Mladé a experimentující divadlo v Jihlavě

Čupakábra ZUŠ Jihlava Autor: archiv přehlídky

Letošní ročník regionální postupové přehlídky studentského divadla JID 20-19 trpěl obdobně jako ten loňský nízkou účastí přihlášených souborů. Do Jihlavy dorazily tři soubory, z nichž soutěžily pouze dva. Co však přehlídka ztrácela na kvantitě, vybrala si na kvalitě.


Dalo by se říci, že společným tématem všech zúčastněných byly panující politické a společenské poměry. Snad nejvýrazněji se v tomto směru jevila inscenace Baba právě onoho jediného nesoutěžícího souboru Škeble z lanškrounského gymnázia, který letos uspěl už na jiné regionální přehlídce a tu místní využil pouze jako možnost přidané reprízy. Již tradičně se u tohoto stálého jihlavského hosta jednalo o svérázný autorský počin, jehož snad prvořadým cílem je vytvořit předlohu umožňující všem členům početného souboru si zahrát. Tentokrát dospěl k podivně zamotanému příběhu o školní třídě, která z nepříliš jasného pocitu nespokojenosti omylem přivolá bizarní postavu Baby Jagy. Ta se následně jme stávající poměry ve škole i celém městě sebevědomě reformovat metodou všeznalého revolučního lídra a postupnými účelovými kroky tak uchvacuje veškerou místní politickou moc. I přesto, že soubor v anotaci tvrdí, že se jedná o pohádku, výsledek svým žánrem připomíná spíše sovětskou satiru dvacátých let (Majakovský, Erdman). Ne náhodou překypuje Babin slovník četnými rusizmy a její jméno nabízí aktuálně politicky konkrétní zvukomalebnou asociaci.

Dalším – tentokrát již soutěžícím – účastníkem byl soubor při Střední škole průmyslově technické a automobilní Jihlava Nebyl čas. Ani v tomto případě se nejedná o naprostého nováčka přehlídky, byť jeho dosavadní divadelní zkušenosti i možnosti jsou ve srovnání se Škeblí spíše skromné. Autorská inscenace Pozemská Iliada 2019 využila právě probírané látky v hodinách literatury a dějepisu a přenesla ji do dnešních reálií. I přesto, že takový počin vyvolává jisté problémy (např. statut a funkce bohů), umožnil studentům zamyslet se nad některými antickými motivy a pokusit si je přivlastnit právě pomocí aktualizačních analogií (manipulativnost ideálu krásy, militarismus politických ambicí, medializace vládnoucích osobností apod.). V rovině konkrétní divadelní realizace je však soubor zatím bohužel opravdu ještě na začátku.

Posledním účastníkem byl opět stálý host přehlídky: Čupakábra – nejstarší soubor jihlavské ZUŠ. I zde se jednalo o autorský počin: Hate Open – tentokrát analyzující prostředí nenávistných internetových diskusí, na něž se specializují tzv. hateři. Minimalistický divadelní tvar s převažujícími kolektivními hereckými výkony v několika oddělených kapitolách precizně analyzoval jednotlivé aspekty tohoto fenoménu: od obecných tvrzení po příklady konkrétních událostí z nejčerstvější minulosti. Text využívající časté doslovné citace z internetových diskusí dokazoval argumentační i názorovou vyspělost svých tvůrců – a usiloval mimo jiné o vyvážené a nestranné zachycení těch motivů, které již přesahovaly k širším společenským tématům (rasismus, imigranti, politika apod.). Scénicky se jednalo o tvar kombinující sborovou recitaci s rozehráváním konkrétních situací a vztahů, či charakterizací některých postav. I přesto, že herecká kondice tohoto představení v okamžiku předvedení nebyla ještě zcela vyvážená (jednalo se prakticky o veřejnou generálku), rozhodla se porota slibný divadelní počin doporučit na národní kolo Mladé scény do Ústí nad Orlicí.

Ne každý rok je úroda hojná. V případě studentského divadla se četnost představení, jež se v té které sezóně podaří připravit, navíc odvíjí i od tak choulostivých faktorů jako je doba středoškolského studia členů generačních souborů: když nemají žádné pokračovatele z nižších ročníků, tak v okamžiku, kdy dostudují, zanikají. To však neznamená, že o pár let později na tom samém místě nemůže vzniknout soubor úplně nový. Není tedy třeba ztrácet nervy a rušit přehlídky jen proto, že zrovna přišla hubená léta.

Pozn. red.: Více foto na https://jid.slunceweb.cz/…/fotogalerie

Autor: Lukáš Rieger