Ořechovské divadlo - Žebrácká opereta

Autor:

Ořechovské divadlo uvedlo na konci loňského roku Peškovu Žebráckou operetu, o které píše ve svém Mudrování Jaroslav Tuček.


Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 211)
V době studií jsem hrál v Divadle bratří Mrštíků jednoho z žebráků organizovaného gangu zločinců v Žebrácké opeře. Zvídal jsem od starších kolegů: Proč se to dílo uvádí? Žebráci u nás nejsou… Paní Billová se smála:Hele, mladej, je to Brecht a jsou tam nádherné songy. Tak proto.

Na předscénu se prodraly šerpami dekorované dámy spolku České vlastenky.
Jel jsem tramvají plnou zamračených, do sebe pohroužených lidí. Mladí osahávali mobily a chmuřili se také… V Radosti postávaly hloučky návštěvníků. Máme vyprodáno, ale pro vás místo je, řekla paní pokladní.
Nakoukl jsem do programu: Vlastimil Peška: Žebrácká opereta – volně na motivy Žebrácké opery J. Gaye a B. Brechta. – Pokleslé výstupy a písně sepsané v pokleslé době. – Včera, dnes, či zítra. Záměrem Žebrácké operety je dokázat velectěnému publiku, že vše, co mnozí „odborníci“ považují za pokleslé, je dobré, ne-li skvělé k vyjádření ušlechtilých myšlenek, které se zdají být neušlechtilé.

Peškův kaleidoskop krátkých předvolebních skečů se divákům líbil.
Vmáčkl jsem se na jediné volné místečko čtvrté řady. Sál potemněl a na pestrobarevné, z cárů sestavené revuální oponce jsem slabikoval velká písmena FACEBOOK… Cáry se rozvlnily, mezi písmeny se na předscénu prodrala Schmejdova banda žebráků a šerpami dekorované dámy spolku České vlastenky. Kamelot vykřikoval: Všichni k urnám, volte Müllera. Müller hejtmanem… Žertovalo se, zpívalo a skandovalo: Ať žije facebook! V divácích byla touha bavit se. Smáli se, aplaudovali a svými reakcemi hnali účinkující do ještě „vyšších otáček“.
Peškův kaleidoskop krátkých předvolebních skečů se divákům líbil. Písničky známé z dávných dob se snášely z jeviště, jako něžná pohlazení a tanečky voněly operetou. Na hercích bylo vidět, že je to baví. Snad by i duši vypustili, kdyby na to přišlo, ale ctili míru rozpustilosti, nepřehrávali a především výborně zpívali…

Je to o dnešku a o nás.
Ořechovští jsou třídou mezi ochotnickými soubory. Rád si s nimi zahraje nejeden profesionál… Karel Hegner vykreslil majitele firmy Žebrák s. r. o. JUDr. Schmejda do podoby bezpáteřního dobráka… Komediálností projevu jej doplňovalaIvana Černá hrající jeho manželku. Pavel Novák okouzlil suchým humorem v rolích korupčníka 1. třídy, šéfa policie a šéfa kamelotů. Nedivil bych se, kdyby si jeho osobitého herectví povšimli televizní a filmoví režiséři… Příjemným hlasovým témbrem kouzlil zpívající Meky Kudla v podání Petra Sekaniny. Skotačivá herečka Helena Dvořáková se úspěšně „přehrává“ do rolí dospělejších žen. Její Polina Schmejdová měla půvab, noblesu i zamilovanost mladé „lady“. Překvapením večera se stal Jaroslav Lorenc v červené čepičce a botičkách starého intrikána Šluse. Kmital jevištěm jako čamrda… Juraj Háder v roli zlodějíčka kandrdase Pepana Šlohla prokazoval opravdovou lásku Polině Schmejdové, cifroval slovácký verbuňk a byl operetně roztomilý. Veronika Pečínková hrající nepřehlédnutelnou plnoštíhlou krasavici s operním hlasovým fondem – Luru Katrovou – sklízela zaslouženě obdiv diváků. Ansámblové scény zvládaly na výtečnou zejména dámy: Libuše Pehalová a Vendula Pešková, kterým snaživě sekundovaly Anna Aujezká, Radoslava Hadačová a Lenka Chybová. Nemohu opomenout ani výkony Jiřiny Kotvrdové, Zdeňka Havlíka, Kateřiny Chmelové, Zdeňka Pehala, Daniela Konečného a benjamínka souboru Martina Majdy.

K bláznivě operetnímu příběhu o volbách, kde kandidáti na post hejtmana přijdou o životy, se podávaly šlágry F. Loewa, R. Piskáčka. J. Strausse, J. Šlitra, K. Weilla, Vlastimila Pešky a dalších. Písničky České panenky, Noční motýl, Bramborové placky se škvarkama strhávaly diváky do stavu nadšení… Scénické přestavby probíhaly na otevřené scéně bez porušování plynulého děje. Kostýmy vhodně doplňovaly jevištní „balábilé“. Rytmus představení od piána znamenitě dirigoval hrající principál Vlastimil Peška.
Mimořádně veselé představení končilo a diváci nechtěli propustit ořechovské z pódia. Vytleskali si několik přídavků. A tak se zpívalo a jásalo až do velkého výkonu skromného autora, režiséra a hudebníka Pešky. S housličkami v ruce řekl:Dámy a pánové, byli jste lepší než my…

U šatny postávaly zástupy. Poslouchal jsem jejich slova: Ještěže tady máme tuhle naši Radost. Umí dělat srandu. Je to o dnešku a o nás. Člověk se zasměje a odpočine si… Vzpomněl jsem si na paní Billovou. Usmál jsem se. Žebrácká opera u nás rezonuje. Je aktuální… Vyrazil jsem do mrazivé noci. V tramvaji seděli mlčící zachmuření lidé. Mladší z nich komunikovali s mobily…

Brno – Komín, 11. 1. 2017
Ořechovské divadlo, Ořechov – Vlastimil Peška: Žebrácká operetka. Režie, scéna a kostýmy: Vlastimil Peška. Pohybová spolupráce: Helena Dvořáková. Scéna a zvuky: Kamil Majda. Suflérka: Marta Kubíková. Premiéra: 25. 11. 2016. Psáno z představení 10. 1. 2017 v brněnském Divadle Radost. • Autor: Jaroslav Tuček • Publikováno: 15. ledna 2017

Autor: Vlastimil Peška