Rozhovor Ladislava Vrchovského s Dušanem Zakopalem

Dušan Zakopal byl nominován na Cenu ministerstva kultury. Autor: Ladislav Vrchovský

Jak bys definoval rozdíl mezi ochotnickým a profesionálním divadlem? Rozhodně není v kvalitě. Mnohá amatérská představení jsou mnohem kvalitnější než některá představení profesionálních divadelníků. Myslím, že ten rozdíl je hlavně ve svobodě. Ve volnosti výběru. Nikdy jsem nepodporoval kopírování profíků na ochotnických jevištích. Ochotníci jsou tady od toho, aby přinášeli sami sebe na trh. Včetně vlastní kreativity a tvořivosti. Samozřejmě, divadelní amatér někdy řekne: Tohle já hrát nebudu. Mne to samozřejmě s odpuštěním sere. Ale ten ochotník na to má právo. V tom je jeho svoboda. Nechce se v něčem angažovat, tak to prostě nedělá. Tohle také respektuji.


Ministerstvo kultury každoročně uděluje několik cen. Na letošní Cenu ministerstva kultury za celoživotní přínos amatérskému divadlu byl nominován bývalý ředitel ostravského Dopravního podniku a jinak také dlouholetý místopředseda Svazu českých divadelních ochotníků, ochotnický herec a režisér, také lektor a porotce divadelních soutěží Dušan Zakopal. O nominaci, ale především o divadle je rozhovor pro deník Ostravan.cz.

Co říkáš na nominaci na Cenu ministerstva kultury?
No, ono to mělo proběhnout už v loňském roce, kdy mi bylo osmdesát. Je pravda, že nominace případně udělení ceny by pěkně zapadla do oslav mých osmdesátin, na druhé straně si myslím, že by se ceny neměly udělovat jubilantům v pokročilém věku. Pak to vypadá, že to lidé dostávají, aby se nějakého ocenění vůbec dožili.

Dostal ses sice do finále, ale nakonec bude ocenění uděleno Františku Zborníkovi…
Frantu Zborníka dobře znám a myslím si, že si tuto cenu rozhodně zaslouží. Kdyby to bylo na mě, tak bych proti Frantovi ani nekandidoval. On udělal pro české divadlo strašně moc.

Chtěl jsi být od dětství herec nebo režisér?
Můj otec snil o tom, že budu ekonom. Byl krejčím a myslel si, že budeme mít spolu firmu a že se budu starat o ty manažerské věci, jak se dneska říká. Proto mi nedal souhlas ke studiu na DAMU. Já jsem to ale přece jen zkusil. Nevzali mne. Údajně pro nedostatek talentu. Nechtěl jsem tehdy rodiče zarmoutit, a protože se v Praze otevírala Vysoká škola železniční a já jsem jakési technické sklony měl, přihlásil jsem se tam a byl jsem přijat. Samozřejmě jsem měl utajený cíl, že zdrhnu k divadlu. To se ale nelíbilo rodičům děvčete, se kterým jsem tehdy chodil. Říkali, že když už člověk něco studuje, má něco rozdělané, měl by studia dokončit a ne zdrhnout někam jinam. V průběhu studií jsem narazil na ochotnický soubor ve smíchovské vagónce. Viděl jsem, jak jsou dobří, a přitom neměli herecké vzdělání. To mne natolik nahlodalo, že už jsem se o DAMU přestal pokoušet.

Celý rozhovor Ladislava Vrchovského pro Ostravan.cz najdete zde >>>

Autor: Michal Drtina