Orlická maska 2020

Autor:

6. ročník krajské postupové přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla se konal 5. - 8. 3. 2020


Přehlídku Orlická maska uspořádal spolek Malá scéna a DS Vicena Ústí nad Orlicí. Probíhala v sále Malé scény a v Roškotově divadle. Malá scéna fungovala jako mateřská základna se vstřícným a nesmírně přátelským zázemím pro všechny účastníky přehlídky. Na živé tempo divadelního sprintu dohlížela turbomotorová Lenka Janyšová jako obětavé perpetuum mobile, které neméně obětavě pomáhal tým spolupracovníků z DS Vicena, vší možnou péčí nás zahrnovala (“od vidím do nevidím”) jako potravinová a “životabudičová” základna posádka bárku Malé scény a náruč takřka maminkovskou s domácími koláči a pomazánkami poskytla našemu poradnímu sboru andělská Lenka Kaplanová. Pokaždé v Ústí si uvědomuji, kolik síl a energie všechny organizace a zdařilý průběh přehlídky stojí a smekám před všemi těmi dobrými lidmi! Program přehlídky byl tak nabitý, že jsme neměli čas vnímat pošmourné deštivé počasí venku ani detailní zprávy o koronavirové smyčce, která pomalu obkličuje svět – shlédli jsme jedenáct představení. Krátce tedy k nim:

NA SPRÁVNÉ ADRESE – DS “Hýbl” při KC Česká Třebová

Ve Francii velice úspěšná komedie francouzského dramatika Camolettiho, nabízející řadu vtipných situací I dialogů byla poprvé uvedena v Paříži v roce 1966. Bývalá kabaretní hvězda “na starší kolena” pronajímá pokoje ve svém bytě dvěma mladším ženám – nájemnicím: klavíristce a malířce. Svou (nikoli nevýznamnou) roli v příběhu hraje další mladice – služebná. Všechny dámy podají inzerát, každá jiný – dle svých vlastních potřeb. Díky zkratce, kterou v inzerátu použijí, dojde k mnoha nedorozuměním, když každý z inzerátů přiláká do bytu po jednom muži, který přichází vždy s jinou motivací. Pochopitelně dojde k záměnám, zmatkům a zašmodrchaným situacím, které se nakonec rozšmodrchají a vzniknou čtyři (snad šťastné) páry. Tedy: “konverzační klasika s mnoha dveřmi”. Jedním z mnoha úskalí této inscenace byly právě ty nešťastné dveře – jen jedny- ve středu scény a podivné vymezení prostoru haly, kde se všechno odehrávalo před jakýmsi “poloplůtkem” na “sloupech", který tvořil koridor pro odchody a příchody dvěma směry do portálů – scénografie hercům nepomohla – příchody, odchody se nedaly realizovat tak, aby mohly zahrát “pokoje”, tedy jasně rozmístěné oddělené prostory soukromí, což by bylo vzhledem k jevištní situaci velmi užitečné. Soubor se v poslední době herecky “omladil”. Zřejmě z nezkušenosti herci v rolích hodně “tlačí na pilu”, situace jsou občas “rozmazané”, chaotické – pro diváka ne zcela pochopitelné, jednání je spíše slovní, nevychází ze situace. Bylo by vhodné vycházet více z reality příběhu a zkusit herecký projev přiblížit více civilu – hra se příčí tomu, dělat všechno jen “jakoby”. Pro začínající herce hra poskytuje materiál velmi obtížný, ale lze ji také brát jako výbornou výzvu k hereckému tréninku, pokud jde o vytváření situace na scéně, vnitřní motivaci postav, fázování atd.

ČESKÉ VÁNOCE – Divadelní spolek Zaklep, Svitavy

Na základě všem známého příběhu o narození Spasitele konstruuje spolek Zaklep situaci oznámení narození Ježíška v českém obecním restauračním zařízení. Svěle doplněno bravurní hrou bandu a zpěvem vánočních písní. Anděl a čert se společně radostně zpijí pod obraz na pozadí předního plánu – české národní “mé bať bať” povahy. Herci jako zosobnění “české národní povahy” staví na “neherectví” – na jaksi “punkové”, společné existenci, kterou si umějí užít. Jde o pásmo – bez výrazné dramatické struktury, kterému jistě nejvíce svědčí prostředí, ve kterém nejsou herci nijak výrazně odděleni od diváků. Představení, které nenápadně “nastavuje zrcadlo” soudobé české hamižné malosti může být nápomocné při stmelování společnosti v zábavních společných místnostech a má přidanou hodnotu nenápadného mravního a morálního apelu.

GEDEONŮV UZEL – Divadllo Prkno, Veverská Bytýška

V učebně 5. třídy přijímá učitelka Heather matku jednoho ze svých žáků, Corryn. Během děje hry se odvíjí napínavé pátrání po motivech sebevraždy Corrynina syna. Skvělá herecká příležitost pro dvě herečky. Klára Havránková a Eva Jakubcová pod režijním vedením Libora Ulovce předvedly mimořádně soustředěný výkon. V rámci svých postav “myslí pod textem” a veškeré jejich jednání na jevišti svědčí o schopnosti přesvědčivě se vžít do postavy i situace s mnoha barvitými odstíny v měnících se pohnutkách. V diskusi jsem probrali I to, že méně nápadná postava učitelky je pro herečku v této roli možná větší oříšek, než pro aktivně jednající (zde brilantně hranou) postavu matky. Jakékoli neverbální chování učitelky s sebou totiž v takto psychologicky velmi precizně vypracované inscenaci nese informaci o vnitřním myšlenkovém životě postavy.

JE TO VŮBEC REVIZOR? – Divadelní spolek Symposion, Třebechovice pod Orebem

Představení, které místy vypadá, jako by ho “formátoval dadaista”. Soubor zpracovává, parafrázuje původního Gogolova Revizora velmi “tlustým stětcem”, “hlava nehlava”, gesticky a mimicky razantně, občas to ovšem vypadá, že jsme přítomni jakémusi formálnímu neosobnímu Haloweenu masek (lehce pod vlivem….) se samoúčelnou nacvičenou gestikulací. Výtečně působí v jednolitém, těžkopádném, vcelku neproměnlivém tempu postava Osipa (Mirek Vik), který jako jediný vychází z realistického základu, který povyšuje specifickou stylizací. Kdyby takto vnitřně naplnili své formální “slupky” i ostatní aktéři, představení by to prospělo a zabránilo by to častým propadům energie, zbytečným “výplním” mezi replikami a samoúčelným popisným akcím. I v nadsázce lze přece zachovat vkusnou a vhodnou míru stylizace. Nutno dodat, že Karkulka, která (zcela nezávisle na čemkoli, co by mělo jakoukoli logiku) prochází překvapivě jevištěm, byla takřka zlatým hřebem představení, zvláště proto, že se jednalo o sympaticky přirozený dětský chlapecký výkon.

ZÁTIŠÍ S LOUTNOU – Divadelní soubor Erben, Miletín

Tři sestry, důchodkyně, se dozvídají o dosud utajeném dědictví (cenných obrazech) po matce. Jedna z nich má problematickou dceru, která ji systematicky obírá o peníze. Do bytu přijde exekutor a domáhá se vyrovnání dceřina dluhu. Svou roli v příběhu sehraje Volyňská Češka, které sestry poskytují bydlení a zázemí a ona jim za to dělá hospodyni. Vztahy sester, tak jak je vykreslují herečky jsou po celou dobu skrytě konfliktní, vnějškově uštěpačné. Dialogy by mohly být vtipnější, pokud by herečky více uvěřily, že JSOU tím, koho ztvárňují, než že ho HRAJÍ. Jejich projev je civilní a odehrává se v jednolitém “televizním” nevzrušeném tempu, repliky se odříkají, charakter postavy je vytvářen převážně jen ve slově. Postava učitelky je charakterizována stejně ječivým hlasem po celou dobu, bez ohledu na proměny situace. Všem třem hlavním postavám by pomohlo větší “obmyšlení” pohnutek jejich chování a přemýšlení o vývoji jejich vztahů (i do doby, než se nimi potkáme). Dramatické situace nejsou dostatečně rozkryty. Sestry mají rozdílné zázemí – jiné otce – nabízí se tedy příležitost více je odlišit, tuto rozdílnost tématizovat. Problémem je zde také ne příliš umná předloha, která potřebuje spíše herecky “podržet” a sama o sobě nepomáhá. Exekutor a jeho pomocnice zaujali pevnější konturou svých jevištních postav. V roli Kači naopak dokázala naplnit osobnostním plnokrevným herectvím bravurně Růžena Kněžourková.

DRAK – ŠKEBLE, divadelní soubor Gymnázia Lanškroun

Velmi poetický text s velkým společenským přesahem, který je “oříškem” I pro technicky vyspělé interprety, byl jistě zajímavým materiálem jako příležitost k růstu interpretačních dovedností členů školního souboru. Jakkoli se s obtížným literárním textem utkali poctivě a snaživě, přece jen: opět se ukázalo, že je velký rozdíl mezi ODŘÍKANÝM textem a PROŽITÝM textem. Často se nepovedlo inscenátorům rozkrýt a vyložit vztahy mezi postavami do větší hloubky. Láska se stala hlavním tématem celého kusu také proto, že je to téma studentům nejbližší. Hra je napsána jako jinotaj, účtující s totalitářským stylem vládnutí a politickou manipulací. V diskuse vyplynulo, že studenti toto téma hry velmi dobře chápou, ale není jednoduché tak velkou, obtížnou látku inscenovat do důsledků. Obstáli tedy jistě na nejlepší možné úrovni, jaká odpovídá stávajícím podmínkám zkoušení a provozu souboru a je třeba všimnout si I snahy o složitější scénografii a práci se světlem. Je třeba zvážit, zda se s reflektory, pravidelně mířícími publiku do očí, nedá zacházet – vzhledem k diváckým očím – šetrněji. Výběr textu byl pozitivně vnímán jak studenty, tak publikem.

BOJ O LUCERNU – Divadelní spolek Jana Nepomuka Štěpánka, Chrudim

V komedii na motivy báchorky Aloise Jiráska došlo k rozvětvení (a rozmělnění) původní Lucerny (doslova na “oMRVinky”). Představení je přecpáno aktualizačními vtípky, narážkami, glosami, přímým oslovováním publika, žoviálními dovětky, primitivními “prdíky” a sexistickými “dráždítky” atd. tak mohutně, že budí občas dojem bublajícího výrazně nedopečeného dortu, do kterého pejsek s kočičkou naházeli všechno, co našil. “Baviči” utržení ze řetězu bez ladu a skladu vršící balast, bažící po jakémkoli diváckém “ohlasíčku” ale dosti zbaběle “cupitají po povrchu”, o nic vlastně nejde, jen si tak bezpečně zavtipkaříme divákům (i mírným “prasáčkům” mezi nimi) po srsti – sbírkou stereotypů, rozpustíme podstatné sdělení s tím, že o nic nejde – vždyť je to Česko taková krásná, spokojená zemička s neukojenými vodníčky a usmívající se vrchností bez názoru a lípkami, ve kterých se tak pěkně obcuje, až se lipové lístky v pravidelných intervalech třepotají. V diskusi jsme si tentokrát výrazně kladli otázku: Co je posláním divadla? Tak nějak pobavit lidi, tím čemu dneska…tak jako… rozumějí?” “Tak určitě……!” – Soubor, který je herecky velmi dobře disponován, má rozhodně na víc. Postava vrchního se nám jevila jako nejpropracovanější s jasným charakterem, který ovšem byl, vzhledem k ději hry, zcela nečekaným – sympaťákem. Upřímně řečeno: být Haničkou – beru vrchního a uteču daleko od Čech, od kněžny s nepochopitelným chováním, od mlynáře, kterému v hlavě straší uprchlíci, od neviditelného prádla na neviditelných šňůrách v jinak zcela realistickém jevištním světě, od ekologicky blokované lípy, která má dvířka, protože je tam našrouboval rekvizitář (jak se bylo zdůraznilo), od rybníků, které chce vypouštět strana Zelených a od mělkých žertíků na první dobrou…(smajlík)

KUBA A TŘI ČERTI – Divadelní spolek VICENA, Ústí nad Orlicí

Pohádka s jednoduchým námětem, Lucifer s úpisem, peklíčko se třemi (docela férovými) milými čerty, dívka, charakterní chasník chudý, bezcharakterní chasník bohatý, babička. – Největší potíž – v obsahově jednoduché, pro mateřinkové I lehce starší děti dobře “stravitelné”, vhodně komunikující pohádce – tkví ve váznoucích přestavbách a domyšlení-dotažení některých jednotlivostí – využití hudby, svícení (atmosféra), rozehrání situací, barvitější vykreslení charakterů atd. Je skvělé, že se vyskytují nové režisérské osobnosti, pouštějí se do práce a mají možnost získat větší zkušenosti. Dlužno zmínit, že děti, které byly na představení, živě reagovaly, všemu rozuměly a dobře se bavily.

POSTEL PRO ANDĚLA – DUHA, Hlinsko z.s.

Ožralý Ludvík přichází domů. V kuchyni na něj čeká jeho anděl strážný, kterému tento mysliveček Mysliveček střelou poranil křídlo, když střílel “Pánubohu do oken”. Svou roli v příběhu sehrály kukačky s vytrvale stojícími ručičkami (přestože čas v ději plynul a kukačka kukala), plyšovou (po návštěvě sousedky evidentně mrtvou) plyšovou kukačkou, plyšový kocour (který byl zřejmě zabit zhruba v půlce představení a ležel pod schody na jeviště, aniž by to byl kdokoli řešil), boty a paruka (které hlavní hrdina také nechal ležet bez povšimnutí na zemi a šel bez nich v ponožkách na sousední dvorky a na nákup), dcera a budoucí zeď, manželka a veterinář s Rudým právem, (zřetelně těhotný(á) katolický farář(ka), dva další andělé a závěrečný malý satanášek (s křídly a Kinder-vejcem). Řadě nahodilostí, zchuntaných situací a přehršlí rádobyvtipných “hlášek” statečně čelil postřelený anděl, jehož herecký výkon byl soustředěný a srozumitelný, i když občas trochu bezkrevný. Ale bylo příjemné vnímat, že toto “rozkomíhané” představení má alespoň nějaký trochu pevnější bod. Manželka I veterinář se také drželi role, dva andělé v konci představení se způli prostyděli, způli prozachránili (tu stydící se půli) – k pointě. Představení zakončil (místo očekávaných andělských dvojčátek, jejichž budoucí dva patroni nám zvěstovali jejich příchod) černý mrňavý roztomilý pišišvor v oblečíčku zvrhlého andělíka, byl naveden na Kinder-vejce, které usápl a odskotačil. Zmatené publikum vzdechne nadšeně nad budulínem s černými křidélky. Další Karkulka – říkám si…. V diskusi zaznívá, že režisér, pokud současně hraje hlavní roli a režíruje, má to těžké a nemusí to vždycky dobře dopadnout. Jako herci je třeba mu přiznat suverenitu a plasticitu výrazu a rozhodně – živelnost. Nejvíce mrzí ten pocit, že to, oč jde, je touha po (v mnoha případech laciném) úspěchu u publika. Jakákoli, byť vzhledem k ději absurdní “blbůstka” se bere, protože je to fórek, vtípek, (nebo alespoň je to jiné, ozvláštňující?) a lidi se jdou přece “hlavně pobavit”. Mobil v ho..ech – záruka smíchové reakce. Ano, autor to tak napsal. Proč akcentovat ještě víc něco, co (I u vědomí toho, že text není z nejlepších) může být přece zápletkou jemnější, rafinovanější – přínosem pro vztahovou proměnu, pro změnu situací – proč za každou cenu ze všeho těžit “humor pro jednodušší publikum”? Můžeme jistě na divadle také prdět, krkat a smrdět a pomazávat se exkrementy – najde se jistě I takové publikum, které to bude s povděkem radostně kvitovat… Je třeba ujasnit si, PROČ divadlo dělám a zdali chci zůstat u legrácek a “jít po povrchu”, nebo chci brát divadlo vážněji, s vědomím, že ovliňuji a jsem za to, čím a jak oslovuji diváka, zodpovědný. Víme, že to může takhle stačit, ale také víme, že brát něco vážně znamená víc si cenit sám sebe. Není třeba se divákovi podbízet – tak herecky převážně schopný tým může stát za svou tvorbou s mnohem větší hrdostí a úctou k sobě – i s vírou v diváka – věřit, že mě bude chtít vnímat a pochopit, i když mu nebudu podlézat. Možnosti tu jsou, potenciál souboru také. Jistě: není to hra, která nabízí příležitosti k výkonu nějak zvlášť psychologickému, přesto se v ní dají objevit zárodky vděčných divadelních situací a dají se v ní více uplatnit herci jako typy. Těšíme se na příště!

OSKAR A RŮŽOVÁ PANÍ – Spolek divadelních ochotníků Diviš, z.s. Žamberk

Chlapec na nemocniční posteli a teta pečovatelka v růžovém. Těžké téma: smrtelná nemoc a dítě, kterému zbývá dvanáct dní života. Hra o vášni k životu ve stínu smrti. Pokud jde o mluvený projev – představitel hlavní role je výborným rétorem – disponuje příjemnou barvou hlasu, skvělou artikulací a dokáže poutavě pracovat s textem i zprostředkovat klukovské myšlenky živě, bez patosu. Byli jsme zpočátku překvapeni tím, že celou roli čte přiznaně ze scénáře. Představitelka Růženky roli ovládala zpaměti. Při diskusi se objasnilo, že jde vlastně o záměrné scénické čtení na velmi jednoduchém plátně – tedy mluvit o inscenaci v tomto případě “by bylo velmi vznešené”. Přesto byl příběh dojemný. Autor předlohy poskytuje vlastně návody, jak si užít život naplno, vložil do příběhu cosi velmi intenzivního, co diváka přirozeně zajímá.

TŘI SESTRY – Turnovské divadelní studio

Překvapivá, kvalitní, rafinovaně promyšlená textová konstrukce vznikla přepisem původního textu** Čechovovy** hry – dramaturgická úprava, která by byla vděčnou záležitostí pro divadelního kritika – poučená, srozumitelná I pro nepoučeného diváka. Pokud si divák uvědomí záměr, je zážitek z představení ještě silnější. Není to jen hříčka pro hříčku, jde o groteskní parafrázi s repetitivním jednáním, směřující k absurdnímu divadlu – pro tři muže ve třech mužských bratrských rolích a dalšího muže ve čtyřech rolích dalších – zcela bez ženského elementu – hraná přesvědčivě, se surovým zápalem všech protagonistů. Znovuobnovené představení, které už má za sebou (2008–2012) cestu věnčenou mnoha úspěchy na několika českých festivalech a dostalo příležitost objevit se I na profesionálních prknech Činoherního klubu.

Poslední představení se zaskvělo jako výrazná tečka celé Ústecké masky, která byla tentokrát specifická tím, že soubory obvykle přijely, odehrály své a pospolitý radostný večerní život po skončení denního programu, jaký je pro setkávání divadelníků typický a milovaný – s koncertováním, zpíváním, spolužitím a rokováním o divadle – se takřka nekonal. Doufejme, že se to přihodilo jen v důsledku toho virového stínu za našimi zády a že příští rok se divadelní “spolčování” opět bude odehrávat stejně radostně a naplno, jak jsme zvyklí. Toto pobývání s přáteli, kteří mají tolik společného, přece pomáhá utužovat dobré vztahy napříč společností, generacemi, vytváří podhoubí, ze kterého se rodí kultivující, vstřícné zázemí dalších generací profesionálních I skvělých amatérských tvůrců a má tedy vyšší, velmi pozitivní smysl. Děkujeme všem ústeckým za výbornou organizaci a zcela láskyplné přijetí. A všem souborům, kteří se letos divadelní přehlídky Orlická maska účastnili, děkujeme za jejich úsilí, vervu, energii, čas, statečnost, myšlenky, tvořivost a energii!

Lektorský sbor (Mgr. Alexandr Gregar, Ph.D., MgA. Vladimír Fekar, MgA. Eva Spoustová) udělil tato ocenění:

Lektorský sbor nominoval na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik Volyně Divadlo Prkno Veverská Bitýška s inscenací Gedeonův uzel.

Lektorský sbor doporučil na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik Volyně Turnovské divadelní studio, Turnov s inscenací Tři sestry* a **DS ZAKLEP, Svitavy s inscenací **České Vánoce.

Čestná uznání:

Janu Vytlačilovi za herecký výkon v roli Bernarda v inscenaci Na správné adrese DS „Hýbl“ při KC Česká Třebová Veronice Řechkové za režii inscenace České Vánoce DS ZAKLEP Svitavy.

DS Zaklep Svitavy za kostýmy k v inscenaci České Vánoce.

Evě Jakubcové za herecký výkon v roli Heather v inscenaci Gedeonův uzel Divadlu Prkno Veverská Bitýška.

Petru Hofmanovi za vedení souboru ke groteskní herecké stylizaci v inscenaci Je to vůbec revizor? DS Symposion. Třebechovice pod Orebem.

Lence Faltové za stylizovaný herecký výkon v roli Špitálního rady v inscenaci Je to vůbec revizor? DS Symposion Třebechovice pod Orebem.

Mirkovi Vikovi za herecký výkon v roli Osipa inscenaci Je to vůbec revizor? DS ymposion Třebechovice pod Orebem.

Růženě Kněžourkové za herecký výkon v roli Kači v inscenaci Zátiší s loutnou DS Erben Miletín.

Martinu Šímovi za herecký výkon v roli Vrchního v inscenaci Boj o Lucernu DS J.N.Š. Chrudim.

Martinu Mimrovi za hlasový projev v roli Oskara v inscenaci Oskar a růžová paní SDO Diviš Žamberk.

Janu Střechovi a DS Škeble Gy Lanškroun za inspirativní dramaturg. volbu textu k inscenaci Drak.

Lukáši Barošovi za herecký výkon v roli Lancelota v inscenaci Drak DS Škeble Gy Lanškroun.

Heleně Lochmanové, Marcele Bucháčkové, Zuzaně Průchové za přirozený kontakt s dětskými diváky v rolích Čertů v inscenaci Kuba a 3 čerti DS Vicena Ústí nad Orlicí.

Ceny:

Kapele Z-Band za hudební doprovod inscenace České Vánoce DS ZAKLEP Svitavy.

Liboru Ulcovi za režii inscenace Gedeonův uzel Divadla Prkno Veverské Bitýšky.

Kláře Havránkové za herecký výkon v roli Corryn v inscenaci Gedeonův uzel Divadla Prkno Veverské Bitýšky.

Josefu Kynclovi za herecký výkon v roli Anděla inscenace České Vánoce DS ZAKLEP Svitavy.

Petru Hakenovi za text hry Tři sestry Turnovského divadelního studia.

Janu Pekařovi za ztvárnění série postav v inscenaci Tři sestry Turnovského divadelního studia.

Cena za inscenaci:

Divadlu Prkno Veverská Bitýška za inscenaci Gedeonův uzel.

Turnovskému divadelnímu studiu za inscenaci Tři sestry.

Autor: Eva Spoustová