O prostupnosti přehlídek

Geld und Money Theatre Plzeň: Kachničky ošidori Autor: Ivo Mičkal

aneb jak vypadá ideální inscenace. Moje letošní cesta po celostátních přehlídkách začala na konci května Šrámkovým Pískem. Následovaly Dětská scéna a Mladá scéna, třetí den po jejím skončení už jsem byl tady, v Chrudimi. Proč o tom píšu.


Jak se dalo čekat, na Šrámkově Písku jsem potkával především alternativní divadelníky, na Dětské scéně děti, na Mladé scéně středoškoláky a vysokoškoláky a na Loutkářské Chrudimi… Samozřejmě plno dospělých loutkářů, ale kromě nich… zase spoustu dětí. A nemyslím teď ty, které tady přes týden „žijí“ v zátočinách mlýnského náhonu a v parku za divadlem. Mám na mysli všechny ty děti vyskytující se tak hojně na chrudimských jevištích. Jako organizátora celostátní přehlídky dětského divadla mě snad nikdo nemůže podezírat z toho, že bych měl něco proti divadlu hraného dětmi.

Přiznám se ale, že mě dětské soubory v kontextu amatérského loutkářství dlouhou dobu znepokojovaly. Když jsem před lety začal do Chrudimi pravidelně jezdit, zaregistroval jsem dětské loutkářské soubory, které v síti postupových kol dětského divadla skončily kdesi na úrovni okresního kola, zároveň se přitom snadno probojovaly až na celostátní loutkářskou přehlídku. Mrzely mě ale také dětské soubory, jejichž inscenace by byly pro Dětskou scénu obohacením, na její postupová kola se ale nepřihlásily. V průběhu let se situace výrazně zlepšila díky soustavné péči o odbornost porotců krajských loutkářských přehlídek, navíc jsem poznal, jak významné místo patří v mozaice českého loutkářství právě dětským souborům. Přesto se mi dodnes tu a tam stane, že mě napadne, jestli by dětské soubory přece jen neměly být povinně „přefiltrovány“ postupovými koly přehlídky dětského divadla, tj. posouzeny lektory s pedagogickou zkušeností.

V posledních letech v Artamě často diskutujeme právě o prostupnosti mezi divadelními přehlídkami. Dětské soubory se hlásí na Dětskou scénu, stačí ale použít loutku nebo aspoň masku či prvky stínohry a mohou se přihlásit i na Loutkářskou Chrudim. Víc možností ale prakticky nemají. Středoškoláci jsou na tom líp, kromě Mladé scény mohou také zvolit loutkářskou přehlídku, přijme je ale i Šrámkův Písek, Wolkrův Prostějov, Popelka Rakovník (tedy přehlídka činoherního divadla pro děti a mládež) nebo Otevřeno Kolín (přehlídka pantomimy a pohybového divadla). Neoblomný zůstává jen Divadelní piknik Volyně (přehlídka činoherního a hudebního divadla), který podle propozic nelze s žádnou jinou přehlídkou kombinovat. Dospělí loutkáři hrající pro děti se mohou hlásit kromě Chrudimi právě na Popelku, když si trochu zaexperimentují, mohou zkusit i Šrámkův Písek, pracují-li s literárním textem, mohou přibrat i Wolkerův Prostějov. Tak bychom mohli pokračovat dál. Některé soubory lze podezírat z toho, že volí kombinace přehlídek s vypočítavostí, často je ale jasné, že by byla škoda, kdyby opravdu vynikající inscenaci neviděli diváci tam i tam. Platilo to kdysi o inscenaci souboru Jany Štrbové z Děčína O líné a lakomém, která postupně slavila oprávněné úspěchy na Dětské scéně, v následujícím roce pak na Mladé scéně a Loutkářské Chrudimi.

Jak by tedy mohl vypadat návod na ideální inscenaci? Pracujte se souborem dětí/mládeže ve věku patnácti let. Jako základ využijte literární text, ideálně poezii, pracujte s kombinací slova a pohybu. Přidejte loutku a všechno to okořeňte zřetelně alternativními prvky (např. nahota, násilí, krev…). Samozřejmě uveďte, že je inscenace určena dětem a mládeži.

V tu chvíli máte na všechny přehlídky (kromě té činoherní) dveře otevřené. Zkusit by to ale mohl také plzeňský soubor Geld und Money s Kachničkami ošidori. Je to jasný experiment, navíc výrazně poetický. A kdyby si protagonisté na konci nesundali koše z hlavy, možná by se jim podařilo oklamat i poroty přehlídek dětského či mladého divadla.

Autor: Jakub Hulák