Piknik 2018 rozprostřel své menu v novém formátu a čase

Z inscenace Analéma Autor: archiv přehlídky

Divadelní Piknik Volyně je už přehlídkou tradiční, však se letos konal posedmé. Přesto byl letos přehlídkou novou, netradiční. Po mnoha a mnoha letech, kdy byla celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla rozložena do dvou květnových prodloužených víkendů, našla si své místo na počátku července a v jednom týdnu.


Pokud mohu soudit, byla to dobrá volba. Umožnila nabídnout zájemcům ucelené semináře, jak je známe například z Hronova, a hlavně nepřetržité trvání přehlídky i navenek působí promyšleněji, festivalověji atd. Samozřejmě všechna pro a proti takového formátu si budou muset sepsat a vyhodnotit organizátoři, zvážit náklady lidské i finanční, ale pokud budou chtít slyšet můj názor, říkám ano, zachovejte nový formát.

Věřím, že až zafunguje i agentura Jedna Paní Povídala a šeptanda, bude o semináře ještě větší zájem (a že nebyl úplně malý). Piknik Volyně totiž nabízí něco, co jiné přehlídky nedělají. Kromě individuálních seminářů i seminář pro soubor. Jedna skupina lidí, kteří na sebe slyší, se tak může vzdělat například v herecké práci (jako třeba letos), nebo v jiných oblastech dle vlastního výběru. Seminář neslouží k nastudování konkrétní inscenace, ale prohlubuje znalosti a dovednosti a v neposlední řadě jde o teambuilding. Nově se vám ve Volyni postarají i o děti, takže rodiče velmi vítáni.

Pecka se nekonala

Bez ohledu na formát přehlídky je jádrem Pikniku samotné divadlo a představení vzešlé z krajských přehlídek. Už roky se těžko hledá trend či něco, co by současnou činoherní amatérskou produkci charakterizovalo a spojovalo. Moc vnějších nepřátel není, žijeme ve vcelku prosperujícím období lidské historie, bavíme se mnoha koníčky a radostmi i starostmi, proto i nabídka amatérských přehlídek odráží pestrost našich životů. Cesta programem tak vede od klasických dramatických textů přes situační komedie až ke kabaretu a filozofickým jevištním výpovědím a zase zpět.

Letošní ročník měl alespoň pro mě jednu zásadní „vadu“, až na jednu výjimku nemám v sobě onu potřebu dělat mezi známými reklamu nějakému představení ve stylu „Tohle musíš vidět, to je pecka, to sám musím vidět znovu.“ Prostě se nějak neurodilo. Inscenace a jejich představení měla až mnoho nedostatků, ať už textových či dramaturgicko-režijních. Abychom si rozuměli, za všemi dvěma desítkami představení je vidět odhodlání, kus práce a chuti dělat divadlo, což je skvělá zpráva o stavu snažení na poli amatérském. Jenže jen snaha ne vždy stačí a na úrovni celostátní čekám i divadelní projekty směle konkurující svou dramatickou a jevištní kvalitou profesionálním produkcím. Nebo přinášející například společenské téma tak silné, a tak provedené, že si mě získá, osloví, zasáhne a klidně sejme.

Naší vesnicí třikrát přešla válka

Výše píšu o výjimce a tou je jednoznačně jedna z nominovaných inscenací, Analéma Třetího věku Louny. Obrovský nadhled a humor, se kterým nás protagonistky během několika málo minut provedou svými skutečnými životy, je takovou devizou inscenace, že mi při vzpomínce naskakuje husí kůže ještě teď. Skvěle naporcovaný mix patosu, dojetí a humoru přinesl divákovi nejenom osudy konkrétních žen od poloviny 20. století až dodnes, ale v kostce i ty „velké“ dějiny evropského prostoru. Pokud budete mít příležitost, zajděte se na seniorky z Loun podívat, zážitek lidský i historický zaručen.

Pokud bych přece jen měl upozornit i na jiná představení, která něčím zaujala a překvapila, pak to jistě budou ta, která přinesla výborné a oceněné herecké výkony. Ať už to je kompletní obsazení (Holubcová, Král, Adamec, Koňařík) Grönholmovy metody Divadelního studia „V“ z Brna, výkony Filipa Brouka, Anny Polákové a Martina Holzknechta v Amazonii DS Ty-já-tr/HROBESO z Prah nebo ústřední mužské dvojice Pekla v Hotelu Westminster Dobřichovické divadelní společnosti Jiřího Šafránka a Jana Seidla. A jistě to nebyly povedené výkony jediné.

Z pohledu objevnosti a nového dramatického textu na českých jevištích byl trefou letošního Pikniku počin Divadýlka na dlani z Mladé Boleslavi a Petra Matouška, který zdramatizoval román Václava Holance Herci pod názvem Všichni jsme herci… Aneb co by kdyby. Atraktivní příběh z divadelního prostředí, který se pohybuje na poli alternativní reality je divácky velmi vděčny, přitom rozhodně ne banální a podbízivý. Navíc Petr Matoušek podal v roli herce Huntíře skvělý a na své poměry nebývale disciplinovaný herecký výkon.

Už za pár dní budou moci čtenáři tohoto textu posoudit, jaká představení z Pikniku Volyně byla první na pásce a dostala možnost představit se na Jiráskově Hronově. Bohužel z různých důvodů nebude možnost vidět Analému a podle posledních zpráv možná ani Grönholmovu metodu. Každopádně lektorský sbor ve složení Kateřina Baranowská, Jan Holec, Jaromír Hruška a Michal Zahálka se rozhodl do programu Jiráskova Hronova doporučit inscenace:

Amazonie DS Ty-já-tr/HROBESO Praha
Ať žijou Hoštice VODVASu (Volyňského divadelního studia)
Kuřačky a spasitelky Divadla Exil Pardubice
Peklo v hotelu Westminster Dobřichovické divadelní společnosti
Všichni jsme herci… Aneb co by kdyby Divadýlka na dlani Mladá Boleslav

A do programu Jiráskova Hronova se lektoři rozhodli nominovat inscenace:

Analéma Třetího věku Louny Grönholmova metoda Divadelního studia „V“ Brno
Její pastorkyňa Divadla Máj Praha

Ač divadelním obsahem spíše zapomenutelný ročník, pak formátem a atmosférou byl Piknik přelomový a skvělý. Snad vydrží chuť, náboj a energie, o divadlo jako takové se nebojím…dříve, nebo později i na ty horečnatě očekávané „pecky“ dojde.

(Fotografie, zpravodaje, kompletní výsledky a další informace o letošním ročníku Divadelního Pikniku najdete také na www.divadelnipiknik.cz – pozn. red.)

Autor: Martin Rumler