Nové synopse na serveru DILIA

Autor:

Níže najdete dvacet nových synopsí, které vyšly na serveru DILIA. Novinky můžete sledovat i na facebookových stránkách Agentury DILIA a budete mít neustálý přísun informací o jejich projektech a nových hrách kde pravidelně naleznete upozornění na nejnovější hity českých a zahraničních autorů a jejich synopse, novinky ze zahraničních divadelních festivalů.


Elfriede Jelinek – Komplet II (Nevadí, Bambiland/Babylon, Tři divadelní hry)

Nakladatelství Brkola vydalo druhý komplet her kontroverzní rakouské autorky Elfriede Jelinek. Trojice knih obsahuje hry Královna duchů, Smrt a dívka, Poutník, Bambiland, Babylon, Obchodníkovy smlouvy, Rechnitz a O zvířatech.

Elfriede Jelinek (*1946) je přední rakouská spisovatelka, jejíž dílo se vyznačuje společensky kritickým a jazykově hravým patosem. Obdržela řadu prestižních ocenění jako např. Cenu Georga Büchnera, Cenu Franze Kafky, Nestroyovu cenu a v roce 2004 Nobelovu cenu za literaturu. Patří k nejhranějším autorům německy mluvícího divadla a byla časopisem Theater heute několikrát zvolena dramatičkou roku.

Nakladatelství Brkola vydalo v roce 2008 první komplet jejích divadelních her (Sbohem, Sportštyk a Totenauberg) a nyní na něj navazuje další trojicí knížek, které obsahují hry – Královna duchů, Smrt a dívka, Poutník, Bambiland, Babylon, Obchodníkovy smlouvy, Rechnitz a O zvířatech. Hry za podpory EU (Programme Culture 2007–2013) přeložily Barbora Schnelle, Zuzana Augustová a Jitka Jílková.

Texty her Bambiland a Poutník v překladu Zuzany Augustové jsou v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

JAK JSEM SE ZTRATIL ANEB MALÁ VÁNOČNÍ POVÍDKA

Ludvík Aškenázy, Jan Borna
žánr: divadelní revue pro malé i velké
obsazení: 6 mužů, 6 žen (variabilní)
Divadelní revue nejen pro ty, kdo byli mladí v 60. letech

Malý Pavlík Tesař se jednoho Štědrého dne ztratil svému tatínkovi. A protože příliš nespěchal domů, procházel se vánoční Prahou. Potkal Pána s kaprem, netýkavou holčičku, co jde tatínkovi pro pivo, posledního pražského lampáře, navštívil Bílou labuť a peklo (vlastně sklad jedné hospody na Václavském náměstí), ale hlavně se seznámil s pošťákem Klementem a jeho koníkem Karličkou. Klement mu věnoval podivuhodné loutkové divadélko, ve kterém jsou loutky nejen Pavlíka samotného, ale všech, které toho dne potkal, včetně snové Andersenovy Holčičky se sirkami… Autor úpravy a režisér původní inscenace v Divadle v Dlouhé Jan Borna dal příběhu formu divadelní revue a doslova ji prošpikoval naživo hranými hity let šedesátých.

Na festivalu Mateřinka 01 v Liberci získal Pavel Tesař hlavní cenu, Zuzana Krejzková za kostýmy získala Cenu primátora města Liberce. V nominacích na Cenu Alfréda Radoka za rok 2000 obsadila inscenace druhé místo, Pavel Tesař byl druhý v kategorii nejlepší mužský herecký výkon roku, druhé místo získal i Marek Zákostelecký za scénu, za kostýmy byla nominována Zuzana Krejzková, za scénickou hudbu Jan Vondráček a Milan Potoček. Režisér Jan Borna byl jedním z pětice nominovaných na světovou Cenu čestných prezidentů ASSITEJ (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež) a za svůj přínos divadlu pro děti a mládež získal výroční cenu českého střediska ASSITEJ.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

MYŠKA Z BŘÍŠKA

Taťjana Lehenová, Jan Borna
žánr: pohádka
obsazení: 3 muži, 2 ženy
„Povídej, ale úplně od začátku.“

Když maminka neví, jestli se jí narodí holčička nebo chlapeček, může si s bříškem povídat například jako s myškou. A právě tak nazvala slovenská básnířka Taťjana Lehenová hlavní postavu v dětské knížce Je Miška myška? Scénář této pohádky pro nejmenší diváky, který vznikl pro Divadlo v Dlouhé, vycházející z této novelky, je pohádkovým příběhem na téma, které zajímá každé malé dítě: „Maminko, jak to bylo, když jsem byl(a) ještě v bříšku?“

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

O LÍNÉ BABIČCE

Alena Kastnerová, Jan Borna
žánr: pohádka
obsazení: 7 mužů, 5 žen
Návod na to, jak se nebát (plnit si své sny) a užívat si (života)!

Většina babiček jsou elegantní upravené staré dámy, které mají doma vždy pečlivě uklizeno a vzorně napečeno. Nebo to jsou roztomilé stařenky, co kdykoliv ochotně pohlídají vnoučata. Babička z naší inscenace je ale úplně jiná – neuklízí, nepeče, nevaří a občas ani nehlídá děti! I když je má ráda! Ona si totiž plní svá dávná přání, která si celý život střádala do starého škapulíře. A tak z něj pokaždé, když má čas, chuť a náladu, vytahuje jeden papírek za druhým a dělá to, po čem touží. Nic pro ni není problém! Zalétat si balónem? Prima! Naučit se potápět? Proč ne! Vylézt na osmitisícovku? Skvělé!!! Tahle babička totiž zvládne úplně všechno! A možná díky ní přijdete i Vy na spoustu vlastních přání, která si začnete plnit. Řídit nejrychlejší auto na světě? Šlapat do kaluží, aby vás nikdo neviděl? Konečně dělat to, co chcete, a ne to, co se od vás očekává? Tak do toho! Nechte se inspirovat naší „línou“ babičkou! Scénář pohádky, vhodné pro děti od 7 let, vznikl pro inscenaci Divadla v Dlouhé.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

ONĚGIN BYL RUSÁK

Irena Dousková, Jan Borna
obsazení: 10 mužů, 10 žen (variabilní)
Reálný socialismus v době svého tlení v pokračování Hrdého Budžese!

Ve volném pokračování bestselleru Hrdý Budžes pokračuje i hlavní hrdinka Helenka Součková po stupínkách československého socialistického vzdělávacího systému a dospěje až na gymnázium, kde ji zastihuje autorka Irena Dousková v knize Oněgin byl Rusák. Tato spisovatelka pak pro Divadlo v Dlouhé napsala dramatizaci své knihy a ve spolupráci s režisérem Janem Bornou připravili podklad pro novou inscenaci, ve které prakticky celý soubor Divadla v Dlouhé zavzpomíná na svá studijní léta v 80. letech. V letech zmrtvení celé společnosti, v letech beznaděje na změnu, ale zároveň pro mladé lidi v letech mládí, dospívání a lásek navždy prvních, křehkých a nezapomenutelných. Po slavných Žákových sondách do študákovy duše let třicátých přichází sonda do duší studentů let osmdesátých. Do duší poraněných reálným socialismem v době jeho tlení.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

BUDULÍNEK (Pohádka o poslouchání)

Vít Peřina
žánr: loutková pohádka pro děti od 4 let
obsazení: variabilní dle inscenačního řešení (2–5 herců s loutkami, optimálně- 1 herec a 1 herečka)
Budulínek neposlouchá, dědeček s babičkou špatně slyší a liška zase slyší až moc…

Text respektuje dobře známou zápletku klasické české pohádky o neposlušném chlapci, nicméně ji rozvíjí o řadu inovujících motivů. Téma poslouchání se v tomto případě netýká pouze neposlušného Budulínka či přecitlivělých ušisek záludné lišky, ale rovněž Budulínkových prarodičů, kteří naopak slyší prachbídně. Oba dva totiž strašně rádi hrají na hudební nástroje. A ne jen tak ledajaké nástroje – dědeček si pořídil kompletní bicí soupravu a babička zase elektrické housle. Není divu, že kvůli svému hlasitému muzicírování musí každou chvíli jezdit na prohlídku k ušní doktorce. Jejich časté nepřítomnosti využije záludná liška, která unese malého Budulínka do své nory a doufá, že chlapec zabaví její rozjívená liščátka, z jejichž křiku jí neustále bolí uši. Záchranná výprava obou nedoslýchavých rockerů přinese nečekané rozuzlení i překvapivou pointu. Nechybí ani ponaučení, jak si správná pohádka žádá.

Hra byla poprvé inscenována v Naivním divadle Liberec a obdržela celou řadu ocenění, včetně ceny Erik za nejlepší českou loutkovou inscenaci roku. Autor hry obdržel za svůj text Cenu Divadelních novin za Tvůrčí počin sezóny 2011/2012 v kategorii Alternativní divadlo i Cenu festivalu Mateřinka 2013.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

LOUTKY HLEDAJÍ TALENT (2012)

Vít Peřina
žánr: loutková komedie
bsazení: variabilní dle inscenačního řešení (cca 6 herců s loutkami)
Od 12 let a pro dospělé publikum.

Iluzivní marionetová komedie, která si parodickou formou všímá aktuálního boomu talentových soutěží a reality show.

Nepříliš úspěšného kouzelníka Františka osloví jednoho dne tajemný manažer a nabídne mu smlouvu o zastupování, a především – úspěch a slávu. Podmínkou k Františkově proslavení však je výhra v soutěži SUPERTALENT. Podaří se Františkovi probojovat skrze všechna postupová kola až do finále? Zvítězí? A bude mu ta výhra nakonec stát za to?

Střídavě na jevišti divadla, kde se soutěž koná, a v divadelním bufetu, sledujeme defilé pozoruhodných, více či méně talentovaných soutěžících, kteří dychtí po vítězství. František (s ďábelským Manažerem v zádech) však všechny poráží a dostává se až do finále.

Loutková komedie (psaná pro marionety) si parodickou formou všímá aktuálního boomu talentových soutěží a reality show. Přestavbové projekce, obsahující soutěžní čísla pro děj nedůležitých vystupujících, mohou inscenátoři řešit dle svých možností (fundus) a nápadů, případně je zcela vynechat.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

MANŽELÉ V NESNÁZÍCH (Couple en danger)

Eric Assous
překlad: Alexander Jerie
žánr: komedie o šesti obrazech
obsazení: 1 muž, 1 žena

KARINE: Já jen říkám, že kdybych byla na jejím místě, tak bych odešla.
DIDIER: …
KARINE: Ano, odešla! Rozhodně! Jestli je tu manžel, co na mě prakticky nepromluví a krásnej, pozornej, vášnivej muž…A fotograf!
DIDIER: Ty bys odešla z domu?
KARINE: Ano.
DIDIER: Jen tak. (…) S pětašedesátiletým seladonem, co má na každým prstu pět buchet, a kterej by tě za rok odhodil jako starou fusekli!
KARINE: Prosím tě, co ty o tom víš? On ji opravdu miloval!
DIDIER: Akorát se s ní chtěl vyspat! Dyť to bije do očí! Chtěl ji přefiknout!
KARINE: To tedy nechtěl, když se už spolu vyspali! Když se chlap chce se ženskou vyspat, dělá, jako že s ní chce žít. A pak, když dostane, co chtěl, tak ji nechá. Jenomže tihleti se už pomilovali. Takže to bylo vážný! Jemu nešlo o její tělo! Tomuhle se říká vášeň! Víš ty, co je to vášeň?
DIDIER:…Ne…Já…já jsem…(dá si dlaně před oči) Já nerozumět.

Manželský pár Didier a Karine se právě v televizi dodívali na Madisonské mosty s Clintem Eastwoodem a Meryl Streepovou. Karine je tím příběhem rozrušená a znepokojená, a říká si, zda je dobré zůstat v manželství, když láska není tím, co bývala. Didier si neříká nic. Jenom si už chce jít lehnout. A tak se začne dialog nejen o filmu, ale i o smyslu jejich manželství…

Assousova hra Manželé v nesnázích je komedií o šesti obrazech z manželského života: od vášně k monotónnosti, přes sex k jiným pikantnostem, jen aby se udržela láska…To je problém všech manželství na světě.

Skvěle napsaná komorní komedie Manželé v nesnázích je výbornou hereckou příležitostí pro herečku a herce.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

VE JMÉNU JISTOTY (Im Namen der Sicherheit, 2011)

Marc Becker
překlad: Helena Eliášová
žánr: komedie
obsazení: 2 muži, 1 žena

GEORG Nikdo mě nemá rád. Nikdo se nezajímá o moji práci. Ty ne, galeristi ne a ten takzvanej trh s uměním už vůbec ne. Aspoň do svý kanceláře by sis mohl pořídit nějakou moji instalaci, velká je na to dost. – No a Kláru a Elsu a Jenny a Sigrid a Michaelu a Svenju a Svenjinu tetu zajímá jenom moje tělo. – Kroutí hlavou. – Neviděli jsme se skoro měsíc, od tý doby, co… A pak se najednou zjevíš a vyprávíš mi, že sis vzal tuhle fotku a ptáš se mě, ne, úplně vážně po mně chceš, abych prověřil, jestli je ti tahle fotka… HANS Přesně tak.

Ještě nedávno byl Hans Adamski, majitel úspěšné firmy Adamski-Investment, zapřísáhlý single, který veškerý svůj čas investoval do svého podnikání a do večírků se svým nejlepším kamarádem Georgem, neúspěšným výtvarníkem. To se všechno změnilo jednoho večera v obchodě s designovými lampami, kde ve výtahu potkal krásnou (a slavnou) televizní moderátorku Lauru von Bergen. Ani ne za čtyři týdny se Hans s Laurou oženil. Sňatkem s Laurou získal Hans nádhernou ženu a také skvělý marketingový nástroj pro svou firmu. To ale pouze za podmínky, že Laura nebude Hansovi zahýbat. To by byl svým klientům tak leda pro smích. Hans potřebuje mít jistotu, že mu Laura bude věrná. Požádá tedy Georga, aby Lauřinu věrnost prověřil, tj. pokusil se ji svést. Protože jedině skutečně věrná žena odolá svodům bohémského umělce. Obstojí Laura v testu? Dostane Hans to, co chtěl? A co z toho všeho bude mít Georg?
Situační komedie Ve jménu jistoty je hra o tom, jak se touha po sociálních, finančních i osobních jistotách stává obludou, která požírá přirozeně fungující vztahy. Hra je výbornou příležitostí pro tři komediální herce.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

DNES VEČER OVULUJI (Ce soir j´ovule, 2010)

Carlotta Clerici
překlad: Jaromír Janeček
žánr: monolog
obsazení: 1 žena

…Nějaký abstraktní mateřství mně nikdy moc nebralo. Na rozdíl od některejch mejch kamarádek. Sofie třeba, už když byla malá holka, tak říkávala: „Až budu velká, tak budu mít kupu dětí!“ S kým, to ji nezajímalo. Ne. Ona viděla jen ty děti. Já spíš říkávala: „Až budu velká, budu primabalerína nebo herečka anebo známá novinářka…“

Claře je 36 let. Je to moderní, svobodná, nezávislá žena. Je zamilovaná do muže, se kterým žije a se kterým se rozhodnou mít dítě. Nedaří se jim to ale…Clara nás vtahuje do světa matky aspirantky. Návštěvy gynekologů, čekárny specialistů, svérázné rady kamarádek. Clara zažívá euforie prvních pokusů, zklamání prvních neúspěchů, okamžiky samoty, pláč. Nicméně přes četné chvíle posměchu, beznaděje a zklamání nachází sílu vytrvat. Clara to dítě prostě chce!

Monolog – zpověď Dnes večer ovuluji aneb Příběh ženy, která chtěla dítě je líčení chvílemi neuvěřitelně komických situací i záchvatů zoufalství a beznaděje mladé ženy. Monodrama je skvělou hereckou příležitostí.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

VELETOK (Le Grand Fleuve, 2007)

Carlotta Clerici
překlad: Jaromír Janeček
žánr: Komedie ze života ve čtyřech ročních obdobích
obsazení: 3 muži, 3 ženy

Nicolas: Ty´s ho pozvala. Měl ti stačit manžel.
Francesca: Ano, Emmanuela! Já pozvala Emmanuela! To je něco jinýho. (Pobaveně) Ty žárlíš?
Nicolas: Kdybych nevěděl, že už jste spolu spali, tak bych žárlil.
Francesca: Když se člověk s někým vyspí, neznamená to, že je pak vůči němu imunní!
Nicolas: Ty bys chtěla, abych žárlil?
Francesca: Možná trochu…
Nicolas: Tak to sorry, lásko.

Nicolas, universitní profesor před důchodem a jeho žena Francesca, spisovatelka, která již nepíše, tráví svůj čas v krásném domě na venkově daleko od shonu všedního dne. Na oslavu svých narozenin Francesca pozvala svého přítele Emmanuela a jako každý víkend se také objeví Nicolasova dcera Eleonora. Vše probíhá, jak má, až příjezd Aliny, mladé Nicolasovy žačky, a básníka Ahmada, politického emigranta, vnášejí do ovzduší dech odvahy a chuť po životě, jež otřesou poklidným štěstím, které si dvojice vytvořila. Propukají vášně a trhají zaběhlé vazby plné lží a strachů. Osudy postav odkrývají slabiny světa, který se hroutí a křehkost pohodlí, které nás obklopuje. Přes vážné téma je Veletok divácky atraktivní komedie.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

NÁHODNÁ SMRT ANARCHISTY (Morte accidentale di un anarchico, 1970)

Dario Fo
překlad: Zdeněk Digrin
žánr: satirická komedie
obsazení: 6 mužů, 1 žena

KOMISAŘ: A co tohle: dal sis dokonce zaplatit dvacet tisíc lir za vizitu…
POLICISTA: (Který stojí za zády obviněného.) Sakra, to je ale účet!
OBVINĚNÝ: To je ale docela normální sazba… když někdo šestnáct let študuje…
KOMISAŘ: Ty jsi študoval?
OBVINĚNÝ: V šestnácti blázincích… viděl jsem tisíce bláznů… měl jsem je na očích den co den… dokonce i v noci: protože já jsem nebyl jako normální psychiatr, já jsem s nima spal… někdy dokonce se dvěma v jedný posteli, protože vždycky byl nedostatek lůžek. No, vždyť se konečně můžete informovat a uvidíte, že moje diagnóza byla naprosto přesná schizofrenie.
KOMISAŘ: A vzal jsi za to přesně dvacet tisíc lir!
OBVINĚNÝ: Ale pane komisaři… to jsem přece musel, pro jeho dobro!

Dario Fo se ve své satirické komedii Náhodná smrt anarchisty zaměřil na policii a její praktiky, které jsou často motivovány svérázným výkladem zákona. Blázen, který prošel již šestnácti psychiatrickými léčebnami, vnikne na policejní komisařství, kde se vydává za soudce, který má prošetřit smrtelný pád (skok) anarchisty z výslechové místnosti, kde právě probíhal jeho výslech. Spáchal anarchista sebevraždu? Nebo mu některý z policistů pomohl? Až na konci hry policisté odhalí, že soudce není soudce, ale blázen. Mezitím však stihne blázen odhalit daleko zajímavější a závažnější skutečnosti…

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

ZJIZVENÁ ZEMĚ (Narbengelände, 2010)

Anne Habermehl
překlad: Šárka Zvejšková
žánr: činohra
obsazení: 2 muži, 2 ženy

Únor roku 1989. Marie a Mark chtějí v noci prchnout přes hranice na Západ – pokus se ale nezdaří, protože se spolu milenci krátce předtím pohádají. Marie si všimne, že její vize budoucnosti se výrazně liší od té Markovy. Bez rozmyslu uteče do lesa, aby přemýšlela, a zůstane tam nakonec několik dní. Mark provede naplánovaný útěk sám a je zastřelen.
O osm let později, ihned po pádu Berlínské zdi, odešla Marie beze slova z domova a už se nikdy nevrátila. Bezcílně se potulovala, střídala různá zaměstnání a dnes žije na opuštěném nádraží. Její rodiče nikdy neopustili svou zem, v níž se odehrály velké otřesy. Pro otce je nový svět zcela cizí. Raději se přebírá ve své sbírce kamenů. Důl, ve kterém pracoval, byl zaplaven. Jeho žena Ingrid je sice plná energie a touží po velkých činech, ale nějak neví, kde začít. Šmejdí na skládkách, brouzdá po internetu, do noci vysedává v různých „chat roomech“, až se nakonec vydá za svoji dcerou…

Zjizvená země je příběh o lidech, kteří něco ztratili a nyní nevědí, jak prázdné místo zaplnit. Je to příběh o minulosti, která zůstává uvnitř nás a ovlivňuje naše konání a myšlení.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

RULES FOR LIVING (2015)

Sam Holcroft
překlad: Lucie Kolouchová
žánr: Černá komedie
obsazení: 3 muži, 4 ženy
„Se vší úctou, tohle zní jako ta největší nálož pseudo-psychologickejch nesmyslů, co jsem kdy slyšela.“

Každý si vytváříme své strategie přežití nebo určitá životní pravidla. Ale co se stane, když se sejde rodina v širokém kruhu na Štědrý večer, a každý z členů začne své zásady striktně dodržovat jako pravidla stolní hry? To ukazuje hravá černá komedie britské autorky Sam Holcroft. Na povrch vyplývají dlouho zadržované výčitky a újmy. Obvinění létají vzduchem, vztahy se rozpadají a vládu nad vším přebírají jednotlivá pravidla hry.

„Na tuhle hru nás nemohlo nic připravit. Kombinuje výbušný humor rodinných komedií ve stylu Alaina Ayckbourna s analýzou individuálních strategií přežití. Jedná se O inteligentní komedii, která nás nechá na pochybách, zda se z našich životních „pravidel“ nestává jen další forma vězení, do nejž sami sebe uzavíráme“, nadšeně komentuje inscenaci hry v National theatre významný britský kritik Michael Billington.

Hra se v současné době překládá. Text anglického originálu je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

HIMMELWEG (CESTA DO NEBE) (Himmelweg (Camino del cielo), 2003)

Juan Mayorga
překlad: Jiří Kasl
žánr: činohra
obsazení: 4 muži, 2 ženy, 5 chlapců, 1 děvče

Inspirací k napsání této hry se stala návštěva delegace Mezinárodního Červeného kříže v Terezíně v roce 1944, kterou nacisté povolili, aby předvedli světu, že se zprávy o vyvražďování Židů nezakládají na pravdě.

Hra má pět částí. Zahajuje ji monolog zástupce Červeného kříže. Pak se v retrospektivě odehrávají výjevy, v nichž jsou obyvatelé města – vězňové – nuceni nacvičovat a předvádět určené role, aby před zástupcem Červeného kříže maskovali skutečné podmínky vězeňského života. V jednom z výjevů dva chlapci roztáčejí káču, v jiném mladý pár hovoří o budoucnosti a v dalším si malé děvčátko hraje s panenkou, kterou učí plavat. V další části velitel tábora přijímá delegáta Červeného kříže (terezínské ghetto ve skutečnosti navštívila v červnu 1944 tříčlenná delegace). Velitel pak nutí židovského vězně jménem Gershom Gottfried (terezínský „židovský starší“ se jmenoval Paul Eppstein), aby pro delegáta zinscenoval představení o životě ve „zkrášleném“ ghettu. V závěrečné části Gershom vybízí své herce, aby se při hře „soustředili na svá gesta a slova“. Ví, že musejí ignorovat vlaky, které odvážejí vězně do míst, o nichž diváci vědí a vězňové se obávají, že jsou to tábory smrti. Samotné slovo „Himmelweg“ byl eufemismus používaný v táborech smrti k označení cesty do plynových komor.
Mayorgův vrstevnatý text se zabývá nejen historickou brutalitou, ale zkoumá i smysl divadla života a smrti. Po úvodním monologu, odehrávajícím se několik let po události samotné, se děj hry vrací zpět a ukazuje zkoušení velmi neobvyklé hry, kdy židovským vězňům přiděluje role nacistický velitel. Při opakovaných návratech si diváci nikdy nejsou zcela jisti, zda jsou zpátky v roce 1944 nebo tady a teď, v přítomném prostoru a čase.

Španělskou premiéru měla tato hra 17. 10. 2003 v Teatro Alameda v Málaze a o rok později ji s úspěchem nastudovalo Národní dramatické centrum (CDN) na jevišti Teatro María Guerrero v Madridu. Anglická premiéra následovala roku 2005 v londýnském Royal Court Theatre a hru pak viděli i diváci v Paříži, Buenos Aires, New Yorku nebo kanadském Winnipegu.

POKUS O LÉTÁNÍ

Jordan Radičkov
překlad: Miloš Vojta
žánr: činohra
obsazení: 11 mužů, 1 žena
úprava: Jan Borna
Legenda? Pravda? Fantazie? Sen?

Skupinka mužů z Avramovských chalup objeví pošramocený vojenský balón, který se z posledních sil drží ve vzduchu, a rozhodne se ho stáhnout na zem a ušít z něj hedvábné košile. Začátek celkem obyčejného příběhu, ale když se mužům podaří balón chytit a on se s nimi vznese do výše, vzniká podklad pro budoucí legendu o chalupářích letících nad Balkánem, mezi anděly a draky. Jordan Radičkov vypráví ve své hře o vzniku legendy a v jeho textu se prolínají prvky magické, fantazijní s realitou života venkovských postaviček pábitelů, svérázů a podivínů. Obraz dávné touhy lidstva: letět, hrát a zpívat vysoko nad „hroudou, která nohy víže“. Úprava vznikla pro inscenaci Divadla v Dlouhé.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

TŘI ZIMY (3 Winters, 2014)

Tena Štivičić
překlad: Stanislava Kellnerová
žánr: Činohra
obsazení: 7 mužů, 10 žen

V osudu jedné rodiny se zrcadlí novodobá historie celého Chorvatska. Hra na rodinu zaostřuje ve třech historických milnících. V roce 1945 sledujeme Rose, její matku, jejího manžela a jejich novorozenou Mashu, kteří se stěhují do rozděleného domu po nástupu komunismu. V roce 1990 nalézáme Mashu v tom stejném domě, kde žije se svým mužem a svými dcerami v době, kdy se schyluje ke svržení komunistického režimu v Chorvatsku a Slovinsku. Nakonec se s rodinou setkáváme v roce 2011, když se Mashina nejmladší dcera Lucia chystá si vzít riskujícího podnikatele, zatímco Chorvatsko je na prahu svého vstupu do Evropské Unie.

Hra Chorvatské rodačky měla premiéru v britském Národním divadle v listopadu 2014. Michael Billington o inscenaci napsal: „Je to vskutku podstatná hra, která ukazuje, jak je rodina determinovaná historií a zaslouží si zvýšenou pozornost. Vyplatí se kvůli ní do divadla přijít dřív a nastudovat si program, aby člověk lehce vklouzl do té bujné a komplexní mozaiky osudů.“

Text je v elektronické verzi k dispozici v DILIA.

AŤ VEJDE TEN PRAVÝ (Let the right one in, 2014)

Jack Thorne
překlad: Marie Špalová
žánr: Psychologický thriller
obsazení: 7 mužů, 2 ženy

Oskar je osamělý chlapec, kterého ve škole šikanují. Žije s matkou v paneláku na kraji města. Eli je mladá dívenka, která se přistěhovala naproti. Nechodí do školy a přes den nikdy neopouští byt. Jejich vyděděnost je k sobě přitahuje a jejich přátelství se stává den ode dne bližším, zatímco sousedstvím otřásá série brutálních vražd…

Dramatizace švédského romantického hororu proslaveného úspěšným filmem mísí brutální hororové scény s nadčasovou love story. Příběh inspirovaný upírským mythem děsí nejen násilnými výjevy, ale především hrozivou mocí mezilidské manipulace.

Hru v roce 2014 s úspěchem uvedlo Royal Court Theatre.

Text je v elektronické verzi k dispozici v DILIA.

MEINE MUTTER WAR EINUNDSIEBZIG UND DIE SPÄTZLE WAREN IM FEUER IN HAFT (2002)

Felicia Zeller
překlad: Zuzana Augustová
žánr: činohra
obsazení: 8 žen

Domov důchodců. Sedm starých žen a zdravotní sestra. Felicia Zeller prostřednictvím krátkých situací ukazuje pevnou strukturu všedního dne v pečovatelském ústavu, ve kterém ustálené rituály zaručují pořádek a řád pro sedm seniorek. Mezi vstáváním a ulehnutím a mezi jednotlivými jídly je prostor na vzpomínky, které se točí hlavně kolem války, kdy byly ženy totálně nasazené nebo nezaměstnané, občas těhotné, kdy byl čísi otec misionářem v Číně a čísi syn farářem. Ženy trpí samy se sebou, ale i s jinými. Chtějí mít svůj klid, ale zároveň zvoní zvonkem o pozornost. Do cárů jejich vzpomínek proniká zdravotní sestra jako strážkyně, objekt nenávisti i jako poslední zastávka před odchodem.

Meine Mutter war einundsiebzig und die Spätzle waren im Feuer in Haft je hrou o boji o vlastní důstojnost, o statečném vzdoru nejstarší generace, která do posledních chvil tvrdohlavě, občas podivínsky, ale hlavně s vtipem bojuje o své místo na zemi a odmítá být odsunuta do zapomnění.

Text originálu v elektronické podobě je k dispozici v DILIA. Český překlad připravujeme.

HAND TO GOD (2014)

Robert Askins

překlad: Nepřeloženo žánr: Černá komedie obsazení: 3 muži, 2 ženy

Černá komedie mladého amerického autora vypráví příběh dobrosrdečného Jasona, který je přinucen k účasti na církevním pochodu loutek. Na svojí levou ruku si navleče uštrikovaného parťáka Tyrona. Vypadá jako běžný neškodný maňásek, ale brzy se, k Jasonově vlastnímu zděšení, začne projevovat jako velkohubý šikanátor s násilnickými sklony, který se rozhodl vyřešit Jasonovy problémy ve vztahu k děvčeti od vedle a především i k jeho matce.

Žhavý kandidát na letošní cenu Tony je hrou o konfliktu v každém z nás, na jejímž konci se hlavní hrdina musí utkat na život a na smrt s vlastní levou paží, nebo spíše s duchem, jež ji posedl.

„Po zhlédnutí úžasné, vtipné a zároveň strašidelné hry Roberta Askinse, jsem opravdu rád, že doma nemám žádného maňáska.“ (Charles Isherwood pro New York Times)

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

THE SUGAR SYNDROME (2003)

Lucy Prebble
překlad: Nepřeloženo
žánr: Činohra
obsazení: 3 muži, 2 ženy

V Sugar Syndrome se hlavní hrdinka Dani přes internet setká se dvěma muži: s jen o trochu starším Lewisem, s nímž začne nezávazně spát, a s Timem, starším mužem s pedofilními sklony. Přes počáteční nedůvěru najdou s Timem jeden v druhém velkou míru porozumění. Dani se mu může svěřit se svou poruchou příjmu potravy, on jí se svou zkušeností s „aversion therapy“. S ním se Dani paradoxně může cítit normálněji, než se svým vrstevníkem. Už tady se objevuje autorčino velké téma, které se pak plně rozvine v pozdější hře The Effect. Téma „normality“ – jak vnímáme v dnešní době, co je normální a co šílené – patří do dnešní doby ještě takováto označení? Dani a Tim rozhodně vybočují z toho, co je běžně vnímané jako přijatelné, co je vnímané jako „zdravá mysl“. Ale právě v onom odhalení poruchy, která je součástí člověka, a kterou jsou Dani a Tim navzájem ochotní přijmout, dochází ve hře k jejich smíření. Smíření se sebou samým. Právě tady je intimita nejsilnější – v podivném vztahu teenagerky a pedofila, kteří si navzájem rozumí tak, že jsou schopní jeden druhému pomoct.

Jejich poruchy by se stejně dobře daly nazvat obsesí, něčím, na co není možné přestat myslet. V paralele je to „sugar syndrome“: lidé si za války raději, než maso, které by je udrželo déle silné, koupili cukr – ten jim poskytl okamžitý pocit dobré nálady

Text anglického originálu je v elektronické verzi k dispozici v DILIA.

Autor: Amaterská Scéna