S Tritonem přes moře zážitků

Foto ze závěrečné prezentace semináře V Autor: Jan Švácha

aneb Nahlédněte do semináře V jako Výtvarná složka divadla. Festival Jiráskův Hronov není jen o tom, co bylo za divadelní sezónu vytvořeno. Jde tu o celkovou atmosféru, o akci, ze které si každý odváží vlastní zážitky. Čeho si na Hronově cením, je poznávací hodnota, kterou mi vždy přinese.


Jiráskův Hronov 2016. Tedy výběr amatérských divadelních představení z celé republiky za uplynulý rok. Festival ale není jen o tom, co bylo za divadelní sezónu vytvořeno. Jde tu o celkovou atmosféru, o akci, ze které si každý odváží vlastní zážitky, vlastní představu, o čem takový divadelní festival vlastně je.

Když jsem mířila na JH poprvé, nevěděla jsem moc, co očekávat. Těšila jsem se na intenzivní absorpci kultury, které jsem v roce nestihla tolik, jako bych bývala chtěla. To festival splnil na jedničku. Ve skutečnosti jsem si však odvážela mnohem více. Poznala jsem tam takové množství příjemně vyšinutých lidí, jaké jsem nepoznala snad (samozřejmě s trochou nadsázky) za celý život. A právě toto na festivalu miluji. Nejrozmanitější koktejl tak zajímavých Osobností s velkým O, propojených právě láskou k divadlu. Ještě jsem nezažila prostor, kde je naprosto přirozené a nepřekvapující, že si přisednete k náhodnému člověku na lavičku na náměstí a dáte se s ním jen tak nenuceně do řeči. A je jisté, že bude přátelský a rozhodně pozoruhodný.

Čeho si však na Hronově cením, je poznávací hodnota, kterou mi vždy přinese. Skýtají ji pro mne především semináře, jejichž nabídka je vskutku rozmanitá – každý si vybere to, co sedne právě jemu. Já však mám s výběrem vždy problém, jelikož by mne zajímalo téměř vše, a tak každý rok zkouším něco úplně jiného. Po loňském poměrně fyzicky náročném semináři metody Jacquesa Lecoquea jsem se letos předem rozhodla pro něco více oddechového. Zvolila jsem V jako Výtvarné aspekty divadla neboli scénografii. Přinejmenším si po ránu trochu odpočinu, říkala jsem si: při výtvarné tvorbě se vždy uvolním. A pravdou je, že svaly letos relaxovaly, mozek však nikoliv. Vedoucí semináře Kateřina Baranowska nás příjemně vedla ke stále novým poznatkům o oboru, k přemýšlení nad tím, že každá věc na scéně má svůj význam. Přes menší cvičení, vždy doprovázená diskusí, jsme postupně spěli k závěrečnému projektu, kde byly tyto zkušenosti aplikovány.

Hned první den semináře mě příjemně překvapil a natěšil, co bude dále. Úkol zněl: zkuste pomocí balicího papíru definovat sebe sama, tady a teď. Vytvářeli jsme tedy papírové objekty, jež nás charakterizují a rozvážně je rozmístili po třídě, neboť, jak jsme v průběhu semináře poznali, umístění hraje na scéně velikou roli. A na základě tohoto cvičení jsme se na semináři navzájem seznámili. Druhý den jsme se zabývali mizanscénou. Jako odpich sloužily naše vymyšlené scénky na téma přiznání. Diskutovali jsme nad tím, jakou úlohu hraje nejen postoj herců, ale i jejich rozmístění v prostoru a jaký dopad to má na napětí situace mezi nimi. Po rozboru mizanscény nastala další výzva: vybrat tři balady z Erbenovy Kytice a k nim naplánovat scénografický koncept. Čtvrtý den semináře jsme trénovali abstraktní vyjádření situace. Tento úkol se mi osobně zdál snad nejzajímavější. Z kloboučku jsme si na papírku každý vytáhli určitou situaci mezi dvěma lidmi, jako například: učitel učí žáka matematiku, či hádka mezi manželi. Své zadání jsme nesměli nikomu prozradit. Následně jsme každý obdrželi papír zhruba o velikosti A3 a barevnými křídami jsme měli tyto situace zcela abstraktně vyjádřit. Po dokončení ostatní hádali, co je to za situaci. Je to k neuvěření, ale některé interpretace jsme opravdu byli schopni uhádnout docela přesně. Další den byl odpočinkový. Kateřina nám pouštěla záznam představení Hamleta, od něhož se následně odvíjelo finální zadání. Ve skupinkách po dvou či po třech jsme si vytáhli jednu z postav z této hry, jejíž povahu jsme, na základě v uplynulém týdnu nabytých zkušeností, měli vyjádřit na papír o rozměru zhruba 2 na 3 metry. Z papíru, či čehokoliv, co jsme kde sehnali, jsme pro postavu vytvářeli i kostým. Poslední den při vstupu na předváděčku seminářů tedy vznikly ve foyer Jiráskova divadla instalace s živými sochami (již vždy ztvárnil jeden z dané skupiny) Shakespearových postav.

Musím se přiznat, že jsem od semináře původně příliš mnoho nečekala. Říkala jsem si, že si něco namaluji, někomu to pak ukážu, on přikývne, řekne, že je to hezké, a raději se snad ani nebude ptát, co tím chtěl umělec říci. Nebyl by to však Jiráskův Hronov, abych po tom příliš krátkém týdnu nenabyla tolika nových znalostí o divadle, že jsem pomalu nevěděla kam s nimi. A o tom je pro mne Jiráskův Hronov. Překypující množství kultury, podivuhodní lidé, spousta neuvěřitelných zážitků, ale také moře nových zkušeností, které vám na konci dne pomůže završit posel Triton. A tak vždy z Hronova odjíždím jako docela jiný člověk.

V příloze fotografie ze závěrečné prezentace (archiv K. Baranowske, foto J. Švácha – 1 a 2 a I. Mičkal – 3 – 5) – pozn. redakce.

Autor: Kateřina Táborská

Přílohy:

DSC0056-h1o9e DSC0061-t16if DSC0071-3q9ww Baranowska4-ojol9
Baranowska12-azmot