O semináři P jako Pantomima...

Lektor Michal Hecht při výuce. Autor: Foto archiv AS

Jak za týden zvednout 100 kilovou činku? Prostě pantomimicky…


Člověk by nevěřil, jak těžké je tahat za provaz, který není; držet se zábradlí, které není; zvedat činku, která není. Mim Michal Hecht se i letos se vším klidem a trpělivostí snažil podobné vychytávky naučit své hronovské seminaristy. Fakt, že většina z nich nedržela kdy v ruce činku opravdovou, natož imaginární, netřeba zmiňovat. Ač se to ovšem nezdá, k pantomimě není těchto dovedností vlastně ani potřeba. Pantomimická nápodoba zmíněných činností totiž nevychází ani tak z reálných pohybů, jakožto z techniky soustředící se na střed těla – hrudníku. Na něm je veškerá ilustrativnost pohybu pro divákovo pochopení založená. Pantomimu může tedy dělat i člověk sportem dosud nedotčený. Jaká to úleva. Přesto bohužel (nebo bohudík) nejde o řemeslo, které se dá naučit za pouhý týden. Naopak. Pro dosažení ,,hechtovské” kvality musí člověk trénovat denně před zrcadlem. Výhodou zůstává, že pohyby, které v běžném životě konáme (ať už horizontálně – běh, chůze, tah a podobně, nebo vertikálně – šplh, tah a podobně) z bodu A do bodu B, v pantomimě je konáme více méně na místě.

Stejně jako třeba při tanci, i v pantomimě se člověk naučí vnímat své tělo. Oproti tanci ho ale vnímá o něco konkrétněji, což je bezesporu dobrým základem pro vnímání abstraktnějších pohybů (třeba právě při tanci). A divili byste se, na jakých zajímavých mechanismech tělo funguje. Tak třeba jeden vypozorovaný nijak objevný fakt, že jeden naučený pohyb je signálem pro pohyb druhý, do té doby nenaučený, řekněme intuitivní, a člověk se postupem času ocitá v jakémsi automatismu pohybů a vše se nakonec děje úplně samo, i taková pantomima. Opět doklad toho, že pantomima je otevřená všem.

Podobně jako akrobacie, která seminář okrajově doplňovala, je pantomima v počátku čistě technickou záležitostí a vyžaduje jisté soustředění (píšu ,,jisté” ne totální, neb víme, v jakém stavu jsme po propité noci v Tritonu schopni se soustředit). A jak už to u technických věcí bývá, dosažení kteréhokoli prvku – například akrobatického (stojky, kotoulu, salta atd.) předchází osvědčený postup. Michal Hecht díky své zkušenosti a dovednosti umí velmi efektivně tento proces aplikovat na své seminaristy, kteří pak po týdnu školení mnohdy při své předváděčce působí jako ostřílení matadoři.

A co závěrem? O skvělých masážích, které jsme si v průběhu semináře také dopřávali, psát snad ani nebudu. Bylo to příjemné, účinné, slastné, uvolňující,…. Zkrátka seminář P jako pantomima je výživný, zajímavý, fyzicky v podstatě nenáročný (teď bez legrace, tělo by opravdu sneslo mnohem víc ;-)) a paradoxně není jen o pantomimě. Určitě stojí za to ho absolvovat. Mezi námi, kdo by se nechtěl pochlubit tím, že zvedl na bench sto kilogramovou činku nebo vyšplhal po pětimetrovém provazu. A vězte, pokud se mim snaží o stoprocentní a uvěřitelnou nápodobu, zapotí se u toho podobně jako třeba kulturista.

Autor: Zdeňka Brychtová