PřeMostění 2019

POEM MACHT FREI (Tvoje Bába) Autor: Světla Malinová, archiv

PřeMostění je divadelní festival, který organizuje DS Odevšad ve spolupráci se Základní uměleckou školou F. L. Gassmanna. Letos se PřeMostění konalo od 3. do 7. dubna, opět to byl festival postupový, ale nesoutěžní. Jeho hlavním cílem je především umožnit amatérským souborům i jednotlivcům předvést svou práci publiku a vést o ní vzájemně dialog, který by mohl být zdrojem inspirativních podnětů k další tvorbě.


V rámci festivalu proběhly třídenní semináře. Doprovodným programem festivalu byly dvě velmi zajímavé přednášky a několik inspirativních představení navíc.

Těm, kdo se PřeMostění zúčastnili, není třeba příjemnou a tvůrčí mosteckou atmosféru popisovat. Těm, kteří tentokrát do Mostu nezavítali, a přesto je zajímá průběh hlavní divadelní části programu letošního festivalu, je určen následující malý, nikterak vyčerpávající přehled:

Program PřeMostění:

ČTVRTEK 4.4.

HANAKO – Turnovské divadelní studio

Představení inspirované stejnojmennou knihou Františka Zborníka upoutalo především výtvarnou podobou barevné stínohry. Způsob vyprávění příběhu odkazoval na asijskou estetiku. Pozoruhodná byla složka hudební – živá hudba na jevišti vkusně a zajímavě vykreslovala atmosféru. Škoda že příběh nemohl být odvyprávěn srozumitelněji pro diváka. Některé (hlavně stínoherní) obrazy působily poutavě, naopak hra v maskách a s loutkami nebyla příliš funkční. Zvolený formát jakoby se tříštil s materiálem na který se„roubuje“ – různá prezentovaná média promlouvala příliš různými jazyky a příběhová linka se publiku může jevit až místy velmi zmatená, jakoby forma inscenace od srozumitelného příběhu, jehož pochopení by zde bylo žádoucí, spíš vzdalovala.

POEM MACHT FREI/Tvoje bába

Na představení se diváci přesunuli do „vybydleného“ prostoru bývalých kasáren, který bezesporu přispěl k výraznému diváckému zážitku. Vpředu prázdný prostor, za diváky natažené provazy se zakolíčkovanými „vzkazy“ („výpověděmi“) členů souboru – texty, které vznikly během procesu zkoušení. V prostoru u stěn místnosti si divák měl příležitost „užít si své trauma“. Skutečný životní příběh talentovaného chlapce Hanuše H. (jednoho z autorů legendárního terezínského časopisu VEDEM), který skončil v plynových komorách Osvětimi byl (za použití vcelku minimalistických scénických prostředků) odvyprávěn prostřednictvím jeho zachovaných autorských textů. Divadlo bylo tentokrát opravdu „místem paměti“. Témata jako by si sama diktovala svůj prostor, hrůza prožitku je vytvářena působivými obrazy Hanušových básní a textů. Působivé. Silné. Po skončení mluvené části diváci ještě zůstali v místnosti a s velkým zájmem se pročítali „vzkazy současných Hanušů“, které se dají vnímat jako pavučina vztahů k těm, kteří neměli to štěstí žít v dobrých časech. Rezervy jsou ještě občas ve srozumitelnosti projevu herců a logice jejich promluv.

PO STUPNÍCH CIVILIZACE – KUK!/ Kuk-u-řice

Soubor se inspiroval Čapkovou Válkou s mloky. Rozhodl se pro netradiční práci na paralelních scénách s publikem, usazeným ve středu dění na okrajích, což se ukázalo jako scénické řešení extrémně problematické. Řada diváků nedohlédla tam, kam by potřebovala a herci sami museli vynaložit zvýšenou pozornost na to, aby v paralelních dějích na paralelních scénách neztratili souvislost a udrželi si kontrolu nad průběhem děje. Přes tuto potíž je třeba vyzdvihnout výtečné provedení dost obtížných voicebandových pasáží. Zpracování se občas míjelo s tématem a díky obecnému zmatku, který občas vznikal při střídání rámců, docházelo k tříštění perspektivy a k pocitu divácké destabilizace, pokud jde o smysl viděného vzhledem k celku. Záměr je znatelně velmi dobrý, ironicko-parodický nadhled a „fórkaření“ s „rádobyangličtinou“ může být občas zavádějící. Je třeba si ujasnit, co je hlavním tématem sdělení, jaká strategie vyprávění bude co nejúčinnější, kterou linku zvýraznit jako dominantní (média, fake news, rodina-obměna generace, ubíhající čas). Viděli jsme přehlídku mnoha výborných nápadů. Soubor tak talentovaný, tvůrčí a vnitřně dobře propojený jistě dokáže najít cestu ke schůdnějšímu způsobu inscenování. Základní nevýhodou byl zvolený prostor otevřený do čtyř stran, ale je jistě možné, že se najde způsob, jak ho učinit funkčnějším (více hlasů z diváckého pléna se shodovalo, že divadelní montáž se dá udělat i na „kukátku“). Tvůrčí týmový duch, celosouborová energie a radostné nasazení, které KUK předvedl, jsou dobrým základem pro další práci na tomto divadelním počinu.

PÁTEK 5.4.

INSTITUT – Mladivadlo ZUŠ Litoměřice

Původní hlavní motivy originální hry soubor přetvořil podle svého uvážení. Základní téma o teenagerovské svobodě obohatil o (aktuální) téma obchodu s lidskými orgány, což zafungovalo jako motiv, který v důsledků původní divadelní metaforu oslabil. Kladli jsme si otázku, zda verbální (stylizovaná) složka projevu musí být po celou dobu tak „strojová“. Temporytmus představení byl kvůli této „strojovitosti“ stereotypní. Přesto se dařilo navodit a udržet divadelní napětí a budovat přízračnou atmosféru. Zdařilo se v divácích vzbudit pocit nejistoty, zda nejsou až příliš organickou součástí hry – každý divák měl své číslo a mohl se domnívat, že bude vyzván také k „přeoperování“. Představení se dotýká problematiky současného mediálního a společenského tlaku na „stejnost“ vnější podoby lidí. Původní text byl omezen na otázku vzhledu a opustil pohled „víc do hloubky“, vzdal se tedy doteku s obecnějším tázáním se po tom, jak naše společnost vlastně funguje. Výtečné a námětu odpovídající a (skvěle vypovídající, spoluvytvářející atmosféru) bylo řešení scény. Děj uprostřed mezi diváky, rozsazenými mezi čtyřmi „východy“, postavy, „zpracované ideologií“ se šablonovitě a funkčně pohybovaly po geometricky rozčleněném prostoru ve středu scény. Bylo patrné, že soubor pracuje s tématem velmi zodpovědně a poctivě.

Šifra, kterou se Japoncům nikdy nepodařilo rozluštit – JAK

Představeníčko vznklo na základě komikových obrázků tak věrně, že divák mohl mít málem pocit, že sedí přímo v knize. Při diskusi se tedy hlavně řešilo téma: Jak přenést jazyk komiksu do divadelní řeči – aby nechybělo jednání, nechyběl gag, jak vypointovat situaci, jak pracovat s „hláškou“ atd. Při hovoru o dějové peripetii – v níž chlapec, bažící po celou dobu představení po vztahu s dívkou, dívku (diváckému oku se jevící jako pro něj nejvhodnější) neshledá pro sebe vhodnou, protože „urazila“ jeho oblíbeného komiksového hrdinu – jsme díky zasvěcenému výkladu režiséra měli možnost pochopit, že: „Geek se vždycky hádá o svů j komiks do krve“.

JÁ MĚLA HEZKEJ ŽIVOT – DS Scéna Kralupy

Dvě režisérky a jedna herečka odvedly úctyhodnou práci na textově velmi rozsáhlém monodramatu Oty Ornesta, které napsal podle povídky Ivana Bunina. Herečka Marie Brázdilová v roli Nasti bilancuje život prospěchářský, rvavý, bez lásky a srdečného vztahu. Text je především poctivě odvyprávěn, vyznívá ale až příliš lineárně, vcelku bez střihů, bez výraznějších emocionálních změn. Je ale zcela namístě ocenit velkou dávku vnitřní obětavé pokory, se kterou vůči velmi obtížnému úkolu inscenátorky přistupují a vyjádřit upřimný respekt k poctivému přístupu paní Brázdilové k tak těžkému úkolu – „ustát“ monodrama, to chce pořádnou dávku herecké kuráže!

HAPRDÁNS – DS POHODA Hrádek nad Nisou

Dnes už zcela klasické hravé představení Ivana Vyskočila se stalo předlohou pro inscenaci (bohužel) zcela nevyskočilovskou. Divák si po jejím shlédnutí klade otázku, proč vlastně věc, která výtečně fungovala v totalitě (1980) kopírovat nyní, a také zda ještě může původní Vyskočilův divadelní jazyk ještě dnes fungovat se stejným úspěchem. Pro Vyskočilovy hry byla charakteristická hravost, intelektuální nadhled a divácký pocit, že všechno vzniká „tady a teď“. Protagonisté této verze Haprdánse předvádějí naučené pasáže s vervou estrádních umělců, kteří svůj kus mají výtečně propracovaný, nazkoušený, vyzkoušený… Energie sice srší, herci jsou v projevu pevní (je vidět, že jsou jevištně zkušení) ale dojem bezprostřednosti a hravosti, jemná práce s dvojsmysly a poezií jakoby se docela vytratila. Je velmi obtížné snažit se zopakovat po někom „jeho“ původní osobitost jeho původními prostředky a soubor si tedy vybral úkol opravdu velmi těžký.

SOBOTA 6.4.

DOSTIHY – Opera Žatec

Sympatické sdružení žateckých zpracovává původní autorský text tragikomedie o přátelství, náhodách a hrdinství. Záměr byl jistě dobrý. Dvojí dějová linka a nejasný konec příběhu matoucím inscenačním způsobem divákům zásadně znesnadnily orientaci v ději. Nejasnosti jsou zde kolem žánru, občas vzniká až bizarní divácký pocit. Je patrný jistý „nezáměrný nerespekt vůči formátu činohry“ – k prostoru, k času, k výskytu postav na jevišti… Větší respekt k žánru by přinesl vítanou dohodu s divákem o rámci, v jakém se bude hra pohybovat a možnost děj lépe usledovat. Sympatická je soudržnost souboru i jeho jevištní synergie, některé dialogy byly textově velmi dobře vypointovány.

HOTEL INFERCONTINENTAL – DS Fakof ZUŠ Rakovník

Inscenace V.A.D. Kladno zaujala rakovnické jako příhodný materiál k procvičení práce na charakterizaci jevištních postav a budování jevištních situací. Pokud vnímáme scénky z tohoto hlediska – tedy jako herecký trénink, sledujeme cvičení, které poskytuje hercům příležitost přemýšlet o logice chování postav, poučení o budování gagu, pointování anekdotických sekvencí. Rakovničtí s formátem grotesky, temporytmem, časováním a postavami zápolí nejvíce v poslední „pekelné“ části. Předchozí tři příběhy, vzhledem k jejich menší ploše „ustojí“ zdatněji: pochopení jednání postav (plán, realizace, hodnocení + komentář postav ostatních). Je třeba vyzdvihnout vcelku velmi dobrou technickou úroveň verbálního projevu herců na jevišti.

DIVADLO BEZ ZVÍŘAT – DS Ty-já-tr/NAČERNO

Chytrý, zábavný, „velmi konverzační“ text Jean-Michela Ribse byl pro ostřílené herce jako stvořený. Výtečně fungující scéna – variabilní paraván. Přestavby by mohly být dávány za vzor jako účelné, rychlé, a přitom nenudící. Jednotlivé hříčky působí (díky hereckým výkonům) jako velmi chutné (ač intelektuální), skvěle vypointované jednohubky.

VELKÉ DIVADLO MALÉHO SVĚTA – DS Stopa

Work in Progress – Barcův prastarý divadelní text, španělská veršovaná moralita, hra v Čechách nikdy neinscenovaná… Část této hry, zobrazující putování člověka od kolébky k hrobu v jeho různých životních rolích za přihlížení božího nahlížitele a velkého vládce, inscenuje skupina dívek a chlapců, kteří se místy snaží s textem konfrontovat názorovou pozici dnešního diváka a najít k němu (a skrze něj) vlastní vztah k životu a lidskému osudu. Z nedokončené inscenaci jsme měli příležitost vidět zatím jakousi „kostru“, na kterou soubor hodlá ještě nabalovat více vlastního materiálu. Patrné bylo celosouborové zaujetí a přijetí práce na tématu za své.

VŠICHNI TADY CHCÍPNEM – 2v1

Work in Progress – rozpracovaná, divácky velmi sympatická koláž, zabývající se mediálně oblíbeným tématem konce světa, karikaturou zkoumající jev fake news, chování masy, náhled na toto téma z pozice médií, vědy a náboženství – zkoumá velmi živou, hravou, zábavnou a místy překvapivou formou základy kulturních mantinelů, na nichž se pohybujeme – „chiliasmus všedního dne“.

JSEM MĚSTO – Tyjátr Déčko

Mostecký soubor užívá zdařile bedny na zeleninu jako polyfunkční scénické předměty (např. při simulaci pohybu města) a snaží se vcítit prostřednictvím interpretace básnických textů do času předchozí generace mosteckých obyvatel. Převážně je zatím tento popis jen demonstrován, materiál „paměti předků“ zatím ještě není „usazen“, přijat a zpracován na hlubší úrovni tak, aby došlo k „zakomponování“ této sdělené zkušenosti do organičtějšího, přesvědčivějšího projevu při interpretaci. Přesto se dá říct, že se zde rýsuje cosi potenciálně velmi zajímavého.

Kdybych měla charakterizovat letošní festival PřeMostění obecněji, nabízí se mi jako první myšlenka na: pěkné jarní počasí, čekání na „divadelní „aspoňtrochu“ pecku“ (která přece jen nakonec přišla), přátelské přijetí hostitelů a maximálně obětavých organizátorů z všeobecně známého týmu Pavla Skály, ohromně zajímavé přednášky Honzy Tuny a Martina Hilského, Víti Holého, skvělý koncert Blondýny a všechna představení doprovodného programu a hlavně na milá setkání s lidmi, kteří společně tvoří něco, co má smysl, a kteří mají společnou zálibu a radost. Děkuju, že jste!

Ocenění

ČESTNÁ UZNÁNÍ

  • Adamu Jiráňovi za herecký výkon v roli Vodníka v inscenaci Hotel Infercontinental- souboru Mladivadlo ZUŠ Litoměřice za scénografické řešení inscenace Institut
  • souboru Tvoje Bába za kolektivní herectví v inscenaci POEM MACHT FREI
  • Evelíně Žemličkové za herecký výkon v roli Luisy v inscenaci Divadlo bez zvířat
  • divadelnímu souboru Stopa za objevnou dramaturgii
  • souboru Tyjátr Déčko za scénické ztvárnění inscenace Jsem město

CENY

  • souboru Ty-já-tr / Načerno za inscenaci Divadlo bez zvířat- Vojtěchu Chalupovi za herecký výkon v roli Otce
  • Jakubu Hudcovi za herecký výkon v rolí Pána Two
  • souboru Tvoje Bába za inscenaci POEM MACHT FREI
  • souboru 2v1 za inscenaci Všichni tady chcípnem!

Doporučení na Mladou Scénu Ústí nad Orlicí

2v1 s inscenací Všichni tady chcípnem!

Doporučení na Šrámkův Písek

Tvoje Bába s inscenací POEM MACHT FREI

Doporučení na Divadelní Piknik Volyně

Ty-Já-Tr / Načerno s inscenací Divadlo bez zvířat

Pozn. red.: Přiložené fotografie z představení Všichni tady chcípnem! souboru 2v1, rozborového semináře a přednášky Prof. M. Hilského.

Autor: Eva Spoustová

Přílohy:

57550644-414035042750683-8336969870193197056-n-y1ik6 57870558-665244320585452-469437515976146944-n-2fox5 58378454-2141044969316946-218318556364800000-n-wjqun