Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou

KDP 2021 Autor: Ivo Mičkal

Po dvouleté pauze a v mimořádné formě.


52. ročník národní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim se letos konal ve Vysokém nad Jizerou o něco dříve než obvykle, proběhl ve dnech 24. září až 2. října 2021 – a v mnohém se jednalo o ročník výjimečný.

Program byl nabitější než obvykle, protože se sklízela žeň nominací a doporučení z oblastních přehlídek v loňském i letošním roce; proběhlo jedenáct představení, z toho devět soutěžních, jedno náhradní a jedno hostující.

Výrazně se proměnila dramaturgie. Soubory dávaly převážně přednost závažnějším tématům, která byla zároveň pro ně osobně důležitá (jako kyjovští v Návštěvách u pana Greena, boleradičtí v Kulhavém mezkovi, hvozdenští v Odpusť, Natašo! či klášterečtí v Úča musí pryč!), vážnější žánr, ať už šlo o tragikomedie či dramata, převážil nad počtem veseloherních kusů v poměru dva ku jedné a pokud už na komedie došlo, pak patřily mezi ty lepší, obratně napsané.

Byli jsme svědky nadprůměrného počtu vynikajících, pravdivých a zároveň řemeslně zvládnutých hereckých výkonů. Ty bez nadsázky výsostné nabídli účinkující v oceněných inscenacích – v Plných kapsách šutrů především dechberoucí Ondřej Buchta, vedle něhož se ovšem nijak neztrácí Josef Širhal, v Návštěvách pana Greena Tomáš Vodvářka a zdatně mu sekundující Jan Sieber, v Kulhavém mezkovi vyrovnaní Jana Jirgalová, Zbyněk Háder a Jan Koráb. Za všechny ostatní jmenujme Jitku Smutnou v Dovolené s rizikem, Jakuba Pilaře v nesoutěžním Přiznání, Jiřího Chadrabu ve Vasse nebo tandem Václav Benda a Jarmila Baranová ve štítinské aktovce Já jsem Herbert.

Celková inscenační úroveň byla rovněž nadprůměrná. Pravda, každá z inscenací, i těch oceněných, měla alespoň jednu ne zcela zvládnutou složku, ale rozhodně se během rozborových seminářů, až na jedinou výjimku, nemusela řešit základní divadelní abeceda. Naopak, inspirace a možností, o čem mluvit, bylo více než dost, takže několikrát dopolední omezený čas nestačil.

Koronavir o sobě dával vědět, ale nevítězil. Testování bylo zdarma, do divadla se nosily roušky, nad přehlídkou se neustále vznášel přízrak možné návštěvy hygieny. K tomu soubor ŽUMPA Nučice zjistil ve svůj hrací den odpoledne, že jeden z účinkujících v inscenaci Klub upadl do karantény, a tak operativně změnil titul a v pondělí večer se hrálo nesoutěžně velmi dobře přijaté Přiznání. V představení Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná proběhlo trojí přeobsazení (hrála režisérka Alena Herman, její kolega Jakub Henzelý a v roli Opilce zaskočil zlínský profesionální herec Pavel Leicman). A do nemalé role Harriety v posledním soutěžním představení Víš přece, že neslyším, když teče voda štítinské ŠAMU byla angažována první dáma lektorského sboru (čti: manželka jeho předsedy) Eva Kodešová. Jen stručně k tomu, co jsme během týdne viděli (kompletní recenze najdete na nově designovaném webu přehlídky u jednotlivých titulů https://www.kdpvysoke.cz).

První dvě inscenace, S tvojí dcerou ne Antonína Procházky v podání DS J. K. Tyl Meziměstí a Dovolená s rizikem Davea Freemana v podání DS OB Velká Bystřice, měly mnoho společného. Základem obou jsou starší situační komedie stavěné na zřetězených nedorozuměních a obratně napsaných dialozích, které jsou dobře vyložené, poctivě připravené, zkušeně zrežírované, přesto tu a tam nekonkrétní, bez potřebné dynamiky (jedním z principů by měla být časová tíseň, která se však nekoná) a domyšlení a přepracování zastaralých motivů (typickým příkladem jsou telefony versus mobily).

Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice patří mezi inscenace s pozoruhodným doprovodným příběhem. Jedná se o projekt účinkujících Tomáše Vodvářky a Jana Siebera, který navázal na jejich předchozí nedivadelní aktivity – společnou pouť do Santiaga da Compostella a zpívání v ostravském souboru interpretujícím židovské písně Noach. Našli si hru Jeffa Barona, jejíž lidský obsah a téma – setkání dvou mužů rozdílných povah a věku, o nebezpečí a překonávání osamělosti a předsudků – s nimi rezonovalo, a přibrali si na pomoc režisérky Zdeňku Kulovou (zajistila jim důkladnou hereckou přípravu) a Silvii Grygarovou (pro scénický koncept inscenace). To, co dělá z tohoto kusu výjimečný zážitek, je výsostná schopnost existence na jevišti a pravdivost obou pánů. Návštěvy u pana Greena autora Jeffa Barona a režisérek Silvie Grygarové a Zdeňky Kulové v podání DS Pod zámkem Kyjovice obdržely čestné uznání za inscenaci a byly doporučeny do programu Jiráskova Hronova 2022.

Daňkův Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku je v dramaturgii boleradického DS bratří Mrštíků výjimkou; nejedná se o ani o komedii, ani o muzikál, oproti obvyklým velmi zalidněným kusům se v ní objevují jen tři postavy. Solidní inscenace režiséra Jiřího Brabce s odpovídající výpravou a nápaditými detaily opět stojí a padá s hereckými výkony Zbyňka Hádera, Jany Jirgalové a Jana Korába. Ale tam, kde kyjovickému představení vévodila autenticita a charisma obou představitelů, tady se ke schopnosti existovat na jevišti přidává i velká dávka hereckého řemesla. Vadou na kráse je kvalitativní disproporce mezi první a druhou polovinou představení, způsobená mimo jiné také předlohou (značná část textu Oldřicha Daňka je spíše než konfliktem postav akademickou disputací na téma, proč vyprávíme příběhy a hrajeme divadlo). Inscenace hry Oldřicha Daňka Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku v režii Jiřího Brabce a v podání DS bratří Mrštíků Boleradice obdržela čestné uznání za inscenaci a byla doporučena do programu Jiráskova Hronova 2022.

Plný kapsy šutrů Marie Jones souboru AMADIS z Popůvek u Brna již prošly všemi možnými přehlídkami včetně Jiráskova Hronova. Jak již zmíněno, jedná se o hereckou exhibici Josefa Širhala a Ondřeje Buchty, v jejichž vedení se v průběhu let vystřídaly dvě režisérky, první verzi vytvořila Jitka Bednářová, její pozdější sofistikovanější verzi Klára Havránková. Kombinace třináctileté koexistence s touto inscenací a umění výrazné zkratky, ostrého střihu a až drastické charakteristiky postav na malé ploše činí z obou účinkujících totální jevištní suverény; nadchli všechny, v lektorském sboru zejména Petra Svobodu. Tu a tam by inscenaci slušelo zvolnění a přesnější rytmus, aby vítězila nejen přitažlivá forma, ale aby došlo i na téma tragikomedie o vzestupech a pádech malého irského člověka na pozadí hollywoodského natáčení ve „čtyřiceti odstínech zelené“. Ondřej Buchta obdržel cenu za nejlepší herecký výkon přehlídky a Plný kapsy šutrů Marie Jones v režii Kláry Havránkové a v podání souboru AMADIS Popůvky u Brna cenu za inscenaci.

Vassa Rádobydivadla Klapý dospěla na KDP ke své derniéře. Bylo o ní napsáno mnoho, dodejme jen, že ve Vysokém nad Jizerou jsme viděli jednu z jejích lepších repríz. Jak pravil kolega Michal Zahálka, nezvyklý zcizující rámec, expresionismus ve výtvarné složce a výrazná herecká stylizace nepřinášejí k výkladu a sdělení čtyřaktové konverzační hry Maxima Gorkého nic zásadně nového. Ale bylo možno hovořit o tom, kterak se vyvarovat zploštění postav na pouhou tezi a nezúžit téma na zprávu o tom, že peníze světem vládnou, a také o možnostech inscenování tohoto nevšedního textu. (Jen na okraj – v dramaturgickém plánu pro stávající sezónu ho má pražské Národní divadlo.)

Odpusť, Natašo! je projekt scenáristky a režisérky Aleny Herman a Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná. Scénář vychází z osobního příběhu Sergeje Dakova, vydaného u nás poprvé těsně po Sametu (drobný klípek z literární branže: pátrá se po překladateli, nikdo neví, kdo Dakovovu autobiografii do češtiny přeložil). Sergej se z „věřícího v Lenina“ stal v ostrých sedmdesátých letech v Sovětském svazu věřícím v Boha a prchl do Kanady, kde získal azyl a byl (snad) zavražděn. Skrze divadlo především vyprávěné, přesněji skrze pásmo ilustrujících obrazů s výraznými a technicky dokonalými světelnými a hudebními efekty, se hvozdenští pokusili zprostředkovat atmosféru komunistického režimu s veškerou její brutalitou, paranoiou a strachem. Vznikla inscenace místy ve způsobu vyprávění i v použitých divadelních prostředcích naivní, místy velmi emocionálně působivá.

DS Ledříček při TJ Sokol z Klášterce nad Orlicí se s hrou Lutze Hübnera Úča musí pryč! bohužel poněkud minul, alespoň v inscenační oblasti. Soubor byl na národní přehlídce poprvé a lze očekávat, že Jaroslavem Kodešem nastíněná divadelní abeceda (od kritického čtení textu přes pojmenování tématu a žánru a charakterizování postav po základní hereckou techniku „nápad – realizace – hodnocení“) jim bude ku prospěchu při další práci. Také Úča musí pryč! měla ve Vysokém derniéru.

ŠAMU Štítina, dlouhodobě se orientující na veseloherní žánr, letos přivezla dvě minikomedie z původně čtyřdílného cyklu Roberta Andersona Víš přece, že neslyším, když teče voda, a to Stopy holubic a Já jsem Herbert. Solidní mainstreamová inscenace nabídla několik velmi dobrých, poučených hereckých výkonů (Ondřeje Bendy a hostující Evy Kodešové v první aktovce, Václava Bendy a Jarmily Baranové v kontaktním a sehraném výkonu v aktovce druhé). Stopy holubic byly inscenačně dobře vystavěny, ale režisér přece jen narazil na limity předlohy, lépe napsané aktovce Já jsem Herbert prospělo domyšlení rámcové situace.

Vysocké dny byly náročné i množstvím doprovodných akcí. Jako obvykle probíhaly dopolední rozborové semináře, lektorský sbor působil ve složení Jaroslav Kodeš, Petra Richter Kohutová, Petr Svoboda, Michal Zahálka a Petr Kolínský, v roli tajemníka letos poprvé Ondřej Benda. Také se konaly noční rozbory na půdičce a KDP mladým, a protože domluvený „půdičkový“ lektor na poslední chvíli zrušil účast, vystřídali se ve vedení obou Hana Marvanová a Petr Theodor Pidrman, než půdičku v pondělí definitivně převzal Jaromír Hruška. Probíhal i klub režisérů SČDO pod vedením režiséra Vladislava Kracíka. V sobotu byla v muzeu otevřena výstava 150 let ochotnického spolku Přemysl; křtil se také sborník, který k tomuto tématu zpracovala Svatava Hejralová. A předávaly se dary jubilantům a také Zlatý Tyl – tentokrát Marcele Škodové z domácího DS Krakonoš a Zlatý odznak SČDO Lukáši Frydrychovi, opoře souboru Vojan–Mladá haluz z Desné. V neděli se v malém sále promítal časosběrný dokument o vysocké přehlídce, vzápětí před divadlem proběhl křest knížek dvou výtvarníků, roztomilých dvojsmyslných Toníkových čmáranic Antonína Jíny a dlouho očekávaného druhého dílu Divadelních maličkostí Petra Kolínského, jež zachycují posledních deset let vysocké přehlídky skrze ilustrace (co inscenace, to vtipný charakterizační obrázek, doplněno doprovodnými minikomiksy z VyBulu čili Vysockého bulváru a skromným divadelním slovníčkem). V neděli odpoledne se také besedovalo s herečkou Danou Morávkovou. V pondělí se konal tzv. „tajný výlet“, tentokrát k josefodolské přehradě a do tamního divadla, v úterý proběhla přednáška Lenky Lázňovské spojená s besedou o ochotnickém divadle obecně a vysockém zvlášť, ve středu sehrálo KDP mladým před divadlem osmiminutový skeč nazkoušený během přehlídky, ve čtvrtek se promítal dokument o Vysokém nad Jizerou jako takovém a zasedal korupční spolek Vobskočák, v pátek došlo na tradiční vycházku do Mexika, v sobotu DS Karel Čapek z Děčína vraždil sexem v rámci hostujícího představení a během posezení se sejkorama ve velkém sále proběhlo vyhlášení výsledků a předání cen. Když se k tomu přidají tradiční vítání a loučení, pietní vycházka na hřbitov, setkání se sponzory (hlavním partnerem byla letos Emba Paseky nad Jizerou) a návštěvy příznivců (dostavili se jak Zuzana Malcová a Milan Němeček z ministerstva a Lenka Lázňovská za NIPOS, tak hejtman Libereckého kraje Martin Půta, vedoucí odboru kultury Libereckého kraje Martin Féna a přehlídku zaštiťující senátor Jaroslav Zeman, nechyběla ani zástupkyně Jiráskova Hronova Dita Poláková), člověk se až diví, jak to mohou organizátoři i účastníci přehlídky za pouhých deset dní všechno zvládnout… A malý bonus – kdo chtěl, mohl se v sobotu přesunout z Vysokého do Poniklé; Tomáš Hájek tam pořádal v kulturním domě Kantýna další ročník samozvané národní přehlídky stínového divadla Budiž stín!

Obíhám třikrát kostel od divadla k divadlu a na tradiční pozvání organizátorů odpovídám – ano, přijedu zas pobejt – a s velkým potěšením. Zejména když se bude divadelně dařit tak jako letos… Petra Richter Kohutová

P.S. Pokud toužíte po dalších informacích o vysocké přehlídce, přečtěte si článek Michala Zahálky, který vbrzku vyjde na těchto stránkách, nebo referenci Venduly Melíškové o přednášce Lenky Lázňovské na Divadelnik.cz.

Výsledky KDP Vysoké nad Jizerou 2021

Čestná uznání

Aleši Kučerovi za roli Luboše v inscenaci S tvojí dcerou ne DS J. K. Tyl Meziměstí

Anežce Harušťákové za roli Sandry v inscenaci S tvojí dcerou ne DS J. K. Tyl Meziměstí

Tomáši Hradilovi za technickou přípravu scény pro inscenaci Dovolená s rizikem DS OB Velká Bystřice

Silvii Grygarové a Zdeňce Kulové za režii inscenace Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice

Nikole Korábové a Štěpánce Veselé za výpravu inscenace Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice

Jiřímu Brabcovi za režii inscenace Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice

Martině Čechové za roli Anny v inscenaci Vassa Rádobydivadla Klapý

Davidu Langerovi za roli Sergeje v inscenaci Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná

DS Ledříček při TJ Sokol Klášterec nad Orlicí za dramaturgickou volbu hry Úča musí pryč!

Ondřeji Bendovi za roli George v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina

Evě Kodešové za roli Harriety v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina

DS Pod zámkem Kyjovice za inscenaci hry Návštěvy u pana Greena

DS bratří Mrštíků Boleradice za inscenaci Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku

Ceny

Jitce Smutné za roli Helgy Philbyové v inscenaci Dovolená s rizikem DS OB Velká Bystřice

Tomáši Vodvářkovi za roli pana Greena v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice

Janu Sieberovi za roli Rosse Gardinera v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice

Zbyňku Háderovi za roli Jakuba Grundleho v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice

Janě Jirgalové za roli Markéty v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice

Janu Korábovi za roli dědka Vambery v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice

Josefu Širhalovi za herecký výkon v inscenaci Plný kapsy šutrů souboru AMADIS Popůvky u Brna

Divadelnímu souboru AMADIS Popůvky u Brna za kostýmy k inscenaci Plný kapsy šutrů

Václavu Špiritovi za dramaturgickou volbu hry Vassa

Jiřímu Chadrabovi za roli Pavla v inscenaci Vassa Rádobydivadla Klapý

Aleně Herman za scénář Odpusť, Natašo!

Martinu Cuřínovi a Marku Hermanovi za světla a zvuk v inscenaci Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná

Jarmile Baranové a Václavu Bendovi za hereckou souhru v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina

DS AMADIS Popůvky u Brna za inscenaci Plný kapsy šutrů

Čestné uznání Elišce Bochové ml. za pedagogické schopnosti aplikované na uvedení inscenace Úča musí pryč!

Zvláštní cena poroty souboru ŽUMPA Nučice za pohotový a přínosný záskok s inscenací Přiznání

Cena Dušana Zakopala Tomáši Vodvářkovi za nejlepší seniorský výkon přehlídky v roli pana Greena v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice

Hlavní cena poroty Ondřeji Buchtovi za nejlepší herecký výkon přehlídky v inscenaci Plný kapsy šutrů souboru AMADIS Popůvky u Brna

Nominace na Jiráskův Hronov 2022 nebyla udělena. Doporučení na Jiráskův Hronov 2022 bez uvedení pořadí: Návštěvy u pana Greena v podání DS Pod zámkem Kyjovice, Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku v podání DS bratří Mrštíků Boleradice.

V příloze fotografie Ivo Mičkala z představení Kulhavý mezek, Návštěvy u pana Greena a Plný kapsy šutrů – pozn. red.

Autor: Petra Richter Kohutová

Přílohy:

kulhavy-mezek.6770-mfmxz navstevy-u-pana-greena-5903-f5a9g plny-kapsy-sutru.8957-1itmt