Lounské divadlení 2021

DS Jirásek Česká Lípa Autor: Milan Strotzer

Lounské Vrchlického divadlo se po roční odmlce, která nastala vlivem opatření spjatých s koronavirovou pandemií, otevřelo divadlu a publiku. Vůbec první akcí po vynucené pauze se stalo Lounské divadlení, 17. ročník oblastní přehlídky amatérských divadelních souborů.


Postupovou přehlídku pro Divadelní Piknik Volyně, celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla 2021 již tradičně uspořádaly Vrchlického divadlo Louny ve spolupráci s Rádobydivadlem Klapý a za finanční podpory generálního partnera, kterým jsou již od 1. ročníku Ekostavby Louny.

V Lounech vystoupily ve dnech 4. – 6. června 2021 čtyři divadelní soubory, a sice Divadelní klub Jirásek z České Lípy, Divadlo Navenek z Kadaně, Divadlo Na Vísce z Hořovic a divadelní uskupení Kámoš Drámoš z Turnova. Rozborové semináře k jejich představením vedl lektorský tým ve složení Jana Stejskalová, Milan Strotzer a Ladislav Valeš.

Jako první vystoupil Divadelní klub Jirásek z České Lípy s čerstvou inscenací hry amerického dramatika a režiséra Stephena Sachse z roku 2012 Bakersfieldská mlha pod názvem Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka. Komorní hra pro dvě postavy – postaršího uměřeného intelektuála, kunsthistorika Lionela, znalce Pollockova díla a samorostlé Maud, někdejší barmanky, žijící po mnoho let v neutěšených poměrech v karavanu, se odvíjí kolem pravosti obrazu, jehož autorem je nejspíše slavný Jackson Pollock. Maude obraz pořídila v bazarovém výprodeji za pouhé tři dolary, prokázání a potvrzení pravosti obrazu by jeho cenu pozvedlo řádově na milióny dolarů. To však závisí na dobrozdání – posudku Lionela. Tato základní linie hry je odrazovým můstkem pro postupné odkrývání životních osudů postav hry a sondou do nitra jejich osobností a hodnotových měřítek. Chytře napsaná hra je velkou příležitostí pro dva zkušené herce. Té se s úspěchem chopili Václav Klapka a Vladimíra Zborníková. Jejich herecké kreace jsou pro diváky poutavou a napínavou podívanou, umožňující vhled do osudů postav, které jsou v mnohém shodné navzdory jejich sociálnímu statutu. O něco lépe se v inscenaci daří Vladimíře Zborníkové v postavě Maude (cena za herecký výkon), nicméně Václav Klapka je jí nemalou oporou (čestné uznání za herecký výkon). Václav Klapka je však současně režisérem inscenace, čímž je plnění hereckého úkolu znesnadněno. Inscenace je na startu své existence, na přehlídce se inscenátorům dostalo první reflexe, jak od publika, tak lektorského týmu. Bohatá diskuse k představení poukázala na možnosti zpřesnění ve významovém vyznění replik, akcentů, ale také na zacházení s rekvizitami (nůž, obraz) či jejich podobou (Lionelova výbava), tj. na lehce napravitelné detaily. Pro výtečnou dramaturgickou volbu (čestné uznání) a výše zmíněné herecké výkony doporučil lektorský tým Lounského divadlení inscenaci k zařazení do programu celostátní přehlídky Divadelní Piknik Volyně 2021.

Vrcholem přehlídky se stalo hned druhé představení uvedené Divadlem Navenek z Kadaně v režii Terezy Gvoždiákové. Odvážná dramaturgická volba interaktivní hry anglického dramatika a režiséra Duncana Macmillana Všechny báječný věci přinesla své ovoce. Jde v zásadě o divadlo jednoho herce, který do své hry zapojuje i část publika. Hra pojednává o chlapci, jehož matka trpí depresemi a opakovaně se pokusí o sebevraždu. Hlavní postavou je její syn, který od svých 7 let, kdy se matka pokusila poprvé o sebevraždu, sepisuje pro ni a posléze i pro sebe seznam věcí, pro které stojí za to žít. V psaní seznamu pokračuje až do dospělosti, kdy se na něm objeví milion položek. Tenhle milion báječných věcí ho provází životem, v jehož průběhu je třeba se vyrovnat se strastmi dospívání, první láskou, s dalšími matčinými pokusy o sebevraždu a také s vlastními depresemi. To vše se děje s lehkostí, nadhledem a odzbrojujícím humorem. Do hry jsou zapojováni lidé z publika do rolí veterinářky, učitelky ze základní školy, otce, dívky, která se stane jeho manželkou a začasté jako oznamovatelé položek ze seznamu. Divadlo Navenek má v Kadani herce, bez něhož by dramaturgická volba nemohla být proměněna ve zdárný inscenační tvar. Je jím Pavel Volf, charismatický muž, pravdivý v hereckém výrazu, mile empatický v jednání s publikem, takže za malou chvíli diváci podlehnou jeho kouzlu a brzy z nich spadnou obavy z toho, že budou vyvoláni a budou se muset zapojit do hry. Herecký výkon Pavla Volfa je excelentní (cena). Duši inscenaci musel vtisknout a hereckou kreaci vést někdo, kdo síle textu a hereckým schopnostem protagonisty příběhu naprosto důvěřoval, a toho kadanští mají ve své letité opoře, kterou je režisérka Tereza Gvoždiáková (cena za dramaturgii a režii). Inscenace je realizována v arénovém hracím prostoru v bezprostředním kontaktu s diváky. S výjimkou nejnutnějších, namnoze improvizovaných rekvizit, se obejde bez dalšího scénografického řešení včetně svícení. Kadaňské provedení hry Všechny báječný věci získalo nejen cenu za inscenaci a doporučení na prvním místě na Divadelní Piknik Volyně, ale navíc i Cenu diváka.

V pořadí třetím představením bylo uvedení hry východoněmeckého autora a režiséra Karla Gassauera z roku 1981 Casanova na duchcovském zámku L.P. 1798 Divadlem Na Vísce z Hořovic v úpravě a režii Slávky Hozové. Hra líčí poslední dny proslulého světoběžníka a milovníka Giacoma Casanovy, které strávil v roli knihovníka na zámku v Duchcově, kde trpěl provinčností, nudou a navíc byl vystavován posměchu a schválnostem služebnictva. Jedinou osobou, k níž získal důvěru, je jedna ze služebných – Žofie Krumbieglová, která mu ze soucitu nosí jídlo a víno a poslouchá předčítání jeho pamětí. Z tohoto soužití se pomalu vyvine milostný vztah, a tak se Žofie stane poslední láskou Casanovy. Hra je příležitostí pro dva zkušené herce. Roli Casanovy také režisérka obsadila profesionálním hercem Ivem Kubečkou, kterému v roli Žofie sekunduje méně zkušená Katka Hasmanová. Navzdory tomu, že režisérka text hry notně pokrátila, zbývá značné množství textu, a to zejména při předčítání Casanovových pamětí. Je docela pochopitelné, že představitel Casanovy nalézá oporu v textu na papíře, avšak pouhé čtení dlouhých pasáží nijak nepodporuje dynamiku představení a stává se pro diváky monotónním, jakkoliv jde o příběhy nepostrádající atraktivitu. Nabízí se odpíchnutí od listu papíru k živému líčení, umožňujícímu živoucí kontakt s partnerkou a publikem. Pozornost režie by v další práci na inscenaci zasluhoval proces postupného sbližování Casanovy a Žofie, aby nezůstalo jen při slovech, ale promítal se do jednání postav. Pomohlo by jistě i prověření uplatňování akcentů ve hře, jsou místa, kde je prostřednictvím hlasové forze kladen důraz nezdůvodněně či nepochopitelně. Hraje se v realisticky pojednané scéně, s níž nekoresponduje markýrování nalévání vína. V rozpravě se souborem byly probírány některé další otázky ve snaze podpořit cestu k povýšení stávajícího divadelního tvaru.

Poslední představení uvedl na přehlídce soubor Kámoš Drámoš z Turnova. S titulem Kdekrademor se představilo věkem mladé uskupení, složené ze studentů uměleckých škol, s kolektivní autorskou hrou inspirovanou příběhy z Dekameronu Giovanniho Boccaccia a prostředky commedie dell´arte. Na scénu přichází herecká tlupa, která postupně přetlumočí divákům tři Boccacciovy příběhy o ošklivosti, lásce a hamižnosti. Důležitější je však prostřednictvím představení propagovat všemocný lék na bolesti všeho druhu – zázračný prostředek Dekanemor. Tuto snahu narušuje nová členka divadelní společnosti, která se pokouší o proměnu repertoáru směrem k závažným dramatickým opusům. Zmíněná inspirace je pojata velice volně. Zvolené Boccacciovy příběhy soubor domýšlí tak, aby si vytvořil prostor pro gagy a reklamu. Podobně je to s inspirací commedií dell´arte. Nejde o využití jejich ustálených typů, ani o vytváření lazzi, nýbrž o to, aby se představení odvíjelo v neustálém pohybu. To se také děje. Soubor je pohybově a herecky dobře disponovaný, takže zprostředkuje divákům podívanou plnou energie. V představení na lounské divadelní přehlídce to mělo jeden dost podstatný zádrhel. Navzdory tomu, že jde o kolektivní autorský počin, pro nějž si herci sami vymysleli a stvořili jevištní tvar, hráli tzv. pouze výsledek. Chybělo začasté to, co je pro diváky nejzajímavější, proces vzniku onoho výsledku (repliky, pohybové akce). Jinými slovy chybělo zprostředkování, že nápad k jednání vznikl právě teď a tady na základě předchozího zhodnocení situace. Věřím, že onen proces absentoval jen výjimečně, že bychom na jiném představení pocit zmechanizování dění neměli. Soubor byl oceněn čestným uznáním za kolektivní autorskou tvorbu.

V příloze najdete fotografie M. Strotzera z představení Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka (1), Casanova na duchcovském zámku L.P. 1798 (2), Všechny báječný věci (2) a Kdekrademor – pozn. red.

Autor: Milan Strotzer

Přílohy:

Ceska-Lipa-Jirasek-Maude-Lionel-a-prst-Jacksona-yqzxc Horovice-Na-Visce-Casanova-na-duchcovskem-zamku-L-q58sd Horovice-Na-Visce-Casanova-na-duchcovskem-zamku-L-j7kbr Kadan-Navenek-Vsechny-bajecny-veci-MS15-8dqd7
Kadan-Navenek-Vsechny-bajecny-veci-MS28-efp19 Turnov-Kamos-Dramos-KDEKRADEMOR-MS72-j57gf Turnov-Kamos-Dramos-KDEKRADEMOR-MS80-eytvs