Mládenecká ve Štítině

165. mládenecká Autor: fcb: stitinska.mladenecka

Během rozhovoru s Václavem Bendou ze ŠAMU Štítina jsme narazili na pozoruhodnou tradici, Mládeneckou. Protože velmi úzce souvisí s činností štítinského divadla, nechceme vás o tuto zajímavost připravit: "Datum, kdy se ve Štítině poprvé konala, nebyl dohledán, i když se o to v archívech mnozí snažili. Můj prastrýc p. Jan Hajder říkal, že údajně vznikla po zrušení roboty. Tehdy dostali bezzemci, pacholky a děvečky možnost cestovat za prací. Jako se teď o žních přesouvají kombajny, podobně se v minulosti přesouvali sekáči..."


Ve Štítině máme historickou kapli, která je zasvěcená Maří Magdaléně. Není to farní kostel, pouze kaple. Vrchnost v ní proto povolila během roku pouze čtyři mše. Tři se sloužily při pevně daných příležitostech. Jedna z nich např. v neděli o Posvícení, (na Jižní Moravě se tomu říká Hody, na prajské Odpust. V Kravařích je s tím spojená údajně druhá největší pouť v republice, hned po Matějské). Svátek Maří Magdalény připadá na 22. červenec. Posvícení se slaví tudíž v neděli před nebo po tomto svátku podle toho, ke které neděli je svátek blíž. Na posvícení se vždycky konaly tancovačky, na které ale mladí nesměli. Jelikož se jedná o období žní, kdy v obci byla i řada nemajetných pomocníků, rozšířil se okruh těch, kteří na tancovačku nemohli i o ně. To bylo důvodem toho, že mladí se domluvili a udělali si vlastní tancovačku v pondělí po posvícení, na kterou si pozvali svoje milé. Ty samozřejmě neplatily žádné vstupné, všechno uhradili jejich kavalíři. V té době se ale nic nedělalo bez modliteb, kterými se zahajoval každý den. Jelikož z těch čtyř vrchností povolených mší jedna zbyla, využili ji mládenci a pondělí po posvícení se konala mše na zbožný úmysl mládenců. Pak se hoši rozešli na pole a za jinou prací a večer šli na muziku. Se zlepšující se hospodářskou situací se pomalu měnily i zvyky mládenců. Postupně přestávali hned po mši chodit na pole, ale stavili se údajně v hospodě u Vrány (ta už neexistuje) na pivo. Pak už to bylo pivo a guláš, následovalo posezení a pár písniček až to pomalu přerostlo v celodopolední posezení v hospodě.

Po válce, v padesátých létech, skupina mládenců okolo mého druhého prastrýce p. Antonína Hajdra, který byl mimo jiné i štítinským kronikářem, chtěla Mládeneckou označit nějakým pořadovým číslem. Ptali se proto otců, od kdy je mládenecká. Ti jim ale řekli, že jejich otcové jim říkali, že otcové jejich otců už slavili Mládeneckou a že ji slavili za všech režimů a republik. Proto začali hledat na faře v kronikách, které ale údajně ve válce shořely. Jelikož nemohli najít první rok vzniku Mládenecké, označili tu tehdejší číslicí 100. Od té doby uběhlo 65 let, takže letos to byla 165. Mládenecká. Mládenecká se slaví stále, nezakázali ji fašisti ani komunisti, pouze za komunistů na plakátech s programem nesměl být uveden bod „Mše na zbožný úmysl mládenců“. Dokonce nám zakázali i text „Scházíme se u kaple“, takže jsme uváděli „Scházíme se …“.

Hospodářská situace se postupně zlepšovala tak, že dnešní Mládenecká je celodenní akcí (pro některé mládence i vícedenní akcí). Začíná v noci z neděle na pondělí psaním cest (před domy píšou mládenci vápnem na cesty různé glosy nebo rýmovačky) a v pondělí ráno pak 6.15 hod. v obecním rozhlase mládeneckým budíčkem. V 7.00 hod je v kapli svaté Maří Magdalény sloužena mše na zbožný úmysl mládenců. Po mši je na mládenecký prapor uvázaná mládenecká stuha s vyšitým číslem mládenecké (těch stuh už je tam požehnaně, takže ten mládenec, který prapor nese, si pořádně mákne) a mladým, sedmnáctiletým adeptům je ustřižena kravata a na košili udělána rozhalenka, jako symbol svobody a volnosti. Mládenci pak zazpívají za doprovodu dechovky mládeneckou hymnu, která začíná veršem „My jsme ti mládenci ze Štítiny, z nás nikdo nemůže být mládenec jiný“, a pak se vydávají se na průvod vesnicí. Už to je zážitek, vidět dnes cca 50 mladíku v bílých košilích s rozhalenkou a ve svátečních oblecích.

První zastávka je na kolotočích, kde se mládenci povozí a pak se pokračuje k jednotlivým pietním místům v obci, u kterých mládenci položí kytice a věnce (pomník Ivana Kubince, prvního vojáka padlého za II. Světové války, pomník před rodným domem generála Heliodora Píky, pomník obětem první a druhé světové války a na hřbitově položí kytice na hroby svých kamarádů, kteří zemřeli jako mládenci). Během průvodu se vykřikují hesla, jako „Čí je mládenecká – NAŠE“, „Mládenecká jedině – JE V TÉ NAŠÍ ŠTÍTINĚ“, „Přežije rok tři tisíce – MUSÍ“, „Kdo stojí na chodníku – ŽENÁČI“, případně další trefné pokřiky na místní občany. Průvod končí na hasičském hřišti, kde je vztyčena mládenecká vlajka a znovu zazpívaná mládenecká hymna. Pak je chvilku klid před bouří, protože mládenci se jdou domů převléct. Po příchodu zpět se posilní tradičním gulášem a pivem a začíná houpání na koni (všichni ženáči jsou postupně posazeni na dětského (dnes už historického) houpacího koně, mládenci ho vyzvednou nad hlavu, kde dostane velkou pulku vodky (u nás se říká pulka, ne půlka a tj. velká štamprle) a za zvuku dechovky je nad hlavami mládenců pohoupán. Za to pak houpaný přispěje na velké mládenecké výdaje, dostane guláš (nejdražší guláš ve Střední Evropě a přilehlých vesnicích) a pivo a klábosením s rodáky, místními i těmi co se odstěhovali nebo přiženili jinde, čeká na mládenecký program. Ten začíná cca v jedenáct hodin. Tvoří a vymýšlejí si ho sami mládenci. Program obsahuje kromě pevně daných bodů (stále stejná zahajovací písnička a jiná tradiční písnička na konec programu, přijímání nových mládenců do cechu, vyloučení a potrestání ženáčů, kteří musí složit „tekutou pokutu“ – to jsou ti, kteří se v minulém roce oženili, stejně jako potrestání těch, co se v minulém roce oženili s holkou ze Štítiny, a sebrali ji tak mládencům , …), i nové různé skeče, scénky, písničky, případně jiné „ptákoviny“. Po cca dvouhodinovém programu, chystají mládenci večerní veselici a my ženáči po odpoledním klidu (ten je od 13.55 do 14.00) začneme u kytary nebo harmoniky skotačit se skleničkou. Mládenci se v 18.30 hod. shromáždí u kapličky a průvodem s dechovkou znovu projdou ve svátečních oblecích vesnicí na hasičské hřiště, kde ještě v oblecích začnou tradičně řádit při písničce „Jahody mražený“.

Pro dokreslení této „řádicí" tradice: okolo hasičského hřiště teče strouha, která se jednou díky přívalovému dešti po skončení mládeneckého programu rozvodnila. Velkou odpolední atrakcí byla tudíž projížďka v kajaku po hasičském hřišti. Voda sice do večera, než znovu na hasičské přišli průvodem mládenci, opadla, nicméně bahno a bláto tam zůstalo. A ani to bláto mládence neodradilo. V oblecích a lakírkách řádili u „Jahod mražených“, jako by se nic nedělo. Stejně pak i ostatní účastníci mládenecké zábavy, takže druhý den v úterý vytahovali mládenci z bahna několik zabahněných bot.

Na vlastní zábavu platí vstupné pouze muži. Tak tomu bylo v minulosti a je tomu tak i doposud. Pro panenky a paní, platí líbezné pousmání. Kolik bývá lidí na zábavě, se dá pouze odhadnout podle prodaných vstupenek, které ale platí pouze muži. Ženských je tam vždycky tak dvakrát tolik, co chlapů. Odhadem tam bývá od tří do pěti tisíc lidí. Druhý den mládenci uklízejí, odváží se odpadky a dopíjejí se zbytky „tekutých pokut“, pokud nějaké pokuty vůbec zůstaly.

Obec si je vědoma, že taková tradice není v širokém okolí a myslím si, že je jediná v republice. Proto jsem před cca 4 roky, po té, co jsem zaregistroval snahy některých „podnikatelů", sebrat Štítině Mládeneckou, inicioval zaregistrování ochranné známky „Mládenecká" ve všech jejích tvarech a víceslovných spojeních. To se nám společně se starostou p. Koníkem podařilo, takže věřím, že Mládenecká ve Štítině zůstane a už nám ji nikdo nikdy nevezme.

Pozitivní je to, že celou akci realizují a zajišťují mladí kluci ve věku od 17 do 25 let. Obec je samozřejmě nápomocná (např. žádá o dohled policie při průvodech vesnicí, …), nicméně se snaží o minimální zásahy.

Většina chlapů ze Štítiny byla mládenci a všechny hezké holky byly mládeneckými kuchařkami. Snad i proto je Mládenecká svátkem nejenom většiny lidí dnes žijících ve Štítině, ale i mnohých štítinských rodáků. Na Mládeneckou jsou ochotni obětovat dovolenou a přijet nejenom ze vzdálených konců republiky, ale i ze zahraničí.

Ve Štítině dne 5.2.2016 zapsal Václav Benda, emeritní štítinský mládenec.

Autor: Václav Benda