Mladá scéna Český Krumlov 2018

Z představení Svěcení jara Autor: Foto archiv přehlídky

Ve dnech 5. 4. – 6. 4. 2018 proběhla v Městském divadle v Českém Krumlově regionální postupová přehlídka studentského divadla Mladá scéna 2018 - již 15. ročník.


Jako každoročně byl jejím pořadatelem Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově a spolupořadateli pak Městské divadlo Český Krumlov, o.p.s. a v odborné rovině NIPOS – ARTAMA Praha. **Výsledky přehlídky: Odborná porota ve složení KAREL TOMAS, VIKTORIE ČERMÁKOVÁ a JAROMÍR HRUŠKA doporučila do programu celostátní přehlídky studentského divadla „MLADÁ SCÉNA“ následující dvě inscenace:

Svěcení jara – ZUŠ Jindřichův Hradec**

Inscenace Svěcení Jara nás na přehlídce v Krumlově zaujala zejména krásnou prácí s prostorem a čistou mizanscénou. Celé představení má vybroušenou vizuální formu (kostýmy) a s minimem výpravy využívá naplno potenciálu zůčastněných herců. Na jevišti, krom tří piánových stoliček není nic víc, než postavy a světlo. Celému týmu se skvěle daří pracovat s rytmem, časem a kompozicí. Scénická hudba(Iva Bitová), kterou si zvolili, skvěle podtrhuje celou atmosféru představení a strukturuje je. Dva z protagonistů také od lektorů za svůj výkon získali na přehlídce ocenění. V dalších doporučeních směrem k souboru byla zmiňována zejména nutnost zvětšit rozdíl mezi vášní či přirozeností „dětí“ vůči strnulosti a rigoróznosti „dospělých“. Zejména ve scénách erotických, nebo jinak psychicky vypjatých (např. před sebevraždou) jsme radili zvážit, zda metafora, nebo situace, nemá být ještě nějakým způsobem silnější a výraznější. Obecně, kromě docela dobře zvládnuté kultury mluvního projevu jsme radili zaměřit se nadále ještě na gestiku a fyzický projev protagonistů. (Viktorie Čermáková – herečka a režisérka)

Ukradená krev – MAlá a Velká (soubor Děs Český Krumlov) při Městském divadle Český Krumlov

Letošní inscenace této autorsko-interpretační dvojice stojí opět především na vytříbené intuitivní i racionální souhře obou hlavních hereckých protagonistek a inscenátorek Veroniky Holcové a Marty Hermannové. Důležité je především určení žánru inscenace, typu a formy divadla, kterým se snaží dané téma sdělit. Tady je nutné si uvědomit, že tematicky se neopouští drama, ale je zpracovávané formou dokumentárního divadla. Výchozím bodem je téma „hilsneriády“, kdy došlo 29. března 1899 k rituální vraždě devatenáctileté katoličky Anežky Hrůzové. Jejím vrahem měl být Žid Leopold Hilsner. Kolem případu se rozpoutala aféra, která hluboko zasáhla tehdejší společnost i nejvyšší patra politiky. Její dozvuky antisemitismu a neonacismu můžeme pozorovat ještě dodnes. V úvodu se rozehrává tento příběh a my se dostáváme na místo činu, což je divadelně nejsilnější místo inscenace. Avšak kromě strohého dokumentárního popisu se scénicky nic nestane. Přesto, že inscenace používá celou řadu potencionálně divadelních prostředků (hnětení těsta a jeho mísení s „ukradenou krví“, mouka jako symbol života i čistoty, svíčky, zpěv židovských písní apod.), tak k divadlu jako takovému, byť i dokumentárnímu se dostáváme jen těžko. Zařazení čtení jmen zavražděných Rómů z internačního tábora v Letech u Písku, podle mě nešťastně zvolené, v interpretaci jednoho z poslanců sněmovny Parlamentu ČR, kterého bylo ve sněmovně použito v rámci politického boje. Ano, i to by se dalo využít a propojit s tématem „hilsneriády“. To by ovšem inscenace musela jít trochu asentimentálním směrem. Citace z bible či citace výroků poslance Okamury, to vše je materiál, se kterým se dá pracovat a je vhodně zvolen, ale je třeba takový materiál zařadit do jasného kontextu a příběhu, se kterým mohu jako divák soucítit nebo se proti němu bouřit. Jde o vyjádření postoje a vztahu na základě toho, co se na jevišti děje. Nemohu se vcítit do situace rodin zavražděných Rómů, pokud nemám „prožitu“ situaci rodiny Anežky Hrůzové. V takto lineárním a záměrně chladném podání se totiž může stát klidně v naší mysli Hilsner Okamurou. Člověkem nespravedlivě obviňovaným z něčeho, co neudělal. V případě druhého zmiňovaného naštěstí ještě neudělal. Vynikající téma, vhodně zvolený materiál, vysoká angažovanost a aktuálnost. Herecky přesná interpretace opřená o touhu něco sdělit, k něčemu se vyjádřit. Vyjádřit se k dnešku. Je to velký souboj mozku se srdcem. Ty dvě „holky“, ty dvě „Anežky“ to nevzdávají a nikdy nevzdají. Ony vědí, co chtějí říct, ale je to tak těžké. Po loňské inscenaci, která byla více osobní, se „spustili“ hlouběji do společenské roviny našeho i jejich života. Mají v sobě touhu něco změnit a zákonitě i zmatek, jak toho dosáhnout. Myslím, že jsou v této inscenaci někde na půli cesty. A jak je znám, tak tak dojdou svého cíle a my spolu s nimi. To je divadlo! Obě protagonistky opět prokazují svůj dar autentického herectví s velmi kultivovaným slovním projevem i dobrou pohybovou, pěveckou a rytmickou průpravou. I přes výše zmíněné výtky, které vyplývají z úmyslně vysoko nastavených hodnotících kritérií daných tématem inscenace, můžeme s klidným svědomím výše zmíněnou inscenaci doporučit do programu národní přehlídky v dané kategorii.

Farma zvířat – ZUŠ Bechyně – doporučená inscenace do programu „ŠRÁMKŮV PÍSEK“

Herec Matěj Konečný si vybral jako předlohu svojí inscenace ikonický a v našem společenském kontextu stále aktuálnější román George Orwella Farma zvířat. Z dramaturgického hlediska jde o skvělý výběr textu. Z něj vybrali inscenátoři určité pasáže a situace, které by se nevzpíraly ani předloze, ani zvolené scénograficko-režijní koncepci. Ta spočívá v tom, že situace Orwellova románu jsou přehrávána hercem, který přijel do mateřské školky zahrát tento „zvířecí“ příběh jedné farmy. Použije k tomu dětskou stavebnici dětí uloženou na polici v mateřské školce. Zajímavý rámec skýtající řadu možností, jak posunout Farmu zvířat minimálně formálně do nezvyklé polohy, kdy všechny zvířátka tj. postavy jsou dětské kostičky. Tato „MINECRAFT“ verze je sice efektní do té doby, než dojde na lámání chleba. Princip personifikace kostiček se vzpírá alegorickému vyprávění Orwella a jeho satirickému způsobu vyprávění formou bajky. Náhle nám kostičky postrádají onu psychologii, která se skrývá za charaktery jednotlivých druhů zvířat. To je fatální problém inscenace, který je, jak píši v úvodu skutečně nastaven scénograficko-režijní koncepcí, skrze kterou se k Farmě zvířat přistupuje. Ambiciózní nápad pak po třiceti minutách končí v konfrontaci s předlohou v troskách. Nicméně je dobré vidět. Právě proto se porota rozhodla tento nekonvenční přístup ke klasickému textu nabídnout ke zvážení k případnému zařazení do programu Šrámkova Písku.

Z celkového hlediska můžeme hodnotit úroveň viděných inscenací v optice minulých ročníků jako dramaturgicky nadprůměrnou. Vidíme stále silnější snahu po hledání témat a touhu po jejich co nejpřesvědčivějším zpracování. To, že se to daří s různou mírou úspěšnosti je jasné a logické. Kladem však zůstává fakt, že mladí divadelníci i jejich lídři chtějí něco sdělit a podělit se o to s diváky. A to je jeden ze základních smyslů a cílů divadla obecně.

Poděkování za realizaci patří realizátorům této přehlídky za DDM: Mgr. Jakubu Pichovi – řediteli DDM, Mgr. Elišce Rolníkové – ved. jazykového oddělení DDM, Janu Vozábalovi – řediteli Městského divadla Český Krumlov, o.p.s. i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli, jak organizačně, tak i technicky. Přeji všem úspěšný rok 2018 a tvůrcům úspěšnou sezónu 2018 – 2019! Jaromír Hruška – dramaturg Městského divadla v Českém Krumlově a člen odborné poroty

(pozn. red. – v příloze fotografie z představení Farma zvířat, Svěcení jara a Ukradená krev. Foto archiv přehlídky.)

Autor: Jaromír Hruška

Přílohy:

farma-zvirat-1-g5vrs probuzeni-jara-llsnv ukradena-krev-1-p9k7h