LeGrando - pozapomenuté kouzlo cirkusu

Logo Cirkusu LeGrando Autor: Cirkus LeGrando

Mobilní cirkus pro děti a mládež. První zařízení svého druhu v ČR. Projekty pro děti a mládež s vyvrcholením v představení pro jejich rodiče a kamarády v cirkusovém šapitó. Výchova výzvou k překonávání sama sebe, výchova dobrodružstvím. Trenérská sekce odrostlejších cirkusáků a jejich představení „Kolotoč“ a "Showtime" nejen na festivalech nového cirkusu. Pouliční průvody, městské slavnosti a noční ohňové show. Brno, Cirkus LeGrando a jeden z jeho zakladatelů – Konrád Heczko odpovídá!


Konrád Heczko. Foto:Cirkus LeGrando

Konrád Heczko. Foto:Cirkus LeGrando

Začínali jste společně na JAMU (obor Dramatická výchova), kde jste se od pouličních představení, stejně jako kdysi Francouzi, přiblížili až k novému cirkusu. Poté následovala zlomová cesta do Německa, kde jste se naplno seznámili s cirkusovou pedagogikou…
Už tomu bude 10 let, co jsme odjeli s Jovanem (pozn. Marek Jovanovski) do Německa a inspirovali se. Byli jsme v partnerském domě Stuttgart Jugendhaus, kde jsme zjistili, že se jedná o běžnou nabídku v tomhle segmentu. Dětských cirkusů je tam kvantum, v podstatě jde o takovou přípravku pro další školy, protože část lidí, těch hodně talentovaných, pak jde do Berlína (pozn. Die Etage – Vyšší odborná škola dramatických a výtvarných umění). Dodnes jsou stuttgartští naši kamarádi. S vizí založení něčeho podobného jsme se vrátili zpět do Čech a zkoušeli získat nějaké peníze. Sehnali jsme tenkrát grant od Mládeže v akci a díky tomu jsme nakoupili vybavení, které je docela drahé. Nebýt toho, tak to zřejmě nerozjedeme. Tenkrát jsme s Jovanem přišli do Lužánek (pozn. SVČ Lužánky v Brně) a řekli jsme: „Hele, chceme dělat cirkus!“ V každé instituci by se nám asi vysmáli, ale tady nám uvěřili. Lužánecké vedení tehdy řeklo: „Jovane, ty jsi takový rozevlátý idealista. Konráde, ty jsi skeptik. To by mohlo fungovat.“

A potom se k vám přidal ještě poslední zakládající člen Milan Rožtek?
Ten už s námi byl tak nějak od počátku a už tenkrát pracoval v Německu, kde působí dodnes – dělá tam v podstatě podobnou věc jako tady – Kinderzirkus. V LeGrandu je na půl úvazku a má na starosti mezinárodní výměny. Je to ta nejlepší zahraniční spojka. Milan byl vždy takový supervizor. Když jsme tenkrát začínali, tak právě on dbal na to, abychom to dotáhli do konce. Měl nápady a hlavně věděl, jak na to. My tři jsme byli, a asi i pořád jsme, hlavní hybatelé.

Neobjevil se nikdo jiný, kdo by se do vaší základní sestavy přidal?
Máme tým, celé je to založené na týmu. Část z něj jsme si vychovali – jsou to třeba děcka, co k nám přišli na příměstský tábor. Dnes jim je třiadvacet a pomáhají nám, mají pedagogický kurz. Mimo to vystupují i po světě – odlétají vystupovat do Kataru, Bahrajnu, Dubaje a tak dále. Neživí se tím, ale je to pro ně vítaný vedlejší příjem.

Část osazenstva Cirkusu LeGrando. Foto: Cirkus LeGrando

Část osazenstva Cirkusu LeGrando. Foto: Cirkus LeGrando

A jak jste přišli na název LeGrando?
To asi nikdo pořádně neví, ale já jsem přesvědčený, že to vymyslel Jovan. On tvrdí, že si to nepamatuje, ale já vím, že to prostě tak je. Zjistilo se, že je to úplně super název, protože za prvé je to slovní hříčka – LeGrando jako sranda. Další věcí je, že když vyjedeme do zahraničí a uvedou nás jako LeGrando!!!, tak to má úplně jiný zvuk. A za třetí všechny pobočky v Lužánkách začínají na „L“, což v době, kdy jsme ho zakládali, ještě asi nebylo tak žhavé, ale my jsme to tam dali tak nějak automaticky. Co dodat, všechny tři verze zapadají do konceptu. Ještě taková perlička (smích) – my nejsme nikdo Čech, máme sice české občanství, ale původem je Jovan Makedonec, já Polák a Míťo Slovák. Taková slovanská kosmopolitní cirkusová společnost… (smích).

Vaše práce zahrnuje nespočet aktivit od pravidelných kroužků a kondičních cvičení, po workshopy, akce pro veřejnost, tábory a mnoho jiného. Krom toho je zapotřebí zajistit chod cirkusu i po stránce technické, manažerské atd. Existuje tedy mezi vámi nějaká dělba práce?
Tahle práce je nevyzpytatelná, nedá se plánovat detailně dopředu. Všechno se rychle mění, přicházejí nové aktivity, některé zase končí, je to zaměstnání tisíce řemesel. Člověk se musí naučit spoustu věcí od správy webových stránek přes montáže konstrukcí po public relations. Je toho mnoho, ale samozřejmě tu nějaká dělba práce je. Někdo se stará o ekonomiku, někdo o dohody, tedy fakturaci, dohody o provedení práce, reklamu…A to jsou jen vedlejší aktivity, bez nichž by to nefungovalo. Hlavní náplní je pedagogická činnost, která je taky časově náročná. Člověk musí být sám sobě dobrým manažerem času, jinak by to asi nešlo.

Co je pro Cirkus LeGrando příznačné: je to učení se cirkusu nebo výchova a vzdělávání skrze něj?
Myslím si, že náš přístup je spíše ten druhý. Je to výchovný systém, který pracuje za pomoci cirkusu. Jde o „učení se“ cirkusovým disciplínám, ale zároveň se jedná o rozvoj fyzických, psychických a koordinačních aspektů. Ten se do značné míry prolíná s dramatickou výchovou, mluvím o práci na představení, kolektivní práci, kreativitě, ale třeba i umění sebeprezentace, díky němuž dochází k růstu sebevědomí. Takto to chápeme my. Je třeba zmínit, že nejsme cirkusová škola, jsme ze segmentu zájmového vzdělávání SVČ Lužánky, navíc nikdo z nás není z cirkusové rodiny, my jsme světští.

Představení Kolotoč, Cirkus LeGrando

Představení Kolotoč, Cirkus LeGrando

Jak by se dal tedy definovat podíl divadla ve vaší práci?
Máme nabídku čtrnácti disciplín a ty všechny jsou artistického a pohybového charakteru, ale některé z nich jsou vyložené herecké. Ty jdou divadlu vyloženě naproti. Mám na mysli třeba fakíry, klauny, kouzelníky. Nicméně i ti artisté se musí naučit vystupovat, prezentovat se, umět se prodat. Dále je zde přítomen motiv společného tvoření představení se vším, co divadlo a výchova dává.

Je tu vůbec nějaká možnost srovnání cirkusové pedagogiky u nás a v zahraničí?
My máme určitě nějakou českou cestu, děláme to po svém. Sice jsme se v zahraničí inspirovali, ale za těch deset let naší existence jsme došli k mnoha trikům, které jsou jen naše. V zahraničí je daleko větší tradice (odhadem od 70. let minulého století), mají tam víc vyškolených lidí, k dispozici obrovské množství odborné literatury datované už z roku 1975, kde se mluví o Straßen-Theater, tedy o pouličním divadle. Tohle jim můžeme závidět, i ten podpůrný systém, archivy. Ve Francii jsem nebyl, ale je známo, že v tamních archivech jsou k mání videa, knihy, časopisy, vše na dosah ruky. Možnost vzdělávat se až do těch nejvyšších profesionálních pater je tam obrovská. U nás tuto možnost nemáme, oproti vyspělejším cirkusovým destinacím jsme pozadu. Nicméně v rámci našich možností jsme na té nejlepší cestě, progresivita tu určitě je. My dbáme na to, abychom vzdělávali naše nástupce, a to je pro budoucnost důležité.

Je nějaká oblast, do níž byste se rádi angažovali?
Spíše by bylo vhodné řešit nějaké limity. Jde o práci s lidmi, jde nám o to, abychom zachovávali kvalitu a byli schopni v rámci té kvality fungovat. Ale zcela jistě existuje spousta disciplín, které bychom rádi vyzkoušeli – uvažovali jsme třeba o vertikálním laně, ale i o mnohém jiném. A co týče vizí, nacházíme se ve fázi, kdy je čas nějakou další vizi vymyslet. Jsme teď totiž v bodě, kdy jedna vize byla realizována: poslední týden v červnu 2014 nám dokončili rekonstrukci budovy, máme úplně nový areál, který začíná naplno fungovat.

Představení Showtime, foto: Cirkus LeGrando

Představení Showtime, foto: Cirkus LeGrando

Co považujete v poslední době za významnou událost ve vaší činnosti?
Cirkus Culture 4 Europe. Jde o čtyřletý projekt, v němž jsme putovali společně s Poláky, Němci a Španěly. Projekt pro lidi, kteří dělají s lidmi. Vzdělávali jsme se navzájem, šlo v podstatě o předávání know how. Bylo to super. A pro nás to vyvrcholilo v Barceloně, kde jsme strávili deset dní v příšerném vedru pod palmami, ale za to s krásnými představeními. Na to jsme určitě hrdí. Více informací o cirkusu LeGrando naleznete mj. v diplomové práci „Cestou nového cirkusu k pedagogice Cirkusu LeGrando“ (JAMU, 2014) nebo na webu www.legrando.cz.

Ptala se Eliška Kinclová,
upravila Kamila Kostřicová

(ADaV DIFA JAMU)

Autor: Kamila Konývková Kostřicová