Kouzelné slovo networking

Rob van Genechten prezident celosvětové organizace amatérského divadla AITA/IATA Autor: Ivo Mičkal

Vlám Rob van Genechten byl v Čechách párkrát soukromě na Jiráskově Hronově, ale letos v létě poprvé oficiálně jako prezident celosvětové organizace amatérského divadla AITA/IATA. A předchozí ho pověst velkého reformátora, který by chtěl organizaci výrazně proměnit. Pro budoucnost si představuje spolupráci AITA/IATAe s fungujícími festivaly, tak jako to předvedl na letošním letním fringe festivalu v belgickém Westouteru (http://www.amaterskascena.cz/clanek/svetovy-festival-jinak-qwqrc.html). Povídali jsme si nejen o chystaných změnách v této organizaci, ale také o své divadelní historii a amatérském divadle ve Flandrech.


Zajímalo by mě, jak jste se dostal k amatérskému divadlu?
Narodil jsem se v rodině, která byla divadelně velmi aktivní. Sahá to až do 19.století. V Antverpách, kde jsem se narodil a žiju, se narodil i můj dědeček někdy v roce 1875 a byl to, čemu se říká ve vlámštině patronage, měl manufakturu na zpracování diamantů, byl zaměstnán v kanceláři, a pracovalo pro něj 35 lidí. Měl dobrého přítele tesaře, šli za knězem místního kostela v Berchem na předměstí Antverpách, a začali tam budovat komunitní kulturní centrum kolem katolického kostela. Místní farář jim poskytl peníze, aby s tím mohli začít, a oni to začali rozvíjet – jakýsi kulturní kruh, centrum, 1908 zde založili divadelní skupinu, symfonický orchestr, literární kroužek, kde se studovalo a psalo a společně dali dohromady kulturní centrum, zkonstruovali budovu, která byla velmi úspěšná. Během I. Světové války to bylo slabší, ale mezi válkami byli úspěšní. Otec se oženil nakonec s farářovou dcerou, a v roce 1953 jsem se jim narodil Já. U nás doma se pořád mluvilo jen o divadle. Můj otec pracoval v jednu dobu v Národním divadle a po celou dobu se zabýval amatérským divadlem. Já jsem byl v amatérském divadle tedy od svých 16–17 let.

Takže jste byl taky herec?
Ano, kdysi dávno. Ale v posledních letech už nehraju, do nedávna jsem režíroval hry. Teď žiju v Oelegem, což je vesnička nedaleko Antverp. Právě tady jsem působil v STALTEATER jako amatérský režisér. Jinak jsem 37 let pracoval v bankovní sféře. Divadlo pro mě vždy bylo koníčkem.

Můžete říci něco o tom, jak je organizováno amatérské divadlo v Belgii?
Organizace v Antverpách, jejíž jsem prezidentem, je vlámská ústřední organizace. Belgie má kompletně federální strukturu. Je tu vlámská oblast, valonská oblast, bruselská a německy mluvící oblast. V této struktuře máme tři ministry kultury, jednoho pro Vlámy, jednoho pro francouzsky mluvící komunitu a třetího pro německy mluvící komunitu. Ve Flandrech je jenom jedna organizace pro amatérské divadlo, zřízená státem. Jmenuje se OPENDOEK což znamená Otevřená opona, a já jsem předseda rady této organizace. Máme tým asi 15 lidí, kteří profesionálně vykonávají práci v této organizaci, ale lidé v radě, kteří jsou zkušení v managementu a vedení podniků a zabývají politikou a strategií společnosti, jsou dobrovolníci.

Kolik amatérských skupin je v Belgii?
Myslím, že je to tak tisíc členů, ale myslím, že funguje tak 400–500. Mnohé skupiny se sejdou jen proto, aby udělali společně fungujících, oni se sejdou na to, aby udělaly jednu inscenaci, pak se rozejdou, a zase se dají dohromady na další. Takže jsou to spíše tzv. ad hoc skupiny, nejsou organizovány na stálé bázi. U nás je tradice dělat divadlo spíše jednorázově, než, ale na déle trvající bázi. Do zastřešující organizace se může přihlásit kdokoli, třeba i vy. Nemusí to být nějaká stálá skupina, ale klidně se může přihlásit i jednotlivec. Tak se propojují lidi ze skupin, které dělají společně, byť s různými režiséry. A jsou i členové, kteří sem tam někde hostují, ale jsou členy Opedoek z pragmatických důvodů, protože za ně platíme pojištění. Čili jsou to takoví kolující, nezařazení členové. A moje představa o budoucnosti AITA je taková, že by to rovněž mělo být takhle volné, možnost být součástí by měl mít každý, kdo o to stojí, čímž by byla základna širší a ti lidé by měli možnost lepších kontaktů na soubory, které dělají něco podobného jako oni, a také na festivaly. Pokud jsem mluvil o networkingu, tak důležité jsou tzv. hubs, tedy cosi jako uzly, které to všechno propojují. V Evropě je takovým třeba Monako, kde se pořádají festivaly, podobně jako Lingen v Německu, kde je velký festival dětského divadla. Tyhle hubs většinou nejsou ve velkých městech. Prozatím těmi spojovacími body v IATA jsou národní centra. Rádi bychom přizvali i organizátory velkých festivalů, aby se tyto festivaly staly členy IATA a aby měly možnost hlasovat ve valném shromáždění. Takhle bychom rádi zapojili třeba i Hronov nebo maďarskou Kazinbarczika, kde se pravidelně pořádají festivaly.

Tak jsme se oklikou dostali k AITA/IATA. Jak dlouho už pro tuto organizaci pracujete?
Začínal jsem jako pokladník v roce 2001, byl jsem ve funkci po dvě volební období, a skončil jsem v roce 2009. Poté jsem z vedení musel odejít, protože pravidla nepovolují setrvání ve funkci. Ale v roce 2013 jsem byl zvolen prezidentem na další období.

Prý připravujete velké změny?
Je to vyvoláno nutností. Je třeba si uvědomit, že organizace stále funguje na modelu z 50. let minulého století. Což tehdy velmi dobře fungovalo. Ale dnes se svět natolik změnil, že je potřeba se tomu vývoji přizpůsobit. Už o tom několik let diskutujeme, ale teď se podařilo zformulovat pár důležitých bodů, které budeme dál projednávat. Ten nejdůležitější je, že by se AITA měla víc otevřít. Dosud bylo možné stát se členy jen přes národní střediska AITA/IATA, a já jsem přesvědčen, že bychom měli organizaci otevřít všem lidem, kteří mají zájem stát se členy této velké rodiny. Kromě toho, že by tam měli získat právo hlasovat na valných hromadách, jde především o možnost sdílet informace. V souvislosti s tím vyplynulo, že se mnozí stávající členové, tedy národní střediska domnívají, že by byly kontakty s těmito velkými organizacemi přerušeny. Ale není to tak. Například spolupráce s NIPOS ARTAMA funguje výborně, tak proč ji rušit? Ale současně si myslím, že je důležité, aby do naší organizace mohly vstoupit nezávisle i jiné subjekty. V dnešní době, kdy lidé komunikují přes internet a sociální sítě, je nesmyls to ignorovat a držet starou strukturu. Je potřeba, přímé spojení je důležité, v době, kdy lidi komunikují přes internet, sociální média, je nesmysl to ignorovat a držet starou strukturu, protože ta v dnešním světě nefunguje. Takže je potřeba, aby se organizace přizpůsobila změnám ve světě. A nabídla všem přímé spojení a informace. Slibuju si od toho, že by to k nám mohlo přivést nové lidi. Pro mě AITA/IATA od počátku funguje spíše na principu sociálních aktivit, komunitních center, zatímco umělecká stránka je až na druhém místě. Jsem přesvědčen, že současným nejdůležitějším úkolem AITA/ IATA je networking. Máme s tím dobré zkušenosti z našeho Vlámského centra amatérských divadelníků, jehož jsem předsedou. Lidi se daří lépe propojovat, získávat kontakty, a pak se automaticky začíná diskutovat o uměleckých záležitostech. Protože se ty věci dají snadněji sdílet a propojovat, například na různých typech festivalů. Z toho pohledu by tedy AITA měla sloužit jako platforma, která pomůže rozjet diskusi. Dlouhou dobu byli pracovníci AITA přesvědčeni, že by měli organizovat festivaly, dílny, kongresy a fóra, ale já myslím, že to není naše práce. My bychom jen měli nabízet podporu ve formě kontaktů, jakéhosi usnadnění organizace. Dát ty lidi dohromady, propojit je. Ale originální nápady by měli přinášet oni. Jako příklad uvedu festival, který se v červenci uskutečnil u nás. Jednalo se o fringe festival, který má dlouhou tradici. My jsme vlastně s nimi jen navázali spolupráci a nabídli jsme jim některé zajímavé soubory, které máme v databázi. Společně se nám podařilo na ten festival dostat na 60 skupin z celého světa. Uskutečnilo se 150 představení během 5 dnů, a byl to skvělý zážitek pro všechny, kdo tu byli. Zároveň jsme ukázali, že festival lze organizovat i tam, kde vlastně není divadlo. Zde se to odehrávalo v jednom malém divadle v sále za hospodou, a jinak to bylo venku, ve stodole a v dalších netradičních prostorách. Pro mnohé soubory a jednotlivce to bylo velice inspirativní.

Je podle vás členství v AITA pro ty soubory něčím výhodné. Poskytnete jim třeba finanční podporu?
Výhodné je, ale na peníze zapomeňte. To bohatství je právě v kontaktech. Protože, budou-li různé soubory našimi členy, usnadní jim to přístup k informacím, a kontaktům, které by jinak pracně hledali. Každoročně probíhá ve světě amatérského divadla množství festivalů různého zaměření. A právě naším prostřednictvím, tedy prostřednictvím kvalitního networkingu, se mohou ony festivaly propojit s potenciálními účastníky. Získají kontakty, a pak mohou jednoduše zvednout telefon a říci – my bychom rádi přijeli na váš festival, protože děláte něco, co nás zajímá, a k čemu bychom mohli přispět. Zrovna ten fringe festival, o kterém jsme mluvili, je dobrým příkladem tohoto typu spolupráce. Kromě toho, vzhledem k tomu, že máme specializované pracovníky, můžeme nabídnout i dobré modely třeba pro organizaci nového festivalu. A ještě jedna nezanedbatelná věc. Dosud platí národní centra dosti vysoké příspěvky do fondu AITA/IATA. Ale kdyby se množství členů rozšířilo, mohli bychom si dovolit příspěvky menší, možná i symbolické, a za to bychom mohli jednotlivcům i skupinám nabídnout zajímavé služby a kontakty. Uvidíme, jak to celé dopadne. Rozhodně je před námi spousta práce.

Autor: Jana Soprová