Takový byl Audimafor 2018

Tkadleček: Hádka milence s neštěstím Autor: archiv přehlídky

Patnáct inscenací, více než stovka účinkujících, tři dny divadla.


Inscenace, koncept, performance? Porota letošního Audimaforu to neměla jednoduché. Současná divadelní generace sahá po moderních technologiích a putuje napříč žánry. Na scéně nechyběly mobilní telefony, projekce. Divák byl vtahován do hry, místy lehce atakován a objevovaly se před ním otázky, na které nebylo vždy snadné najít odpověď.

Soubory střídaly hlediště a jeviště. Podle toho, zda zrovna byly v roli diváků nebo účinkujících. Porota nabízela svůj odborný pohled, ale dala prostor k diskusi publiku a samotným tvůrcům. Tři dny v královéhradeckém Draku byly ve znamení pohody. Přispěl k tomu i bezvadně fungující bar a neocenitelná pomoc místních techniků. Hrálo se na hlavní scéně, v Labyrintu, ale i před Drakem nebo na chodbách.

Přehlídku odstartovalo Divadlo Jesličky Josefa Tejkla s inscenací Requiem pro panenku. Divadelní text vycházel z filmového scénáře, podle kterého Filip Renč natočil v roce 1991 stejnojmenný celovečerní snímek. Ten částečně vychází ze skutečných událostí z roku 1984. Na inscenaci Divadla Jesličky je vidět, že na začátku byl právě film. Filmový jazyk postavený na dynamickém střihu nedává šanci jednotlivé situace rozehrát a hercům chybí prostor pro rozvinutí jejich postav. Strohé vyprávění brání emocím. Poctivé zachování všech dějových linií to umocňuje. Najednou chybí hlavní téma. Vidíme mladou zdravou dívku v bezvýchodné situaci, kdy je uzavřena v ústavu s mentálně postiženými, odkud není cesty ven. Přesto na konci necítíme důvod vzít sirky a založit ničivý požár. Konkrétnímu představení, které jsme viděli na přehlídce, uškodil i prostor. Jeviště Divadla Drak je mnohem užší než domovská scéna souboru z Jesliček. Prosto se jednotlivá prostředí místy slévala.

Náchodský DREJG nabídnul mobilní scénické čtení Taková to byla láska… Režisér a pedagog Štěpán Macura se rozhodl neodebírat svým studentům násilně mobilní telefony, které jsou dnes prodlouženou rukou současné generace. Naopak využil předností chytrých přístorjů, které umí vyhledávat informace, ukládat soubory, nahrávat hlasy. Navíc jejich světlo sloužilo jako jediné jevištní svícení. Výběr z korespondence Mariny Cvětajevové a Borise Pasternaka se smrskl na sms zprávy. Přesto to nepůsobilo šroubovaně. I dnes se mnozí snaží ve svých textových zprávách být poetičtí a otevřít se mnohdy víc, než kdyby stáli dotyčnému tváří v tvář. Ačkoliv se jednalo o scénické čtení, nebylo by na škodu, kdyby se protagonisté verše dobře naučili. Zvláště při deklamaci nebyl chór jednotný. Skupinová recitace občas spadla do monotónnosti přebíjející obsah. Chvílemi vedlejší postavy mezi sebou navázaly tak zajímavou interakci, že přebily hlavní představitele. Přes drobné nepřesnosti to bylo velmi příjemné setkání s divadlem poezie.

Prasečinky na samém počátku vzbudily velké očekávání. Každý divák u vchodu na scénu dostal pláštěnku a igelitovou čepičku. Už to vzbudilo podezření, že se soubor JakKdo chystá publikum atakovat. V první části představení jsme mohli pozorovat příběh tří prasátek. Herečky za bílým plátnem ho ilustrovaly barvami nanášenými vlastním tělem. A neomezovaly se pouze na své ruce. Malovat se dá opravdu čímkoliv. Forma vzbudila u diváků ohlas a místy odváděla pozornost od obsahu. Viděli jsme vtipné divadlo s nadsázkou, a ještě ke všemu nám přímo před očima vznikalo zajímavé a osobité výtvarné dílo. Když zpoza plátna začaly přilétat k prvním řadám kusy skutečného masa, napětí a očekávání stoupalo. Mnozí si už představovali, jak se rozřízne plátno a začne se valit dopředu něco, co vysvětlí, proč všichni sedíme v pláštěnkách. Kupodivu se nic takového nestalo. Druhá půlka se z naturalistického způsobu vyprávění proměnila v kultivovanou stínohru podpořenou agilními hesly. Jsme jenom maso na jatka? Nemáme jíst maso? Je to ironie? Nebo výsměch konzumnímu způsobu života? Odpovědi nejsou jasné. Je na divákovi, co si do nabízeného obrazu dosadí. Ještě je nutné říct, že po celou dobu se v prostoru smaží cibulka. Což je další rozměr ke vnímanému. Divák odchází rozhodně s dojmy. A s rozpaky, co je vlastně ta pointa a proč ty pláštěnky a igelitové čapky odevzdává u vchodu zcela neposkvrněné.

Velice působivý byl projekt jaroměřského souboru JakKdo – Asi jsme špatně odbočili… Herci skrz kameru a tzv. Pin Art vyprávěli příběh inspirovaný povídkou Raye Bradburyho – Kosa. Pin Art je rámeček s ocelovými tyčinkami, které vytvářejí 3D otisk. Mohli jsme tak vidět dům, ruku, obličej, a hlavně kosu a pšeničné pole, což byly ústřední motivy vyprávění. Pohyblivé reliéfy snímala kamera. Obraz promítaný na plátně byl živý a sugestivní. Skrz originální animaci k nám doléhalo závažné téma. Muž zdědí kosu a pole. Pšeničné klasy ale nejsou obyčejné. Jsou to lidské životy. Co se stane, když se kosa zastaví? Podobenství, obrazy, symboly skvěle vyjádřené skrz moderní technologie.

Mladá odnož náchodského seskupení DREJG sama sebe nazývá podmnožinou FEJG. Pod vedením Filipa Stuchlíka na scéně rozestavěla neuspořádaně židle. Herci se vmísili mezi diváky a vystupovali se svými tématy. Performance Zákon zachování energie měla především zajímavou formu. Autorské divadlo nabídlo určité typy lidí, kteří stejným způsobem jako na skupinové psychoterapii, mluví o svém životě, problémech, snech a ideálech. Postupně se mezi sebou potkávají a snaží se vést dialog. Rozhovor pokaždé ztroskotá na tom, že se navzájem neposlouchají. Pravidelně se také obrací na diváky a snaží se s nimi navázat kontakt. Zajímavý model začne po chvíli nudit. Opakuje se pořád dokola a téměř se nevyvíjí. Pointa se sice nakonec dostaví, ale cesta k ní je dlouhá. Inscenace je spíš experimentem než uceleným promyšleným tvarem.

K projektům souboru D.R.E.D mám vždy určitý odstup. Jejich počiny nevnímám jako provokaci nebo vážně míněný počin. Naopak je podezřívám, že si ze mě jako z diváka dělají srandu a zkouší, jestli jim na to skočím. Někdy ano, jindy ani náhodou. Tentokrát jsme neviděli žádná nahá těla nebo líbající se muže. Skartování a skartace – bernhardovské a havlovské variace nabídly divákům zamyšlení nad svými životy. Vezme jednou někdo náš život a nacpe ho do skartovačky? Dva muži na jevišti skartují a skartují a pijí pivo. Moc toho nenamluví. Ve vzduchu visí Audience Václava Havla. Pak se zhasne. Publikum brzy pozná, že aktéři sedí v hledišti. Provolávají věty, ze kterých si upřímně nic nepamatuji. Jen po nich ve mně zbyl pocit absurdnosti našeho života. Na konci se rozsvítí a opět skartuje. Nutno podotknout, že tato inscenace trpěla problémem drtivé většiny představení na letošním Audimaforu: nebylo zřetelné, jestli už je konec.

Variace na Otesánka Dej! je dalším počinem Jarky Holasové a souboru Convivium. Jarka se Otesánkovi věnovala už vloni. Teď téma ještě rozvinula a snažila se s ním pracovat jinými prostředky. Známá pohádka vždycky vzbudí zvědavost, jak si inscenátoři poradí s požíráním a růstem Otesánka. Ta velká černá věc, která se postupně sunula k hledišti byla skutečně děsivá. Jak už bylo naznačeno, viděli jsme spoustu zajímavých nápadů. Na jednu inscenaci možná až moc. Jako by se soubor nemohl rozhodnout, kterou cestu jít a rozběhl se do všech směrů. Přes tuto slabinu nelze upřít jaroměřskému Otesánkovi napětí a atmosféru.

Studio Šrámkova domu v Sobotce nabídlo zpracování básně Ivana Vyskočila Vyznání jízdenkovitosti. Hravá etuda v podání studentů si nekladla vysoké ambice. Na diváky se valila sympatická energie. V tramvaji jede spousta rozmanitých pasažérů. Všichni mají jízdenku. Až na jednoho! Revizor ho neodhalil. Jenomže spolucestující ano. Režie Lady Blažejové vychází z postupů dramatické výchovy.

Studenti Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU založili soubor Le Cia Kabaret a přivezli na přehlídku inscenaci Bohemia. Porota na ně pohlížela přísným okem. Hodnotila je jako profesionály, kteří využívají dovednosti získané na škole. Bez ohledu na tento fakt, jsme viděli skvěle zvládnutou inscenaci plnou lidových písní a pohybového divadla. Kolektiv výborně na sebe slyšel a předvedl ukázku ryzího hereckého partnerství. Představení nabídlo hry a rituály jako svatba, plačky, lynč, slepá bába. Místy nebyla inscenace čitelná. Brzy divák pochopil schémata, podle kterých se jednotlivé mini příběhy vyvíjí. Nuda se ale nedostavila. Představení lze rozhodně hodnotit jako inspirativní.

Soubor Desgirafes zpracoval Prévertovu báseň Žirafí opera pod názvem Lepardessus. Loutkové zpracování třemi herečkami bylo poetické, zábavné i vážné. Tři krásné a elegantní mladé dívky vypráví o údělu žiraf. Jedna hraje na harmoniku, dvě se přetahují o kabát ze žirafí kůže. Rozhovor dědkovatých dědků vedou přes lem kabátu. Když se potom v příběhu přeneseme do místa, kde žijí skutečné žirafy a jeden z lovců vyšle smrtící výstřel, žirafa sundává kabát, jeho rudě krvavá podšívka mluví za všechno. Mladé herečky vypráví svůj příběh elegantně, citlivě, bez patosu.

Poslední… to je název zpracování slavné povídky Oskara Wildeho Slavík a růže. Inscenoval ho soubor Přísně tajné! z Chlumce nad Cidlinou. Dvě dívky se chystají na ples. Jedna je ta, kterou miluje chudý student a kvůli které nakonec zemře slavík, jen aby měla svou rudou růži. Druhá je vypravěčkou. Herečky více než spolu, existují vedle sebe. Češou si vlasy, zdobí se šperky, upíjí rudé víno. Vytváří obrazy dokreslující známou pohádku. Někdy zbytečně doslovně. Celou atmosféru rozbije na konci nemotorný vstup studenta – herce, který dosud fungoval jako doprovod na kytaru za plentou. Je to vůbec první inscenace nově vzniklého souboru. Zatím vyšlápl dobrou cestou.

Na letní prázdninové dílně Divadla Jesličky se pod vedením Jiřiny Krtičkové zrodila Krvavá svatba Federica Garcíi Lorcy. Na prázdné scéně jsou dva dřevěné praktikáble. Smrtka rozhazuje krvavá klubka nití. Jednotlivé postavy sedí v kruhu a do děje vstupují. Hraje živá hudba. Zpívá se. Od začátku je jasné, že se bude pracovat se symboly. Jiřina Krtičková rozsáhlou předlohu velmi dobře seškrtala. Základní příběh zůstal. Zorientoval by se v něm i divák, který slavné Lorcovo dílo nezná. Koncept funguje. Nakonec se inscenace rozpadá v momentě, kdy jednání postav převezme vášeň. Co naplat. Jsem Češi a španělská nátura je nám na hony vzdálená. Nedokážeme se vybičovat k silným emocím. V tomto bodě je Krvavá svatba úskalím i pro profesionály. Když je toho málo, příběh ztrácí grády, příliš vášně zase může působit směšně. Pronásledování milenců v horách se proměnilo v pobíhání na jevišti, ve kterém se divák ztrácí. Matoucí také je, že vidíme pronásledované, jak v klidu sedí už ve zmíněném kruhu a čekají laxně na svůj výstup. Navzdory těmto problémům jsme viděli zajímavou úpravu notoricky známého díla.

Královéhradecká Lůza uvedla autorskou hru Zadlužená princezna. Diváky soubor vytáhnul na trávník před divadlem. Jeho cíl byl jednoznačný: pobavit diváky. Příběh o zhýčkané materialistické bloggerce ze Slovenska, která potká muže svého srdce, je ze současnosti. V podání dvou herců, kteří i zpívají a hrají na kytaru, nabízí jarmareční divadlo. Nic nepředstírají, jdou do toho naplno, na umění kašlou, neberou si servítky. Intelektuálové možná odcházeli otrávení. Kdo se nechal strhnout lidovou komikou, byl potěšen. Viděli jsme divadlo syrové a zemité, které patří přesně tam, kde se hrálo. Na ulici.

Tkadleček: Hádka milence s neštěstím je anonymní dílo staročeského písemnictví z počátku 15. století. Kateřina Prášilová ho oprášila a společně s Jarkou Holasovu zinscenovala. V sále publikum přivítala křehká, svůdná a flirtující herečka v dlouhé červené sukni. Z davu si vybrala dva muže, které si doslova povodila, když je lehkou manipulací donutila uvázat sukni na provázky, přesně tak, jak potřeboval pro svůj další výkon. Diváky navnadila očekáváním, co přijde. Vyhrnutá sukně nad hlavu sloužila jako plenta. Objevily se dvě loutky Muž a Neštěstí. A té chvíli nastal problém. Textu ve staročeštině nebylo rozumět. Pochopili jsme, že nešťastně zamilovaný, a hlavně podvedený, hrdina se snaží sprovodit ze světa a jeho alter ego Neštěstí mu to rozmlouvá. S tímto jsme se museli spokojit. Více nebylo možné pochytit. Škoda.

Výsledky:

AUDIMAFOR 2018

postupové kolo celostátní přehlídky experimentujícího divadla Šrámkův Písek, přehlídky studentských divadelních souborů Mladá scéna, divadel poezie Wolkrův Prostějov 23. – 25. března 2018, Divadlo Drak Hradec Králové

Pořadatelé:

Impuls Hradec Králové a Volné sdružení východočeských divadelníků, ve spolupráci s Divadlem Drak, za finančního přispění Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR

Lektorský sbor:

prof. Jan Císař (teatrolog a pedagog) Vladimír Hulec (divadelní publicista) Ivo Kristián Kubák (režisér) Marie Nováková (dramaturgyně)

Lektorský sbor doporučuje k postupu na přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův Písek:

· JakKdo, Jaroměř, Barbora Maksymovová: Asi jsme špatně odbočili… · JakKdo, Jaroměř, Anna Vitvarová: Prasečinky · Nic a pořád nic, Jaroměř, Petra BřezinovÁ: RUR?

Lektorský sbor doporučuje k postupu na přehlídku studentských divadelních souborů Mladá scéna:

· DREJG, Náchod, Filip Stuchlík soubor: Zákon zachování energie · Convivium, Jaroměř, Jarka Holasová a soubor: Dej!

Lektorský sbor doporučuje k postupu na přehlídku divadel poezie Wolkrův Prostějov:

· DREJG, Náchod, Marina Cvětajevová, Boris Pasternak: Taková to byla láska (mobilní scénické čtení)

Lektorský sbor udělil ceny:

· Anně Vitvarové za výtvarný koncept inscenace Prasečinky · Barboře Maksymovové za hudebně-výtvarný koncept inscenace Asi jsme špatně odbočili… · Jarce Holasové za inspirativní vedení současné divadelní generace

Vladimír Hulec uděluje osobní cenu souboru Le Cia Kabaret za kolektivní přístup a komplexní výkon v náročném tématu českého folkloru a jeho soudobého zpracování Lektorský sbor udělil čestná uznání:

· Miřku Vrbickému za lidovou komiku · Ondřeji Pumrovi, protože si to zaslouží, ale to je jedno · Jiřině Krtičkové za inscenační úpravu titulu Krvavá svatba

(Pozn. red.: V příloze naleznete po jedné fotografii z představení: Requiem pro panenku, Prasečinky, Asi jsme špatně odbočili, Zákon zachování energie, Skartování a skartace, Dej!, Vyznání jízdenkovitosti, Bohemia, Lepardessus, Poslední…, Krvavá svatba a Zadlužená princezna. Foto archiv přehlídky.)

Autor: Kateřina Fikejzová Prouzová

Přílohy:

01-Requiem-pro-panenku-Divadlo-Jesliky-Josefa-qstr2 02-Praseinky-JakKdo-Jarom--guo9s 03-Asi-jsme-tpatn-odboili...-JakKdo-Jarom--sudjp 04-Zakon-zachovani-energie-DREJG-Nachod-z69d7
05-Skartovani-a-Skartace-bernhardovske-a-havlovske-05rig 06-Dej-Convivium-Jarom--i013a 07-Vyznani-jizdenkovitosti-Studio-ramkova-domu-v-2hymk 08-Bohemia-Le-Cia-Kabaret-Hradec-Kralove-efant
09-Lepardessus-Desgirafes-Jarom--adase 10-PosledniPisn-tajne-Chlumec-nad-Cidlinou-nr9a8 11-Krvava-svatba-Letni-prazdninova-dilna-Divadla-ck5zy 12-Zadluena-princezna-Lza-Hradec-Kralove-q9aih