Padesátá pátá sezóna karlovarského Déčka

Pobetlémová radost - současní členové DS D3 na konci roku 2016. Autor: Archiv D3

Pětapadesátou sezónou prochází Divadelní studio D3, ochotnický soubor působící především v divadle Husovka, nejpopulárnější a zároveň nejdéle kontinuálně fungující divadelní těleso v Karlových Varech. Má ledacos za sebou - a v této sezóně před sebou ještě dvě premiéry.


Pětapadesátou sezónou prochází Divadelní studio D3, ochotnický soubor působící především v divadle Husovka, nejpopulárnější a zároveň nejdéle kontinuálně fungující divadelní těleso v Karlových Varech. U jeho kolébky stála trojice zakladatelů, jakýchsi „sudiček“, chcete-li – Miloš Honsa, Marie Honsová a Arnošt Kasal. V dubnu 1962, tedy před pětapadesáti lety, uvedli Déčkaři svou první premiéru. Byla to Seifertova Píseň o Viktorce a hrála se v Toužimi. Od té doby se stalo mnoho věcí…

Déčko má za sebou více než sto třicet premiér (plus dalších pětadvacet vagantových). Na některé inscenace vzpomínají členové souboru i diváci dodnes. Třeba na Šotolovo a Potužilovo Kuře na rožni, v němž v roce 1983 exceloval letos jubilující Jiří Hnilička jako herec i jako scénograf. Na Schmidových Třináct vůní v režii současného doyena souboru Vlastimila Ondráčka, v nichž poprvé výrazně zaujala Hana Franková a díky nimž se soubor dostal na svůj první zahraniční zájezd (bylo to v roce 1984 a jelo se do sárského Auersmacheru). Na Bláznovy zápisky v podání Jiřího Hlávky, jež uváděl několik desetiletí. Na Školu hrou, dílko Zdeňka Daňka a Jiřího Buriána z roku 1991, pro a s mladší generací, s Viktorem Braunreiterem v jedné z rolí. Na Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko, rovněž Daňka, ale tentokrát Oldřicha, první režii současné umělecké šéfky Anny Ratajské – paní a dívky dodnes vzdychají, neboť na jevišti se tehdy sešlo dvanáct krásných chlapů mezi dvacítkou a padesátkou. Anna Ratajská režírovala také Tachovského Mor, dramatickou variaci na Boccacciův Dekameron, kromě Betlému nereprízovanější komedii v historii Déčka, ne prvoplánově veselou, a přesto oblíbenou (což nebývá pravidlem) mezi diváky karlovarskými i přehlídkovými. Gombárův Hugo Karas z roku 2007 byl uváděn ve slovenském originále. A do novodobé historie už se zapsaly divácké Goldoniho Treperendy, Píseň o Viktorce (režisér Petr Richter je člověk múzický, a tak má smysl pro poezii – nejen tu rýmovanou!), Vieweghovi Andělé všedního dne, dramatické Přidalovy Malé noční hry nebo komediální Klimáčkovy Historky z fastfoodu.

Již v prvním desetiletí své existence Déčko hrálo představení pro děti na jevišti profesionálního Divadla Vítězslava Nezvala, později pak na svých domovských scénách, v K-klubu, v Tosce, v Kapse a v posledních téměř dvaceti letech na Husovce; repertoár zahrnoval tituly jako Zlatovláska, Kdo je chytřejší, Pohádky na draka, Ženich pro čertici… Důsledně se této tvorbě nyní věnuje Mirka Exnerová, která nedávno režírovala své dvě pohádky autorské a momentálně uvádí vlastní interpretaci Máchova Máje.

Od roku 1981 se konají tzv. vaganty – prázdninová putování s divadlem. První z nich proběhl na Chodsku, kde si Déčkaři vypůjčili koně Bobíka. Bobík táhl oplachtovaný vůz se scénou a rekvizitami od dětského tábora k táboru, ode vsi ke vsi. Vnější podoba se změnila (dnes se jezdí auty a táboří na jednom místě), ale každý rok tehdy jako nyní vzniká plenérové představení, určené právě pro uvádění pod širým nebem, obvykle pod vedením tandemu Jiří Hnilička – Petr Richter. V roce 1989 například Pohádky z Krakonošovy zahrádky, pak třeba autorská Tři rudá brka náčelníka Vševěda, Staropražské písně, Černošský Pánbůh a lidské plémě, montáž ze Suchého a Šlitra, pověsti Zdeňka Šmída, Camiho kabaretní hříčky… Letos se o prázdninách dokonce budou konat vaganty dva – tradiční na konci července na Ústecku s Čučudejskými pohádkami a nový pod vedením Luboše Štěpána v jižních Čechách s chodskými pověstmi.

V posledních letech se Déčko pustilo na půdu nepříliš probádanou nejen amatéry, ale i profesionály a začalo se věnovat scénickému čtení jako samostatnému žánru. Tak byla ve spolupráci s Divadlem BezDirky a Divadlem Dagmar uvedena tragikomedie Petra Kolečka Láska vole, později na Husovce Růžičkovy Čtyři sestry, Klimáčkův Komunismus, Kašparovského Podnebí atd.

Od loňského roku zve Déčko na Husovku ochotnická představení výjimečných kvalit; v rámci festivalu Karlovarský Harlekýn, podporovaného Karlovarským krajem, tak mohli diváci vidět třeba českolipské Jak se vám líbí Jak se vám líbí, Všechno není košer klapského Rádobydivadla, kladenské Upokojenkyně nebo vynikající mafiánskou operu Il Congelatore (Zmrazovač) pražského divadla Ad Hoc. 23. dubna se na Husovce odehraje další hostující představení – divadlo Navenek Kadaň uvede sugestivní psychothriller Veroničin pokoj v režii Terezy Gwoždiákové, v červnu pak přijede velkobystřický soubor s Probuzením jara Franka Wedekinda a režiséra Tomáše Hradila.

Veleúspěšná byla pro Déčko sezóna loňská, tedy čtyřiapadesátá. Inscenované čtení hry Tomáše Vůjtka Smíření v režii Petry Richter Kohutové postoupilo až na Jiráskův Hronov, Čučudejské pohádky Vlastimila Pešky a režiséra Petra Richtera na rakovnickou Popelku. Aby byl soubor pozván na dvě celostátní přehlídky v jednom roce, to snad ani souboroví nestoři nepamatují. Škoda, že ve vedení Města Karlovy Vary neberou na vědomí ani tuto skutečnost, ani fakt, že aktivita ochotníků stoupá; oproti roku 2012 klesla finanční podpora Déčka z neznámých důvodů na polovinu. Inu, zdá se, že vlastní živé tvorbě opravdu nejsou Karlovy Vary nakloněny…

Čerstvě má za sebou Déčko premiéru „ozvláštněného čteníčka“ Vertigo – vzniklo ve spolupráci s pobočkou Krajské knihovny Karlovy Vary na Lidické; představili se nejmladší herci Adam Fedorek, Jakub Johanovský, Andrea Kiralyi a Klára Kumičíková plus starší kolega a organizační šéf souboru Petr Johanovský. Ze spolupráce s knihovnou vzešel také koncept letošní Noci literatury; na šesti místech v Rybářích zazní ve středu 10. května večer šest ukázek z čerstvě vydaných či dosud nevydaných knih právě v podání Déčkařů Terezy Fischerové, Adama Fedorka, Marka Himla, Petra Johanovského, Elišky Malíkové a Anny Ratajské. A v květnu se také odehrají na Husovce dvě premiéry.

Kouzelný nápoj, pohádka pro děti od pěti let, v hlavní roli Kristýna Šollová v režii Mirky Exnerové – v neděli 7. května od 15 hodin (budete-li poblíž a bude-li se vám zdát, že zahájení lázeňské sezóny je nudné, vyběhněte kopec a zajděte na Husovku).

A konečně v pátek 19. května spatří na Husovce světlo světa balada o návratu domů Vladimíra Körnera Psí kůže, příběh ze sklonku třicetileté války, kdy platí stejnojmenný zákon. Podle toho „*smí být každý běženec popraven bez dalšího soudu a jiných orací, zahrabán do země bez církevních obřadů a beze jména, jako by nikdy ani nežil*“ – a také „*kdo vydá svého souputníka, bratra, ba i otce svého, budiž odměněn z každé hlavy*“. Tři zběhlí vojáci, Eliáš, Arnolf a Vilkis, hledají útočiště na statku obhospodařovaném Eliášovým strýcem. Zvítězí lidskost a příbuzenská náklonnost – nebo touha po majetku? Dlouho připravovaný projekt je příspěvkem k Roku českého baroka. Navazuje na dřívější inscenace Divadelního studia D3, v nichž se snoubilo velké téma s formou divadla velkého výtvarného a režijního gesta (Mor, 2002, nebo Nejbláznivější den, 2008). V režii Anny Ratajské hrají Martin Cirkl, Luboš Štěpán, Tomáš Mutinský, Petr Richter, Jana Harantová, Magdaléna Hniličková, Eva Šollová, Petr Johanovský, Jiří Hnilička a Marek Himl, v chóru pak vystoupí Diana Derahová, Tereza Fischerová, Andrea Kiralyi, Klára Kumičíková nebo Jana Trsová. Autorem výpravy je Jiří Hnilička, autorem hudby profesionální herec a hudebník Jiří Švec (člen skupiny Holden, autor projektu Loudky a stálý spolupracovník RockOpery v Praze a Činohry KMD).

Padesátá pátá sezóna je v plném proudu. Divadelnické „zlomte vaz“ do sezón dalších je na místě…

Autor: Petra Richter Kohutová