Přemostění 2018

Autor:

Divadelní festival Přemostění se konal od 4. do 8.dubna – kde jinde než v jednom z nejzvláštnějších měst v Čechách – v Mostě.


Organizace Přemostění spočívá tradičně na bedrech členů DS Odevšad a festival se odehrává ve vstřícné spolupráci se Základní uměleckou školou F.L. Gassmana.

Je fascinující rok za rokem sledovat, jak nakažlivá je touha zlepšovat a něco podnikat a co všechno se daří učiteli ZUŠ Pavlovi Skálovi a jeho žákům, přátelům a mosteckým sympatizantům. Pavel, zdá se, sám sebe obětující, buduje postupně pevnou základnu stejně se sebeobětujících nadšenců: dokázali v Mostě takový festival nejen založit, ale každoročně ho společně znovu-křísí a neustále po všech stránkách vylepšují stále kvalitnějším doprovodným programem i organizací seminářů pro festivalové účastníky. Neuvěřitelně sympatické je nasazení a obětavost spřátelených mosteckých „pomocníků“, nyní vlastně už vzájemně se podporujících, takřka zcela samostatných organizátorských subjektů. Radostně bych všemi dvaceti hlasovala pro to, aby všem těm, kteří takhle „dýchají“ za amatérské divadlo, a nejen v Mostě, lepili na jejich sály pamětní děkovné cedule! I díky pobývání v Mostě si čím dál víc uvědomuji, jak velký pozitivní společenský význam má – nejen pro mladé, kterých na přehlídkách tohoto typu bývá víc a nejen pro divadelníky – ale i pro „rozproudění“ života ve městě vůbec – takovéhle snažení – pulzující, oživující záležitost – sponzoři si mohou být jisti, že pomáhají dobré věci.

V rámci festivalu proběhly tři přehlídky: krajská postupová divadelní přehlídka Mladá scéna, krajské kolo postupové přehlídky Divadelní piknik Volyně a krajské kolo experimentujícvího divadla Šrámkův Písek. V lektorském sboru se sešli tentokrát: Tomáš Běhal, Martin Pšenička, Michaela Raisová, Milan Schejbal, Eva Spoustová. V rámci Přemostění proběhly třídenní umělecké semináře: seminář P jako Herec, Tělo, Prostor – pod vedení Štěpána Pácla, seminář I jako Impro – dlouhé formy – pod vedením Ladislava Kardy a seminář J jako Já a postava – pod vedením Hany Frankové a Jana Hniličky. Program byl doplněn o koncert mostecké kapely Definitivní Ententýk a pražského sdružení Circus Brothers a představení Karel IV. profesionálního loutkářského souboru Toy Machine. První den festivalu se zakončil diskusí se známým, zcela netuctovým youtuberem Karlem (Kovym) Kovářem.

A teď už k přehlídkovým¨před­stavením :

Rakovinu nevyléčíš – Frikulíni (Liberec) Kniha Rakovinu nevyléčíš Denise Learyho, amerického komika, scénáristy a režiséra, přezdívaného „rozzuřený bavič“, se stala předlohou divadelnímu spolku Frikulíni k jejich stejnojmennému představení. Předloha vypráví o závislostech – cigarety, veganství, tvrdé drogy… Vzhledem k tomu, že předloha nabízí až příliš mnoho reálií výsostně amerických, soubor se dokázal dobře vypořádat s úpravou textu předlohy pro českého diváka i se způsobem, jak zdařile doplnil původní texty vlastními texty autorskými. Z původně autorem nabízené škály drog a typů závislosti si vybrali Frikulíni jako stěžejní téma inscenace cigarety. Téma je většině členů souboru blízké. Zatímco v Learyho podání šlo o stand up, Frikulíni rozehrávají na daná témata pointované scénky a krátké, vzájemně tematicky propojené příběhy. Inscenace se otevírá velmi vtipným prologem, odkazujícm na první z biblických kapitol. Na vrcholu stvoření světa se ocitá jako zlatá špice nad biblickým pomníkem skvoucí cigareta. Od ní se pak přirozeně odvíjí další sled scének a situačních anekdot – některé jsou dotaženější a zdařile vypointované, na některé ještě jistě čeká další cizelování a dozkušování.

Hra na Zuzanku – Stinné stránky (Most) V roce 1967 napsal Miloš Macourek absurdní drama Hra na Zuzanku. Text je to výborný – zcela překvapivý, zvlášť slyší-li ho divák poprvé. Soubor se s ním vypořádal velmi dobře, vhodně volí rekvizity a rozehrává nad textem ještě několik dalších významových rovin. Je těžké i pro zkušené herce udržet tempo a energii po celou dobu představení – zde je pro Stinné stránky ještě pěkné téma k řešení – pokusit se o udržení dynamiky a tempa stejně podařeně a sytě, jako je tomu na začátku hry.

Den na zkoušku – č.53 (Litvínov) Původní autorská hudební komedie Lumíra Olšovského posloužila souboru jako předloha. Text i postavy si upravili podle svého – tak, aby okolnosti odpovídaly věku herců. Potkají se v kavárně dva – on a ona. A i když to tak vypadá, nejsou sami. Jejich dvě "vnitřní já"jim dělají průvodce a našeptavače. Je možné, že diváci mohli být poněkud zmateni právě díky drobným nedostatkům, které vznikly úpravami textu. Mnohdy zbytečné, dlouhotrvající přestavby narušovaly temporitmus hry, ale, jak víme, přestavby jsou zkrátka obvyklá složitost, se kterou se musí prát každý a začínající soubor navíc teprve své inscenační možnosti velmi statečně ohledává.

Nízkotučný život- Kefírová sekta (Louny) Pro slovenské divadlo GunaGu napsal dramatik Viliam Klimáček komedii Nízkotučný život. Jeho text posloužil jako východisko souboru Kefírová sekta. Tvůrci představení zdařile přizpůsobili postavy svému věku a svým možnostem. Ocitáme se v odtučňovacím studiu, kde se odtučňovací kůře podrobují plnoštíhlejší dívky. Šéfem tohoto studia je mladík, který zároveň přebírá roli „nahrávače a vnitřního hlasu“ dívek při dramaterapeutických „sezeních“. Inscenace je svižná, místy vtipně glosuje obecné ženské problémy s tloušťkou. Jako zatím drobně problematická se jeví právě ona nelehká „dvojrole""od­tučňovacího mučitele“- najít vhodný způsob odlišení a jasnou charakteristiku různých poloh dvoj- až troj-jediné postavy by byl oříšek i pro mnohem zkušenějšího herce. Diváky představení těšilo, dívky a ženy se bavily pochopitelně zvlášť dobře…

H(S)rát duhu- naHRAně (Litoměřice) Otevřená, vtipná, místy i drsná zpověď mladého homosexuála, kterou napsal pro svůj ročník na DAMU Daniel Špinar, je základem výpovědi o sexualitě několika mladých lidí. Tématem, které nejvíce upoutává pozornost, je homosexualita. Dívky, které svým dvěma hereckým kolegům, zapáleně v jejich (v podstatě osobní) výpovědi sekundují, o své vlastní sexualitě hovoří sice se stejnou otevřeností, ale přesto je jasné, že hlavní téma inscenace se týká spíše chlapců. Scéně dominuje růžová barva, výprava i scénografie skvěle slouží tématu, které se zabývá stereotypy většinové společnosti a jejího náhledu na homosexuály. Přestože jde o téma vážné, inscenace je zábavná, původní drsnost některých pasáží Špinarova textu byla silně zmírněna. Na litoměřickém gymnáziu, kde soubor pracuje, tento kus nemá prý na růžích ustláno a vůle vedení gymnázia, aby byl prezentován, je malá (prý kvůli některým vulgárnějším výrazům). My jsme ve hře nic natolik vulgárního, že by se o tom nemohlo běžně veřejně hrát, neshledali. Vzhledem k mimořádně dobrému hereckému výkonu jednoho z protagonistů je navíc evidentní, že při zrání jeho herecké osobnosti se stala tato inscenace výrazným, možná až zlomovým bodem jeho herecké cesty. Soubor se, jak se zdá, se semkl k obraně své práce a k její další prezentaci. Divadlo je výborný popularizační prostředek, navíc v současné době se dá předpokládat, že maloměstský sexuální šovinismus a homofobie se – zvlášť mladší vzdělané populace už týkat nebude. Koneckonců divadlo by se nemělo bát přinášet výpověď o životě a o všem, co k němu patří.

Černá na Černý – Stopa (Liberec) Divadelní detektivka studentského souboru byla inspirována dvěma pomníčky z Jizerských hor. Jeden z nich připomíná mord Václava Porscheho, který se skutečně odehrál v 19.století, druhý upomíná na jizerské pytláky. V představení se vyšetřování smrti svého muže ujímá sama jeho manželka Marie. Které jako detektivova rukověď poslouží román E.A. Poea. Nápad je velmi dobrý, snaha stmelit soubor původní autorskou hrou, která vznikla právě pro něj, je obdivuhodná. Navíc námět pochází z krajinné oblasti, kde soubor sídlí, je historický, je velmi zajímavý. Kostýmům byla věnována nadstandardní péče, scéna byla dobová, přiměřená, se stínoherními částmi hry si jistě soubor dal velkou práci, všichni se snažili, ale přesto bylo patrné, že souboru jako by trochu scházela základní"zemi­tá"energie. Bez ní bylo velmi obtížné stvárnit postavy ošlehaných horalů. Také by představení učinila dynamičtějším, postavy by měly jasnější charakter a situace by měly větší spád. Držíme souboru palce – jistě se povede příště!

Hannibal před kamerami – Kabaret Sauvignon (Brno) Soubor, který si vytkl za cíl hrát vlastní, autorské, převážně satirické texty, opět nezklamal očekávání těch, kteří s ním už mají diváckou zkušenost. Sauvignonům se velmi daří ve zkratce vystihnout podstatu aktuální politické situace a díky výsostně intelektuálnímu zázemí tvůrců najít vhodné historické analogie a vtipně je prezentovat. Formou vysílání televizního zpravodajství se toto brněnsko-kavárnicko-kavárenské společenstvo chytře s nadhledem dotýká současných témat – intelektuální kabaret jak víno! Divadelní zpracování a plná jevištní jistota provedení zůstává pro soubor ještě drobným tématem k řešení.

Dostaví se Oscar Wilde – SoLITEater (Praha) Přednáška s výstupy ze života salonního bonvivána Oscara Wildea, divadlo na divadle. Edukativní text, ve kterém je patrné, že autor se o osobnost, život a dílo spisovatele skutečně do detailu zajímal a protože je nadaným a zkušeným divadelníkem, ztvárňuje i herecky Wildea, nepochopeného génia, nešablonovitě, civilně, s pochopením a citem pro působivou drobnokresbu. Jednoduchá, účelná scéna, velmi dobré herecké výkony celého souboru. Tématem k řešení zůstává poněkud neproměnlivé tempo inscenace.

**Analéma – Třetí věk Louny ** Páté autorského představení divadelního souboru Třetí věk Louny je dojímající a hluboce publikum zasahující výpovědí žen o běhu jejich životního času s nejpodstatněj­šími, až archetypálními souvislostmi. Kladou si otázky: „Co chci ještě určitě stihnout? Jaké bylo mé osudové rozhodnutí v životě? Co tady po mně zůstane? Kdy je ten správný čas na bilancování?“ Výpověď je autentická, moudře, až skoro „rafinovaně“ strukturovaná, domyšlená do nejmenších detailů, a přitom upřímná. Přesahuje svou hloubkou formát běžného divadelního představení. Je postavena s empatií, vhledem a mimořádným vztahem k tématu a dotýká se jemně, ale takřka hmatatelně emocí a myslí diváků.

Pět ve stejných šatech – Li-Di (Litoměřice) Oceňovaný americký scénárista, dramatik a režisér Alan Ball, mimo jiné autor scénáře filmu Americká krása, napsal komedii, která dává prostor pěti herečkám a v posledním výstupu jednomu výraznému muži. V domě probíhá svatba, dívčí pokoj nevěsty slouží jako zašívárna pro družičky, které byly navlečeny do stejných šatů a mají každá své touhy, zklamání, očekávání, tajemství, na začátku je spojuje jen to, že z různých důvodů nemají nevěstu v lásce. Vydrží-li tento soubor herecky nadaných, energií oplývajích mladých herců se smyslem pro autentické komediální herectví pracovat v tomto složení i nadále, troufám si tvrdit, že způsobí svému publiku mnoho radosti a příjemných divadelních zážitků.

/WAR-IN-PROGRESS//v-Most – Relikty (Praha) Relikty (a autorsko-režisérská dvojice Šimon Stiburek a Adam Pospíšil) záměrně nepředkládají publiku tvar hotový – jeho tvorba bude stále kontinuálně pokračovat a tvar i stále rozpracovaný způsob vyjadřování se bude vyvíjet – s tímto záměrem autoři záměrně představení koncipují. Publikum tedy uvidí při každé návštěvě představení WAR… jiný kus. Tvůrci zkouší řadu formátů, které stále obměňují, vzhledem k tomu, že jsou do tématu (Ukrajina, Krym, Rusko, válka atd..) hluboce ponořeni, sami poznamenávají, že představení lze chápat i jako zprávu o své průběžné zmatenosti nad tímto tématem. Procesem zrání svého kusu a spoluprací s diváky se snaží najít vhodný způsob, jak artikulovat, o čem chtějí mluvit. Shromažďují stále materiál a hledají co nejpřesnější tvář své výpovědi tak, aby byl zároveň co nejzajímavějším pro diváky. Vidět takto Reliktům do autorské dílny a stát se spolutvůrcem představení bylo i tentokrát velmi zajímavé.

Gerta S. – Zpátečníci (Praha) Podle románu Kateřiny Tučkové „Vyhnání Gerty Snirch“ soubor Zpátečníci zinscenoval běh života české Němky z Brna a jeho zvrat během války a v poválečném odsunu Němců z Československa. Zajímavou formou vypovídá o této nelítostné kapitole našich dějin. Práce na textu byla podložena, podle referencí souboru, studiem doplňkových materiálů. Hudební složkou inscenace jsou broukané nebo živě zpívané písně, případně v některých pasážích živý klavír. Některé události Gertina života jsou symbolicky odvyprávěny jen pohybem nebo tancem, který organicky, nenásilně do celé inscenace zapadá. Vylíčení jalově falešně nadšené atmosféry socialistických mládežnických brigád v kontrastu s autenticitou Gertina těžkého osudu je výrazným prvkem hry. Dcera Gerty S. se v druhé půli představenín neodůvodněně vytrácí, aby se na konci opět objevila v několikanásobné podobě mnoha dívek. Závěrečný popis hledání zamlčovaných, či záměrně zkreslovaných faktů v komunistických archivech je naznačen pozoruhodně zdařile symbolicky a závěr incenace tvoří encyklopedický vhled do skutečných historických faktů a oběcnější pohled na události, o kterých se předtím hraje se zřetelem na jedno vlákno jednoho lidského osudu. Mladí herci jsou herecky poměrně dobře vybaveni, jen jejich jevištní mluva je spíše pod obvyklým průměrem, což je škoda. Představení se odehrává mezi dvěma skupinami diváků v uličce – v symbolu brněnské uličky a současně strany české a německé. Přestože tento prostor je pro herce větším oříškem, než by bylo klasické jeviště, je existence v uličce pro tvůrce odůvodněná a považují ji za zásadní a vypovídající.

Načerno – Uprostřed polí – DS Ty-já-tr (Praha) Vojtěch Klinger napsal a zrežíroval studii charakterů, nálad, výpovědí o životě mladých lidí. V jednom vlakovém kupé se sejde sedm lidí, vlak zastaví uprostřed polí kvůli nehodě na trati a my se stáváme svědky jakési psychologické studie, která o těchto jednotlivých sociologických typech vypovídá. Výtečná scéna, u členů kmenového souboru (divadlo Radar) standardně velmi dobré herecké výkony, druhá půle představení je poněkud zdlouhavá.

Vzdor a trest hraběnky Báthory – divadlo NaOkoChomutov Soubor mladých amatérských nadšenců, kteří zjevně mají rádi historická témata předvedl jednu z možných verzí životního příběhu Alžběty Báthoryové. Základní potíží inscenace byl nepříliš povedený text, ve kterém údajně autor nedovolil ani provedení škrtů, kterým by bylo možné snažícím se hercům jejich nelehký úkol usnadnit.. Je zjevné, že soubor je na začátku hledání své divadelní cesty. Je pravděpodobné, že když sympatičtí chomutovští vytrvají pospolu a budou se snažit proniknout hlouběji do inscenátorských tajů, bude se jim dařít mnohem lépe.

Kafíčko za oponou – Kamnaterasu ZUŠ Litoměřice Kniha „Kafe a cigárko“, která shrnuje blogy herečky Marie Doležalové, posloužila jako inspirativní základní text čtveřici dívek. Původní pracovní úkol – recitátorský výstup – se proměnil ve skupinové rozehrávání vtipných peripetií, které se týkají hereckého života. Zdařile vybrané části textů, strukturované adekvátními, rozpohybovanými hudebními předěly, fungují sdělně a živě. Dívkám text i jeho interpretace vyloženě sedí. Akce jsou promyšlené, vypointované, doplněné vhodnou rekvizitou kufříku „se šminkami“, fixou a scénářem. Pozoruhodné je, že inscenace vznikla ještě PŘED seriálovým zpracováním blogu „Kafe a cigárko“ v krátkých videích na Streamu a dá se říci, že ve srovnání s prezentací textů samotnou autorkou a jejími přáteli – více nežli obstojí.

Štěstí – Akademie pro seniory Sedm žen převypráví sedm vlastních příběhů, tu delších, tu kratších, v nichž se divák orientuje tu lépe, tu hůře, nakreslí se jeden krásný obrázek, občas se něco statečně a s espritem odtančí v a v druhé půli představení nás milé dámy pozvou „do domácnosti“ jedné z nich, a tady konečně dojde k uvolnění jejich projevu, herečky se skutečně chovají zcela autenticky (možná na tom má svůj podíl i trocha toho vína z pohoštění na jevištním stolku) a bezprostředně si mezi sebou povídají v atmosféře dámského dýchánku.

Festival Přemostění 2018 skončil, ať žije festival Přemostění 2019! Držíme mosteckým divadelním patronům palce, ať jim vydrží energie a ať je jejich snažení o propojování lidí se stejnými zájmy stejně poctivé, a přitom zábavné, jako doposud. Zkrátka – ať vydrží!

Výsledky a ocenění: Nominace do programu PIKNIK Volyně 2018 – Třetí věk Louny – Analéma Doporučení do programu Šrámkova Písku 2018 – naHRAně – H(S)rát duhu; Relikty – WAR-IN-PROGRESSv-Most; Kefírová sekta – Nízkotučný život; Frikulíni – Rakovinu nevyléčíš. Doporučení do programu Mladé scény 2018 – Zpátečníci – Gerta S.; Stinné stránky – Hra na Zuzanku; Kamnaterasu ZUŠ Litoměřice – Kafíčko za oponou.

Čestná uznání a ceny:

Frikulíni – RAKOVINU NEVYLÉČÍŠ – Čestné uznání za inscenaci Stinné stránky – HRA NA ZUZANKU – Cena za herectví souboru Stinné stránky Kefírová sekta – NÍZKOTUČNÝ ŽIVOT – Cena za scénografii naHRAně – H(S)rát duhu – Cena za režijně scénografické řešení, Cena za herecký výkon pro Tomáše Harta, Cena za inscenaci Třetí věk Louny – ANALÉMA – Cena za inscenaci Li-Di – PĚT VE STEJNÝCH ŠATECH – Cena za herectví souboru Li-Di Relikty – WAR-IN-PROGRESS v-Most – Čestné uznání za inscenaci Zpátečníci – GERTA S. – Cena za inscenaci Kamnaterasu ZUŠ Litoměřice – KAFÍČKO ZA OPONOU – Čestné uznání za inscenaci

Autor: Eva Spoustová