Věřím, že nastává renesance amatérského divadla

DS Tyl Rakovník: Šakalí léta Autor: http://www.tyl-rakovnik.cz/

Amatérské divadlo velmi často a tak, jak je mu to jednou z mnoha rolí připisováno, může vyplňovat repertoárové skuliny, do kterých si profesionálové netroufají ze strachu z nedostatku publika, nutnosti výdělku či prostě jen díky z praxe získané zkušenosti.


Z Rakovníka se mi o status quo současného amatérského divadla píše velmi snadno. Je to především z toho důvodu, že místní DS TYL funguje velmi dobře a shromažďuje okolo sebe lidi stejné povahy, krevní i kulturní skupiny a všech potřebných schopností a znalostí. Díky tomu se u nás v divadle shromažďuje vše rakovnické, co má náladu a chuť něco dělat. Nemalý podíl na tom má i rakovnická ZUŠ, která místní soubor zásobuje nevyčerpatelným množstvím talentů mnoha druhů. V nedávné minulosti tak vznikly dvě zásadní inscenace (Šakalí léta a Ať žijí duchové!), které lze za podstatné považovat hned z několika důvodů. Přitáhly na divadelní prkna několik desítek (v představení ZUŠ pak více než sto) především mladých lidí. Umožnily jim získávat zkušenosti s jevištěm a diváky. Rakovnickým občanům ukázaly, že život má smysl i mimo pracoviště a obývák, kterému vévodí čtyřicetipalcová obrazovka. Všem jmenovaným daly okusit, co to znamená úspěch a kolik se za ním skrývá dřiny. Každému, kterému se ten zázrak podařilo uskutečnit, je třeba děkovat a podporovat je v dalším činění (za všechny bych si dovolil jmenovat Alenu Mutinskou, Jiřinu Krtičkovou, Martinu Polanovou, Adélku Hauptmannovou či Leoše Janouška).

Pokud se týká ochotnického divadla v širokém okolí, myslím a vlastně i doufám, že nastává jeho renesance. Po roce 1989 se začala většina schopných lidí realizovat v jiných projektech, než bylo vstřícné amatérské divadlo. Devadesátá léta jsou pryč a vedle těch, co se k divadlu vrátili, vyrostla nová a nadšená generace. Amatérské divadlo velmi často a tak, jak je mu to jednou z mnoha rolí připisováno, může vyplňovat repertoárové skuliny, do kterých si profesionálové netroufají ze strachu z nedostatku publika, nutnosti výdělku či prostě jen díky z praxe získané zkušenosti. Na amatéry tak zůstávají třešničky v podobě cest, které nikam nevedou, experimenty s nejistým výsledkem či kultovní představení pro pár desítek diváků.

Je třeba říci, že nezastupitelnou roli v amatérském divadelním životě hrají divadelní přehlídky a především pak Jiráskův Hronov. Právě přehlídky jsou platformou, kde se ochotníci mohou setkávat nejen mezi sebou ale i s profesionály (budiž jim vzdán neskonalý dík), předávat a přijímat zkušenosti a prožívat další dobrodružství vedle těch, které jim poskytuje domácí seberealizace.

Divadelní spolky mají však ještě jednu důležitou úlohu. Ve svých městech a obcích se jejich působiště zhusta stávají centry společenského života a kulturního dění. Nezbývá než dodat: Ať nám to vydrží…

Co vy na to?

Jak vnímáte současné a zvlášť amatérské divadlo po roce 1989?

Napište nám..

Autor: Jan Švácha