Přelíbezný Spalovač mrtvol

Kniha, se kterou se seminaristé dokonale seznámili Autor: Foto archiv AS

O tom, co se to dělo v na hronovském semináři D jako Dvouletý kurz dramatizace. Díky jemu jsem strávila jednu horkou letní noc četbou studené knihy o žárovištích a vraždách a při příjezdu do Hronova se začala zlehka bát, cože mě to v semináři čeká.


Na letošním Jiráskově Hronově jsem se upsala semináři Dramatizace s lektorkou Kateřinou Menclerovou. Již před začátkem samotného festivalu mi přišel doplňující vzkaz od lektorky pro seminaristy, který mě mírně vyděsil a taktak, že jsem obratem neodepsala organizátorům, že chci raději každý den od rána metat kozelce u Michala Hechta na pantomimě (nic proti tomu!). V doplňujícím vzkazu od lektorky totiž znělo, že si každý máme přečíst Fuksova Spalovače mrtvol. Na zmíněném textu pak budeme celou dobu pracovat, analyzovat, srovnávat, psát, zkrátka ho dramatizovat. Strávila jsem tedy jednu horkou letní noc četbou studené knihy o žárovištích a vraždách a při příjezdu do Hronova se začala zlehka bát, cože mě to zase čeká.

Upřímně řečeno, kromě toho, že kniha je v prvé řadě strašlivá, nalezla jsem v ní i místa, která lehce zavoněla černým humorem a nadsázkou. Tento svůj pocit jsem však přičítala vrozenému cynismu a před ostatními účastníky semináře jsem se rozhodla jej neventilovat. Jaké bylo moje překvapení, když se postupně k podobnému vnímání začali hlásit všichni!

Během dvou dnů se náš seminář duševně „sladil“ a začaly se dít věci. Domnívám se, že celý pocit odpíchlo cvičení od Kateřiny, ve kterém nám zadala, že coby Karel Kopfrkingl procházíme Hronovem, vnímáme ostatní lidi a máme si též něco koupit. Vcítili jsme se dokonale. Nosili jsme své fiktivní Lakmé z výletu umělé květiny, vonné lampy i informace o tom, kdy si hrají líbezné děti na něžných hřištích. Náš seminář Spalovačů začal nabírat na obrátkách.

Vypracovávali jsme vlastnosti svých „Karlů“, hledali témata, zkoušeli psát vybrané scény. Celou dobu jsme diskutovali o žárovištích, vhodném způsobu smrti, předplacených kartičkách Přátel žehu a o osvobození, které se dostane lidem, kteří odcházejí (s dopomocí i bez) na onen svět. Na druhou stranu jsme hodně objevovali a ono objevování bylo zajímavé a konstruktivní. Osobně mě hodně bavilo hledat souvislosti s dnešním světem, aktuálnost obsahu Spalovače pro dnešek, témata, která mohou rezonovat i v dnešní době (namátkou – od té doby přemýšlím nad pojmy „slušný občan“, „řízení se zákony“, „ovlivňování názory druhých“, „ideologie a dogmatismus“, „zlo, páchané ve jménu dobra“, „touha žít jindy a jinde“).

Duch páně Kopfrkingla a naše lektorka Kateřina stmelili skupinu natolik, že to snad ani pomocí divadelních her a cvičení (a to jich znám celkem dost) takto možné není. Nejenom, že jsme se učili, ale ještě jsme se skvěle a černo-černě bavili.

Jsem ráda, že se náš seminář bude scházet ještě přes rok a pak se snad příští léto uvidíme opět na Hronově (je koncipován jako dvouletý). Na druhou stranu se obávám, že jeho oheň může dmýchat v ostatních ne tak libé pocity – např. dnes mi přišlo od nyní již bývalých spoluseminaristů asi dvacet vzkazů o žárovištích, rakvích, železných tyčích a vykoupení, které byly doprovázeny velkými barevnými ohníčky. Doufám, že můj muž se mnou bude mít v tomto ohledu dost trpělivosti. Aby se pak neinspiroval Karlem a jeho scénou s manželkou a konopnou smyčkou v koupelně.

Autor: Eva Suková