Ministryně se vzdala hlavní ceny

Autor:

Plesový večer v rodném Zlíně si užívala bývalá starostka Vizovic a nedávno zvolená ministryně kultury Alena Hanáková. Zlínskému deníku poskytla krátký rozhovor.


„Musím se přiznat, že mám dobu třicátých let velmi ráda. Sleduji filmy pro pamětníky a doba je mi blízká i kvůli tehdejší módě,“ svěřila se Hanáková. Sama však na ples zvolila klasické šaty.

„Raději jsem se nepokoušela stylizovat do třicátých let. Mé šaty jsou takový mezičas,“ řekla s úsměvem.

Aleně Hanákové se dokonce podařilo vyhrát hlavní cenu tomboly. S grácií se však luxusního wellness pobytu v Luhačovicích vzdala.

Navštěvujete plesy pravidelně?
S manželem máme vytipováno několik plesů, na které chodíme pravidelně. Patří mezi ně jak vizovický, tak právě i divadelní ples, na kterém jsem už asi potřetí. Letošní seznam akcí se nám však velmi zúžil. Kvůli nedostatku času jsme jich museli hodně vynechat.

Jaký máte vztah k divadlu, konkrétně k tomu zlínskému?
Vztah ke zlínskému divadlu mám velice blízký a dlouholetý, jelikož jsem tam začala jezdit už se svými rodiči a sourozenci asi ve čtrnácti letech. Tak jako jsem patriot města, kde jsem se narodila, tak jsem patriot i Zlína jako takového.

Jak se vám zatím líbí post ministryně kultury?
V politice jsem už deset let. Jak jsem vždy tvrdila, že nejsem politik, tak jsem v ní zůstala. (Smích.) Politika je inspirativní, šokující, mnohdy radostná, někdy stresující. Každopádně je to velká zkušenost a hlavně v tom, že se naučíte vidět řešení problémů z více stran.

Když se naskytne problém, dokážete o něm více uvažovat a ty soudy nejsou jednostranné. Na druhou stranu je to přirozené, protože jde hlavně o zkušenosti. Chce to hodně trpělivosti, diskusí, odolnost vůči nejrůznějším tlakům. Vždy jde ale o to snažit se posunout věci dopředu. Ale vše je hodně také o penězích.

Už jste přemýšlela, co budete dělat, až v politice skončíte?
To může být za rok nebo za pět let. Pak s radostí půjdu kamkoli jinam, klidně se vrátím tam, odkud jsem přišla.

Celý rozhovor najdete zde >>>

Autor: Michal Drtina