ŠPÍL-BERG 2018

Z představení Tak trochu Maryša Autor: Foto archiv přehlídky

Jihomoravské krajské kolo celostátních přehlídek Mladá scéna, Šrámkův Písek a Wolkrův Prostějov sdružující recitaci a divadlo proběhlo 6. a 7. dubna 2018 v SVČ Lužánky a Divadelním studiu Paradox v Brně.


Dva dny nabité výstupy recitátorů a mladých divadelních souborů s sebou přinesly inspiraci pro všechny účastníky i diváky přehlídky.

Recitační část se uskutečnila první den přehlídky v SVČ Lužánky Brno a nabídla divákovi pestrou paletu textů, od klasiků české a světové literární scény (Jiří Orten, Jan Werich, Karel Čapek, J.R.R. Tolkien, Maxim Gorkij atd.) až po současné literární tvůrce (Jiří Charvát, Natálie Kocábová či Mark Haddon). Rozmanitost textových předloh nabídla lektorskému sboru (ve složení Ema Zámečníková, Radim Šíp a Emilie Machálková) i dalším zúčastněným vhled do myšlení současné generace mladých recitátorů, odrážející potřebu sdělení vlastního názoru skrze vybraný text. Výběr textů i samotné výkony recitátorů v sobě obsahovaly notnou dávku nadsázky, sebeironii i prvky sentimentu. O přirozenosti těchto sdělení divákovi svědčí také nominovaní, doporučení a ocenění recitátoři. Nominovaní na celostátní přehlídku Wolkrův Prostějov byli: Daniela Krásenská (Marc Smith: Kavárna v zimě), Vojtěch Bartoš (Jan Werich: Trest), Kateřina Bačová (Ondřej Hrabal: Ministerstvo zdravého rozumu) a Gabriel Štěpánek (Jiří Charvát: Manuál k zbláznění aneb čtyři jednoduché kroky, jak zešílet). Doporučení získal Vojtěch Ondra s textem Františka Nepila Tetička a rejdař.

Ačkoli se může zdát, že je umění recitace obecně vnímáno mladými lidmi spíše jako povinná součást školní výuky, ŠPÍL-BERG opět ukázal, že tomu tak není. Oproti loňskému roku se značně zvýšil zájem recitátorů, kterých bylo letos celkově přes čtyřicet. To mě utvrzuje o významu a potřebě takových typů přehlídek, jež nabídnou mladým lidem prostor pro vlastní vyjádření skrze literární předlohu.

Divadelní část přehlídky, stejně jako v případě recitace, nabídla divákům široké pole divadelních forem a žánrů, které mělo možnost publikum shlédnout v Divadelním studiu Paradox. Změna prostor oproti předchozím rokům přinesla intenzivnější půdu pro diskuze nad jednotlivými představeními i alternativnější možnosti pro divadelní soubory. Celkem se zúčastnilo sedm amatérských divadelních souborů, které přispěly různým pohledem na inscenační tvorbu. Většina souborů se pro tvorbu svých představení nechala inspirovat či přímo vycházela z literárních předloh. Divákům se tak naskytl pohled na možná divadelní zpracování různých témat literárních východisek, ale i na zcela autorské počiny. Do lektorského sboru divadelní části přehlídky zasedli Ema Zámečníková, Michal Zetel a Vítězslav Větrovec.

Prvním souborem, který inscenací Penelodyssea zahájil divadelní část ŠPÍL-BERGu, byla Regina z Gymnázia v Břeclavi. Inscenace podle literární předlohy Penelopiáda současné kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové nabídla divákovi odlišný pohled na klasický antický mýtus o Pénelopě, Odysseově manželce. Ocenit je zde třeba především hlavní představitelku Pénelopy, která dokázala velmi dobře prokreslit svoji postavu. To byl zcela jistě nelehký úkol, s ohledem na dramaturgickou i scénografickou stránku inscenace. Velké množství rekvizit, které zápasily mezi realističností a symbolikou doplněné odlišnými kostýmními prvky, společně s rozsáhlostí některých scén rozmělňovaly celé představení a ubíraly na vyznění.

Druhé představení pátečního večera To už je můj osud souboru Brněnského dětského divadla vycházelo z literární předlohy anglické autorky Sue Townsendové Tajný deník Adriana Molea. Lákavá předloha pro divadelní zpracování danou tematičností zahrnující revoltu, první lásky či identifikaci s prostředím, která je pro dospívající jednoznačně aktuální. I tato předloha má ale svá úskalí, jež mohou výsledné inscenaci uškodit. U souboru Brněnského dětského divadla byla problematická dramaturgická stránka, a to s ohledem na vztahové roviny jednotlivých postav i propojení vybraných situací. Velmi pozitivně se však dá hodnotit jednoduchá a zároveň funkční scénografie naznačující jednotlivá prostředí, ve kterých se divák dobře orientoval.

Následující den divadelní přehlídky ŠPÍL-BERG byl ve znamení literárních adaptací, ale i výrazných autorských počinů. První kategorii zastupoval divadelní soubor Studio OPM Gymnázia Tř. kpt. Jaroše v Brně. Soubor si pro svoji inscenaci zvolil velmi náročnou literární předlohu Horace McCoye Koně se přece střílejí. Silný příběh vycházející z touhy po dosažení osobního úspěchu i vymanění se z nuzných poměrů v krizovém období meziválečné Ameriky. Sociální problémy hlavních hrdinů jsou využity organizátory tanečního maratónu pro zábavu diváků i finanční obohacení. Naděje, které soutěž představuje, se však záhy rozplývají a ústí do tragického konce. Tematická náročnost literární předlohy je i pro profesionální divadelní tvůrce velkou výzvou a nemusí se vždy setkat se zvolenými divadelními prostředky. Bohužel také představení souboru Studia OPM bylo velmi problematické, především díky zpracování formou činoherního divadla. Zvolená forma je pro nezkušený amatérský soubor náročná a omezující. I když literární předloha nabízí několik tematických rovin, z představení nebylo jasné, co přesně chtějí tvůrci divákovi předat a v čem je pro ně předloha aktuální. Dramaturgická neujasněnost inscenace tak odkazovala k rozporuplnému vyznění. I když herecké jednání odkazovalo spíše k deklamaci jednotlivých replik, velmi pozitivně je možné vnímat energii a nasazení některých herců.

Stejně problematické bylo představení 451 STUPŇŮ divadelního souboru HARANTI ze ZUŠ Hodonín vycházející z literární předlohy Raye Bradburyho. Dílo představující život v utopistické společnosti, kde je zakázáno číst knihy a myslet odlišně, je kritikou moderní společnosti založené na technické dokonalosti, avšak na úkor sociálních vazeb a vlastního myšlení. Hluboce filozofická témata předlohy se nepodařilo souboru divadelně zpracovat a předat divákovi. Na diváka působilo představení bez hlubších vnitřních motivací herců způsobené náročností předlohy i divadelním zpracováním. Zcela ženský soubor zachoval mužské postavy, aniž by jakkoli pracoval s odůvodněním této skutečnosti divákovi. Vzájemné vztahové roviny a motivace postav se tak velmi rychle rozplynuly.

Výrazná, se zcela specifickým autorským přístupem, byla představení souborů Dohráli jsme, VTAHU a Diverzanti. Všechny tři soubory předvedly kvalitní divadelní práci, která byla následně oceněna také lektorským sborem. Soubor Dohráli jsme ze ZUŠ Uherské Hradiště vycházel z dramatu Aloise a Viléma Mrštíkových. Představení s názvem Tak trochu Maryša vycházelo ze známého námětu tragické lásky ovlivněné silnými společenskými dogmaty a rodinnými vazbami. Soubor si vhodně zvolil pro inscenaci pouze jednu rovinu dramatu, opírající se o základní konflikt mezi Maryšou, Vávrou a Franckem. Tak bylo dosaženou zcela jasného aktuálního ukotvení tématu pro herce i diváky. Trojce hlavních hrdinů příběhu doplňovaly postavy místních vesnických žen, zasahujících do dění a utvářející kolorit celé vesnice. Neopomenutelným prvkem, který divákům dále přibližoval prostředí vesnice, bylo převedení Maryšiných promluv do slováckého nářečí. Scénografické zpracování inscenace podpořilo vazbu k prostřední slovácké vesnice a nabídlo hercům velké možnosti pro hereckou akci, čehož náležitě využili. Symbolický scénografický prvek tvořily hrníčky, prostupující celým představením a odkazující k tragickému konci. Také kostýmy byly funkčními i estetickými doplňky celého představení s odkazem na krojovou tradici spojenou s určitým sociálním prostředím. Herci působili ve svých rolích zcela přirozeně a uvěřitelně, a to především díky vhodně vybrané látce pro jevištní zpracování, ale i vizuálnímu zpracování podporující herce v jejich jednání na jevišti.

Následující představení byly zcela autorské počiny, které se svou formou i charakterem zcela odlišovaly od předchozích. Divadelní soubor Diverzanti nás zavedl se svým představením Domeček za hranicí slušnosti do období komunistického režimu v Československu. Na pozadí různých životních příběhů byla vykreslena tematika svobody, boje za ideály či ponaučení se z historie. V dějové linii se tak diváci setkali např. s osudy generála Heliodora Píky, doktorky Milady Horákové a dalších hrdinů, kteří byli tímto režimem různě ovlivněni, či významnými událostmi dané éry. Členové souboru tyto příběhy či události doplnili o životní osudy vlastních rodinných příslušníků, čímž posílili sdělovanou tematiku a jednotlivé etapy komunismu ještě více zosobnili a přiblížili divákům. Zároveň tak v rámci herecké práce zachovali jistý odstup a kritický přístup k postavám či situacím. Dějová rozsáhlost inscenace zahrnující čtyřicetileté období komunistického režimu přinesla divákovi náhled do jednotlivých etap komunismu v ČSSR, která byla pevně spjatá divadelním zpracováním. Jisté úskalí může divák spatřovat v propojení historických událostí se současností, které by bylo třeba dále rozvinout a propracovat. Zvláště pak „Svoboda“, která je zde personifikována skrze reálnou postavu, nabízí další možnosti pro propojení. I přes zmíněná úskalí představení nabídlo jasný pohled souboru na totalitní režim, jež využívá různých forem útlak a omezení základních lidských práv a svobod. Inscenaci je tak možno vnímat jako varování před podobnými formami vlády i s ohledem na současnou sociální i politickou situaci.

Výrazné osobité zpracování osudu E.F. Buriana přinesl brněnský soubor VTAHU představením Návrat nežádoucí, vycházející z literární předlohy Jana Buriana Nežádoucí návraty Emila Františka Buriana. Souborem zpracovaná divadelní esej o významném českém představiteli divadla přinesla divákovi hlubší poznání E.F. Buriana, a to jako divadelního tvůrce, ale i rozporuplného člověka, jež byl silně ovlivněn svými životními zkušenostmi. Soubor dokázal lehce a přirozeně představit tuto osobnost, čehož dosáhl především zvolenými divadelními prostředky, které využíval sám Burian ve své práci (voiceband, světlo, pohybová stylizace atd.). Herci tak působili přirozeně s jasným pochopením motivací jednotlivých postav. Divadelnímu zpracování dodalo hlubšího významu využití dopisů syna Jana Buriana otci, a posunulo tak osobnost E. F. Buriana do zcela jiných rozměrů. Přesah inscenace je možné vnímat především v konfrontaci se současností, jež dokládá aktuálnost tohoto životního příběhu i pro dnešní mladou generaci.

ŠPÍL-BERG 2018 sebou přinesl osobité recitační výstupy i divadelní představení, které byly bezpochyby inspirativní pro další tvůrčí práci recitátorů i divadelních souborů. Přátelské a otevřené diskuzní prostředí přehlídky nabídlo účastníkům další podněty pro jejich následující práci. Krom řady ocenění lektorský sbor doporučil na celostátní kolo Mladé scény 2018 divadelní soubor Dohráli jsme s inscenací Tak trochu Maryša a inscenaci Návrat nežádoucí souboru VTAHU. Na Šrámkův Písek 2018 pak byla doporučena inscenace Domeček za hranicí slušnosti souboru Diverzanti. Nejen doporučeným a oceněným, ale také ostatním souborům a recitátorům děkujeme za úžasnou atmosféru, kterou společně vytvořili na letošní přehlídce ŠPÍL-BERG 2018.

(V příloze fotografie z představení Domeček… a Návrat nežádoucí – foto archiv přehídky, pozn. red.)

Autor: Miroslav Jindra

Přílohy:

Domecek-za-hranici-slusnosti-dv0at Navrat-nezadouci-mk2i5