých jevištích od roku 1994; Tomáš Matlenga v její inscenaci o zmatku vyvolaném pokusem ministra Willeyho o nevěru zúročil zkušenost s žánrem, výraznou múzičnost, cit pro temporytmus a smysl pro detail – a také schopnost obsadit do jednotlivých rolí herce (z Proskovic sice, ale z jiného než původního souboru – tentokrát Divadla Nad Struhou), jež i menší role povýší skrze přesnou gestickou charakteristiku, časování gagů a schopnost pointovat na role výrazné – což je ale i tím, že režisér jim umí pomoci, tu sledem naučených gest u Číšníka, tam pálkou v ruce Ronnieho či prostě rytmizací konverzačních pasáží. Téměř dvouhodinová stopáž vyvolala diskusi o možnosti začlenění přestávky, ale zpětně se domnívám, že takto výsostně časovanému celku by spíše uškodila. Kus získal cenu za inscenaci, Tomáš Matlenga za režii, účinkující za kolektivní souhru a David Ovčáčík za herecký výkon v roli Číšníka.

Krajská přehlídka činoherních a hudebních souborů proběhla v Ostravě posedmé, z toho potřetí v kulturním domě v Michálkovicích. Dík patří členům divadla Devítka, kteří jsou schopni se učit za pochodu a v nejednoduchých podmínkách se starají o organizaci, uvádění jednotlivých představení i blaho poroty, Karlu Franczykovi za vydávání zpravodaje Rachot po Bucharech – a nejvíce pochopitelně divákům, kteří v tomto „regionu razovitem“ nedávají divadlu zahynouti…

Autor: Petra Richter Kohutová

Přílohy:

NadStruhou-1-qwy0a NadStruhou-3-d5b50 SAMU-1-17ydt SAMU-3-7s68q